Trazimera Pro děti, pediatrická populace

Použití přípravku Trazimera u pediatrické populace není relevantní.
Způsob podání
Přípravek Trazimera je určen kintravenóznímu podání. Nasycovací dávka se má podávat formou
intravenózní infuze trvající 90minut. Nepodávejte jako intravenózní injekci nebo bolus. Intravenózní
infuze přípravku Trazimera má být podávána zdravotníky, kteří dokáží řešit případnou anafylaxi, a má
být dostupné záchranné vybavení. Pacienti musí být sledováni alespoň šest hodin po zahájení první
infuze a dvě hodiny po zahájení následných infuzí s ohledem na možnost vzniku horečky, třesavky
nebo dalších příznaků spojených s podáváním infuze zpomalení infuze může napomoci při zvládání takových příznaků. Po ústupu příznaků může být infuze
znovu zahájena.
Pokud je úvodní nasycovací dávka dobře tolerována, následné dávky mohou být podávány infuzí
trvající 30minut.
Návod k rekonstituci přípravku Trazimera pro intravenózní podání před jeho podáním je uveden v
bodě 6.4.3Kontraindikace
•Hypersenzitivita na trastuzumab, myší proteiny nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou
vbodě6.•Těžká klidová dyspnoe v důsledku komplikací pokročilého maligního onemocnění nebo
dyspnoe vyžadující léčbu kyslíkem.
4.4Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Sledovatelnost
Aby se zlepšila sledovatelnostbiologických léčivých přípravků,má sepřehlednězaznamenat název
podaného přípravku a číslo šarže.
Stanovení HER2 musí být provedeno ve specializované laboratoři při zajištění dostatečné validace
testovacích postupů V současné době nejsou k dispozici žádné údaje z klinických studií o opětovné léčbě, pokud byl
pacientům trastuzumab podáván již v rámci adjuvantní léčby.
Kardiální dysfunkce
Obecné faktory
Pacienti léčení přípravkem Trazimera mají zvýšené riziko rozvoje městnavého srdečního selhání
kardiální dysfunkce. Tyto příhody byly pozorovány u pacientů, kteří dostávali trastuzumab samotný
nebo v kombinaci s paklitaxelem nebo docetaxelem, především v návaznosti na chemoterapii
obsahující antracykliny stupně, které v některých případech vedly až k úmrtí pacienta nutná též u pacientů se zvýšeným kardiálním rizikem, např. hypertenzí, dokumentovaným
onemocněním věnčitých tepen, městnavým srdečním selháním, LVEF <55%, vyšším věku.
U pacientů, u kterých je léčba přípravkem Trazimera plánována, především u těch, kteří již byli léčeni
antracykliny a cyklofosfamidem anamnézu a fyzikální vyšetření, elektrokardiogram pacienty, u kterých dojde k rozvoji kardiální dysfunkce. Kardiologické vyšetření stejné jako před
zahájením léčby má být opakováno každé 3měsíce v průběhu léčby a každých 6měsíců po ukončení
léčby po dobu 24 měsíců od posledního podání přípravku Trazimera. Před zahájením léčby
přípravkem Trazimera je třeba pečlivě zhodnotit poměr přínosů a rizik léčby.
Podle populační farmakokinetické analýzy všech dostupných údajů může trastuzumab přetrvávat v
oběhu až 7měsíců po ukončení léčby ukončení léčby trastuzumabem, může být zvýšené riziko kardiální dysfunkce. Je-li to možné, má se
lékař vyvarovat léčby s antracyklinem až po dobu 7měsíců po ukončení léčby trastuzumabem. Pokud
jsou antracykliny podány, mají být pečlivě sledovány kardiální funkce pacienta.
U pacientů, u kterých jsou po vstupním skríningovém vyšetření zjištěny kardiovaskulární problémy,
má být zváženo podrobné kardiologické vyšetření. U všech pacientů mají být během léčby
monitorovány kardiální funkce pacienty, u kterých dojde k rozvoji kardiální dysfunkce. U pacientů, u kterých dojde krozvoji
asymptomatické kardiální dysfunkce, může být přínosné častější monitorování zvážit ukončení léčby, pokud není pozorován léčebný přínos trastuzumabu.
