Alendronic acid aurovitas

Farmakoterapeutická skupina: bisfosfonáty, léčiva k terapii nemocí kostí
ATC kód: M05BA04

Mechanizmus účinku
Léčivá látka přípravku Alendronic acid Aurovitas, trihydrát natrium-alendronátu, je bisfosfonát, který
inhibuje osteoklastickou resorpci kosti bez přímého účinku na tvorbu kostí. Předklinické studie prokázaly
preferenční lokalizaci alendronátu v místech aktivní resorpce. Aktivita osteoklastů je inhibována, ale
shromažďování ani připojování osteoklastů není ovlivněno. Kost vytvořená během léčby alendronátem
vykazuje normální kvalitu.

Klinická účinnost a bezpečnost
Léčba postmenopauzální osteoporózy

Osteoporóza je definována jako kostní densita (BMD = bone mineral density) páteře nebo celkového
proximálního fermuru 2,5 SD pod průměrnou hodnotou normální mladé populace nebo jako
předchozí zlomenina křehké kosti bez ohledu na BMD.

Terapeutická rovnocennost alendronátu 1x týdně 70 mg (n = 519) a alendronátu 10 mg denně (n = 370)
byla prokázána v jednoleté multicentrické studii u postmenopauzálních žen s osteoporózou. Průměrné
zvýšení vůči výchozí hodnotě BMD bederní páteře po jednom roce dosáhlo 5,1 % (95% CI: 4,8–5,4 %) ve
skupině s dávkou 70 mg jednou týdně a 5,4 % (95% CI: 5,0–5,8 %) ve skupině 10 mg jednou denně.
Průměrné zvýšení hodnoty BMD dosáhlo v krčku stehenní kosti ve výše uvedených skupinách 2,3 % a
2,9 % a v celém proximálním femuru 2,9 % a 3,1 %. Co se týče zvýšení hodnot BMD na jiných místech
kostry, byly si obě léčebné skupiny také podobné.

Účinky alendronátu na kostní hmotu a výskyt fraktur u postmenopauzálních žen byly hodnoceny ve dvou
počátečních studiích účinnosti shodného uspořádání (n = 994) a ve studii FIT (Fracture Intervention Trial,
n = 6 459).

V počátečních studiích účinnosti se průměrná hodnota BMD zvýšila při podávání alendronátu v dávce mg/den ve srovnání s placebem po třech letech o 8,8 % v páteři, o 5,9 % v krčku stehenní kosti a o 7,8 % v
trochanteru. Významně se zvýšila i celková hodnota BMD. U pacientek léčených alendronátem došlo ve
srovnání s pacientkami, které dostávaly placebo, ke 48 % snížení (alendronát 3,2 % versus placebo 6,2 %)
častosti zlomenin jednoho nebo více obratlů. Ve dvouleté prodloužené fázi těchto studií se hodnota BMD
v páteři a v trochanteru dále zvyšovala, přičemž hodnoty BMD v krčku stehenní kosti a celé kostry zůstaly
zachovány.

Studie FIT sestávala ze dvou placebem kontrolovaných studií s denním podáváním alendronátu (5 mg
denně po dobu dvou let a 10 mg denně buď jeden, nebo dva další roky):

• FIT 1: tříletá studie, do které bylo zařazeno 2 027 pacientek, které měly před výchozím vyšetřením
minimálně jednu (kompresivní) zlomeninu obratle. V této studii snížil denně podávaný alendronát
incidenci ≥ 1 nové zlomeniny obratle o 47 % (alendronát 7,9 % oproti placebu 15,0 %). Navíc bylo
zjištěno statisticky významné snížení výskytu zlomenin kyčle (1,1 % oproti 2,2 %, snížení o 51 %).

• FIT 2: čtyřletá studie, do které bylo zařazeno 4 432 pacientek s nízkou hodnotou kostní hmoty, ale bez
zlomeniny obratle před výchozím vyšetřením. V této studii byl při analýze podskupin žen s
osteoporózou (37 % celkové populace, které odpovídají výše uvedené definici osteoporózy)
pozorován statisticky významný rozdíl v incidenci zlomenin celkového proximálního femuru
(alendronát 1,0 % versus placebo 2,2 %, snížení o 56 %) a v incidenci ≥ 1 zlomeniny obratle (2,9 %
versus 5,8 %, snížení o 50 %).
10


Nálezy při laboratorních vyšetřeních:
V klinických studiích byl pozorován asymptomatický přechodný a mírný pokles sérového kalcia přibližně
u 18 % a fosfátu přibližně u 10 % pacientek užívajících alendronát v dávce 10 mg/den na rozdíl od
přibližně 12 % (kalcium) a 3 % (fosfát) pacientek užívajících placebo. Incidence poklesu hladiny sérového
kalcia na 8,0 mg/100 ml (2,0 mmol/l) a sérového fosfátu na 2,0 mg/100 ml (0,65 mmol/l) však byla
podobná u obou léčených skupin.


Pediatrické pacientky:
Alendronát sodný byl studován u malého počtu pacientek s osteogenesis imperfecta mladších 18 let.
Výsledky nejsou dostatečné k podpoře jeho užívání u dětí s osteogenesis imperfecta.