Abirateron stada

Neexistuje žádné relevantní použití abirateronu u pediatrické populace.

Způsob podání
Přípravek Abirateron STADA je určen k perorálnímu podání.
Tablety se užívají alespoň jednu hodinu před jídlem nebo alespoň dvě hodiny po jídle. Tablety se polykají
celé a zapíjejí se vodou.

4.3 Kontraindikace

- Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku tohoto přípravku uvedenou v
bodě 6.1.
- Těhotné ženy nebo ženy, které mohou otěhotnět (viz bod 4.6).
- Těžká porucha funkce jater [Child-Pugh třídy C (viz body 4.2, 4.4 a 5.2).
- Abirateron s prednisonem nebo prednisolonem je kontraindikován v kombinaci s Ra-223.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Hypertenze, hypokalemie, retence tekutin a srdeční selhání způsobené vzestupem mineralokortikoidů

Abirateron může způsobit hypertenzi, hypokalemii a retenci tekutin (viz bod 4.8) jako důsledek
zvýšených hladin mineralokortikoidů, které se objeví na základě inhibice CYP17 (viz bod 5.1). Při
současném podání s kortikoidem dojde ke snížení vylučování adrenokortikotropního hormonu (ACTH),
což má za následek snížení incidence a závažnosti těchto nežádoucích účinků. Opatrnost je nutná při
léčbě pacientů, u nichž může zvýšení krevního tlaku, hypokalemie (např. u pacientů užívajících srdeční
glykosidy) nebo retence tekutin (např. u pacientů se srdečním selháním, závažnou nebo nestabilní
anginou pectoris, recentním infarktem myokardu nebo komorovou arytmií a u pacientů s těžkou poruchou
funkce ledvin) negativně ovlivnit jejich základní onemocnění.

Abirateron je nutno užívat s opatrností u pacientů s anamnézou kardiovaskulárního onemocnění. Studie
fáze 3 s abirateronem vyloučily pacienty s nekontrolovanou hypertenzí, klinicky významným
onemocněním srdce, které se manifestovalo jako infarkt myokardu nebo arteriální trombotické příhody v
posledních 6 měsících, pacienty se závažnou nebo nestabilní anginou pectoris nebo selháním srdce třídy
III nebo IV (studie 301) podle New York Heart Association (NYHA) nebo srdečním selháním třídy II až
IV (studie 3011 a 302) nebo se sníženou ejekční frakcí pod 50 %. Ze studií 3011 a 302 byli vyloučeni
pacienti s fibrilací síní nebo dalšími srdečními arytmiemi vyžadujícími podávání léčiv. Bezpečnost u
pacientů s ejekční frakcí levé komory (LVEF) < 50 % nebo třídy III nebo IV NYHA srdečního selhání
(ve studii 301) nebo třídy II až IV srdečního selhání (ve studiích 3011 a 302) nebyla stanovena (viz body
4.8 a 5.1).

Před zahájením léčby pacientů s významným rizikem městnavého srdečního selhání (např. s anamnézou
srdečního selhání, nekontrolované hypertenze nebo srdečních příhod, jako například ischemická choroba
srdeční) je nutno zvážit zhodnocení srdečních funkcí (např. echokardiogram). Před zahájením léčby
abirateronem je nutno léčit srdeční selhání a optimalizovat funkci srdce. Je nutno upravit a kontrolovat
hypertenzi, hypokalemii a retenci tekutin. Během léčby je nutno monitorovat krevní tlak, sérové hladiny
draslíku, retenci tekutin (přírůstek tělesné hmotnosti, periferní otoky) a další známky a příznaky
městnavého srdečního selhání každé 2 týdny během 3 měsíců a dále měsíčně, a abnormality korigovat. U
pacientů s hypokalemií bylo pozorováno prodloužení QT intervalu v souvislosti s léčbou abirateronem.
Posouzení funkce srdce se provede, jak je klinicky indikováno, zahájí se vhodná léčba, a je-li přítomen
klinicky významný pokles funkce srdce (viz bod 4.2), zváží se ukončení léčby tímto přípravkem.

Hepatotoxicita a porucha funkce jater
V kontrolovaných klinických studiích se vyskytla významná zvýšení hodnot jaterních enzymů, což vedlo
k ukončení léčby nebo změnám dávkování (viz bod 4.8). Před zahájením léčby, každé dva týdny během
prvních tří měsíců léčby a dále jednou měsíčně je nutno měřit hodnoty aminotransferáz v séru. Objeví-li
se klinické příznaky, které ukazují na hepatotoxicitu, je nutno okamžitě stanovit aminotransferázy v séru.
Pokud kdykoli dojde ke zvýšení ALT nebo AST nad 5násobek ULN, je nutno léčbu přerušit a pečlivě
sledovat funkci jater. Obnovení léčby lze provést po navrácení jaterních testů pacienta k výchozím
hodnotám a s podáváním nižší dávky (viz bod 4.2).