Bezpečnost pokračujícího nebo obnoveného podávání trastuzumabu u pacientů skardiální dysfunkcí
nebyla prospektivně hodnocena. Pokud procento LVEF poklesne o ≥10procentních bodů od
vstupního vyšetření A pod hodnotu 50%, léčba má být pozastavena a vyšetření LVEF opakováno v
průběhu přibližně 3týdnů. Pokud nedojde ke zlepšení LVEF, pokud hodnoty dále klesají nebo dojde
krozvoji městnavého srdečního selhání, má být důrazně zvažováno ukončení léčby trastuzumabem,
pokud u konkrétního pacienta přínosy nepřevyšují rizika. Všichni takoví pacienti mají být odesláni ke
kardiologovi a dále sledováni.
Pokud během léčby přípravkem Trazimera dojde krozvoji symptomatického srdečního selhání, má
být léčeno standardní léčbou městnavéhosrdečního selhání. U většiny pacientů v pivotních klinických
studiích, u kterých došlo krozvoji městnavého srdečního selhání nebo asymptomatické kardiální
dysfunkce, došlo ke zlepšení při standardní léčbě městnavého srdečního selhání inhibitorem
angiotensin-konvertujícího enzymu blokátorem. Většina pacientů s kardiálními příznaky a známkami klinického přínosu při léčbě
trastuzumabem pokračovala v léčbě bez dalších klinických kardiálních příhod.
Metastazující karcinom prsu
Při léčbě metastazujícího karcinomu prsu nemají být současně podávány přípravek Trazimera a
antracykliny.
Pacienti s metastazujícím karcinomem prsu, kteří byli dříve léčeni antracykliny, mají při léčbě
přípravkem Trazimera rovněž riziko kardiální dysfunkce, toto riziko je však nižší než při současném
podávání přípravku Trazimera a antracyklinů.
Časný karcinom prsu
U pacientů s časným karcinomem prsu má být kardiologické vyšetření, jako před zahájením léčby,
opakováno během léčby každé 3 měsíce a po jejím ukončení každých 6měsíců po dobu 24 měsíců od
posledního podání přípravku Trazimera. U pacientů léčených režimem chemoterapie s antracykliny je
doporučeno další monitorování, a to ročně až po dobu 5let od posledního podání přípravku Trazimera
nebo déle, pokud je pozorován trvalý pokles LVEF.
Pacienti s anamnézou infarktu myokardu, s anginou pectoris vyžadující léčbu, dřívějším nebo
stávajícím městnavým srdečním selháním kardiomyopatií, srdeční arytmií vyžadující léčbu, klinicky významným onemocněním srdečních
chlopní, špatně kontrolovanou hypertenzí možnástudií s trastuzumabem v adjuvantním nebo neoadjuvantním podání pacientům sčasným karcinomem
prsu. Léčba trastuzumabem proto nemůže být u takových pacientů doporučena.
Adjuvantní léčba
Při adjuvantní léčbě nemají být současně podávány přípravek Trazimera a antracykliny.
U pacientů s časným karcinomem prsu byla pozorována zvýšená incidence symptomatických a
asymptomatických kardiálních příhod, pokud byl trastuzumab podáván po chemoterapeutickém
režimu s antracyklinem ve srovnání s režimem bez antracyklinu s docetaxelem a karboplatinou, a byla
výraznější, pokud byl trastuzumab podáván souběžně s taxany než při sekvenčním podání po
taxanech. Většina symptomatických kardiálních příhod se projevila během prvních 18měsíců, a to bez
ohledu na použitý režim. V jedné ze tří provedených pivotních studií, v níž byly k dispozici údaje při
střední době sledování 5,5roku symptomatických kardiálních příhod nebo LVEF až na 2,37% u pacientů, kterým byl trastuzumab
podáván souběžně s taxany po předchozí léčbě antracykliny, ve srovnání s přibližně 1% ve dvou
srovnávacích ramenech trastuzumabRizikové faktorykardiálních příhod identifikované ve čtyřech velkých adjuvantních studiích
zahrnovaly vyšší věk paklitaxelem, klesající hodnotu LVEF o 10–15bodů, a předchozí nebo současné podávání
antihypertenziv. U pacientů léčených trastuzumabem po dokončení adjuvantní chemoterapie bylo
riziko kardiální dysfunkce spojeno s vyšší kumulativní dávkou antracyklinů podaných před zahájením
léčby trastuzumabem a s indexem tělesné hmotnosti U pacientů s časným karcinomem prsu vhodným pro neoadjuvantní a adjuvantní léčbu má být
přípravek Trazimera podáván souběžně s antracykliny jen u pacientů bez předchozí léčby
chemoterapií a jen s režimy s nízkou dávkou antracyklinu, tj. maximální kumulativní dávky
doxorubicinu 180mg/m2nebo epirubicinu 360mg/mPokud byli pacienti léčeni současně úplným režimem s nízkou dávkou antracyklinu a přípravkem
Trazimera v neoadjuvantním podání, nemá být po operaci již podávána žádná další cytotoxická
chemoterapie. V ostatních situacích je rozhodnutí o nutnosti další cytotoxické chemoterapie založeno
na individuálních faktorech.
