Sp. zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
Vancomycin Mylan 500 mg prášek pro infuzní roztok
Vancomycin Mylan 1000 mg prášek pro infuzní roztok
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Jedna injekční lahvička obsahuje vancomycini hydrochloridum 500 mg, odpovídající vankomycinum
500 000 IU.
Po rekonstituci 10 ml vody pro injekci obsahuje 1ml rekonstituovaného roztoku vancomycinum 50 mg.
Jedna injekční lahvička obsahuje vancomycini hydrochloridum 1000 mg, odpovídající vankomycinum
000 000 IU.
Po rekonstituci 20 ml vody pro injekci obsahuje 1ml rekonstituovaného roztoku vancomycinum 50 mg.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
Prášek pro infuzní roztok.
Popis přípravku: bílý až téměř bílý prášek nebo světle růžový až žlutý prášek.
pH roztoku po rekonstituci je 2,8 – 4,5.
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
Intravenózní podání
Vankomycin je indikován ve všech věkových skupinách k léčbě následujících infekcí (viz body 4.2, 4.4 a
5.1):
- komplikované infekce kůže a měkkých tkání (cSSTI)
- infekce kostí a kloubů
- komunitní pneumonie (CAP)
- nozokomiální pneumonie (HAP), včetně ventilátorové pneumonie (pneumonie spojené s umělou
ventilací - VAP)
- infekční endokarditida
- bakteriemie, která se objeví v souvislosti nebo je podezření na souvislost s některou výše uvedenou
indikací.
Vankomycin je rovněž indikován ve všech věkových skupinách k perioperační antibakteriální profylaxi u
pacientů, u nichž existuje vysoké riziko vzniku bakteriální endokarditidy a kteří podstupují velký
chirurgický výkon.
Perorální podání
Vankomycin je indikován ve všech věkových skupinách k léčbě infekce způsobené Clostridium difficile
(CDI) (viz body 4.2, 4.4 a 5.1).
Je nutno vzít v úvahu oficiální doporučení ke správnému používání antibakteriálních léčiv.
4.2 Dávkování a způsob podání
Dávkování
Kde je to vhodné, má být vankomycin podáván v kombinaci s jinými antibakteriálními léčivy.
Intravenózní podání
Iniciální dávka má být založena na celkové tělesné hmotnosti. Následující úpravy dávky mají být
založeny na sérových koncentracích, aby bylo dosaženo cílových terapeutických koncentrací. Pro
následující dávky a dobu podávání je nutno vzít v úvahu funkci ledvin.
Pacienti ve věku od 12 let a starší
Doporučená dávka je 15 až 20 mg/kg tělesné hmotnosti každých 8 až 12 hodin (nesmí se překročit 2 g
na jednu dávku).
U vážně nemocných pacientů může být použita nasycovací dávka 25–30 mg/kg tělesné hmotnosti pro
usnadnění dosažení cílové udržovací koncentrace vankomycinu v séru.
Kojenci a děti ve věku od 1 měsíce do 12 let:
Doporučená dávka je 10 až 15 mg/kg tělesné hmotnosti každých 6 hodin (viz bod 4.4).
Novorozenci narození v termínu (od narození do postnatálního věku 27 dnů) a novorozenci narození
předčasně (od narození do předpokládaného data termínu narození plus 27 dnů)
Pro stanovení dávkovacího režimu pro novorozence je nutné vyžádat radu lékaře zkušeného v léčbě
novorozenců. Jedna možná cesta dávkování vankomycinu u novorozenců je uvedena v následující
tabulce: (viz bod 4.4)
PMA (týdny) Dávka (mg/kg) Interval podávání (h)
<29 15 29-35 15 >35 15 PMA: doba od poslední menstruace (postmenstruační věk - [(doba, která uplynula od prvního dne poslední
menstruace do porodu (gestační věk) plus doba, která uplynula po porodu (poporodní věk)].
Perioperační profylaxe bakteriální endokarditidy ve všech věkových skupinách
Doporučená dávka je iniciální dávka 15 mg/kg před zahájením anestezie. V závislosti na trvání
chirurgického výkonu může být vyžádána druhá dávka vankomycinu.
Trvání léčby
Tabulka níže ukazuje navrhované trvání léčby. V jednotlivém případě má být trvání léčby přizpůsobeno
typu a závažnosti onemocnění a individuální klinické odpovědi.
Indikace Trvání léčby
Komplikované infekce kůže a měkkých tkání
-bez nekrotizace 7 až 14 dnů
-nekrotizující 4 až 6 týdnů*
Infekce kostí a kloubů 4 až 6 týdnů**
Komunitní pneumonie 7 až 14 dnů
Nozokomiální pneumonie, včetně ventilátorové
pneumonie 7 až 14 dnů
Infekční endokarditida 4 až 6 týdnů***
*Pokračujte až do doby, kdy není nutné další chirurgické vyčištění rány, pacient se klinicky zlepšil a
je afebrilní nejméně po dobu 48 až 72 hodin.
**Delší trvání perorální supresivní léčby vhodnými antibiotiky musí být zváženo u infekcí kloubní
náhrady.
***Trvání a nutnost kombinované léčby je založena na typu chlopně a (mikro)organismu.
Zvláštní populace
Starší pacienti
Mohou být potřebné nižší udržovací dávky vzhledem k poklesu funkce ledvin závislém na věku.
Porucha funkce ledvin
U dospělých a pediatrických pacientů s poruchou funkce ledvin je třeba věnovat pozornost spíše
počáteční startovací dávce následované minimálními hladinami vankomycinu v séru než plánovanému
dávkovacímu schématu, zvláště u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin nebo u těch, kteří podstupují
léčbu nahrazující funkci ledvin (renal replacement therapy - RRT) vzhledem k mnoha proměnným
faktorům, které u nich mohou ovlivnit hladiny vankomycinu.
U pacientů s lehkou nebo středně těžkou poruchou funkce ledvin se počáteční dávka nesmí snižovat. U
pacientů se těžkou poruchou funkce ledvin je vhodnější raději prodloužit interval mezi podáním než
podávat nižší denní dávky.
Je nutné věnovat odpovídající pozornost souběžnému podávání léčivých přípravků, které mohou snížit
clearance vankomycinu a/nebo zesílit jeho nežádoucí účinky (viz bod 4.4).
Vankomycin je špatně dialyzovatelný intermitentní hemodialýzou. Nicméně použití membrán s vysokou
propustností (high-flux) a kontinuální léčby nahrazující funkci ledvin (continuous renal replacement
therapy - CRRT) zvyšuje clearance vankomycinu a obecně vyžaduje náhradní dávku (obvykle po
hemodialýze v případě intermitentní hemodialýzy).
Dospělí
Úprava dávky u dospělých pacientů může být založena na odhadované rychlosti glomerulární filtrace
(eGFR) podle následujícího vzorce:
Muži: [tělesná hmotnost (kg) x 140 - věk (roky)]/ 72 x sérový kreatinin (mg/dl).
Ženy: 0,85 x hodnota vypočtená podle výše uvedeného vzorce.
Obvyklá počáteční dávka pro dospělé pacienty je 15 až 20 mg/kg a má být podána každých 24 hodin u
pacientů s clearance kreatininu mezi 20 až 49 ml/min. U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin
(clearance kreatininu nižší než 20 ml/min) nebo u pacientů na léčbě nahrazující funkci ledvin,
odpovídající načasování a velikost následných dávek ve velké míře závisí na způsobu RRT a má být
založeno na nejnižších sérových hladinách vankomycinu a na reziduální funkci ledvin (viz bod 4.4).
V závislosti na klinické situaci je třeba zvážit pozdržení další dávky po dobu čekání na výsledky
stanovení hladin vankomycinu.
U kriticky nemocných pacientů s poruchou funkce ledvin počáteční nasycovací dávka (25 až 30 mg/kg)
nemá být snižována.
Pediatrická populace
Úprava dávky u pediatrických pacientů ve věku 1 rok a starších může být založena na odhadované
rychlosti glomerulární filtrace (eGFR) pomocí revidovaného Schwartzova vzorce:
eGFR (ml/min/1,73 m2) = (výška cm x 0,413)/ sérový kreatinin (mg/dl)
eGFR (mL/min/1,73 m2) = (výška cm x 36,2)/ sérový kreatinin (μmol/l)
Pro novorozence a kojence ve věku do 1 roku je potřeba vyhledat radu odborníka, protože revidovaný
Schwartzův vzorec u nich nelze aplikovat.
Orientační doporučení dávkování pro pediatrickou populaci jsou uvedena v tabulce níže a sledují ty samé
principy jako u dospělých pacientů.
GFR (ml/min/1.73 m2) IV dávka Frekvence
50-30 15 mg/kg po 12 hodinách
29-10 15 mg/kg po 24 hodinách
< 10-15 mg/kg Opakovaná dávka na základě hladin* Intermitentní hemodialýza
Peritoneální dialýza
Kontinuální terapie nahrazující funkci ledvin 15 mg/kg Opakovaná dávka na základě hladin*
*Odpovídající načasování a velikost následných dávek ve velké míře závisí na způsobu RRT a má být založeno na
sérových hladinách vankomycinu získaných před podáním dávky a na reziduální funkci ledvin. V závislosti na
klinické situaci je třeba zvážit pozdržení další dávky po dobu čekání na výsledky stanovení hladin vankomycinu.
Porucha funkce jater
U pacientů s poruchou funkce jater není zapotřebí žádná úprava dávky.
Těhotenství
U těhotných žen mohou být potřebné signifikantně vyšší dávky pro dosažení terapeutických sérových
koncentrací (viz bod 4.6).
Obézní pacienti:
U obézních pacientů má být úvodní dávka individuálně upravena podle celkové tělesné hmotnosti jako u
neobézních pacientů.
Perorální podání
Pacienti ve věku od 12 let a starší
Léčba infekce vyvolané bakterií Clostridium difficile (CDI):
Doporučená dávka vankomycinu je 125 mg každých 6 hodin po dobu 10 dní u první epizody nezávažné
infekce způsobené bakterií Clostridium difficile (CDI). Tato dávka může být zvýšena až na 500 mg
každých 6 hodin po dobu 10 dní v případě závažného nebo komplikovaného onemocnění. Maximální
denní dávka nemá přesáhnout 2 g.
U pacientů s mnohočetnými rekurencemi infekce se má zvážit léčba probíhající epizody CDI
vankomycinem 125 mg čtyřikrát denně po dobu 10 dní následovaná buď snížením dávky, např. postupně
snižovanou dávkou až na 125 mg denně, nebo pulsním režimem, např. 125-500 mg/den každé 2-3 dny po
dobu nejméně 3 týdnů.
Novorozenci, kojenci a děti ve věku do 12 let
Doporučená dávka vankomycinu je 10 mg/kg perorálně každých 6 hodin po dobu 10 dnů. Maximální
denní dávka nemá přesáhnout 2 g.
Může být nutné přizpůsobit délku léčby vankomycinem klinickému průběhu u jednotlivých pacientů.
Kdykoliv je to možné, má být ukončena léčba antibakteriálním léčivem podezřelým ze zapříčinění CDI.
Má být zahájeno odpovídající doplnění tekutin a elektrolytů.
Monitorování sérových koncentrací vankomycinu
Frekvence monitorování léčivého přípravku (therapeutic drug monitoring - TDM) je potřeba
individualizovat na základě klinické situace a odpovědi na léčbu, v rozmezí od denních vzorků, které
mohou být vyžadovány u některých hemodynamicky nestabilních pacientů, až po vzorky nejméně jednou
týdně u stabilních pacientů, vykazujících terapeutickou odpověď. U pacientů s normální funkcí ledvin má
být sérová hladina vankomycinu monitorována druhý den léčby těsně před podáním další dávky.
U pacientů s intermitentní hemodialýzou mají být hladiny vankomycinu obvykle vyšetřeny před
hemodialýzou.
Po perorálním podání se má provádět monitorování sérových hladin vankomycinu u pacientů se
zánětlivým střevním onemocněním (viz bod 4.4).
Minimální terapeutické hladiny vankomycinu v krvi mají normálně být 10-20 mg/l, v závislosti na místě
infekce a citlivosti patogenu. Klinickými laboratořemi jsou obvykle doporučovány nejnižší hladiny 15-mg/l, aby lépe pokryly patogeny klasifikované jako citlivé s MIC ≥1 mg/l (viz body 4.4 a 5.1).
Metody založené na modelech mohou být užitečné v předpovědi individuálního dávkovacího režimu pro
dosažení odpovídající AUC. Přístup založený na modelu může být užitečný jak pro výpočet
personalizované úvodní dávky, tak pro úpravu dávky založené na výsledcích TDM (viz bod 5.1).
