Zeota Poločas rozpadu, Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce a distribuce
Olmesartan\medoxomil je proléčivo. Ve střevní sliznici a v portální krvi je během absorpce z
gastrointestinálního traktu rychle přeměňován esterázami na farmakologicky účinný metabolit
olmesartan.
Žádný intaktní olmesartan-medoxomil nebo intaktní medoxomilová část v postranní řetězci nebyly
detekovány v plasmě nebo exkrementech. Průměrná absolutní biologická dostupnost olmesartanu ve
formě tablet byla 25,6 %.
Průměrné maximální plasmatické koncentrace (Cmax) olmesartanu je dosaženo během 2 hodin po
perorálním podání olmesartan-medoxomilu; koncentrace olmesartanu v plasmě se zvyšuje přibližně
lineárně se zvyšováním jednotlivé perorální dávky až do 80 mg.
Potrava má minimální vliv na biologickou dostupnost olmesartanu, a proto olmesartan-medoxomil smí
být podáván jak s potravou, tak bez ní.
Klinicky významné rozdíly ve farmakokinetice olmesartanu spojené s pohlavím nebyly pozorovány.
Olmesartan se ve velké míře váže na plasmatické bílkoviny (99,7 %), ale potenciál ke klinicky
významným interakcím následkem vytěsnění z vazby na bílkoviny mezi olmesartanem a jinými
současně podávanými léky, které se také vysoce váží na plasmatické bílkoviny, je nízký (což bylo
potvrzeno nepřítomností klinicky významných interakcí mezi olmesartan-medoxomilem a
warfarinem). Vazba olmesartanu na krevní buňky je zanedbatelná. Průměrný distribuční objem po
intravenózním podání je nízký (16-29 l).

Biotransformace a eliminace
Celková plasmatická clearance byla 1,3 l/h (CV, 19 %) a byla relativně pomalá ve srovnání s
průtokem krve játry (cca 90 l/h). Po jednorázovém perorálním podání 14C-značeného olmesartan-
medoxomilu se 10-16 % podané radioaktivity objevilo v moči (velká většina v průběhu 24 hodin po
podání dávky) a zbytek radioaktivity byl zaznamenán ve stolici. Na základě systémové dostupnosti
25,6 % lze vypočítat, že absorbovaný olmesartan je odstraňován jak renální exkrecí (cca 40 %), tak
hepatobiliární exkrecí (cca 60 %). Veškerá zaznamenaná radioaktivita byla identifikována jako
olmesartan. Další významné metabolity nebyly detekovány. Enterohepatální oběh olmesartanu je
minimální. Protože velké množství olmesartanu se vylučuje žlučí, použití u pacientů s obstrukcí
žlučových cest je kontraindikováno (viz bod 4.3).
Terminální eliminační poločas olmesartanu po opakovaném perorálním podání je 10 až 15 hodin.
Rovnovážný stav je dosažen po několika prvních dávkách a další akumulace již není po 14 dnech při
opakovaném podání zřejmá. Renální clearance byla přibližně 0,5-0,7 l/h a byla nezávislá na dávce.

Farmakokinetika u vybraných skupin pacientů
Pediatrická populace
Farmakokinetika olmesartan-medoxomilu byla studována u pediatrických pacientů s hypertenzí ve
věku 1 až 16 let. Clearence olmesartan-medoxomilu byla po úpravě podle tělesné hmotnosti u
pediatrických pacientů podobná jako u dospělých pacientů.
V případě pediatrických pacientů s poruchou funkce ledvin nejsou k dispozici žádné údaje o
farmakokinetice.

Starší pacienti (od 65 let věku)
U starších pacientů (65-75 let věku) trpících hypertenzí byla AUC v rovnovážném stavu ve srovnání s
mladšími věkovými skupinami zvýšena o cca 35 % a u velmi starých pacientů (≥ 75 let věku) o cca
44 %. Toto zvýšení by mohlo být alespoň částečně spojeno se snížením funkce ledvin u této skupiny
pacientů.

Porucha funkce ledvin
U pacientů s mírnou, středně závažnou a závažnou poruchou funkce ledvin byla AUC v rovnovážném
stavu ve srovnání se zdravými dobrovolníky zvýšena o 62 %, 82 % a 179 % (viz body 4.2 a 4.4).

Porucha funkce jater
Po jednorázovém perorálním podání byly hodnoty AUC olmesartanu o 6 %, resp. 65 % vyšší při
mírné, resp. středně závažné poruše funkce jater než u odpovídajících zdravých dobrovolníků.
Nevázaná frakce olmesartanu 2 hodiny po podání byla u zdravých dobrovolníků, u pacientů s mírnou
poruchou funkce jater a u pacientů se středně závažnou poruchou funkce jater, 0,26 %, 0,34 %, resp.
0,41 %. Po opakovaném podání pacientům se středně závažnou poruchou funkce jater byla průměrná
AUC olmesartanu opět o 65 % vyšší než u zdravých dobrovolníků. Průměrné hodnoty Cmax
olmesartanu byly u pacientů s poruchou funkce jater a zdravých jedinců podobné. Olmesartan-
medoxomil nebyl posuzován u pacientů se závažnou poruchou funkce jater (viz body 4.2 a 4.4).

Lékové interakce
Kolesevelam, sekvestrant žlučových kyselin
Současné užívání 40 mg olmesartan-medoxomilu a 3750 mg kolesevelam-hydrochloridu zdravými
dobrovolníky mělo za následek 28% snížení Cmax a 39% snížení AUC olmesartanu. Menší účinek, 4%
a 15% snížení Cmax a AUC bylo pozorováno, pokud byl olmesartan-medoxomil podán 4 hodiny před
užitím kolesevelam-hydrochloridu. Eliminační poločas olmesartanu byl snížen o 50–52 % bez ohledu
na to, zda byl podán současně s kolesevelam-hydrochloridem nebo 4 hodiny před kolesevelam-
hydrochloridem (viz bod 4.5).