Zypadhera Užívání po expiraci, upozornění a varování

Je nutné věnovat zvýšenou péči odpovídající injekční technice, aby se předešlo neúmyslnému
intravaskulárním nebo subkutánnímu podání
Použití u akutně agitovaných pacientů nebo u pacientů se závážným psychotickým stavem
Přípravek ZYPADHERA by neměl být použit k léčbě pacientů se schizofrenií, kteří trpí akutní
agitovaností nebo závažným psychotickým stavem, který vyžaduje okamžitou kontrolu příznaků.

Post-injekční syndrom
V klinických studiích před uvedením přípravku na trh byly po aplikaci přípravku ZYPADHERA u
pacientů hlášeny reakce představované známkami a symptomy shodnými s příznaky předávkování
olanzapinem. K těmto reakcím došlo u přibližně <0,1% injekcí a přibližně u 2% pacientů. U většiny
těchto pacientů došlo k rozvoji známek sedace zaznamenané příznaky patřily extrapyramidové příznaky, dysartrie, ataxie, agresivita, závratě, slabost,
hypertenze a křeče. Ve většině případů se prvotní známky a příznaky spojené s touto reakcí objevily
v průběhu 1 hodiny po injekci a ve všech případech bylo hlášeno plné zotavení během 24-72 hodin po
injekci. K reakcím došlo vzácně na pozorování na zdravotnickém pracovišti po dobu 3 hodin po každé aplikaci přípravku
ZYPADHERA. Od doby registrace přípravku ZYPADHERA jsou postmarketingová hlášení týkající
se post-injekčního syndromu obecně v souladu se zkušenostmi získanými z klinických studií.

Pacienti by měli být po každé injekci sledováni na zdravotnickém pracovišti náležitě vyškoleným
personálem po dobu nejméně 3 hodin pro zjištění známek a příznaků odpovídajících předávkování
olanzapinem.

Bezprostředně před opuštěním zdravotnického zařízení by mělo být potvrzeno, že pacient je bdělý,
orientovaný a nejeví žádné známky a příznaky předávkování. Při podezření na předávkování by mělo
monitorování a důkladný lékařský dohled pokračovat do doby, než vyšetření prokáže odeznění
příznaků a známek předávkování. Podle klinické potřeby se má tříhodinové sledování prodloužit u
pacientů, kteří vykazují známky nebo příznaky odpovídající předávkování olanzapinem.

Pacienti by měli být poučeni, aby po zbytek dne po injekci sledovali případné známky a symptomy
předávkování vyplývající z post-injekčního syndromu, aby byli schopni si v případě nutnosti zajistit
pomoc, a že by neměli řídit ani obsluhovat nebezpečné stroje
Pokud je pro zvládnutí post-injekčních nežádoucích účinků nutné podání benzodiazepinů, je
doporučeno důkladné vyhodnocení klinického stavu s ohledem na nadměrnou sedaci a
kardiorespirační útlum
Nežádoucí účinky v místě aplikace
Nejčastěji hlášeným nežádoucím účinkem spojeným s místem aplikace byla bolest. Většina těchto
nežádoucích účinků byla hlášena jako „mírné“ až „střední“ intenzity. Vyskytne-li se nežádoucí účinek
v místě aplikace, měla by být ke zvládnutí této příhody přijata odpovídající opatření
Psychózy a poruchy chování související s demencí
Olanzapin není doporučen k podávání u pacientů s psychózou a/nebo poruchami chování souvisejícími
s demencí z důvodu zvýšené mortality a zvýšeného rizika cerebrovaskulárních příhod. V placebem
kontrolovaných studiích a/nebo poruchami chování souvisejícími s demencí byla u pacientů léčených perorálním olanzapinem
dvojnásobná incidence úmrtí ve srovnání s pacienty užívajícími placebo incidence úmrtí nesouvisela s dávkou olanzapinu Rizikovými faktory, které se mohou podílet na zvýšené mortalitě u této skupiny pacientů, jsou věk nad
65 let, dysfagie, sedace, malnutrice a dehydratace, plicní onemocnění s aspiracíperorálním olanzapinem ve srovnání s pacienty užívajícími placebo byla však na uvedených
rizikových faktorech nezávislá.

Ve stejných klinických studiích byly hlášeny cerebrovaskulární nežádoucí účinky tranzitorní ischemické atakyzaznamenáno trojnásobné zvýšení výskytu cerebrovaskulárních nežádoucích příhod ve srovnání s
placebem u nichž se cerebrovaskulární příhoda vyskytla, byly přítomny rizikové faktory. K faktorům, které byly
zjištěny jako rizikové u pacientů léčených olanzapinem, patřil věk nad 75 let a vaskulární a/nebo
smíšená demence. Účinnost olanzapinu v těchto studiích nebyla stanovena.