Způsob podání
Intravenózní podání
Vankomycin je obvykle podáván intravenózně jako intermitentní infuze a doporučené dávkování
uvedené v tomto bodě pro intravenózní podání odpovídají tomuto typu podání.
Vankomycin má být podáván pouze pomalou intravenózní infuzí v trvání nejméně jedné hodiny nebo
rychlostí nejvýše 10 mg/min (podle toho, co je delší), která je dostatečně naředěna (nejméně 100 ml na
500 mg nebo nejméně 200 ml na 1000 mg) (viz bod 4.4).
Pacienti, jejichž příjem tekutin musí být omezen, mohou rovněž dostat roztok 500 mg/50 ml nebo
1000 mg/100 ml, ačkoliv riziko nežádoucích účinků vyvolaných infuzí může být u těchto vyšších
koncentrací zvýšeno.
Návod k rekonstituci tohoto léčivého přípravku před jeho podáním je uveden v bodě 6.6.
Kontinuální infuze vankomycinu může být zvážena např. u pacientů s nestabilní clearance vankomycinu.
Perorální podání
Po počáteční rekonstituci roztoku v lahvičce je množství roztoku, které má být podáno, odebráno z
lahvičky pomocí odměrné stříkačky opatřené jehlou, přeneseno do skleněné nebo dětské lahvičky a
zředěno bezprostředně před podáním.
Informace o přípravě roztoku jsou uvedeny v bodě 6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a
zacházení s ním.
4.3 Kontraindikace
Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1 (viz bod 4.4).
Vankomycin nesmí být podáván intramuskulárně vzhledem k riziku nekrózy v místě podání.
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Hypersenzitivní reakce
Jsou možné závažné a ojediněle fatální hypersenzitivní reakce (viz body 4.3 a 4.8). V případě
hypersenzitivních reakcí se musí léčba vankomycinem okamžitě ukončit a musí být zahájena neodkladná
opatření.
U pacientů používajících vankomycin po dlouhé časové období nebo souběžně s jinými přípravky, které
mohou způsobit neutropenii nebo agranulocytózu, má být v pravidelných intervalech monitorován počet
leukocytů. Všem pacientům, kterým je podáván vankomycin, mají být prováděna pravidelná
hematologická vyšetření, analýza moči a testy jaterních a renálních funkcí.
Vankomycin se má používat s opatrností u pacientů s alergickými reakcemi na teikoplanin, protože se
může objevit zkřížená hypersenzitivita, včetně fatálního anafylaktického šoku.
Spektrum antibakteriální aktivity
Vankomycin má spektrum antibakteriální aktivity omezeno na grampozitivní organismy. Není vhodný k
použití jako samostatné léčivo pro léčbu některých typů infekcí, pokud není patogen již určen a není
známo, že je citlivý anebo je vysoké podezření, že nejpravděpodobnější patogen či patogeny jsou vhodné
pro léčbu vankomycinem.
Racionální použití vankomycinu má brát v úvahu bakteriální spektrum aktivity, bezpečnostní profil a
standard antibakteriální léčby pro léčbu jednotlivého pacienta.
Ototoxicita
Ototoxicita, která může být přechodná nebo trvalá (viz bod 4.8), byla hlášena u pacientů s předcházející
hluchotou, kteří dostávali vysoké intravenózní dávky vankomycinu, nebo kteří byli souběžně léčeni
jiným ototoxickým přípravkem, jako jsou aminoglykosidy. Vankomycinu je potřeba se vyhnout rovněž u
pacientů s předcházející ztrátou sluchu. Hluchotě může předcházet tinitus. Zkušenosti s jinými
antibiotiky naznačují, že hluchota může být progredující navzdory přerušení léčby. Pro snížení rizika
ototoxicity mají být pravidelně hodnoceny krevní hladiny a doporučuje se pravidelné monitorování
sluchových funkcí.
K poškození sluchu jsou obzvláště náchylní starší pacienti. Monitorování vestibulárních a sluchových
funkcí u starších pacientů má být prováděno během léčby a po léčbě. Je potřeba se vyhnout souběžnému
nebo následnému podání jiných ototoxických látek.
Reakce související s infuzí
Rychlé podání bolusu (např. během několika minut) může být spojeno s vystupňovanou hypotenzí
(včetně šoku a vzácněji srdeční zástavy), reakcí podobné odpovědi na histamin a makulopapulózní nebo
erytematózní vyrážkou („syndrom rudého muže” nebo „syndrom rudého krku”). Vankomycin má být
podán v pomalé infuzi v naředěném roztoku (2,5 až 5,0 mg/ml) rychlostí ne vyšší než 10 mg/min a po
dobu nejméně 60 minut, aby se zabránilo reakcím spojeným s rychlou infuzí. Zastavení infuze obvykle
vede k rychlému vymizení těchto reakcí.
Frekvence reakcí vztahujících se k infuzi (hypotenze, zrudnutí, erytém, kopřivka a svědění) se zvyšuje při
souběžném podání anestetik (viz bod 4.5). To může být omezeno podáním vankomycinu infuzí po dobu
nejméně 60 minut, před uvedením do anestezie.
Závažné kožní nežádoucí reakce (SCAR)
Závažné kožní nežádoucí reakce (SCAR), včetně Stevensova-Johnsonova syndromu (SJS), toxické
epidermální nekrolýzy (TEN), lékové reakce s eozinofilií a systémovými příznaky (DRESS) a akutní
generalizované exantematózní pustulózy (AGEP), které mohou být život ohrožující nebo fatální, byly
hlášeny v souvislosti s léčbou vankomycinem (viz bod 4.8). Většina z těchto reakcí se objevila během
několika dní až osmi týdnů po zahájení léčby vankomycinem.
Při předepisování léku mají být pacienti informováni o známkách a příznacích a pečlivě monitorováni s
ohledem na možný výskyt kožní reakce. Pokud se objeví známky a příznaky naznačující tyto reakce,
musí se vankomycin okamžitě vysadit a má být zvážena alternativní léčba. Pokud se u pacienta při léčbě
vankomycinem vyvinula SCAR, nesmí být léčba vankomycinem nikdy znovu zahájena.
Reakce se vztahem k místu podání
U mnoha pacientů dostávajících vankomycin intravenózně se mohou objevit bolest a tromboflebitida, a
mohou být příležitostně závažné. Frekvence a závažnost tromboflebitidy může být minimalizována
pomalým podáním léčivého přípravku jako naředěného roztoku (viz bod 4.2) a pravidelnou změnou míst
infuze.
Účinnost a bezpečnost vankomycinu nebyly stanoveny pro intratekální, intralumbální a intraventrikulární
cesty podání.
Nefrotoxicita
Vankomycin má být podáván s opatrností u pacientů s poruchou funkce ledvin, včetně anuria, jelikož
možnost rozvoje toxických účinků je mnohem vyšší při prodloužených vysokých koncentracích v krvi.
Riziko toxicity je zvýšeno vysokými koncentracemi v krvi nebo prodlouženou léčbou.
Pravidelné monitorování hladin vankomycinu v krvi je indikováno při léčbě vysokou dávkou a při
dlouhodobém podávání, zvláště u pacientů s poruchou funkce ledvin nebo poruchou sluchu, stejně tak
jako při souběžném podávání nefrotoxických nebo ototoxických léčiv (viz body 4.2 a 4.5).
Poruchy oka
Vankomycin není registrován pro intrakamerální nebo intravitreální podání, včetně profylaxe
endoftalmitidy.
Po intrakamerálním nebo intravitreálním podání vankomycinu během nebo po operaci katarakty byla v
jednotlivých případech pozorována hemoragická okluzivní vaskulitida retinálních cév (HORV), včetně
trvalé ztráty zraku.
Pediatrická populace
Současná doporučení pro intravenózní dávkování pro pediatrickou populaci, zejména pro děti ve věku do
12 let, mohou vést k subterapeutickým hladinám vankomycinu u podstatného počtu dětí. Nicméně
bezpečnost zvýšeného dávkování vankomycinu nebyla patřičně hodnocena a všeobecně nemohou být
doporučeny dávky vyšší než 60 mg/kg/den.
Vankomycin má být podáván se zvláštní opatrností u předčasně narozených novorozenců a mladších
kojenců, vzhledem k nezralosti ledvin a možnému zvýšení sérových koncentrací vankomycinu. Proto má
být u těchto dětí pozorně monitorovány krevní koncentrace vankomycinu. Souběžné podání
vankomycinu a anestetik bylo u dětí spojeno s erytémem a zarudnutím podobným histaminové reakci.
Podobně souběžné použití s nefrotoxickými léčivy jako aminoglykosidová antibiotika, NSAID (např.
ibuprofen pro uzávěr zjevného ductus arteriosus) nebo amfotericin B, je spojeno se zvýšeným rizikem
nefrotoxicity (viz bod 4.5), a proto je indikováno častější monitorování sérových hladin vankomycinu.
Použití u starších osob
Přirozený pokles glomerulární filtrace s přibývajícím věkem může vést ke zvýšeným sérovým
koncentracím, jestliže dávka není upravena (viz bod 4.2).
Interakce s anestetiky
Anestetiky vyvolaná deprese myokardu může být vankomycinem zesílena. Během anestezie musí být
dávka dobře naředěna a podávána pomalu za pečlivého monitorování srdce. Aby byla umožněna
posturální adaptace, je třeba provádět změny polohy až po dokončení infuze (viz bod 4.5).
Pseudomembranózní enterokolitida
V případě závažného přetrvávajícího průjmu se musí vzít v úvahu možnost pseudomembranózní
enterokolitidy, která by mohla být život ohrožující (viz bod 4.8). Nesmí se podávat antidiaroika.
Superinfekce
Prodloužené podávání vankomycinu může mít za následek přerůstání necitlivých organismů. Je nezbytné
pozorně sledovat pacienta. Jestliže se během léčby objeví superinfekce, je třeba přijmout odpovídající
opatření.
Perorální podání
Intravenózní podání vankomycinu není účinné pro léčbu infekcí způsobených bakterií Clostridium
difficile. Pro tuto indikaci se má vankomycin podávat perorálně.
Testování na kolonizaci Clostridium difficile nebo stanovení toxinů se nedoporučuje u dětí mladších než
rok vzhledem k vysokému poměru asymptomatické kolonizace, pokud není přítomen závažný průjem u
dětí s rizikovými faktory stázy jako Hirschsprungova choroba, operovaná anální atrezie nebo další
závažné poruchy střevní motility. Vždy se má hledat alternativní etiologie a enterokolitida způsobená
bakterií Clostridium difficile má být potvrzena.
Potenciál systémové absorpce
Absorpce může být zvýrazněna u pacientů se zánětlivými onemocněními střevní sliznice nebo s
pseudomembranózní kolitidou vyvolanou bakterií Clostridium difficile. U těchto pacientů existuje riziko
rozvoje nežádoucích účinků, zejména pokud je současně přítomna porucha funkce ledvin. Čím vyšší je
stupeň poruchy funkce ledvin, tím vyšší je riziko rozvoje nežádoucích účinků spojených s parenterálním
podáním vankomycinu. U pacientů se zánětlivým onemocněním střevní sliznice je nutné provádět
sledování sérových koncentrací vankomycinu.
Nefrotoxicita
Je nutné opakované sledování renálních funkcí při léčbě pacientů s existující poruchou funkce ledvin
nebo pacientů podstupujících souběžně léčbu aminoglykosidy nebo jinými nefrotoxickými léčivými
přípravky.
Ototoxicita
Opakovaná vyšetření funkce sluchu mohou být nápomocná k minimalizaci rizika ototoxicity u pacientů
s existující ztrátou sluchu nebo u pacientů léčených souběžně ototoxickými léčivy, jako například
aminoglykosidy.
Interakce s antiperistaltiky a s inhibitory protonové pumpy
Je nutné se vyhnout podání antiperistaltik a má být přehodnoceno podávání inhibitorů protonové pumpy.
Rozvoj bakteriální rezistence
Perorální podávání vankomycinu zvyšuje možnost vzniku vankomycin-rezistentních enterokoků v
gastrointestinálním traktu. Vzhledem k tomu se doporučuje opatrné používání vankomycinu perorálně.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Jiné potenciálně nefrotoxické nebo ototoxické léčivé látky
Souběžné nebo následné podávání vankomycinu s jinými potenciálně neurotoxickými nebo
nefrotoxickými látkami, zejména s gentamicinem, amfotericinem B, streptomycinem, neomycinem,
kanamycinem, amikacinem, tobramycinem, viomycinem, bacitracinem, polymyxinem B, kolistinem,
piperacillinem/tazobaktamem a cisplatinou mohou potencovat nefrotoxicitu a/nebo ototoxicitu
vankomycinu, takže je třeba pacienta pečlivě kontrolovat (viz bod 4.4).
