Trusopt Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: antiglaukomatika a miotika,inhibitory karboanhydrázy, dorzolamid, ATC
kód: S01EC7/10

Mechanismus účinku

Karboanhydráza (KA) je enzym vyskytující se v mnoha tkáních těla včetně oka. U lidí se karboanhydráza
nalézá ve formě mnoha izoenzymů, z nichž nejaktivnějším je karboanhydráza II (KA-II), která se nalézá
hlavně v erytrocytech, ale i v ostatních tkáních. Inhibice karboanhydrázy ve výběžcích řasnatého tělíska
oka snižuje sekreci komorové vody. Výsledkem je snížení nitroočního tlaku (IOP, intraocular pressure).

Přípravek Trusopt obsahuje dorzolamid-hydrochlorid, účinný inhibitor lidské karboanhydrázy II.
Po vkápnutí do oka dorzolamid snižuje zvýšený nitrooční tlak, ať je nebo není ve spojitosti s glaukomem.
Zvýšený nitrooční tlak je hlavním rizikovým faktorem v patogenezi postižení očního nervu a ztráty
zorného pole. Dorzolamid nevyvolává pupilární konstrikci a snižuje nitrooční tlak bez nežádoucích
účinků, jako je šeroslepost, akomodační spasmus. Dorzolamid ovlivňuje velmi málo nebo neovlivňuje
vůbec tepovou frekvenci nebo krevní tlak.

Betaadrenergní blokátory podávané lokálně rovněž snižují nitrooční tlak snižováním sekrece komorové
vody, ale jiným mechanismem účinku. Studie prokázaly, že je-li dorzolamid přidáván k lokálně
podávanému betablokátoru, lze pozorovat další snížení nitroočního tlaku; tento nález je v souladu
s hlášenými aditivními účinky betablokátorů a perorálních inhibitorů karboanhydrázy.

Farmakodynamické účinky

Klinické účinky

Dospělí pacienti

U pacientů s glaukomem nebo oční hypertenzí byla prokázána účinnost dorzolamidu obsáhlými
klinickými studiemi trvajícími až jeden rok při podávání 3x denně v monoterapii (základní nitrooční tlak ≥
23 mmHg) nebo 2 x denně jako doplňková léčba při podávání očních betablokátorů (základní nitrooční
tlak ≥ 22 mmHg). Účinek dorzolamidu na snížení nitroočního tlaku v monoterapii a v doplňkové terapii
byl prokázán během celého dne a tento účinek se udržoval i během dlouhodobého podávání. Účinnost
během dlouhodobého podávání v monoterapii byla podobná účinnosti betaxololu a o něco nižší než
účinnost timololu. Když byl dorzolamid podáván v doplňkové terapii k očním betablokátorům, prokazoval
dodatečné snížení nitroočního tlaku podobné podávání 2% pilokarpinu 4 x denně.

Pediatrická populace

Se 184 pediatrickými pacienty (122 bylo léčeno dorzolamidem) ve věku od 1 týdne do méně než 6 let
s glaukomem nebo zvýšeným nitroočním tlakem (výchozí hodnoty IOP > 22 mmHg) byla provedena
3měsíční, dvojitě zaslepená, aktivním komparátorem kontrolovaná multicentrická studie k vyhodnocení
bezpečnosti přípravku Trusopt při topickém podávání třikrát denně. Přibližně polovina pacientů v obou
léčených skupinách měla diagnózu kongenitálního glaukomu; ostatními společnými etiologiemi byly
Sturge-Weberův syndrom, iridokorneální mezenchymální dysgeneze, afakičtí pacienti. Distribuce podle
věku a způsobu léčby v monoterapeutické fázi byla následující:

Dorzolamid 2%

Timolol
Věková kohorta < 2 roky N = Věkové rozmezí: 1 až 23 měsíců

Timolol GS 0,25% N = Věkové rozmezí: 0,25 až 22 měsíců
Věková kohorta ≥ < 6 let
N = Věkové rozmezí: 2 až 6 let
Timolol 0,50% N = Věkové rozmezí: 2 až 6 let

8/10
V obou věkových kohortách bylo přibližně 70 pacientů léčeno po dobu alespoň 61 dní a přibližně
50 pacientů bylo léčeno 81 až 100 dní.

Pokud byl nitrooční tlak dorzolamidem nebo gel tvořícím roztokem timololu v monoterapii nedostatečně
zvládán, byla provedena změna na nezaslepenou (open-label) léčbu podle následujícího schématu:
30 pacientů ve věku < 2 roky bylo převedeno na současnou léčbu gel tvořícím 0,25% roztokem timololu
denně a dorzolamidem 2% třikrát denně; 30 pacientů ve věku ≥ 2 roky bylo převedeno na fixní kombinaci
2% dorzolamid/0,5% timolol dvakrát denně.

Celkově tato studie neodhalila u pediatrických pacientů žádná dodatečná bezpečnostní rizika: u přibližně
26 % (20 % ve skupině léčené dorzolamidem v monoterapii) pediatrických pacientů byly pozorovány
nežádoucí účinky související s léčivem, většina z nich byla lokálními, nezávažnými očními účinky, jako
jsou pálení a píchání v oku, injekce oka a bolest. U malého procenta (< 4 %) byl pozorován edém nebo
zákal rohovky. Lokální reakce byly, pokud jde o frekvenci, podobné jako u komparátoru. Ve studiích po
uvedení přípravku na trh byla hlášena metabolická acidóza u velmi mladých pacientů, zejména u pacientů
s nevyzrálými ledvinami nebo s poruchou funkce ledvin.

Výsledky studií účinnosti u pediatrických pacientů naznačují, že střední hodnota poklesu nitroočního tlaku
zjištěná ve skupině léčené dorzolamidem byla srovnatelná se střední hodnotou poklesu nitroočního tlaku
zjištěnou ve skupině léčené timololem, dokonce i když byla zjištěna mírná číselná výhoda u timololu.

Dlouhodobé studie účinnosti (> 12 týdnů) nejsou k dispozici.