Uldiulan Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Diuretika. Diuretika horní části distálního tubulu, kromě thiazidů.
Sulfonamidy
ATC kód: C03BA04

Chlortalidon, léčivá látka přípravku Uldiulan je diuretikum příbuzné benzothiadiazinu (thiazidu) s
dlouhým trváním účinku.

Chlortalidon působí primárně masivní vylučování elektrolytů, sekundárně zvyšuje hladinu osmoticky
vázané vody v moči.

Mechanismus účinku
Chlortalidon inhibuje především absorpci sodíku v distálním renálním tubulu, čímž lze vyloučit
maximálně 15 % sodíku filtrovaného v glomerulech. Rozsah vylučování chloridu odpovídá více či méně
vylučování sodíku. Chlortalidon zvyšuje eliminaci draslíku, která je primárně daná sekrecí draslíku v
distálních tubulech a sběrném kanálku ledvin (zvýšená výměna mezi ionty sodíku a draslíku).

Vysoké dávky chlortalidonu zvyšují vylučování hydrogenuhličitanů v důsledku inhibice karboanhydrázy,
čímž dochází k alkalizaci moči. Azidóza a alkalóza neovlivňují hlavně saluretický a diuretický účinek
chlortalidonu.

Snížená eliminace vápníku ledvinami během dlouhodobé léčby chlortalidonem může vést k
hyperkalcémii.
Diuretický účinek nastává po 2-3 hodinách, dosahuje maxima po 4-24 hodinách a může přetrvávat po
dobu 2-3 dnů.

Farmakodynamický účinek
Thiazidem navozená diuréza zpočátku vede ke snížení objemu plazmy, srdečního výdeje a systémového
krevního tlaku. Rennin-angiotensin-aldosteron systém se může případně aktivovat. U hypotenzních
jedinců chlortalidon jemně snižuje krevní tlak. Na začátku léčby je antihypertenzní účinek chlortalidonu
dosažen snížením extracelulárního objemu a následným snížením periferní rezistence.

Při pokračujícím podávání se extracelulární kapacita normalizuje se zachováním hypotenzního účinku,
pravděpodobně v důsledku poklesu periferní rezistence; srdeční výdej se vrací na hodnoty před léčbou,
objem plazmy zůstává poněkud snížen a aktivita reninu v plazmě může být zvýšená. Účinek, který může
být způsoben následně sníženou hladinou sodíku v cévních stěnách a vyplývá ze snížené odpovědi na
norepinefrin.
Při chronickém podávání je antihypertenzní účinek chlortalidonu mezi 12,5 a 50 mg/den závislý na dávce.
Zvýšení dávky nad 50 mg zvyšuje metabolické komplikace a zřídka má terapeutický přínos.

Chlortalidon má antidiuretický účinek u pacientů s renálním a ADH-citlivým diabetes insipidus.
Mechanismus účinku nebyl objasněn.

Klinická účinnost a bezpečnost

Stejně jako u jiných diuretik, pokud je chlortalidon podáván v monoterapii, je kontrola krevního tlaku
dosažena přibližně u poloviny pacientů s mírnou až středně těžkou hypertenzí. Obecně se zjistilo, že starší
a černí pacienti dobře reagují na diuretika podávaná jako primární terapie.

Randomizované klinické studie u starších pacientů prokázaly, že léčba hypertenze nebo převládající
systolické hypertenze u starších osob s nízkými dávkami thiazidových diuretik, včetně chlortalidonu,
snižuje cerebrovaskulární (cévní mozkovou příhodu), koronární a celkovou kardiovaskulární morbiditu a
mortalitu.

Chlortalidon je neúčinný u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu pod 30 ml/min
a/nebo kreatininem v séru > 1,8 mg/100 ml).