Zeota Bezpečnost (v těhotenství)

Ve studiích chronické toxicity provedených na potkanech a psech vykazoval olmesartan-medoxomil
obdobné účinky jako jiní antagonisté AT1 receptorů a ACE inhibitory: zvýšení hladiny močoviny v
krvi (BUN) a kreatininu (vzhledem k funkčním změnám ledvin způsobených blokádou ATreceptorů); snížení hmotnosti srdce; snížení parametrů červených krvinek (erytrocyty, hemoglobin,
hematokrit); histologické známky poškození ledvin (regenerační léze renálního epitelu, ztluštění
bazální membrány, dilatace tubulů). Tyto nežádoucí účinky způsobené farmakologickým působením
olmesartan-medoxomilu se vyskytly také v preklinických studiích provedených s jinými antagonisty
AT1 receptorů a ACE inhibitory a mohou být omezeny současným perorálním podáváním chloridu
sodného.
U obou živočišných druhů bylo pozorováno zvýšení aktivity plasmatického reninu a
hypertrofie/hyperplazie juxtaglomerulárních buněk ledvin. Tyto změny, které patří mezi typické
účinky ACE inhibitorů a jiných antagonistů AT1 receptorů, by nemusely mít klinickou významnost.
Stejně jako u jiných antagonistů AT1 receptorů, bylo zjištěno, že olmesartan-medoxomil zvyšuje
incidenci zlomů chromozomů v buněčných kulturách in vitro. V několika in vivo studiích provedených
s olmesartan-medoxomilem ve velmi vysokých dávkách (až 2000 mg/kg) podávaných perorálně
nebyly pozorovány žádné významné účinky. Data z komplexní studie genotoxicity naznačují, že
olmesartan velmi pravděpodobně nemá genotoxické účinky při klinickém používání.
Olmesartan-medoxomil nebyl kancerogenní ani u potkanů (dvouletá studie) ani u myší, u kterých byl
testován ve dvou studiích kancerogenity po dobu 6 měsíců s použitím transgenních modelů.
Ve studiích reprodukční toxicity provedených u potkanů neovlivňoval olmesartan-medoxomil fertilitu
a nebyly zaznamenány ani teratogenní účinky. Společně s jinými antagonisty receptorů pro
angiotenzin II, přežití potomků bylo po expozici olmesartan-medoxomilem sníženo a dilatace ledvinné
pánvičky byla pozorována po expozici samic v pokročilé fázi březosti a při kojení. Společně s jinými
antihypertenzivy, olmesartan-medoxomil byl více toxický pro březí samice králíků než pro březí
samice potkanů, avšak známky fetotoxicity nebyly pozorovány.