Vyvine-li se u pacientů kdykoli během léčby závažná hepatotoxicita (ALT nebo AST odpovídající
20násobku ULN), je nutno léčbu ukončit a u těchto pacientů se nemá léčba znovu zahajovat.

Pacienti s aktivní nebo symptomatickou virovou hepatitidou byli z klinických studií vyloučeni; neexistují
tedy údaje, které by použití abirateronu v této populaci podporovaly.

Nejsou dostupné údaje o klinické bezpečnosti a účinnosti opakovaných dávek abirateron-acetátu při
podání pacientům se středně těžkou nebo těžkou poruchou funkce jater (Child-Pugh třídy B nebo C). U
pacientů se středně těžkou poruchou funkce jater je nutno užití abirateronu důkladně posoudit, přínos má
jasně převažovat možné riziko (viz body 4.2 a 5.2). Pacientům s těžkou poruchou funkce jater se
abirateron nesmí podávat (viz body 4.2, 4.3 a 5.2).
Během postmarketingového sledování byly vzácně hlášeny případy akutního selhání jater a fulminantní
hepatitidy, některé s fatálními následky (viz bod 4.8).

Ukončení léčby kortikosteroidy a zvládání stresových situací
Je-li ukončeno podávání prednisonu nebo prednisolonu, je nutná opatrnost a pacienty je nutno
monitorovat, zda se u nich nerozvíjí adrenokortikální insuficience. Pokračuje-li se v léčbě abirateronem
po vysazení kortikosteroidů, je nutno pacienty sledovat, zda se u nich neobjeví příznaky zvýšené hladiny
mineralokortikoidů (viz informace výše).

U pacientů, kterým je podáván prednison nebo prednisolon a kteří jsou vystaveni neobvyklému stresu,
může být indikováno zvýšené dávkování kortikosteroidů před stresovou situací, během ní i po ní.

Kostní denzita
U mužů s metastazujícím pokročilým karcinomem prostaty se může vyskytnout snížená kostní denzita.
Podávání abirateronu v kombinaci s glukokortikoidy může tento účinek zvýšit.

Pacienti, kterým byl dříve podáván ketokonazol
U pacientů, kterým byl k léčbě karcinomu prostaty dříve podáván ketokonazol, lze očekávat snížený
výskyt odpovědi.

Hyperglykemie
Užívání glukokortikoidů může zvyšovat hyperglykemii, proto je u pacientů s diabetem nutno často měřit
glykemii.

Hypoglykemie
Při podávání abirateronu v kombinaci s prednisonem/prednisolonem pacientům s preexistujícím diabetem
užívajícím pioglitazon nebo repaglinid (viz bod 4.5) byly hlášeny případy hypoglykemie; proto je u
pacientů s diabetem nutno často měřit glykemii.

Užívání s chemoterapií
Bezpečnost a účinnost současného užívání abirateronu s cytotoxickou chemoterapií nebyly stanoveny (viz
bod 5.1).

Nesnášenlivost pomocných látek
Tento léčivý přípravek obsahuje laktózu. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí
galaktózy, úplným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy nemají tento přípravek
užívat.
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné dávce, to znamená, že je
v podstatě „bez sodíku“.

Potenciální rizika
U mužů s metastazujícím karcinomem prostaty, včetně pacientů léčených abirateronem, se může objevit
anemie a sexuální dysfunkce.

Účinky na kosterní svalstvo
U pacientů léčených abirateronem byly hlášeny případy myopatie a rhabdomyolýzy. Většina případů se
vyvinula během prvních 6 měsíců léčby a ustoupila po ukončení podávání abirateronu.
U pacientů léčených současně léčivými přípravky, o kterých je známo, že jsou spojeny
s myopatií/rhabdomyolýzou se doporučuje opatrnost.

Interakce s jinými léčivými přípravky
Z důvodu rizika snížené expozice abirateronem (viz bod 4.5) je nutné vyvarovat se během léčby podávání
silných induktorů CYP3A4, ledaže by nebyla dispozici jiná alternativní terapeutická léčba.

Kombinace abirateronu a prednisonu/prednisolonu s Ra-Léčba abirateronem a prednisonem/prednisolonem v kombinaci s Ra-223 je kontraindikována (viz bod
4.3) z důvodu zvýšeného rizika fraktur a sklonu ke zvýšené mortalitě mezi asymptomatickými nebo mírně
symptomatickými pacienty s karcinomem prostaty, což bylo pozorováno v klinických studiích.
Následnou léčbu Ra-223 se doporučuje nezahajovat alespoň 5 dní po poslední dávce abirateronu
v kombinaci s prednisonem/prednisolonem.