Pro synergické působení (např. s gentamicinem) je v těchto případech třeba maximální dávku
vankomycinu snížit na 500 mg každých 8 hodin.
Anestetika
Současné podávání vankomycinu a anestetik bylo spojeno s erytémem, zčervenáním jako po histaminu a
s anafylaktoidními reakcemi. Tyto reakce mohou být redukovány podáním vankomycinu 60 minut před
indukcí anestezie (viz bod 4.4).
Myorelaxancia
Podává-li se vankomycin v průběhu chirurgického výkonu anebo bezprostředně po něm, může být účinek
(nervosvalová blokáda) současně použitých myorelaxancií (např. sukcinylcholinu) zesílen nebo
prodloužen.
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení
Těhotenství
Adekvátní bezpečnostní údaje o podávání vankomycinu ženám během těhotenství nejsou k dispozici.
Studie reprodukční toxicity u zvířat nenaznačují jakékoliv účinky na embryonální/fetální vývoj nebo na
průběh těhotenství (viz bod 5.3).
Vankomycin však proniká placentou a nelze vyloučit potenciální riziko ototoxického a nefrotoxického
ovlivnění plodu a novorozence. Vankomycin se proto může v průběhu těhotenství podávat, pouze pokud
je jednoznačně indikován a po pečlivém zvážení očekávaného prospěchu a možného rizika.
Kojení
Vankomycin se vylučuje do mateřského mléka a perorálně se špatně vstřebává, proto se systémové
nežádoucí účinky u kojených dětí neočekávají. Vankomycin je třeba podávat kojícím matkám opatrně
kvůli potenciální změně gastrointestinální flóry a průjmu a kojenci mají být sledováni kvůli možnému
průjmu.
Fertilita
10
Fertilitní studie (ať už u mužů nebo žen) nebyly prováděny.
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Vancomycin nemá žádný nebo jen zanedbatelný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje.
4.8 Nežádoucí účinky
Souhrn bezpečnostního profilu
Nejčastějšími nežádoucími účinky jsou flebitida, pseudoalergické reakce a zrudnutí horní části trupu
(syndrom rudého muže - “red-neck syndrome”) ve spojení s příliš rychlou intravenózní infuzí
vankomycinu.
Absorpce vankomycinu z gastrointestinálního traktu je zanedbatelná. Nicméně u závažných zánětů
střevní sliznice, zvláště v kombinaci s poruchou funkce (nedostatečností) ledvin, se mohou objevit
nežádoucí účinky, které se objevují, pokud je vankomycin podáván parenterálně.
V souvislosti s léčbou vankomycinem byly hlášeny závažné kožní nežádoucí reakce (SCAR), včetně
Stevensova-Johnsonova syndromu (SJS), toxické epidermální nekrolýzy (TEN), lékové reakce s
eozinofilií a systémovými příznaky (DRESS) a akutní generalizované exantematózní pustulózy (AGEP).
(viz bod 4.4).
Tabulkový seznam nežádoucích účinků
V každé skupině frekvence jsou nežádoucí účinky seřazeny sestupně podle klesající závažnosti.
Níže uvedené nežádoucí účinky jsou definovány s použitím vyjadřování frekvence a tříd orgánových
systémů podle databáze MedDRA:
Velmi časté (≥ 1/10); časté (≥ 1/100 až < 1/10); méně časté (≥ 1/1000 až < 1/100); vzácné (≥ 1/10000 až
< 1/1,000); velmi vzácné (< 1/10000), není známo (z dostupných údajů nelze určit).
Třída orgánových systémů
Frekvence Nežádoucí účinek
Poruchy krve a lymfatického systému
Vzácné Reverzibilní neutropenie1, agranulocytóza, eozinofilie, trombocytopenie, pancytopenie
Poruchy imunitního systému
Vzácné Hypersenzitivní reakce, anafylaktické reakcePoruchy ucha a labyrintu
Méně časté Přechodná nebo trvalá ztráta sluchuVzácné Vertigo, tinitus3, závratě
Srdeční poruchy
Velmi vzácné Srdeční zástava
Cévní poruchy
Časté Pokles krevního tlaku
Vzácné Vaskulitida
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy
Časté Dyspnoe, stridor
Gastrointestinální poruchy
Vzácné Nauzea
Velmi vzácné Pseudomembranózní enterokolitida
Není známo Zvracení, průjem
11
Poruchy kůže a podkožní tkáně
Časté Zrudnutí horní části trupu (syndrom rudého muže), exantém a zánět sliznice, svědění, kopřivka
Velmi vzácné Exfoliativní dermatitida, Stevens-Johnsonův syndrom, toxická epidermální nekrolýza (TEN), lineární IgA bulózní dermatóza
Není známo Léková reakce s eozinofilií a systémovými příznaky (DRESS syndrom), AGEP (Akutní generalizovaná exantematózní pustulóza)
Poruchy ledvin a močových cest
Časté Renální insuficience manifestovaná primárně jako zvýšené hladiny sérového kreatininu a sérové urey
Vzácné Intersticiální nefritida, akutní selhání ledvin
Není známo Akutní tubulární nekróza
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
Časté Flebitida, zrudnutí horní části trupu a obličeje
Vzácné Léková horečka, třes, bolest a svalové křeče hrudních a zádových svalů
Popis vybraných nežádoucích účinků
1Reverzibilní neutropenie obvykle začíná jeden týden nebo později po zahájení intravenózní léčby nebo
po celkové dávce vyšší než 25 g.
2Během nebo krátce po podání rychlé infuze se mohou objevit anafylaktické/anafylaktoidní reakce včetně
sípání. Reakce odezní, pokud je podávání ukončeno, a to obvykle během 20 minut až 2 hodin. Infuze s
vankomycinem se má podávat pomalu (viz body 4.2 a 4.4). Po intramuskulární injekci se může objevit
nekróza.
3Tinitus, možná předcházející nástupu hluchoty, má být považován za indikaci k ukončení léčby.
4Ototoxicita byla primárně hlášena u pacientů, kterým byly podávány vysoké dávky nebo u pacientů,
kteří souběžně dostávali léčbu jiným ototoxickým léčivým přípravkem jako jsou aminoglykosidy nebo u
pacientů, kteří měli již dříve zhoršenou poruchu funkce ledvin nebo sluchu.
Pediatrická populace
Bezpečnostní profil je obecně konzistentní mezi dětmi a dospělými pacienty. U dětí byla popsána
nefrotoxicita, obvykle ve spojení s jinými nefrotoxickými léčivy, jako např. aminoglykosidy.
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 48
100 41 Praha 10
Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek
4.9 Předávkování
Toxicita v důsledku předávkování byla hlášena. Podání dávky 500 mg i.v. dvouletému dítěti mělo za
následek smrtelnou intoxikaci. Podání celkem 56 g během 10 dní dospělému pacientovi způsobilo selhání
12
ledvin. U určitých vysoce rizikových stavů (např. v případě závažného poškození ledvin) se mohou
objevit vysoké hladiny vankomycinu v séru a ototoxické/nefrotoxické účinky.
Opatření při předávkování
• Specifické antidotum není známo.
• Je nutná symptomatická terapie a udržování renálních funkcí.
Vankomycin se hemodialýzou nebo peritoneální dialýzou odstraňuje špatně. Ke snížení koncentrací
vankomycinu v séru byla použita hemofiltrace nebo hemoperfuze polysulfonovými pryskyřicemi.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: jiná antibakteriální léčiva, glykopeptidová antibiotika,
ATC kód: J01XA01.
Mechanismus účinku
Vankomycin je tricyklické glykopeptidové antibiotikum, které inhibuje syntézu buněčné stěny u citlivých
bakterií vysoce afinitní vazbou na D-alanyl-D-alaninové zakončení jednotky prekurzoru buněčné stěny.
Léčivo je baktericidní pro dělící se mikroorganizmy. Navíc narušuje permeabilitu bakteriální buněčné
membrány a syntézu RNA.
Farmakokinetický/ farmakodynamický vztah (PK/PD)
Vankomycin ukazuje aktivitu nezávislou na dávce s plochou pod křivkou koncentrací (AUC) rozdělenou
minimální inhibiční koncentrací (MIC) cílového organismu jako primární předpovědní ukazatel
účinnosti. Na základě údajů in vitro, zvířecích a v omezené míře dostupných údajů u lidí byl stanoven
poměr AUC/MIC s hodnotou 400 jako cílový PK/PD pro dosažení klinické účinnosti vankomycinu. Pro
dosažení tohoto cíle tam, kde MIC je ≥ 1,0 mg/l, je požadováno dávkování v horním rozmezí a vysoké
sérové koncentrace (15-20 mg/l) (viz bod 4.2).
Mechanismus rezistence
Získaná rezistence na glykopeptidy je nejčastější u enterokoků a je založená na získání různých “van”
genových komplexů, které modifikují cílový D-alanyl-D-alanin na D-alanyl-D-laktát nebo D-alanyl-D-
serin, které váží vankomycin slabě. V některých zemích je pozorován vzrůstající počet případů
rezistence, zvláště u enterokoků; zvláště alarmující jsou multirezistentní kmeny Enterococcus faecium.
“Van” geny byly vzácně nalezeny u bakterie Staphylococcus aureus, kde změny buněčné stěny mají za
následek „střední” citlivost, která je nejčastěji heterogenní. Rovněž byly hlášeny methicilin-rezistentní
kmeny stafylokoka (MRSA) se sníženou citlivostí na vankomycin. Snížená citlivost nebo rezistence na
vankomycin u rodu Staphylococcus není dobře pochopena. Je vyžadováno několik genetických prvků a
mnohočetné mutace.
Neexistuje zkřížená rezistence mezi vankomycinem a jinými třídami antibiotik. Objevuje se zkřížená
rezistence s jinými glykopeptidovými antibiotiky, jako je teikoplanin. Sekundární rozvoj rezistence v
průběhu léčby je vzácný.
Synergismus
Kombinace vankomycinu s aminoglykosidovým antibiotikem má synergický účinek proti mnoha
kmenům Staphylococcus aureus, non-enterokokové skupině D-streptokoků, enterokokům a streptokokům
rodu viridans. Kombinace vankomycinu s cefalosporinem má synergický účinek proti některým oxacilin-
13
rezistentním kmenům Staphylococcus epidermidis a kombinace vankomycinu s rifampicinem má
synergický účinek na kmeny Staphylococcus epidermidis a částečně synergický účinek proti některým
kmenům Staphylococcus aureus. Protože kombinace vankomycinu s cefalosporinem může mít také
antagonistický účinek proti některým kmenům Staphylococcus epidermidis a v kombinaci s rifampicinem
proti některým kmenům Staphylococcus aureus, je vhodné ověření synergismu před podáním.
Mají být získány vzorky pro bakteriální kultury, aby bylo možno izolovat a identifikovat vyvolávající
organismy a stanovit jejich citlivost na vankomycin.
Hraniční hodnoty testů citlivosti
Vankomycin je aktivní vůči grampozitivním bakteriím jako jsou stafylokoky, streptokoky, enterokoky,
pneumokoky a klostridia. Gramnegativní bakterie jsou rezistentní.
Prevalence získané rezistence pro vybrané druhy se může lišit geograficky a v čase a je vhodné vzít v
úvahu i lokální informace o vybraných druzích, zvláště při léčbě závažných infekcí. Podle potřeby má být
vyhledána rada specialisty, zejména jestliže je lokální výskyt rezistence takový, že prospěšnost léčiva je
přinejmenším u některých typů infekce sporná. Tato informace poskytuje pouze přibližné vodítko ke
zhodnocení, zda jsou mikroorganismy citlivé na vankomycin.
Hraniční hodnoty minimální inhibiční koncentrace stanovené Evropskou komisí pro testování
antimikrobiální citlivosti (European Committee on Antimicrobial Susceptibility Testing -EUCAST) jsou
následující:
Citlivé Rezistentní
Staphylococcus aureus1 2 mg/l > 2 mg/l
Koaguláza-negativní stafylokoky 1 4 mg/l > 4 mg/l
Enterococcus spp. 4 mg/l > 4 mg/l
Streptokoky skupiny A, B, C and G 2 mg/l > 2 mg/l
Streptococcus pneumoniae 2 mg/l > 2 mg/l
Grampozitivní anaerobní bakterie 2 mg/l > 2 mg/l
1S. aureus s MIC vankomycinu 2 mg/l jsou na hranici distribuce divokého typu a proto se může vyskytnout
narušená klinická odpověď.