Parkinsonova choroba
Použití olanzapinu k léčbě psychózy související s podáváním dopaminového agonisty u pacientů
s Parkinsonovou chorobou se nedoporučuje. V klinických studiích bylo velmi často a s vyšší frekvencí
než u placeba zaznamenáno zhoršení parkinsonské symptomatiky a halucinací a perorální olanzapin nebyl v léčení psychotických příznaků účinnější než placebo. V těchto studiích
museli mít pacienti na začátku studie stabilní a nejnižší účinnou dávku antiparkinsonika
zbývající dobu studie. Počáteční dávka perorálního olanzapinu byla 2,5 mg/den a podle uvážení lékaře
mohla být titrována do maximální dávky 15 mg/den.

Neuroleptický maligní syndrom NMS je potenciálně život ohrožující stav spojený s podáváním antipsychotik. Vzácné případy
označené jako NMS byly rovněž hlášeny v souvislosti s perorálním olanzapinem. Klinické příznaky
NMS jsou hyperpyrexie, svalová rigidita, alterovaná psychika a příznaky autonomní instability
zvýšenou hladinu kreatinfosfokinázy, myoglobinurii se u pacienta objeví příznaky podezřelé ze spojení s NMS nebo pokud se objeví nevysvětlitelně
vysoká horečka i bez dalších klinických známek NMS, musí být všechna antipsychotika včetně
olanzapinu vysazena.

Hyperglykémie a diabetes
Méně často byly hlášeny hyperglykémie a/nebo rozvoj nebo exacerbace diabetu, spojené příležitostně
s ketoacidózou nebo komatem, včetně několika fatálních případů tomu předcházelo zvýšení tělesné hmotnosti, což mohlo být predispozičním faktorem. V souladu
s používanými pravidly antipsychotické léčby je doporučeno příslušné klinické monitorování, např.
měření hladiny glukózy v krvi před začátkem léčby, 12 týdnů po zahájení podávání olanzapinu a
následně vždy jednou ročně. U pacientů léčených jakýmikoliv antipsychotickými léčivy, včetně
přípravku ZYPADHERA, by měly být sledovány známky a příznaky hyperglykémie polydipsie, polyurie, polyfagie a slabostdiabetu by měli být pravidelně monitorováni s ohledem na zhoršení kontroly hladiny glukózy.
Pravidelně by měla být kontrolována tělesná hmotnost, např. před začátkem léčby, 4, 8 a 12 týdnů po
záhájení podávání olanzapinu a následně vždy každé tři měsíce.

Změny hladin lipidů
V placebem kontrolovaných klinických studiích byly u pacientů léčených olanzapinem pozorovány
nežádoucí změny hladin lipidů klinické potřeby, obzvláště u pacientů s dyslipidemií a u pacientů s rizikovými faktory pro rozvoj
poruch lipidů. U pacientů léčených jakýmikoliv antipsychotickými léčivy, včetně přípravku
ZYPADHERA, by v souladu s používanými pravidly antipsychotické léčby měly být pravidelně
kontrolovány hladiny lipidů, např. před začátkem léčby, 12 týdnů po zahájení podávání olanzapinu a
následně vždy každých 5 let.

Anticholinergní aktivita
Ačkoliv byla in vitro prokázána anticholinergní aktivita olanzapinu, zkušenosti během klinických
studií ukázaly nízkou incidenci souvisejících příhod. Protože však klinické zkušenosti s podáváním
olanzapinu u pacientů s jiným souběžným onemocněním jsou omezené, doporučuje se zvýšená
pozornost, pokud je olanzapin předepisován pacientům s hypertrofií prostaty, paralytickým ileem nebo
podobnými stavy.

Jaterní funkce
Často, obzvlášť v počátcích léčby, bylo pozorováno přechodné asymptomatické zvýšení hladiny
jaterních aminotransferáz, ALT a AST. U pacientů s vyšší hladinou ALT a/nebo AST, se známkami a
příznaky poškození jater, s preexistující sníženou funkční rezervou jaterní funkce a u pacientů
léčených potenciálně hepatotoxickými přípravky je třeba opatrnosti a dalšího sledování. Je-li
u pacientů diagnostikována hepatitida kombinovaného poškození jater
Neutropenie
Opatrnosti je třeba u pacientů s nižším počtem leukocytů a/nebo neutrofilů z jakýchkoliv příčin, u
pacientů užívajících léky způsobující neutropenii, u pacientů s anamnézou polékového útlumu kostní
dřeně nebo útlumem kostní dřeně způsobeným souběžným onemocněním, radiační terapií nebo
chemoterapií, u pacientů s hypereozinofilií nebo s myeloproliferativní chorobou. Neutropenie byla
často hlášena při současném podávání olanzapinu a valproátu
Přerušení léčby
Při náhlém přerušení léčby perorálním olanzapinem byly vzácně příznaky jako pocení, nespavost, třes, úzkost, nauzea nebo zvracení.