Zkušenost s podáváním trastuzumabu souběžně s režimy s nízkou dávkou antracyklinů je v současné
době omezena na dvě studie V pivotní klinické studii MO16432 byl trastuzumab podáván souběžně s neoadjuvantní chemoterapií,
která sestávala ze tří cyklů doxorubicinu Incidence symptomatické kardiální dysfunkce v rameni s trastuzumabem byla 1,7%.
Vklíčové studii BO22227 byl trastuzumab podán souběžně sneoadjuvantní chemoterapií, která
sestávala ze čtyř cyklů epirubicinu delším než 70 měsíců byla vrameni strastuzumabem pro intravenózní podání incidence srdečního
selhávání/městnavého srdečního selhávání 0,3%.
U pacientů ve věku nad 65let jsou klinické zkušenosti omezené.
Reakce spojené s infuzí a hypersenzitivní reakce
Byly hlášeny závažné reakce spojené s infuzí trastuzumabu, které zahrnovaly dyspnoi, hypotenzi,
sípavé dýchání, hypertenzi, bronchospazmus, supraventrikulární tachyarytmii, sníženou saturaci
kyslíkem, anafylaxi, respirační tíseň, kopřivku a angioedém těchto příhod může být použita premedikace. Většina těchto příhod se objeví během 2,5hodiny od
zahájení první infuze. Objeví-li se reakce spojené s infuzí, je třeba infuzi přerušit nebo zpomalit a
monitorovat pacienta, dokud příznakyneodezní analgetiky/antipyretiky, jako jsou meperidin nebo paracetamol, nebo antihistaminiky, např.
difenhydraminem. U většiny pacientů došlo k vymizení těchto příznaků, a proto tito pacienti následně
dostali další infuze trastuzumabu. Závažné reakce byly úspěšně potlačeny podpůrnou léčbou
zahrnující kyslík, beta-agonisty a kortikosteroidy. Ve vzácných případech byly tyto reakce spojeny s
klinickým průběhem končícím úmrtím pacienta. U pacientů trpících klidovoudyspnoí v důsledku
komplikací pokročilého nádorového onemocnění a doprovodných onemocnění může být zvýšené
riziko fatální reakce spojené s infuzí. Z tohoto důvodu nesmějí být tito pacienti trastuzumabem léčeni
Byly hlášeny rovněž případy iniciálního zlepšení následovaného klinickou deteriorací a opožděné
reakce s rychlou klinickou deteriorací. Případy úmrtí byly pozorovány během několika hodin až
jednoho týdne po infuzi. Jen velmi vzácně došlo u pacientů k nástupu příznaků spojených sinfuzí a
plicních příznaků po více než šesti hodinách od zahájení infuze trastuzumabu. Pacienti mají být
upozorněni na možnost takového pozdního nástupu a instruováni, aby při výskytu těchto příznaků
kontaktovali svého lékaře.
Plicní příhody
V období po uvedení trastuzumabu na trh byly hlášeny závažné plicní příhody příhody měly občas za následek úmrtí pacienta. Dále byly zaznamenány případy výskytu intersticiální
plicní nemoci, včetně plicních infiltrátů, akutního syndromu respirační tísně, pneumonie,
pneumonitidy, pleurálního výpotku, respirační tísně, akutního plicního edému a dechové
nedostatečnosti. K rizikovým faktorům souvisejícím s intersticiální plicní nemocí patří předchozí nebo
souběžná léčba s jinou protinádorovou terapií, o které je známo, že je spojena s výskytem intersticiální
plicní nemoci, jako jsou taxany, gemcitabin, vinorelbin a radioterapie. Tyto příhody mohou být
součástí reakcí spojených s infuzí nebo k jejich nástupu může dojít později po podání přípravku. U
pacientů trpících klidovou dyspnoí v důsledku komplikací pokročilého nádorového onemocnění a
doprovodných onemocnění může být zvýšené riziko plicních příhod. Z tohoto důvodu nesmějí být tito
pacienti trastuzumabem léčeni zejména u pacientů souběžně léčených taxany.