Verimmus Pro děti, pediatrická populace

Bezpečnost a účinnost přípravku Verimmus u dětí ve věku 0 až 18 let nebyla stanovena. Nejsou
dostupné žádné údaje.

Způsob podání
Přípravek Verimmus se podává perorálně jednou denně, vždy ve stejnou denní dobu, důsledně buď
vždy s jídlem, nebo bez jídla (viz bod 5.2). Tablety přípravku Verimmus se polykají celé a zapíjejí se
sklenicí vody. Tablety se nesmí kousat ani drtit.

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku, na jiné deriváty rapamycinu nebo na kteroukoli pomocnou látku
uvedenou v bodě 6.1.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Neinfekční pneumonitida
Neinfekční pneumonitida je skupinový účinek derivátů rapamycinu, včetně everolimu. Neinfekční
pneumonitida (včetně intersticiálního plicního onemocnění) byla u pacientů užívajících přípravek
Verimmus hlášena často (viz bod 4.8). Některé případy byly závažné a ve vzácných případech fatální.
O diagnóze neinfekční pneumonitidy se má uvažovat u pacientů s přítomností nespecifických
respiračních známek a příznaků, jako jsou hypoxie, pleurální výpotek, kašel nebo dušnost, a u kterých
byly odpovídajícími vyšetřeními vyloučeny infekce, nádorová onemocnění a jiné nemedicínské
příčiny. Při diferenciální diagnóze neinfekční pneumonitidy (viz „Infekce“ níže) mají být vyloučeny
oportunní infekce, jako je pneumonie způsobená Pneumocystis jirovecii (carinii), (PJP/PCP). Pacienti
mají být poučeni, aby okamžitě hlásili výskyt jakýchkoli nových respiračních příznaků nebo jejich
zhoršení.

Pacienti, u kterých se rozvinou radiologické změny připomínající neinfekční pneumonitidu a mají
málo příznaků nebo nemají žádné příznaky, mohou pokračovat v léčbě přípravkem Verimmus bez
úpravy dávkování. Jestliže jsou příznaky středně těžké (stupeň 2) nebo těžké (stupeň 3), může být
indikováno použití kortikosteroidů až do ústupu klinických příznaků.

U pacientů, kteří užívají kortikosteroidy k léčbě neinfekční pneumonitidy, má být zvažována profylaxe
pneumonie způsobené Pneumocystis jirovecii (carinii) (PJP/PCP).

Infekce
Everolimus má imunosupresivní vlastnosti a pacienti mohou být náchylnější k bakteriálním,
mykotickým, virovým nebo protozoárním infekcím, včetně infekcí oportunními patogeny (viz bod
4.8). U pacientů užívajících everolimus byly popsány lokalizované a systémové infekce zahrnující
pneumonie, jiné bakteriální infekce, invazivní mykotické infekce, např. aspergilózy, kandidózy nebo
pneumonie způsobené Pneumocystis jirovecii (carinii) (PJP/PCP) a virové infekce včetně reaktivace
virové hepatitidy B. Některé z těchto infekcí byly závažné (např. vedly k sepsi, respiračnímu nebo
jaternímu selhání) a občas fatální.

Lékaři i pacienti si mají být vědomi zvýšeného rizika infekcí při léčbě přípravkem Verimmus.
Stávající infekce mají být před zahájením léčby přípravkem Verimmus přiměřeně léčeny a zcela
vyléčeny. Během léčby přípravkem Verimmus je nutná ostražitost k projevům a příznakům infekce, a
pokud byla diagnostikována infekce, musí se okamžitě zavést vhodná léčba a je třeba zvážit přerušení
nebo ukončení léčby přípravkem Verimmus.

Jestliže je diagnostikována systémová invazivní mykotická infekce, musí být léčba přípravkem
Verimmus okamžitě a trvale zastavena a musí být zahájena vhodná antimykotická terapie.

U pacientů, kteří užívali everolimus, byly hlášeny případy pneumonie vyvolané Pneumocystis jirovecii
Stránka 5 z
(carinii), (PJP/PCP), některé s fatálními následky. PJP/PCP mohou být spojeny se současným
podáváním kortikosteroidů nebo jiných imunosupresivních přípravků. Při současném podávání
kortikosteroidů nebo jiných imunosupresivních přípravků má být zvážena profylaxe PJP/PCP.