Obvykle citlivé druhy
Grampozitivní druhy
Enterococcus faecalis
Staphylococcus aureus
Staphylococcus aureus methicilin-rezistentní
Koaguláza-negativní stafylokoky
Streptococcus spp.
Streptococcus pneumoniae
Enteroccocus spp.
Staphylococcus spp.
Anaerobní druhy
Clostridium spp. kromě Clostridium innocuum
Eubacterium spp.
Peptostreptococcus spp.
Druhy, u kterých může být problémem získaná rezistence
Enterococcus faecium
Přirozeně rezistentní druhy
Všechny gramnegativní bakterie
14
Grampozitivní aerobní druhy
Erysipelothrix rhusiopathiae
Heterofermentativní lactobacily
Leuconostoc spp.
Pediococcus spp.
Anaerobní druhy
Clostridium innocuum
Výskyt rezistence vůči vankomycinu se může lišit v různých
zdravotnických zařízeních. Z toho důvodu by pro získání relevatních
informací měla být kontaktována místní mikrobiologická laboratoř.
5.2 Farmakokinetické vlastnosti
Absorpce
Vankomycin je podáván intravenózně k léčbě systémových infekcí.
V případě pacientů s normální funkcí ledvin, intravenózní infuze opakovaných dávek 1g vankomycinu
(15 mg/kg) během 60 minut navodí přibližné průměrné plazmatické koncentrace 50-60 mg/l, 20-25 mg/l
a 5-10 mg/l, okamžitě po infuzi, 2 hodiny, resp. 11 hodin po dokončení infuze. Plazmatické hladiny
dosažené po opakovaných dávkách jsou podobné hladinám dosaženým po jednorázové dávce.
Po perorálním podání není vankomycin obvykle absorbován do krve. Nicméně u pacientů s
(pseudomembranózní) kolitidou se může absorpce objevit po perorálním podání. To může vést k
akumulaci vankomycinu u pacientů se současně existující poruchou funkce ledvin.
Distribuce
Distribuční objem je přibližně 60 l/1,73 m2 tělesného povrchu. Při sérových koncentracích vankomycinu
od 10 mg/l do 100 mg/l je vazba léčiva na plazmatické bílkoviny přibližně 30-55%, měřeno ultrafiltrací.
Vankomycin snadno prochází placentou a je distribuován do pupečníkové krve. U mozkových plen
nepostižených zánětem vankomycin prochází přes hematoencefalickou bariéru jen v malé míře.
Biotransformace
Metabolismus léčiva je velmi malý. Po parenterálním podání je téměř kompletně vyloučeno glomerulární
filtrací ledvinami jako mikrobiologicky aktivní látka (přibližně 75-90 % během 24 hodin).
Eliminace
Eliminační poločas vankomycinu je 4 až 6 hodin u pacientů s normální funkcí ledvin a 2,2-3 hodiny u
dětí. Plazmatická clearance je přibližně 0,058 l/kg/h a renální clearance přibližně 0,048 l/kg/h. V prvních
24 hodinách je přibližně 80 % podané dávky vankomycinu vyloučeno močí cestou glomerulární filtrace.
Porucha funkce ledvin zpožďuje vylučování vankomycinu. U anefrických pacientů je průměrný poločas
7,5 dne. V těchto případech je indikováno doplňkové monitorování plazmatických koncentrací vzhledem
k ototoxicitě léčby vankomycinem.
Vylučování žlučí je nevýznamné (méně než 5 % dávky).
Ačkoliv vankomycin není účinně eliminován hemodialýzou nebo peritoneální dialýzou, bylo hlášeno
zvýšení clearance vankomycinu při hemoperfuzi a hemofiltraci.
Po perorálním podání je nalezen v moči pouze zlomek podané dávky. Naproti tomu jsou vysoké
15
koncentrace vankomycinu nalézány ve stolici (>3100 mg/kg při dávkách 2 g/den).
Linearita/nelinearita
Koncentrace vankomycinu obecně stoupají proporcionálně s vyšší dávkou. Plazmatické koncentrace
během podávání opakovaných dávek jsou podobné jako po podání jednorázové dávky.
Charakteristiky u zvláštních skupin
Porucha funkce ledvin
Vankomycin je primárně odstraňován glomerulární filtrací. U pacientů s poruchou funkce ledvin je
terminální eliminační poločas vankomycinu prodloužen a celková tělesná clearance je snížena. Následně
má být optimální dávka vypočítána v souladu s doporučeným dávkováním uvedeným v bodě 4.Dávkování a způsob podání.
Porucha funkce jater
Farmakokinetika vankomycinu není u pacientů s poruchou funkce jater ovlivněna.
Těhotné ženy
U těhotných žen mohou být potřebné významně vyšší dávky pro dosažení terapeutických sérových
koncentrací (viz bod 4.6).
Pacienti s nadváhou
Distribuce vankomycinu může být u pacientů s nadváhou ovlivněna z důvodu zvýšení distribučního
objemu, renální clearance a možných změn ve vazbě na plazmatické bílkoviny. U zdravých dospělých
mužů byly v této subpopulaci nalezeny vyšší než očekávané sérové koncentrace vankomycinu (viz bod
4.2).
Pediatrická populace
Farmakokinetika vankomycinu ukázala širokou variabilitu mezi jednotlivci u předčasně a v termínu
narozených novorozenců. Po intravenózním podání u novorozenců distribuční objem vankomycinu kolísá
mezi 0,38 a 0,97 l/kg, což jsou hodnoty podobné hodnotám u dospělých, zatímco clearance kolísá mezi
0,63 a 1,4 ml/kg/min. Poločas kolísá mezi 3,5 a 10 hodinami a je delší než u dospělých, což odráží
obvyklé nižší hodnoty clearance u novorozenců.
U kojenců a starších dětí distribuční objem kolísá mezi 0,26-1,05 l/kg, zatímco clearance kolísá mezi
0,33-1,87 ml/kg/min.
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Neklinická data neodhalila žádné zvláštní riziko pro člověka na základě konvenčních farmakologických
studií bezpečnosti a toxicity po opakovaných dávkách.
Omezené údaje o mutagenních účincích vykazují negativní výsledky, dlouhodobé studie u zvířat nejsou,
pokud jde karcinogenní potenciál, k dispozici. Ve studiích teratogenity, kde laboratorní potkani a králíci
dostávali dávky přibližně odpovídající dávce u lidí přepočtené na tělesný povrch (mg/m2), nebyly žádné
přímé či nepřímé teratogenní účinky pozorovány.
Studie na zvířatech sledující použití v perinatálním/postnatálním období a studie účinků na fertilitu
nejsou k dispozici.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1 Seznam pomocných látek
16
Roztok kyseliny chlorovodíkové 0,5 mol/l (k úpravě pH).
6.2 Inkompatibility
Roztok vankomycinu má nízké pH. To může způsobit chemickou nebo fyzikální nestabilitu po smísení s
jinými látkami. Proto by měla být u každého parenterálního roztoku před použitím vizuálně
zkontrolována případná přítomnost sraženin a změna zabarvení. Mísení s alkalickými roztoky je třeba
se vyhnout.
Tento léčivý přípravek nesmí být mísen s jinými léčivými přípravky s výjimkou těch uvedených v bodu
6.6.
6.3 Doba použitelnosti
roky
Doba použitelnosti rekonstituovaného roztoku
Chemická a fyzikální stabilita přípravku po rekonstituci ve vodě pro injekci byla prokázána po dobu hodin při teplotě 25 °C a po dobu 96 hodin při teplotě 2-8ºC.
Doba použitelnosti naředěného roztoku
Chemická a fyzikální stabilita naředěného roztoku (0,9% roztokem chloridu sodného nebo 5% roztokem
glukózy) připraveného k použití byla prokázána po dobu 48 hodin při teplotě 25 °C a po dobu 96 hodin
při teplotě 2-8 ºC.
Z mikrobiologického hlediska má být infuzní roztok použit okamžitě. Pokud není použit okamžitě, doba
a podmínky uchovávání přípravku po otevření před použitím jsou v odpovědnosti uživatele a normálně
by tato doba neměla být delší než 24 hodin při teplotě 2° až 8 ºC, pokud rekonstituce neproběhla za
kontrolovaných a validovaných aseptických podmínek.
Doba použitelnosti rekonstituovaného roztoku k perorálnímu podání
Rekonstituovaný roztok je nutné použít ihned.
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Prášek
Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.
Rekonstituovaný a naředěný roztok
Podmínky uchovávání viz bod 6.3.
6.5 Druh obalu a obsah balení
Vancomycin Mylan 500 mg: 10 ml injekční lahvička z bezbarvého skla s bromobutylovou pryžovou
zátkou a žlutým hliníkovým uzávěrem s plastovým odtrhovacím víčkem.
Vancomycin Mylan 1000 mg: 20 ml injekční lahvička z bezbarvého skla s bromobutylovou pryžovou
zátkou a růžovým hliníkovým uzávěrem s plastovým odtrhovacím víčkem.
Velikost balení: 1, 5, 10 nebo 20 injekčních lahviček.
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.
17
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním
Příprava infuzního roztoku
Přípravek musí být rekonstituován a vzniklý koncentrát musí být před podáním dále naředěn.
Vancomycin Mylan 500 mg: Obsah jedné lahvičky se rozpustí v 10 ml vody pro injekci.
Vancomycin Mylan 1000 mg: Obsah jedné lahvičky se rozpustí ve 20 ml vody pro injekci.
Jeden ml rekonstituovaného roztoku obsahuje 50 mg vankomycinu.
Podmínky uchovávání rekonstituovaného léčivého přípravku, viz bod 6.3.
Vhodná rozpouštědla pro další ředění vankomycinu jsou voda pro injekci, 5 % roztok glukózy a 0,9 %
roztok chloridu sodného.
V závislosti na způsobu podání se liší i způsob ředění.
Intermitentní infuze:
Vancomycin Mylan 500 mg: Rekonstituované roztoky, které obsahují 500 mg vankomycinu musí být
dále naředěny alespoň 100 ml rozpouštědla. Požadovaná dávka se podává intravenózní infuzí rychlostí ne
více než 10 mg/min po dobu alespoň 60 minut.
Vancomycin Mylan 1000 mg: Rekonstituované roztoky, které obsahují 1000 mg vankomycinu musí být
dále naředěny nejméně 200 ml rozpouštědla. Požadovaná dávka se podává intravenózní infuzí rychlostí
ne více než 10 mg/min po dobu alespoň 60 minut.
Kontinuální infuze:
Kontinuální infuze má být použita pouze v případě, kdy léčba intermitentní infuzi není možná. 1000 mg
až 2000 mg vankomycinu (což odpovídá 2 až 4 lahvičkám rekonstituovaného roztoku) se naředí v
dostatečném množství některého výše uvedených vhodných rozpouštědel tak, aby bylo možné podat
požadovanou denní dávku v infuzi trvající 24 hodin.
Podmínky uchovávání ředěných roztoků viz bod 6.3.
U rekonstituovaného a ředěného roztoku musí být před použitím vizuálně zkontrolována případná
přítomnost pevných částic a změna zabarvení. Lze použít pouze čirý, bezbarvý nebo světle žlutý roztok
bez pevných částic.
Příprava perorálního roztoku
Rekonstituovaný roztok lze dále naředit 30 ml vody a pacient/ka roztok buď vypije, nebo mu/jí může být
podán nazogastrickou sondou.
Likvidace
Lahvičky jsou určeny pouze pro jednorázové použití. Nepoužitý přípravek musí být zlikvidován.
Všechen nepoužitý přípravek nebo odpadní materiál musí být zlikvidovány v souladu s místními
požadavky.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
Viatris Limited
Damastown Industrial Park
Mulhuddart
Dublin 18
DUBLIN
Irsko
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLA
Vancomycin Mylan 500 mg: 15/354/11-C
Vancomycin Mylan 1000 mg: 15/355/11-C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
Datum první registrace: 25. 5. Datum posledního prodloužení registrace: 19. 5.
10. DATUM REVIZE TEXTU
12. 5.
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
Vancomycin Mylan 500 mg prášek pro infuzní roztok
Vancomycin Mylan 1000 mg prášek pro infuzní roztok
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Jedna injekční lahvička obsahuje vancomycini hydrochloridum 500 mg, odpovídající vankomycinum
500 000 IU.
