Nplate

Sledovatelnost

Aby se zlepšila sledovatelnost biologických léčivých přípravků, má se přehledně zaznamenat název
podaného přípravku a číslo šarže.

Recidiva trombocytopenie a krvácení po vysazení léčby

Po ukončení léčby romiplostimem se trombocytopenie pravděpodobně objeví znovu. Podávání
antikoagulancií nebo antiagregancií po ukončení léčby romiplostimem představuje zvýšené riziko
krvácení. Pacienti mají být kvůli riziku případného poklesu počtu krevních destiček přísně sledováni,
eventuelně léčeni, aby po ukončení léčby romiplostimem nedošlo ke krvácení. V případě ukončení
léčby romiplostimem se doporučuje opět nasadit léčbu ITP podle aktuálních doporučených postupů.
Doplňková léčba může zahrnovat vysazení antikoagulancí a/nebo antiagregační léčby, podání
antagonistů antikoagulancií nebo podání krevních destiček.

Zvýšení retikulinu kostní dřeně

Ke zvýšení retikulinu kostní dřeně dochází pravděpodobně následkem stimulace TPO receptorů, která
vyvolává zvýšení počtu megakaryocytů v kostní dřeni, což pak může vést k uvolňování cytokinů.
Zvýšení retikulinu mohou naznačovat morfologické změny v buňkách periferní krve a lze jej odhalit
biopsií kostní dřeně. Doporučuje se proto před a v průběhu léčby romiplostimem vyšetřit kompletní
krevní obraz a nátěr z periferní krve na přítomnost morfologických buněčných abnormalit. Informace
o zvýšení retikulinu, pozorovaném při klinických hodnoceních romiplostimu, naleznete v bodě 4.8.

Pokud je u pacientů pozorována ztráta účinnosti a v nátěru periferní krve jsou přítomny abnormality,
má být podávání romiplostimu zastaveno. Pacient má podstoupit lékařskou prohlídku a případně i
biopsii kostní dřeně s příslušným barvením na retikulin. Výsledek biopsie kostní dřeně je vhodné
porovnat s výsledky předchozích vyšetření, pokud byly provedeny. V případě, že účinnost přípravku je
zachována, ale nátěr z periferní krve je abnormální, má lékař posoudit klinický stav pacienta, zvážit
biopsii kostní dřeně, poměr rizika a přínosu léčby romiplostimem a znovu přehodnotit možnosti
alternativní léčby ITP.

Trombotické a tromboembolické komplikace

Zvýšený počet krevních destiček představuje riziko trombotických/tromboembolických komplikací.
Výskyt trombotických/tromboembolických příhod pozorovaných v průběhu klinických hodnocení byl
6,0 % u romiplostimu a 3,6 % u placeba. Zvýšené opatrnosti je třeba dbát při podávání romiplostimu
pacientům se známými rizikovými faktory tromboembolických komplikací jako jsou dědičné Faktor V Leidenpokročilý věk, dlouhodobá imobilizace, malignity, užívání kontraceptiv nebo hormonální substituční
léčby, stav po operaci/úrazu, obezita a kouření.

U pacientů s chronickým jaterním onemocněním léčených romiplostimem byly hlášeny případy
tromboembolických příhod včetně portální venózní trombózy. U těchto skupin pacientů je nutné
užívat romiplostim se zvýšenou opatrností. Je třeba dodržovat směrnice pro úpravu dávky bod 4.2
Chyby medikace

U pacientů, kterým byl podáván Nplate, byly hlášeny chyby medikace zahrnující předávkování a
poddávkování, je třeba provést výpočet dávky a dodržovat pokyny pro úpravu dávky. U některých
pediatrických pacientů závisí přesné dávkování na dalším kroku ředění po rekonstituci, což může
zvýšit riziko chyb medikace
Předávkování může vést k nadměrnému zvýšení počtu krevních destiček provázenému trombotickými
a tromboembolickými komplikacemi. Pokud je počet destiček nadměrně zvýšen, přerušte podávání
Nplate a sledujte počet destiček. V léčbě Nplate pokračujte dle doporučení pro dávkování a podávání.
Poddávkování může vést k nižšímu počtu krevních destiček, než se očekává a možnému krvácení. U
pacientů léčených Nplate je třeba počet destiček sledovat
Progrese stávajících myelodysplastických syndromů
Pozitivní poměr přínosu a rizika romiplostimu byl prokázán pouze u léčby trombocytopenie spojené
s ITP s trombocytopenií.

Diagnóza ITP u dospělých a starších pacientů má být potvrzena vyloučením ostatních známých příčin
prezentujících se trombocytopenií, obzvlášť vyloučením MDS. Před zahájením léčby romiplostimem a
v průběhu nemoci a léčby je třeba zvážit provedení punkce a biopsie kostní dřeně, zejména u pacientů
starších 60 let, dále u pacientů se systémovými symptomy nebo abnormálními příznaky, jako je
zvýšení počtu periferních blastů.

V klinických hodnoceních romiplostimu u dospělých pacientů s myelodysplastickým syndromem byly
pozorovány případy přechodného zvýšení počtu blastů a byly hlášeny případy progrese MDS do
AML. V randomizované placebem kontrolované studii u MDS pacientů byla léčba romiplostimem
předčasně ukončena z důvodu početního nárůstu progrese onemocnění do AML a zvýšení počtu blastů
v oběhu o více než 10 % u pacientů léčených romiplostimem. V těchto případech byl přechod MDS do
AML častěji pozorován u pacientů s klasifikací MDS RAEB-1 než u pacientů s nízkým rizikem MDS.

Romiplostim se s výjimkou klinických studií nesmí používat k léčbě trombocytopenie způsobené
MDS nebo trombocytopenie způsobené jinak než ITP.

Ztráta odpovědi na léčbu romiplostimem

Ztráta odpovědi na léčbu nebo selhání schopnosti udržet odpověď destiček při léčbě romiplostimem
v doporučeném dávkování má být podnětem k pátrání po příčině tohoto stavu, včetně vyšetření
imunogenicity
Účinky romiplostimu na červené a bílé krvinky

V neklinických toxikologických studiích pozorovány změny parametrů červených nezávisle na statusu splenektomie vyskytnout souběžně anémie a leukocytóza intervaluromiplostimem je třeba zvážit kontrolování těchto parametrů.