QT interval
V klinických studiích bylo u pacientů léčených perorálním olanzapinem klinicky významné
prodloužení QTc intervalu vstupním vyšetření u pacientů se vstupní hodnotou QTcF < 500 mssignifikantních rozdílů v průvodních srdečních příhodách ve srovnání s placebem. V klinických
studiích s olanzapinem práškem pro přípravu roztoku pro injekce nebo s přípravkem ZYPADHERA
nebylo podávání olanzapinu spojeno s přetrvávajícím zvýšením absolutního QT nebo QTCc intervalu.
Přesto je třeba zvýšené opatrnosti, je-li olanzapin předepisován s léky prodlužujícími QTc interval,
obzvlášť u starších pacientů, u pacientů s vrozeným prodloužením QT intervalu, s městnavým
srdečním selháním, se srdeční hypertrofií, s hypokalémií nebo hypomagnezémií.

Tromboembolismus
Časová souvislost léčby olanzapinem a žilního tromboembolismu byla hlášena méně často 1%Avšak protože u pacientů se schizofrenií jsou často přítomny získané rizikové faktory žilního
tromboembolismu, je nutné identifikovat a vzít v úvahu všechny možné rizikové faktory, např.
imobilizaci pacientů, a vykonat preventivní opatření.

Obecná CNS aktivita
Vzhledem k primárnímu účinku olanzapinu na centrální nervovou soustavu je třeba opatrnosti při
současném užívání s jinými centrálně působícími léky či alkoholem. Protože olanzapin působí in vitro
jako dopaminový antagonista, může působit proti účinku přímých a nepřímých agonistů dopaminu.

Křeče
Olanzapin by měl být používán opatrně u pacientů s křečemi v anamnéze, anebo u těch, u kterých se
vyskytují faktory snižující křečový práh. U pacientů léčených olanzapinem byly křeče hlášeny méně
často. Ve většině těchto případů byly hlášeny křeče v anamnéze či jiné rizikové faktory.

Tardivní dyskineze
V ročních nebo kratších srovnávacích studiích byl perorální olanzapin statisticky významně méně
často spojen s nově hlášenou dyskinezí. Přesto riziko pozdní dyskineze při dlouhodobém užívání
vzrůstá. Pokud se u pacienta léčeného olanzapinem objeví známky a symptomy pozdní dyskineze,
mělo by se zvážit snížení dávky nebo přerušení podávání. Tyto symptomy se mohou přechodně zhoršit
nebo se objevit po přerušení léčby.

Posturální hypotenze
V klinických studiích s olanzapinem byla zřídka u starších pacientů pozorována posturální hypotenze.
U pacientů starších 65 let je doporučeno pravidelně měřit krevní tlak.

Náhlá srdeční smrt
V postmarketingovém sledování olanzapinu byly u pacientů léčených olanzapinem nahlášeny případy
náhlé srdeční smrti. V retrospektivní observační kohortové studii bylo riziko předpokládané náhlé
srdeční smrti u pacientů léčených olanzapinem přibližně dvojnásobné oproti pacientům, kteří neužívali
antipsychotika. V této studii bylo riziko při užívání olanzapinu porovnatelné s rizikem užívání
atypických antipsychotik spojených do jedné analýzy.

Pediatrická populace
Olanzapin není indikován pro použití v léčbě dětí a dospívajících. Klinická hodnocení provedená u
pacientů ve věkovém rozmezí 13-17 let ukázala různé nežádoucí účinky, včetně nárůstu tělesné
hmotnosti, změny metabolických parametrů a zvýšení hladiny prolaktinu
Použití u starší populace O použití přípravku ZYPADHERA u pacientů starších 75 let nejsou k dispozici žádné údaje.
Vzhledem k biochemickým a fyziologickým změnám a vzhledem k redukci svalové hmoty není u této
podskupiny pacientů doporučeno tuto lékovou formu nasazovat.

Sodík
Po rekonstituci tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol lahvičce, to znamená, že je v podstatě „bez sodíku“.