Adenocor
Farmakoterapeutická skupina: Jiná kardiaka, ATC kód: C01EB
Adenosin je čistý nukleosid, který je přítomen v každé tělesné buňce. Farmakologické studie na
zvířatech u mnoha druhů prokázaly, že adenosin má negativní dromotropní účinek na AV uzel.
U člověka adenosin podaný formou rychlé intravenózní injekce vede ke zpomalení převodu AV
uzlem. Důsledkem je přerušení re-entry okruhu zahrnujícího AV uzel a následné obnovení normálního
sinusového rytmu u pacientů s paroxyzmální supraventrikulární tachykardií. Jakmile dojde k přerušení
okruhu, dojde k zastavení tachykardie a obnovení normálního sinusového rytmu.
Jedno náhlé přerušení re-entry okruhu je obvykle dostatečné pro zastavení tachykardie.
Protože fibrilace a flutter síní nezahrnují AV uzel jako součást re-entry okruhu, podání adenosinu
nevede k zastavení těchto arytmií.
V důsledku dočasného zpomalení vodivosti AV uzlu, je snadnější vyhodnotit aktivitu síní z EKG
záznamu, a tak lze přípravek Adenocor užívat k diagnóze tachykardií s širokým nebo úzkým QRS
komplexem.
Použití adenosinu se rovněž nabízí v elektrofyziologických studiích k určení místa AV bloku
a v některých případech pre-excitace, k určení zda převod probíhá pouze AV uzlem nebo zda existuje
akcesorní vodivá dráha.
Pediatrická populace
Nebyly provedeny kontrolované klinické studie týkající se podávání adenosinu pediatrickým
pacientům za účelem konverze paroxysmální supraventrikulární tachykardie. Bezpečnost a účinnost
podávání adenosinu v této indikaci je u dětí ve věku 0-18 let pokládána za prokázanou na základě
extenzivního používání v klinické praxi a na základě literárních dat (otevřené studie, doporučené
postupy, popisy případů).
Literární přehled zahrnoval 14 studií, ve kterých byl za účelem rychlého ukončení supraventrikulární
tachykardie (SVT) podán intravenózně adenosin celkem zhruba 450 pediatrickým pacientům ve věku
hodin od narození až 18 let. Studie byly heterogenní, co se týká věku a dávkovacích schémat. SVT
byla ukončena v 72 až 100 % případů ve většině publikovaných studií. Podané dávky byly v rozsahu
37,5 μg/kg až 400 μg/kg. V několika studiích byla diskutována nedostatečná odpověď na počáteční
dávky nižší než 100 μg/kg.
V závislosti na průběhu onemocnění u pediatrického pacienta, symptomech a na EKG vyšetření je
adenosin v klinické praxi podáván pod odborným dohledem dětem s pravidelnou tachykardií se
širokým QRS komplexem a W-P-W syndromem, nicméně tuto indikaci nelze podpořit v současnosti
dostupnými daty. Bylo popsáno celkem 6 případů arytmií vyvolaných adenosinem (3x atriální
fibrilace, 2x atriální flutter, 1x ventrikulární fibrilace) u šesti dětí ve věku 0 až 16 let s manifestním
nebo skrytým W-P-W syndromem. Z nich u 3 došlo ke spontánnímu návratu k normálnímu srdečnímu
rytmu a u 3 bylo třeba použít amiodaron +/- kardioverzi (viz též bod 4.4.).
Adenosin se též užívá jako pomoc při vyhodnocení supraventrikulárních tachykardií s širokým nebo
úzkým QRS komplexem, a to v dávkách stejných jako pro léčbu supraventrikulární tachykardie.
Ačkoli u atriálního flutteru, atriální fibrilace nebo ventrikulární tachykardie adenosin nevyvolá návrat
k normálnímu sinusovému rytmu, zpomalení vedení AV uzlem usnadní vyhodnocení atriální aktivity.
V současnosti však nejsou dostupná data, která by podpořila indikaci adenosinu pro diagnostické účely
v pediatrické populaci.