Po rekonstituci 10 ml vody pro injekci obsahuje 1ml rekonstituovaného roztoku vancomycinum 50 mg.
Jedna injekční lahvička obsahuje vancomycini hydrochloridum 1000 mg, odpovídající vankomycinum
000 000 IU.
Po rekonstituci 20 ml vody pro injekci obsahuje 1ml rekonstituovaného roztoku vancomycinum 50 mg.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
Prášek pro infuzní roztok.
Popis přípravku: bílý až téměř bílý prášek nebo světle růžový až žlutý prášek.
pH roztoku po rekonstituci je 2,8 – 4,5.
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
Intravenózní podání
Vankomycin je indikován ve všech věkových skupinách k léčbě následujících infekcí (viz body 4.2, 4.4 a
5.1):
- komplikované infekce kůže a měkkých tkání (cSSTI)
- infekce kostí a kloubů
- komunitní pneumonie (CAP)
- nozokomiální pneumonie (HAP), včetně ventilátorové pneumonie (pneumonie spojené s umělou
ventilací - VAP)
- infekční endokarditida
- bakteriemie, která se objeví v souvislosti nebo je podezření na souvislost s některou výše uvedenou
indikací.
Vankomycin je rovněž indikován ve všech věkových skupinách k perioperační antibakteriální profylaxi u
pacientů, u nichž existuje vysoké riziko vzniku bakteriální endokarditidy a kteří podstupují velký
chirurgický výkon.
Perorální podání
Vankomycin je indikován ve všech věkových skupinách k léčbě infekce způsobené Clostridium difficile
(CDI) (viz body 4.2, 4.4 a 5.1).
Je nutno vzít v úvahu oficiální doporučení ke správnému používání antibakteriálních léčiv.
4.2 Dávkování a způsob podání
Dávkování
Kde je to vhodné, má být vankomycin podáván v kombinaci s jinými antibakteriálními léčivy.
Intravenózní podání
Iniciální dávka má být založena na celkové tělesné hmotnosti. Následující úpravy dávky mají být
založeny na sérových koncentracích, aby bylo dosaženo cílových terapeutických koncentrací. Pro
následující dávky a dobu podávání je nutno vzít v úvahu funkci ledvin.
Pacienti ve věku od 12 let a starší
Doporučená dávka je 15 až 20 mg/kg tělesné hmotnosti každých 8 až 12 hodin (nesmí se překročit 2 g
na jednu dávku).
U vážně nemocných pacientů může být použita nasycovací dávka 25–30 mg/kg tělesné hmotnosti pro
usnadnění dosažení cílové udržovací koncentrace vankomycinu v séru.
Kojenci a děti ve věku od 1 měsíce do 12 let:
Doporučená dávka je 10 až 15 mg/kg tělesné hmotnosti každých 6 hodin (viz bod 4.4).
Novorozenci narození v termínu (od narození do postnatálního věku 27 dnů) a novorozenci narození
předčasně (od narození do předpokládaného data termínu narození plus 27 dnů)
Pro stanovení dávkovacího režimu pro novorozence je nutné vyžádat radu lékaře zkušeného v léčbě
novorozenců. Jedna možná cesta dávkování vankomycinu u novorozenců je uvedena v následující
tabulce: (viz bod 4.4)
PMA (týdny) Dávka (mg/kg) Interval podávání (h)
<29 15 29-35 15 >35 15 PMA: doba od poslední menstruace (postmenstruační věk - [(doba, která uplynula od prvního dne poslední
menstruace do porodu (gestační věk) plus doba, která uplynula po porodu (poporodní věk)].
Perioperační profylaxe bakteriální endokarditidy ve všech věkových skupinách
Doporučená dávka je iniciální dávka 15 mg/kg před zahájením anestezie. V závislosti na trvání
chirurgického výkonu může být vyžádána druhá dávka vankomycinu.
Trvání léčby
Tabulka níže ukazuje navrhované trvání léčby. V jednotlivém případě má být trvání léčby přizpůsobeno
typu a závažnosti onemocnění a individuální klinické odpovědi.
Indikace Trvání léčby
Komplikované infekce kůže a měkkých tkání
-bez nekrotizace 7 až 14 dnů
-nekrotizující 4 až 6 týdnů*
Infekce kostí a kloubů 4 až 6 týdnů**
Komunitní pneumonie 7 až 14 dnů
Nozokomiální pneumonie, včetně ventilátorové
pneumonie 7 až 14 dnů
Infekční endokarditida 4 až 6 týdnů***
*Pokračujte až do doby, kdy není nutné další chirurgické vyčištění rány, pacient se klinicky zlepšil a
je afebrilní nejméně po dobu 48 až 72 hodin.
**Delší trvání perorální supresivní léčby vhodnými antibiotiky musí být zváženo u infekcí kloubní
náhrady.
***Trvání a nutnost kombinované léčby je založena na typu chlopně a (mikro)organismu.
Zvláštní populace
Starší pacienti
Mohou být potřebné nižší udržovací dávky vzhledem k poklesu funkce ledvin závislém na věku.
Porucha funkce ledvin
U dospělých a pediatrických pacientů s poruchou funkce ledvin je třeba věnovat pozornost spíše
počáteční startovací dávce následované minimálními hladinami vankomycinu v séru než plánovanému
dávkovacímu schématu, zvláště u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin nebo u těch, kteří podstupují
léčbu nahrazující funkci ledvin (renal replacement therapy - RRT) vzhledem k mnoha proměnným
faktorům, které u nich mohou ovlivnit hladiny vankomycinu.
U pacientů s lehkou nebo středně těžkou poruchou funkce ledvin se počáteční dávka nesmí snižovat. U
pacientů se těžkou poruchou funkce ledvin je vhodnější raději prodloužit interval mezi podáním než
podávat nižší denní dávky.
Je nutné věnovat odpovídající pozornost souběžnému podávání léčivých přípravků, které mohou snížit
clearance vankomycinu a/nebo zesílit jeho nežádoucí účinky (viz bod 4.4).
Vankomycin je špatně dialyzovatelný intermitentní hemodialýzou. Nicméně použití membrán s vysokou
propustností (high-flux) a kontinuální léčby nahrazující funkci ledvin (continuous renal replacement
therapy - CRRT) zvyšuje clearance vankomycinu a obecně vyžaduje náhradní dávku (obvykle po
hemodialýze v případě intermitentní hemodialýzy).
Dospělí
Úprava dávky u dospělých pacientů může být založena na odhadované rychlosti glomerulární filtrace
(eGFR) podle následujícího vzorce:
Muži: [tělesná hmotnost (kg) x 140 - věk (roky)]/ 72 x sérový kreatinin (mg/dl).
Ženy: 0,85 x hodnota vypočtená podle výše uvedeného vzorce.
Obvyklá počáteční dávka pro dospělé pacienty je 15 až 20 mg/kg a má být podána každých 24 hodin u
pacientů s clearance kreatininu mezi 20 až 49 ml/min. U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin
(clearance kreatininu nižší než 20 ml/min) nebo u pacientů na léčbě nahrazující funkci ledvin,
odpovídající načasování a velikost následných dávek ve velké míře závisí na způsobu RRT a má být
založeno na nejnižších sérových hladinách vankomycinu a na reziduální funkci ledvin (viz bod 4.4).
V závislosti na klinické situaci je třeba zvážit pozdržení další dávky po dobu čekání na výsledky
stanovení hladin vankomycinu.
U kriticky nemocných pacientů s poruchou funkce ledvin počáteční nasycovací dávka (25 až 30 mg/kg)
nemá být snižována.
Pediatrická populace
Úprava dávky u pediatrických pacientů ve věku 1 rok a starších může být založena na odhadované
rychlosti glomerulární filtrace (eGFR) pomocí revidovaného Schwartzova vzorce:
eGFR (ml/min/1,73 m2) = (výška cm x 0,413)/ sérový kreatinin (mg/dl)
eGFR (mL/min/1,73 m2) = (výška cm x 36,2)/ sérový kreatinin (μmol/l)
Pro novorozence a kojence ve věku do 1 roku je potřeba vyhledat radu odborníka, protože revidovaný
Schwartzův vzorec u nich nelze aplikovat.
Orientační doporučení dávkování pro pediatrickou populaci jsou uvedena v tabulce níže a sledují ty samé
principy jako u dospělých pacientů.
GFR (ml/min/1.73 m2) IV dávka Frekvence
50-30 15 mg/kg po 12 hodinách
29-10 15 mg/kg po 24 hodinách
< 10-15 mg/kg Opakovaná dávka na základě hladin* Intermitentní hemodialýza
Peritoneální dialýza
Kontinuální terapie nahrazující funkci ledvin 15 mg/kg Opakovaná dávka na základě hladin*
*Odpovídající načasování a velikost následných dávek ve velké míře závisí na způsobu RRT a má být založeno na
sérových hladinách vankomycinu získaných před podáním dávky a na reziduální funkci ledvin. V závislosti na
klinické situaci je třeba zvážit pozdržení další dávky po dobu čekání na výsledky stanovení hladin vankomycinu.
Porucha funkce jater
U pacientů s poruchou funkce jater není zapotřebí žádná úprava dávky.
Těhotenství
U těhotných žen mohou být potřebné signifikantně vyšší dávky pro dosažení terapeutických sérových
koncentrací (viz bod 4.6).
Obézní pacienti:
U obézních pacientů má být úvodní dávka individuálně upravena podle celkové tělesné hmotnosti jako u
neobézních pacientů.
Perorální podání
Pacienti ve věku od 12 let a starší
Léčba infekce vyvolané bakterií Clostridium difficile (CDI):
Doporučená dávka vankomycinu je 125 mg každých 6 hodin po dobu 10 dní u první epizody nezávažné
infekce způsobené bakterií Clostridium difficile (CDI). Tato dávka může být zvýšena až na 500 mg
každých 6 hodin po dobu 10 dní v případě závažného nebo komplikovaného onemocnění. Maximální
denní dávka nemá přesáhnout 2 g.
U pacientů s mnohočetnými rekurencemi infekce se má zvážit léčba probíhající epizody CDI
vankomycinem 125 mg čtyřikrát denně po dobu 10 dní následovaná buď snížením dávky, např. postupně
snižovanou dávkou až na 125 mg denně, nebo pulsním režimem, např. 125-500 mg/den každé 2-3 dny po
dobu nejméně 3 týdnů.
Novorozenci, kojenci a děti ve věku do 12 let
Doporučená dávka vankomycinu je 10 mg/kg perorálně každých 6 hodin po dobu 10 dnů. Maximální
denní dávka nemá přesáhnout 2 g.
Může být nutné přizpůsobit délku léčby vankomycinem klinickému průběhu u jednotlivých pacientů.
Kdykoliv je to možné, má být ukončena léčba antibakteriálním léčivem podezřelým ze zapříčinění CDI.
Má být zahájeno odpovídající doplnění tekutin a elektrolytů.
Monitorování sérových koncentrací vankomycinu
Frekvence monitorování léčivého přípravku (therapeutic drug monitoring - TDM) je potřeba
individualizovat na základě klinické situace a odpovědi na léčbu, v rozmezí od denních vzorků, které
mohou být vyžadovány u některých hemodynamicky nestabilních pacientů, až po vzorky nejméně jednou
týdně u stabilních pacientů, vykazujících terapeutickou odpověď. U pacientů s normální funkcí ledvin má
být sérová hladina vankomycinu monitorována druhý den léčby těsně před podáním další dávky.
U pacientů s intermitentní hemodialýzou mají být hladiny vankomycinu obvykle vyšetřeny před
hemodialýzou.
Po perorálním podání se má provádět monitorování sérových hladin vankomycinu u pacientů se
zánětlivým střevním onemocněním (viz bod 4.4).
Minimální terapeutické hladiny vankomycinu v krvi mají normálně být 10-20 mg/l, v závislosti na místě
infekce a citlivosti patogenu. Klinickými laboratořemi jsou obvykle doporučovány nejnižší hladiny 15-mg/l, aby lépe pokryly patogeny klasifikované jako citlivé s MIC ≥1 mg/l (viz body 4.4 a 5.1).
Metody založené na modelech mohou být užitečné v předpovědi individuálního dávkovacího režimu pro
dosažení odpovídající AUC. Přístup založený na modelu může být užitečný jak pro výpočet
personalizované úvodní dávky, tak pro úpravu dávky založené na výsledcích TDM (viz bod 5.1).
Způsob podání
Intravenózní podání
Vankomycin je obvykle podáván intravenózně jako intermitentní infuze a doporučené dávkování
uvedené v tomto bodě pro intravenózní podání odpovídají tomuto typu podání.