Hypersenzitivní reakce
V souvislosti s everolimem byly pozorovány hypersenzitivní reakce, které se projevují příznaky, jako
je mimo jiné anafylaxe, dušnost, zrudnutí, bolest na hrudi nebo angioedém (například otok dýchacích
cest nebo jazyka s respiračními poruchami nebo bez nich), (viz bod 4.3).

Současné užívání inhibitorů angiotenzin konvertujícího enzymu (ACE)
Pacienti současně užívající inhibitory ACE (např. ramipril) mají zvýšené riziko angioedému (například
otok dýchacích cest nebo jazyka s respiračními poruchami nebo bez nich), (viz bod 4.5).

Stomatitida
Stomatitida, včetně ulcerací a mukozitidy v dutině ústní, je nejčastěji hlášeným nežádoucím účinkem u
pacientů léčených everolimem (viz bod 4.8). Stomatitida se většinou vyskytuje v prvních 8 týdnech
léčby. Jednoramenná studie u postmenopauzálních pacientek s nádorem prsu léčených everolimem a
exemestanem ukázala, že orální roztok kortikosteroidu bez alkoholu, podávaný jako ústní voda během
prvních 8 týdnů léčby, může snižovat výskyt a závažnost stomatitidy (viz bod 5.1). Léčba stomatitidy
může proto zahrnovat profylaktické a/nebo terapeutické použití topické léčby v podobě orálního
roztoku kortikosteroidu bez alkoholu k výplachu úst. Nemají se však používat přípravky obsahující
alkohol, peroxid vodíku, deriváty jódu a mateřídoušky, protože by mohlo dojít k exacerbaci stavu.
Doporučuje se sledování a léčba mykotických infekcí, zvláště u pacientů léčených přípravky na bázi
steroidů. Antimykotika se používat nemají, pokud není diagnostikována mykotická infekce (viz bod
4.5).

Případy selhání ledvin
U pacientů léčených everolimem byly pozorovány případy selhání ledvin (včetně akutního selhání
ledvin), některé s fatálními následky (viz bod 4.8). Doporučuje se monitorovat funkci ledvin, a to
zejména u pacientů s dalšími rizikovými faktory, které by mohly také poškodit funkci ledvin.

Laboratorní vyšetření a monitorování

Funkce ledvin
Bylo hlášeno zvýšení sérového kreatininu, které bylo obvykle lehké a proteinurie (viz bod 4.8). Před
zahájením léčby přípravkem Verimmus a pak pravidelně v jejím průběhu se doporučuje sledovat
funkce ledvin, včetně stanovení hladiny močovinového dusíku v krvi (BUN - blood urea nitrogen),
proteinů v moči a sérového kreatininu.

Glukosa v krvi
Byla hlášena hyperglykemie (viz bod 4.8). Před zahájením léčby přípravkem Verimmus a pak
pravidelně v jejím průběhu se doporučuje se monitorovat sérové hladiny glukosy nalačno. Častější
sledování se doporučuje při souběžném podávání přípravku Verimmus s jinými léčivými přípravky,
které mohou indukovat hyperglykemii. Pokud je to možné, má být před zahájením léčby přípravkem
Verimmus u pacienta dosaženo optimální kompenzace glykemie.

Lipidy v krvi
Byla hlášená dyslipidemie (zahrnující hypercholesterolemii a hypertriglyceridemii). Před zahájením
léčby přípravkem Verimmus a pak pravidelně v jejím průběhu se doporučuje sledování hladin
cholesterolu a triglyceridů v krvi, spolu se zavedením příslušné farmakologické terapie.

Hematologické parametry
Bylo hlášeno snížení hladiny hemoglobinu, počtu lymfocytů, neutrofilů a trombocytů (viz bod 4.8).
Před zahájením léčby přípravkem Verimmus a pak pravidelně v jejím průběhu se doporučuje
monitorovat kompletní krevní obraz.
Stránka 6 z

Funkční karcinoidní tumory
V randomizované, dvojitě zaslepené, multicentrické studii u pacientů s funkčními karcinoidními
tumory byla léčba everolimem a depotním oktreotidem porovnávána s placebem a depotním
oktreotidem. Ve studii nebylo dosaženo primárního cílového parametru účinnosti (přežití bez progrese
[PFS]), přičemž celkové přežití (OS) hodnocené v předběžné analýze bylo numericky příznivější ve
větvi s placebem a oktreotidem. U pacientů s funkčními karcinoidními tumory tedy nebyla bezpečnost
a účinnost stanovena.

