Tussical Poločas rozpadu, Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce
Z dostupných informací lze předpokládat, že se ester butamirátu dobře a rychle absorbuje. Kompletně
se hydrolyzuje na 2-fenylbutyrovou kyselinu a diethylaminoethoxyethanol. Vliv příjmu potravy nebyl
studován. Expozice kyselině 2-fenylbutyrové a diethylaminoethoxyethanolu je zcela proporcionální
v celém dávkovacím rozsahu.

Butamirát se po perorálním podání rychle absorbuje. Měřitelná koncentrace byla zaznamenána v krvi
po 5 až 10 minutách po podání dávek 22,5 mg, 45 mg, 67,5 mg a 90 mg. Maximální plasmatické
koncentrace je dosaženo do 1 hodiny u všech čtyř výše zmíněných dávek s průměrnou hodnotou
16,1 ng/ml při dávce 90 mg.

Průměrné plasmatické koncentrace 2-fenylbutyrové kyseliny je dosaženo po 1,5 hodině s největší
expozicí pozorované po podání 90 mg (3052 ng/ml). Průměrné plasmatické koncentrace
diethylaminoethoxyethanolu bylo dosaženo po 0,67 hodině s největší expozicí zaznamenané po podání
90 mg (160 ng/ml).

Distribuce
Butamirát má velký distribuční objem dosahující hodnot mezi 81 a 112 l (upraveno na tělesnou hmotnost
v kg) a stejně tak vysoký stupeň vazby na plasmatické bílkoviny. Kyselina 2-fenylbutyrová je vysoce
vázána na plasmatické bílkoviny ve všech dávkovacích hladinách (22,5–90 mg) s průměrnou hodnotou
89,3–91,6 %. Diethylaminoethoxyethanol vykazuje jistý stupeň vazby na plasmatické bílkoviny
s průměrnou hodnotou mezi 28,8–45,7 %. Není známo, zda léčivá látka prochází přes placentu nebo
zda-li se vylučuje do lidského mateřského mléka.

Biotransformace
Rychlou a úplnou hydrolýzou butamirátu vzniká zejména 2-fenylbutyrová kyselina a
diethylaminoethoxyethanol. V experimentech u různých živočišných druhů se ukázalo, že oba hlavní
metabolity mají schopnost tlumit kašel. Informace o alkoholickém metabolitu nejsou u lidí známé.
Kyselina 2-fenylbutyrová prochází další částečnou metabolizací – hydroxylací v para-poloze.

Eliminace
Exkrece tří metabolitů probíhá zejména ledvinami; po následné konjugaci v játrech se kyselé metabolity
butamirátu ve značné míře vážou na kyselinu glukuronovou. Hladiny konjugátů kyseliny fenylbutyrové v moči jsou mnohem vyšší než v plasmě. Butamirát je detekován v moči po 48 hodinách
a množství butamirátu vylučovaného močí bylo sledováno v 96hodinových intervalech a odpovídá
hodnotám 0,02 %, 0,02 %, 0,03 % a 0,03 % po podání 22,5 mg, 45 mg, 67,5 mg a 90 mg. Největší
procento butamirátu je vylučováno močí ve formě diethylaminoethoxyethanolu nebo nekonjugované
kyseliny 2-fenylbutyrové. Zjištěná průměrná hodnota poločasu eliminace pro kyselinu fenylbutyrovou je 23,26–24,42 hodin, pro butamirát 1,48–1,93 hodin a pro diethylaminoethoxyethanol
2,72–2,90 hodin.

Farmakokinetika u specifických skupin pacientů
Není známo, zda mají poruchy funkce jater nebo ledvin vliv na farmakokinetické parametry butamirátu.