Vankomycin má být podáván pouze pomalou intravenózní infuzí v trvání nejméně jedné hodiny nebo
rychlostí nejvýše 10 mg/min (podle toho, co je delší), která je dostatečně naředěna (nejméně 100 ml na
500 mg nebo nejméně 200 ml na 1000 mg) (viz bod 4.4).
Pacienti, jejichž příjem tekutin musí být omezen, mohou rovněž dostat roztok 500 mg/50 ml nebo
1000 mg/100 ml, ačkoliv riziko nežádoucích účinků vyvolaných infuzí může být u těchto vyšších
koncentrací zvýšeno.
Návod k rekonstituci tohoto léčivého přípravku před jeho podáním je uveden v bodě 6.6.
Kontinuální infuze vankomycinu může být zvážena např. u pacientů s nestabilní clearance vankomycinu.
Perorální podání
Po počáteční rekonstituci roztoku v lahvičce je množství roztoku, které má být podáno, odebráno z
lahvičky pomocí odměrné stříkačky opatřené jehlou, přeneseno do skleněné nebo dětské lahvičky a
zředěno bezprostředně před podáním.
Informace o přípravě roztoku jsou uvedeny v bodě 6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a
zacházení s ním.
4.3 Kontraindikace
Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1 (viz bod 4.4).
Vankomycin nesmí být podáván intramuskulárně vzhledem k riziku nekrózy v místě podání.
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Hypersenzitivní reakce
Jsou možné závažné a ojediněle fatální hypersenzitivní reakce (viz body 4.3 a 4.8). V případě
hypersenzitivních reakcí se musí léčba vankomycinem okamžitě ukončit a musí být zahájena neodkladná
opatření.
U pacientů používajících vankomycin po dlouhé časové období nebo souběžně s jinými přípravky, které
mohou způsobit neutropenii nebo agranulocytózu, má být v pravidelných intervalech monitorován počet
leukocytů. Všem pacientům, kterým je podáván vankomycin, mají být prováděna pravidelná
hematologická vyšetření, analýza moči a testy jaterních a renálních funkcí.
Vankomycin se má používat s opatrností u pacientů s alergickými reakcemi na teikoplanin, protože se
může objevit zkřížená hypersenzitivita, včetně fatálního anafylaktického šoku.
Spektrum antibakteriální aktivity
Vankomycin má spektrum antibakteriální aktivity omezeno na grampozitivní organismy. Není vhodný k
použití jako samostatné léčivo pro léčbu některých typů infekcí, pokud není patogen již určen a není
známo, že je citlivý anebo je vysoké podezření, že nejpravděpodobnější patogen či patogeny jsou vhodné
pro léčbu vankomycinem.
Racionální použití vankomycinu má brát v úvahu bakteriální spektrum aktivity, bezpečnostní profil a
standard antibakteriální léčby pro léčbu jednotlivého pacienta.
Ototoxicita
Ototoxicita, která může být přechodná nebo trvalá (viz bod 4.8), byla hlášena u pacientů s předcházející
hluchotou, kteří dostávali vysoké intravenózní dávky vankomycinu, nebo kteří byli souběžně léčeni
jiným ototoxickým přípravkem, jako jsou aminoglykosidy. Vankomycinu je potřeba se vyhnout rovněž u
pacientů s předcházející ztrátou sluchu. Hluchotě může předcházet tinitus. Zkušenosti s jinými
antibiotiky naznačují, že hluchota může být progredující navzdory přerušení léčby. Pro snížení rizika
ototoxicity mají být pravidelně hodnoceny krevní hladiny a doporučuje se pravidelné monitorování
sluchových funkcí.
K poškození sluchu jsou obzvláště náchylní starší pacienti. Monitorování vestibulárních a sluchových
funkcí u starších pacientů má být prováděno během léčby a po léčbě. Je potřeba se vyhnout souběžnému
nebo následnému podání jiných ototoxických látek.
Reakce související s infuzí
Rychlé podání bolusu (např. během několika minut) může být spojeno s vystupňovanou hypotenzí
(včetně šoku a vzácněji srdeční zástavy), reakcí podobné odpovědi na histamin a makulopapulózní nebo
erytematózní vyrážkou („syndrom rudého muže” nebo „syndrom rudého krku”). Vankomycin má být
podán v pomalé infuzi v naředěném roztoku (2,5 až 5,0 mg/ml) rychlostí ne vyšší než 10 mg/min a po
dobu nejméně 60 minut, aby se zabránilo reakcím spojeným s rychlou infuzí. Zastavení infuze obvykle
vede k rychlému vymizení těchto reakcí.
Frekvence reakcí vztahujících se k infuzi (hypotenze, zrudnutí, erytém, kopřivka a svědění) se zvyšuje při
souběžném podání anestetik (viz bod 4.5). To může být omezeno podáním vankomycinu infuzí po dobu
nejméně 60 minut, před uvedením do anestezie.
Závažné kožní nežádoucí reakce (SCAR)
Závažné kožní nežádoucí reakce (SCAR), včetně Stevensova-Johnsonova syndromu (SJS), toxické
epidermální nekrolýzy (TEN), lékové reakce s eozinofilií a systémovými příznaky (DRESS) a akutní
generalizované exantematózní pustulózy (AGEP), které mohou být život ohrožující nebo fatální, byly
hlášeny v souvislosti s léčbou vankomycinem (viz bod 4.8). Většina z těchto reakcí se objevila během
několika dní až osmi týdnů po zahájení léčby vankomycinem.
Při předepisování léku mají být pacienti informováni o známkách a příznacích a pečlivě monitorováni s
ohledem na možný výskyt kožní reakce. Pokud se objeví známky a příznaky naznačující tyto reakce,
musí se vankomycin okamžitě vysadit a má být zvážena alternativní léčba. Pokud se u pacienta při léčbě
vankomycinem vyvinula SCAR, nesmí být léčba vankomycinem nikdy znovu zahájena.
Reakce se vztahem k místu podání
U mnoha pacientů dostávajících vankomycin intravenózně se mohou objevit bolest a tromboflebitida, a
mohou být příležitostně závažné. Frekvence a závažnost tromboflebitidy může být minimalizována
pomalým podáním léčivého přípravku jako naředěného roztoku (viz bod 4.2) a pravidelnou změnou míst
infuze.
Účinnost a bezpečnost vankomycinu nebyly stanoveny pro intratekální, intralumbální a intraventrikulární
cesty podání.
Nefrotoxicita
Vankomycin má být podáván s opatrností u pacientů s poruchou funkce ledvin, včetně anuria, jelikož
možnost rozvoje toxických účinků je mnohem vyšší při prodloužených vysokých koncentracích v krvi.
Riziko toxicity je zvýšeno vysokými koncentracemi v krvi nebo prodlouženou léčbou.
Pravidelné monitorování hladin vankomycinu v krvi je indikováno při léčbě vysokou dávkou a při
dlouhodobém podávání, zvláště u pacientů s poruchou funkce ledvin nebo poruchou sluchu, stejně tak
jako při souběžném podávání nefrotoxických nebo ototoxických léčiv (viz body 4.2 a 4.5).
Poruchy oka
Vankomycin není registrován pro intrakamerální nebo intravitreální podání, včetně profylaxe
endoftalmitidy.
Po intrakamerálním nebo intravitreálním podání vankomycinu během nebo po operaci katarakty byla v
jednotlivých případech pozorována hemoragická okluzivní vaskulitida retinálních cév (HORV), včetně
trvalé ztráty zraku.
Pediatrická populace
Současná doporučení pro intravenózní dávkování pro pediatrickou populaci, zejména pro děti ve věku do
12 let, mohou vést k subterapeutickým hladinám vankomycinu u podstatného počtu dětí. Nicméně
bezpečnost zvýšeného dávkování vankomycinu nebyla patřičně hodnocena a všeobecně nemohou být
doporučeny dávky vyšší než 60 mg/kg/den.
Vankomycin má být podáván se zvláštní opatrností u předčasně narozených novorozenců a mladších
kojenců, vzhledem k nezralosti ledvin a možnému zvýšení sérových koncentrací vankomycinu. Proto má
být u těchto dětí pozorně monitorovány krevní koncentrace vankomycinu. Souběžné podání
vankomycinu a anestetik bylo u dětí spojeno s erytémem a zarudnutím podobným histaminové reakci.
Podobně souběžné použití s nefrotoxickými léčivy jako aminoglykosidová antibiotika, NSAID (např.
ibuprofen pro uzávěr zjevného ductus arteriosus) nebo amfotericin B, je spojeno se zvýšeným rizikem
nefrotoxicity (viz bod 4.5), a proto je indikováno častější monitorování sérových hladin vankomycinu.
Použití u starších osob
Přirozený pokles glomerulární filtrace s přibývajícím věkem může vést ke zvýšeným sérovým
koncentracím, jestliže dávka není upravena (viz bod 4.2).
Interakce s anestetiky
Anestetiky vyvolaná deprese myokardu může být vankomycinem zesílena. Během anestezie musí být
dávka dobře naředěna a podávána pomalu za pečlivého monitorování srdce. Aby byla umožněna
posturální adaptace, je třeba provádět změny polohy až po dokončení infuze (viz bod 4.5).
Pseudomembranózní enterokolitida
V případě závažného přetrvávajícího průjmu se musí vzít v úvahu možnost pseudomembranózní
enterokolitidy, která by mohla být život ohrožující (viz bod 4.8). Nesmí se podávat antidiaroika.
Superinfekce
Prodloužené podávání vankomycinu může mít za následek přerůstání necitlivých organismů. Je nezbytné
pozorně sledovat pacienta. Jestliže se během léčby objeví superinfekce, je třeba přijmout odpovídající
opatření.
Perorální podání
Intravenózní podání vankomycinu není účinné pro léčbu infekcí způsobených bakterií Clostridium
difficile. Pro tuto indikaci se má vankomycin podávat perorálně.
Testování na kolonizaci Clostridium difficile nebo stanovení toxinů se nedoporučuje u dětí mladších než
rok vzhledem k vysokému poměru asymptomatické kolonizace, pokud není přítomen závažný průjem u
dětí s rizikovými faktory stázy jako Hirschsprungova choroba, operovaná anální atrezie nebo další
závažné poruchy střevní motility. Vždy se má hledat alternativní etiologie a enterokolitida způsobená
bakterií Clostridium difficile má být potvrzena.
Potenciál systémové absorpce
Absorpce může být zvýrazněna u pacientů se zánětlivými onemocněními střevní sliznice nebo s
pseudomembranózní kolitidou vyvolanou bakterií Clostridium difficile. U těchto pacientů existuje riziko
rozvoje nežádoucích účinků, zejména pokud je současně přítomna porucha funkce ledvin. Čím vyšší je
stupeň poruchy funkce ledvin, tím vyšší je riziko rozvoje nežádoucích účinků spojených s parenterálním
podáním vankomycinu. U pacientů se zánětlivým onemocněním střevní sliznice je nutné provádět
sledování sérových koncentrací vankomycinu.
Nefrotoxicita
Je nutné opakované sledování renálních funkcí při léčbě pacientů s existující poruchou funkce ledvin
nebo pacientů podstupujících souběžně léčbu aminoglykosidy nebo jinými nefrotoxickými léčivými
přípravky.
Ototoxicita
Opakovaná vyšetření funkce sluchu mohou být nápomocná k minimalizaci rizika ototoxicity u pacientů
s existující ztrátou sluchu nebo u pacientů léčených souběžně ototoxickými léčivy, jako například
aminoglykosidy.
Interakce s antiperistaltiky a s inhibitory protonové pumpy
Je nutné se vyhnout podání antiperistaltik a má být přehodnoceno podávání inhibitorů protonové pumpy.
Rozvoj bakteriální rezistence
Perorální podávání vankomycinu zvyšuje možnost vzniku vankomycin-rezistentních enterokoků v
gastrointestinálním traktu. Vzhledem k tomu se doporučuje opatrné používání vankomycinu perorálně.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Jiné potenciálně nefrotoxické nebo ototoxické léčivé látky
Souběžné nebo následné podávání vankomycinu s jinými potenciálně neurotoxickými nebo
nefrotoxickými látkami, zejména s gentamicinem, amfotericinem B, streptomycinem, neomycinem,
kanamycinem, amikacinem, tobramycinem, viomycinem, bacitracinem, polymyxinem B, kolistinem,
piperacillinem/tazobaktamem a cisplatinou mohou potencovat nefrotoxicitu a/nebo ototoxicitu
vankomycinu, takže je třeba pacienta pečlivě kontrolovat (viz bod 4.4).