Prognostické faktory u gastrointestinálních nebo plicních neuroendokrinních tumorů
U pacientů s nefunkčním gastrointestinálním nebo plicním neuroendokrinním tumorem a s dobrými
prognostickými vstupními faktory (např. primární nádor v ileu a normální hodnota chromograninu A
či bez kostního postižení) je třeba před zahájením léčby přípravkem Verimmus individuálně posoudit
přínosy a rizika léčby. Existují omezené důkazy o přínosech ohledně přežití bez progrese u
podskupiny pacientů s primárním původem nádoru v ileu (viz bod 5.1).

Interakce
Současnému podávání s inhibitory a induktory CYP3A4 a/nebo nespecifických P-glykoproteinových
(PgP) efluxních pump je nutno se vyhnout. Pokud se současnému podání středně silných inhibitorů
nebo induktorů CYP3A4 a/nebo PgP vyhnout nelze, je třeba pečlivě sledovat klinický stav pacienta.
Úprava dávky přípravku Verimmus má být zvážena podle predikované AUC (viz bod 4.5).

Souběžná léčba silnými inhibitory CYP3A4/PgP vede k výrazně zvýšeným koncentracím everolimu
v plazmě (viz bod 4.5). V současné době nejsou k dispozici údaje, které by doporučily dávkování
v tomto případě. Z tohoto důvodu se souběžná léčba přípravkem Verimmus a silnými inhibitory
nedoporučuje.

Při užívání přípravku Verimmus v kombinaci s perorálně podávanými substráty CYP3A4 s úzkým
terapeutickým indexem je zapotřebí opatrnosti z důvodu potenciálních lékových interakcí. Pokud je
přípravek Verimmus užíván s perorálně podávanými substráty CYP3A4 s úzkým terapeutickým
indexem (např. pimozid, terfenadin, astemizol, cisaprid, chinidin nebo deriváty námelových
alkaloidů), má být pacient sledován s ohledem na možný výskyt nežádoucích účinků popsaných
v informacích o přípravku u perorálně podávaných substrátů CYP3A4 (viz bod 4.5).

Porucha funkce jater
Expozice everolimu byla u pacientů s lehkou (Child-Pugh A), středně těžkou (Child-Pugh B) a těžkou
(Child-Pugh C) poruchou funkce jater zvýšená (viz bod 5.2).

U pacientů s těžkou poruchou funkce jater (Child-Pugh C) se doporučuje užívat přípravek Verimmus
pouze pokud potenciální prospěch z léčby převáží možná rizika (viz body 4.2 a 5.2).

V současné době nejsou dostupné žádné klinické údaje o bezpečnosti a účinnosti, které by podpořily
doporučení úpravy dávkování pro zvládání nežádoucích účinků u pacientů s poruchou funkce jater.

Očkování
Během léčby přípravkem Verimmus je nutno se vyhnout použití živých vakcín (viz bod 4.5).

Komplikace při hojení ran
Porucha hojení ran je skupinovým účinkem derivátů rapamycinu, včetně everolimu. Proto je třeba dbát
opatrnosti, pokud je přípravek Verimmus užíván v období okolo operace.

Komplikace při radiační terapii
V případech, kdy byl everolimus užíván během radiační terapie nebo krátce po ní, byly hlášeny
závažné a těžké radiační reakce (jako je radiační ezofagitida, radiační pneumonitida a radiační
poškození kůže), včetně fatálních případů. U pacientů užívajících everolimus v blízkém časovém sledu
Stránka 7 z
s radiační terapií je kvůli zesílení radiační toxicity nutná opatrnost.

Navíc byl u pacientů léčených everolimem, kteří dříve prošli radiační terapií, hlášený radiační recall
syndrom (RRS). V případě výskytu RRS má být zváženo přerušení nebo ukončení léčby everolimem.

Upozornění související s pomocnými látkami
Tento léčivý přípravek obsahuje laktosu. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí
galaktosy, úplným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukosy a galaktosy nemají tento přípravek
užívat.