Asacol enema

Farmakoterapeutická skupina: střevní protizánětlivá léčiva, ATC kód: A07EC
Mechanismus účinku
Přípravek Asacol enema obsahuje mesalazin, také známý jako kyselina 5-aminosalicylová,
který dosahuje protizánětlivého účinku mechanismem, který není doposud zcela objasněn.
Mesalazin snižuje migraci střevních makrofágů stimulovanou LTB4, čímž může snížit střevní
zánět zabráněním migrace makrofágů do zánětem postižených oblastí. Tvorba prozánětlivých
leukotrienů (LTB4 a 5-HETE) v makrofázích střevní stěny je tak inhibována. Mesalazin
aktivuje receptory PPAR-ɤ, které působí proti zánětlivým reakcím ve střevě způsobeným
aktivací buněčného jádra.

Farmakodynamické účinky
V laboratorních podmínkách inhiboval mesalazin cyklooxygenázu, a tím uvolnění
tromboxanu B2 a prostaglandinu E2, ale klinický význam tohoto účinku je stále nejasný.
Mesalazin inhibuje tvorbu faktoru aktivujícího trombocyty (PAF). Mesalazin je také
antioxidantem; bylo prokázáno, že snižuje tvorbu reaktivních kyslíkových radikálů a
vychytává volné radikály.

Epidemiologická data naznačují, že dlouhodobá udržovací léčba mesalazinem může snížit
riziko vzniku rakoviny střeva.

Klinická účinnost a bezpečnost
Indukce remise mírné až středně závažné proktitidy, proktosigmoiditidy a levostranné kolitidy.
V této indikaci bylo provedeno sedm kontrolovaných klinických studií. Délka léčby se
pohybovala mezi 2 a 6 týdny. Do studií bylo zařazeno celkem 529 pacientů, z nichž 271 bylo
léčeno rektální suspenzí mesalazinu, 151 srovnávací terapií nebo jim byla podávána
kombinovaná rektální a perorální léčba a 107 pacientům bylo podáváno placebo. Navíc byly
provedeny čtyři nekontrolované studie se 736 pacienty léčenými po dobu až 8 měsíců
rektálními suspenzemi mesalazinu 4g. Tyto studie stanovily bezpečnost dlouhodobého
podávání mesalazinu v lokální formě.

Udržovací léčba proktitidy, proktosigmoiditidy a levostranné kolitidy
V této indikaci byla provedena jedna kontrolovaná studie srovnávající kombinovanou a
perorální terapii a čtyři nekontrolované studie s celkem 140 pacienty. Délka léčby se
pohybovala mezi 6 měsíci a 2 roky.

Rozdíl v matematicky propočtené kumulativní míře relapsu v kontrolovaných studiích byl
patrný již po 6 měsících (matematicky propočtená míra 26 % pro kombinovanou terapii proti
47,5 % pro perorální terapii). Po dokončení studie se relaps vyskytl u 39 % pacientů léčených
kombinovanou terapií v porovnání se 69 % pacientů ze skupiny léčených pouze perorálně.
Rozdíl v kumulativní délce doby bez relapsu byl pro tyto dvě skupiny statisticky signifikantní
(p = 0,02). Přínos kombinované léčby byl při posouzení různých podskupin s odlišným
stupněm onemocnění poměrně homogenní.