Pro synergické působení (např. s gentamicinem) je v těchto případech třeba maximální dávku
vankomycinu snížit na 500 mg každých 8 hodin.
Anestetika
Současné podávání vankomycinu a anestetik bylo spojeno s erytémem, zčervenáním jako po histaminu a
s anafylaktoidními reakcemi. Tyto reakce mohou být redukovány podáním vankomycinu 60 minut před
indukcí anestezie (viz bod 4.4).
Myorelaxancia
Podává-li se vankomycin v průběhu chirurgického výkonu anebo bezprostředně po něm, může být účinek
(nervosvalová blokáda) současně použitých myorelaxancií (např. sukcinylcholinu) zesílen nebo
prodloužen.
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení
Těhotenství
Adekvátní bezpečnostní údaje o podávání vankomycinu ženám během těhotenství nejsou k dispozici.
Studie reprodukční toxicity u zvířat nenaznačují jakékoliv účinky na embryonální/fetální vývoj nebo na
průběh těhotenství (viz bod 5.3).
Vankomycin však proniká placentou a nelze vyloučit potenciální riziko ototoxického a nefrotoxického
ovlivnění plodu a novorozence. Vankomycin se proto může v průběhu těhotenství podávat, pouze pokud
je jednoznačně indikován a po pečlivém zvážení očekávaného prospěchu a možného rizika.
Kojení
Vankomycin se vylučuje do mateřského mléka a perorálně se špatně vstřebává, proto se systémové
nežádoucí účinky u kojených dětí neočekávají. Vankomycin je třeba podávat kojícím matkám opatrně
kvůli potenciální změně gastrointestinální flóry a průjmu a kojenci mají být sledováni kvůli možnému
průjmu.
Fertilita
10
Fertilitní studie (ať už u mužů nebo žen) nebyly prováděny.
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Vancomycin nemá žádný nebo jen zanedbatelný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje.
4.8 Nežádoucí účinky
Souhrn bezpečnostního profilu
Nejčastějšími nežádoucími účinky jsou flebitida, pseudoalergické reakce a zrudnutí horní části trupu
(syndrom rudého muže - “red-neck syndrome”) ve spojení s příliš rychlou intravenózní infuzí
vankomycinu.
Absorpce vankomycinu z gastrointestinálního traktu je zanedbatelná. Nicméně u závažných zánětů
střevní sliznice, zvláště v kombinaci s poruchou funkce (nedostatečností) ledvin, se mohou objevit
nežádoucí účinky, které se objevují, pokud je vankomycin podáván parenterálně.
V souvislosti s léčbou vankomycinem byly hlášeny závažné kožní nežádoucí reakce (SCAR), včetně
Stevensova-Johnsonova syndromu (SJS), toxické epidermální nekrolýzy (TEN), lékové reakce s
eozinofilií a systémovými příznaky (DRESS) a akutní generalizované exantematózní pustulózy (AGEP).
(viz bod 4.4).
Tabulkový seznam nežádoucích účinků
V každé skupině frekvence jsou nežádoucí účinky seřazeny sestupně podle klesající závažnosti.
Níže uvedené nežádoucí účinky jsou definovány s použitím vyjadřování frekvence a tříd orgánových
systémů podle databáze MedDRA:
Velmi časté (≥ 1/10); časté (≥ 1/100 až < 1/10); méně časté (≥ 1/1000 až < 1/100); vzácné (≥ 1/10000 až
< 1/1,000); velmi vzácné (< 1/10000), není známo (z dostupných údajů nelze určit).
Třída orgánových systémů
Frekvence Nežádoucí účinek
Poruchy krve a lymfatického systému
Vzácné Reverzibilní neutropenie1, agranulocytóza, eozinofilie, trombocytopenie, pancytopenie
Poruchy imunitního systému
Vzácné Hypersenzitivní reakce, anafylaktické reakcePoruchy ucha a labyrintu
Méně časté Přechodná nebo trvalá ztráta sluchuVzácné Vertigo, tinitus3, závratě
Srdeční poruchy
Velmi vzácné Srdeční zástava
Cévní poruchy
Časté Pokles krevního tlaku
Vzácné Vaskulitida
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy
Časté Dyspnoe, stridor
Gastrointestinální poruchy
Vzácné Nauzea
Velmi vzácné Pseudomembranózní enterokolitida
Není známo Zvracení, průjem
11
Poruchy kůže a podkožní tkáně
Časté Zrudnutí horní části trupu (syndrom rudého muže), exantém a zánět sliznice, svědění, kopřivka
Velmi vzácné Exfoliativní dermatitida, Stevens-Johnsonův syndrom, toxická epidermální nekrolýza (TEN), lineární IgA bulózní dermatóza
Není známo Léková reakce s eozinofilií a systémovými příznaky (DRESS syndrom), AGEP (Akutní generalizovaná exantematózní pustulóza)
Poruchy ledvin a močových cest
Časté Renální insuficience manifestovaná primárně jako zvýšené hladiny sérového kreatininu a sérové urey
Vzácné Intersticiální nefritida, akutní selhání ledvin
Není známo Akutní tubulární nekróza
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
Časté Flebitida, zrudnutí horní části trupu a obličeje
Vzácné Léková horečka, třes, bolest a svalové křeče hrudních a zádových svalů
Popis vybraných nežádoucích účinků
1Reverzibilní neutropenie obvykle začíná jeden týden nebo později po zahájení intravenózní léčby nebo
po celkové dávce vyšší než 25 g.
2Během nebo krátce po podání rychlé infuze se mohou objevit anafylaktické/anafylaktoidní reakce včetně
sípání. Reakce odezní, pokud je podávání ukončeno, a to obvykle během 20 minut až 2 hodin. Infuze s
vankomycinem se má podávat pomalu (viz body 4.2 a 4.4). Po intramuskulární injekci se může objevit
nekróza.
3Tinitus, možná předcházející nástupu hluchoty, má být považován za indikaci k ukončení léčby.
4Ototoxicita byla primárně hlášena u pacientů, kterým byly podávány vysoké dávky nebo u pacientů,
kteří souběžně dostávali léčbu jiným ototoxickým léčivým přípravkem jako jsou aminoglykosidy nebo u
pacientů, kteří měli již dříve zhoršenou poruchu funkce ledvin nebo sluchu.
Pediatrická populace
Bezpečnostní profil je obecně konzistentní mezi dětmi a dospělými pacienty. U dětí byla popsána
nefrotoxicita, obvykle ve spojení s jinými nefrotoxickými léčivy, jako např. aminoglykosidy.
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 48
100 41 Praha 10
Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek
4.9 Předávkování
Toxicita v důsledku předávkování byla hlášena. Podání dávky 500 mg i.v. dvouletému dítěti mělo za
následek smrtelnou intoxikaci. Podání celkem 56 g během 10 dní dospělému pacientovi způsobilo selhání
12
ledvin. U určitých vysoce rizikových stavů (např. v případě závažného poškození ledvin) se mohou
objevit vysoké hladiny vankomycinu v séru a ototoxické/nefrotoxické účinky.
Opatření při předávkování
• Specifické antidotum není známo.
• Je nutná symptomatická terapie a udržování renálních funkcí.
Vankomycin se hemodialýzou nebo peritoneální dialýzou odstraňuje špatně. Ke snížení koncentrací
vankomycinu v séru byla použita hemofiltrace nebo hemoperfuze polysulfonovými pryskyřicemi.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: jiná antibakteriální léčiva, glykopeptidová antibiotika,
ATC kód: J01XA01.
Mechanismus účinku
Vankomycin je tricyklické glykopeptidové antibiotikum, které inhibuje syntézu buněčné stěny u citlivých
bakterií vysoce afinitní vazbou na D-alanyl-D-alaninové zakončení jednotky prekurzoru buněčné stěny.
Léčivo je baktericidní pro dělící se mikroorganizmy. Navíc narušuje permeabilitu bakteriální buněčné
membrány a syntézu RNA.
Farmakokinetický/ farmakodynamický vztah (PK/PD)
Vankomycin ukazuje aktivitu nezávislou na dávce s plochou pod křivkou koncentrací (AUC) rozdělenou
minimální inhibiční koncentrací (MIC) cílového organismu jako primární předpovědní ukazatel
účinnosti. Na základě údajů in vitro, zvířecích a v omezené míře dostupných údajů u lidí byl stanoven
poměr AUC/MIC s hodnotou 400 jako cílový PK/PD pro dosažení klinické účinnosti vankomycinu. Pro
dosažení tohoto cíle tam, kde MIC je ≥ 1,0 mg/l, je požadováno dávkování v horním rozmezí a vysoké
sérové koncentrace (15-20 mg/l) (viz bod 4.2).
Mechanismus rezistence
Získaná rezistence na glykopeptidy je nejčastější u enterokoků a je založená na získání různých “van”
genových komplexů, které modifikují cílový D-alanyl-D-alanin na D-alanyl-D-laktát nebo D-alanyl-D-
serin, které váží vankomycin slabě. V některých zemích je pozorován vzrůstající počet případů
rezistence, zvláště u enterokoků; zvláště alarmující jsou multirezistentní kmeny Enterococcus faecium.
“Van” geny byly vzácně nalezeny u bakterie Staphylococcus aureus, kde změny buněčné stěny mají za
následek „střední” citlivost, která je nejčastěji heterogenní. Rovněž byly hlášeny methicilin-rezistentní
kmeny stafylokoka (MRSA) se sníženou citlivostí na vankomycin. Snížená citlivost nebo rezistence na
vankomycin u rodu Staphylococcus není dobře pochopena. Je vyžadováno několik genetických prvků a
mnohočetné mutace.
Neexistuje zkřížená rezistence mezi vankomycinem a jinými třídami antibiotik. Objevuje se zkřížená
rezistence s jinými glykopeptidovými antibiotiky, jako je teikoplanin. Sekundární rozvoj rezistence v
průběhu léčby je vzácný.
Synergismus
Kombinace vankomycinu s aminoglykosidovým antibiotikem má synergický účinek proti mnoha
kmenům Staphylococcus aureus, non-enterokokové skupině D-streptokoků, enterokokům a streptokokům
rodu viridans. Kombinace vankomycinu s cefalosporinem má synergický účinek proti některým oxacilin-
13
rezistentním kmenům Staphylococcus epidermidis a kombinace vankomycinu s rifampicinem má
synergický účinek na kmeny Staphylococcus epidermidis a částečně synergický účinek proti některým
kmenům Staphylococcus aureus. Protože kombinace vankomycinu s cefalosporinem může mít také
antagonistický účinek proti některým kmenům Staphylococcus epidermidis a v kombinaci s rifampicinem
proti některým kmenům Staphylococcus aureus, je vhodné ověření synergismu před podáním.
Mají být získány vzorky pro bakteriální kultury, aby bylo možno izolovat a identifikovat vyvolávající
organismy a stanovit jejich citlivost na vankomycin.
Hraniční hodnoty testů citlivosti
Vankomycin je aktivní vůči grampozitivním bakteriím jako jsou stafylokoky, streptokoky, enterokoky,
pneumokoky a klostridia. Gramnegativní bakterie jsou rezistentní.
Prevalence získané rezistence pro vybrané druhy se může lišit geograficky a v čase a je vhodné vzít v
úvahu i lokální informace o vybraných druzích, zvláště při léčbě závažných infekcí. Podle potřeby má být
vyhledána rada specialisty, zejména jestliže je lokální výskyt rezistence takový, že prospěšnost léčiva je
přinejmenším u některých typů infekce sporná. Tato informace poskytuje pouze přibližné vodítko ke
zhodnocení, zda jsou mikroorganismy citlivé na vankomycin.
Hraniční hodnoty minimální inhibiční koncentrace stanovené Evropskou komisí pro testování
antimikrobiální citlivosti (European Committee on Antimicrobial Susceptibility Testing -EUCAST) jsou
následující:
Citlivé Rezistentní
Staphylococcus aureus1 2 mg/l > 2 mg/l
Koaguláza-negativní stafylokoky 1 4 mg/l > 4 mg/l
Enterococcus spp. 4 mg/l > 4 mg/l
Streptokoky skupiny A, B, C and G 2 mg/l > 2 mg/l
Streptococcus pneumoniae 2 mg/l > 2 mg/l
Grampozitivní anaerobní bakterie 2 mg/l > 2 mg/l
1S. aureus s MIC vankomycinu 2 mg/l jsou na hranici distribuce divokého typu a proto se může vyskytnout
narušená klinická odpověď.
Obvykle citlivé druhy
Grampozitivní druhy
Enterococcus faecalis
Staphylococcus aureus
Staphylococcus aureus methicilin-rezistentní
Koaguláza-negativní stafylokoky
Streptococcus spp.
Streptococcus pneumoniae
Enteroccocus spp.
Staphylococcus spp.
Anaerobní druhy
Clostridium spp. kromě Clostridium innocuum
Eubacterium spp.
Peptostreptococcus spp.
Druhy, u kterých může být problémem získaná rezistence
Enterococcus faecium
Přirozeně rezistentní druhy
Všechny gramnegativní bakterie
14
Grampozitivní aerobní druhy
Erysipelothrix rhusiopathiae
Heterofermentativní lactobacily
Leuconostoc spp.
Pediococcus spp.
Anaerobní druhy
Clostridium innocuum
Výskyt rezistence vůči vankomycinu se může lišit v různých
zdravotnických zařízeních. Z toho důvodu by pro získání relevatních
informací měla být kontaktována místní mikrobiologická laboratoř.
5.2 Farmakokinetické vlastnosti
Absorpce
Vankomycin je podáván intravenózně k léčbě systémových infekcí.
V případě pacientů s normální funkcí ledvin, intravenózní infuze opakovaných dávek 1g vankomycinu
(15 mg/kg) během 60 minut navodí přibližné průměrné plazmatické koncentrace 50-60 mg/l, 20-25 mg/l
a 5-10 mg/l, okamžitě po infuzi, 2 hodiny, resp. 11 hodin po dokončení infuze. Plazmatické hladiny
dosažené po opakovaných dávkách jsou podobné hladinám dosaženým po jednorázové dávce.
Po perorálním podání není vankomycin obvykle absorbován do krve. Nicméně u pacientů s
(pseudomembranózní) kolitidou se může absorpce objevit po perorálním podání. To může vést k
akumulaci vankomycinu u pacientů se současně existující poruchou funkce ledvin.
Distribuce
Distribuční objem je přibližně 60 l/1,73 m2 tělesného povrchu. Při sérových koncentracích vankomycinu
od 10 mg/l do 100 mg/l je vazba léčiva na plazmatické bílkoviny přibližně 30-55%, měřeno ultrafiltrací.
Vankomycin snadno prochází placentou a je distribuován do pupečníkové krve. U mozkových plen
nepostižených zánětem vankomycin prochází přes hematoencefalickou bariéru jen v malé míře.
Biotransformace
Metabolismus léčiva je velmi malý. Po parenterálním podání je téměř kompletně vyloučeno glomerulární
filtrací ledvinami jako mikrobiologicky aktivní látka (přibližně 75-90 % během 24 hodin).
Eliminace
Eliminační poločas vankomycinu je 4 až 6 hodin u pacientů s normální funkcí ledvin a 2,2-3 hodiny u
dětí. Plazmatická clearance je přibližně 0,058 l/kg/h a renální clearance přibližně 0,048 l/kg/h. V prvních
24 hodinách je přibližně 80 % podané dávky vankomycinu vyloučeno močí cestou glomerulární filtrace.
Porucha funkce ledvin zpožďuje vylučování vankomycinu. U anefrických pacientů je průměrný poločas
7,5 dne. V těchto případech je indikováno doplňkové monitorování plazmatických koncentrací vzhledem
k ototoxicitě léčby vankomycinem.
Vylučování žlučí je nevýznamné (méně než 5 % dávky).
Ačkoliv vankomycin není účinně eliminován hemodialýzou nebo peritoneální dialýzou, bylo hlášeno
zvýšení clearance vankomycinu při hemoperfuzi a hemofiltraci.
Po perorálním podání je nalezen v moči pouze zlomek podané dávky. Naproti tomu jsou vysoké
15
koncentrace vankomycinu nalézány ve stolici (>3100 mg/kg při dávkách 2 g/den).
Linearita/nelinearita
Koncentrace vankomycinu obecně stoupají proporcionálně s vyšší dávkou. Plazmatické koncentrace
během podávání opakovaných dávek jsou podobné jako po podání jednorázové dávky.
Charakteristiky u zvláštních skupin
Porucha funkce ledvin
Vankomycin je primárně odstraňován glomerulární filtrací. U pacientů s poruchou funkce ledvin je
terminální eliminační poločas vankomycinu prodloužen a celková tělesná clearance je snížena. Následně
má být optimální dávka vypočítána v souladu s doporučeným dávkováním uvedeným v bodě 4.Dávkování a způsob podání.
Porucha funkce jater
Farmakokinetika vankomycinu není u pacientů s poruchou funkce jater ovlivněna.
Těhotné ženy
U těhotných žen mohou být potřebné významně vyšší dávky pro dosažení terapeutických sérových
koncentrací (viz bod 4.6).
Pacienti s nadváhou
Distribuce vankomycinu může být u pacientů s nadváhou ovlivněna z důvodu zvýšení distribučního
objemu, renální clearance a možných změn ve vazbě na plazmatické bílkoviny. U zdravých dospělých
mužů byly v této subpopulaci nalezeny vyšší než očekávané sérové koncentrace vankomycinu (viz bod
4.2).
Pediatrická populace
Farmakokinetika vankomycinu ukázala širokou variabilitu mezi jednotlivci u předčasně a v termínu
narozených novorozenců. Po intravenózním podání u novorozenců distribuční objem vankomycinu kolísá
mezi 0,38 a 0,97 l/kg, což jsou hodnoty podobné hodnotám u dospělých, zatímco clearance kolísá mezi
0,63 a 1,4 ml/kg/min. Poločas kolísá mezi 3,5 a 10 hodinami a je delší než u dospělých, což odráží
obvyklé nižší hodnoty clearance u novorozenců.
U kojenců a starších dětí distribuční objem kolísá mezi 0,26-1,05 l/kg, zatímco clearance kolísá mezi
0,33-1,87 ml/kg/min.
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Neklinická data neodhalila žádné zvláštní riziko pro člověka na základě konvenčních farmakologických
studií bezpečnosti a toxicity po opakovaných dávkách.
Omezené údaje o mutagenních účincích vykazují negativní výsledky, dlouhodobé studie u zvířat nejsou,
pokud jde karcinogenní potenciál, k dispozici. Ve studiích teratogenity, kde laboratorní potkani a králíci
dostávali dávky přibližně odpovídající dávce u lidí přepočtené na tělesný povrch (mg/m2), nebyly žádné
přímé či nepřímé teratogenní účinky pozorovány.
Studie na zvířatech sledující použití v perinatálním/postnatálním období a studie účinků na fertilitu
nejsou k dispozici.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1 Seznam pomocných látek
16
Roztok kyseliny chlorovodíkové 0,5 mol/l (k úpravě pH).
6.2 Inkompatibility
Roztok vankomycinu má nízké pH. To může způsobit chemickou nebo fyzikální nestabilitu po smísení s
jinými látkami. Proto by měla být u každého parenterálního roztoku před použitím vizuálně
zkontrolována případná přítomnost sraženin a změna zabarvení. Mísení s alkalickými roztoky je třeba
se vyhnout.
Tento léčivý přípravek nesmí být mísen s jinými léčivými přípravky s výjimkou těch uvedených v bodu
6.6.
6.3 Doba použitelnosti
roky
Doba použitelnosti rekonstituovaného roztoku
Chemická a fyzikální stabilita přípravku po rekonstituci ve vodě pro injekci byla prokázána po dobu hodin při teplotě 25 °C a po dobu 96 hodin při teplotě 2-8ºC.
Doba použitelnosti naředěného roztoku
Chemická a fyzikální stabilita naředěného roztoku (0,9% roztokem chloridu sodného nebo 5% roztokem
glukózy) připraveného k použití byla prokázána po dobu 48 hodin při teplotě 25 °C a po dobu 96 hodin
při teplotě 2-8 ºC.
Z mikrobiologického hlediska má být infuzní roztok použit okamžitě. Pokud není použit okamžitě, doba
a podmínky uchovávání přípravku po otevření před použitím jsou v odpovědnosti uživatele a normálně
by tato doba neměla být delší než 24 hodin při teplotě 2° až 8 ºC, pokud rekonstituce neproběhla za
kontrolovaných a validovaných aseptických podmínek.
Doba použitelnosti rekonstituovaného roztoku k perorálnímu podání
Rekonstituovaný roztok je nutné použít ihned.
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Prášek
Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.
Rekonstituovaný a naředěný roztok
Podmínky uchovávání viz bod 6.3.
6.5 Druh obalu a obsah balení
Vancomycin Mylan 500 mg: 10 ml injekční lahvička z bezbarvého skla s bromobutylovou pryžovou
zátkou a žlutým hliníkovým uzávěrem s plastovým odtrhovacím víčkem.
Vancomycin Mylan 1000 mg: 20 ml injekční lahvička z bezbarvého skla s bromobutylovou pryžovou
zátkou a růžovým hliníkovým uzávěrem s plastovým odtrhovacím víčkem.
Velikost balení: 1, 5, 10 nebo 20 injekčních lahviček.
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.
17
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním
Příprava infuzního roztoku
Přípravek musí být rekonstituován a vzniklý koncentrát musí být před podáním dále naředěn.
Vancomycin Mylan 500 mg: Obsah jedné lahvičky se rozpustí v 10 ml vody pro injekci.
Vancomycin Mylan 1000 mg: Obsah jedné lahvičky se rozpustí ve 20 ml vody pro injekci.
Jeden ml rekonstituovaného roztoku obsahuje 50 mg vankomycinu.
Podmínky uchovávání rekonstituovaného léčivého přípravku, viz bod 6.3.
Vhodná rozpouštědla pro další ředění vankomycinu jsou voda pro injekci, 5 % roztok glukózy a 0,9 %
roztok chloridu sodného.
V závislosti na způsobu podání se liší i způsob ředění.
Intermitentní infuze:
Vancomycin Mylan 500 mg: Rekonstituované roztoky, které obsahují 500 mg vankomycinu musí být
dále naředěny alespoň 100 ml rozpouštědla. Požadovaná dávka se podává intravenózní infuzí rychlostí ne
více než 10 mg/min po dobu alespoň 60 minut.
Vancomycin Mylan 1000 mg: Rekonstituované roztoky, které obsahují 1000 mg vankomycinu musí být
dále naředěny nejméně 200 ml rozpouštědla. Požadovaná dávka se podává intravenózní infuzí rychlostí
ne více než 10 mg/min po dobu alespoň 60 minut.
Kontinuální infuze:
Kontinuální infuze má být použita pouze v případě, kdy léčba intermitentní infuzi není možná. 1000 mg
až 2000 mg vankomycinu (což odpovídá 2 až 4 lahvičkám rekonstituovaného roztoku) se naředí v
dostatečném množství některého výše uvedených vhodných rozpouštědel tak, aby bylo možné podat
požadovanou denní dávku v infuzi trvající 24 hodin.
Podmínky uchovávání ředěných roztoků viz bod 6.3.
U rekonstituovaného a ředěného roztoku musí být před použitím vizuálně zkontrolována případná
přítomnost pevných částic a změna zabarvení. Lze použít pouze čirý, bezbarvý nebo světle žlutý roztok
bez pevných částic.
Příprava perorálního roztoku
Rekonstituovaný roztok lze dále naředit 30 ml vody a pacient/ka roztok buď vypije, nebo mu/jí může být
podán nazogastrickou sondou.
Likvidace
Lahvičky jsou určeny pouze pro jednorázové použití. Nepoužitý přípravek musí být zlikvidován.
Všechen nepoužitý přípravek nebo odpadní materiál musí být zlikvidovány v souladu s místními
požadavky.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
Viatris Limited
Damastown Industrial Park
Mulhuddart
Dublin 18
DUBLIN
Irsko
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLA
Vancomycin Mylan 500 mg: 15/354/11-C
Vancomycin Mylan 1000 mg: 15/355/11-C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
Datum první registrace: 25. 5. Datum posledního prodloužení registrace: 19. 5.
10. DATUM REVIZE TEXTU
12. 5.
Více o léku Vancomycin mylan
Vancomycin mylan souhrn údajů
- Dávkování a způsob podání
- Kontraindikace
- Interakce
- Pro děti, pediatrická populace
- Fertilita, těhotenství a kojení
- Užívání po expiraci, upozornění a varování
- Schopnost řízení vozidel
- Předávkování
- Poločas rozpadu, Farmakokinetické vlastnosti
- Bezpečnost (v těhotenství)
- Vedlejší a nežádoucí účinky
- Obalová informace + Vancomycin mylan
Ostatní nejvíce nakupují
|
Skladem | Doprava od 79 Kč 19 Kč |
