Tazip Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Antibiotika k systémovému užití, kombinace penicilinů, inhibitory
betalaktamáz.
ATC kód: J01CR
Mechanizmus účinku:

Piperacilin, širokospektrý semisyntetický penicilin, působí baktericidně inhibicí syntézy septa a
buněčné stěny. Tazobaktam, betalaktam strukturálně podobný penicilinům, je silný inhibitor mnoha
betalaktamáz, které jsou často příčinou rezistence na peniciliny a cefalosporiny, ale neinhibuje AmpC
enzymy a metalo-betalaktamázy. Tazobaktam rozšiřuje antibiotické spektrum piperacilinu, aby
působil na mnohé bakterie, produkující betalaktamázu, které jsou obvykle rezistentní vůči piperacilinu
samotnému.

Farmakokinetický/farmakodynamický vztah
Čas nad minimální inhibiční koncentrací (T > MIC) je považován za hlavní farmakodynamický
ukazatel účinnosti piperacilinu.

Mechanizmus rezistence:
Existují 2 hlavní mechanizmy vzniku rezistence na piperacilin / tazobaktam:
- Inaktivace složky piperacilinu betalaktamázami, které nejsou inhibovány tazobaktamem:
betalaktamázy v molekulární třídě B, C a D. Navíc, tazobaktam nechrání proti betalaktamázám
s rozšířeným spektrem (ESBLs) v molekulární třídě A a D enzymových skupin.
- Změnou proteinů vázajících penicilin (PBPs), která způsobuje snížení afinity piperacilinu
k molekulárnímu terči baktérie.


Navíc, změna permeability bakteriální membrány, tak jako exprese mnoha lékových efluxních pump,
mohou způsobit nebo přispět k bakteriální rezistenci k piperacilinu / tazobaktamu, zejména
gramnegativních bakterií.

Hraniční hodnoty pro rozlišování citlivosti a rezistence

EUCAST klinické hraniční hodnoty pro rozlišování citlivosti a rezistence MIC pro
piperacilin/tazobaktam (tabulka EUCAST klinických hraničních hodnot verze 10.0,
platná od 1. 1. 2020). Pro účely testování citlivosti je koncentrace tazobaktamu fixně
mg/l.

Patogen Hraniční hodnoty pro rozlišování citlivosti a
rezistence ve vztahu ke druhu (S ≤/R >), mg/l
piperacillin
Enterobacterales (dříve Enterobacteriaceae) 8/16
Pseudomonas aeruginosa <0.Druhy rodu Staphylococcus -Druhy rodu Enterococcus -Streptococcus skupinyA, B, C a G -Streptococcus pneumoniae -Skupina viridujících streptokoků -Haemophilus influenzae 0.25/0.Moraxella catarrhalis -Grampozitivní anaeroby (kromě Clostridioides
difficile)
8/16
Gramnegativní anaeroby Hraniční hodnoty pro
rozlišování citlivosti a rezistence (PK/PD)
nespojené s druhem
4/16
Pro několik látek zavedl EUCAST hraniční hodnoty, které kategorizují organismy divokého typu
(organismy bez fenotypicky detekovatelných mechanismů získané rezistence vůči látce) jako „Citlivý,
zvýšená expozice (I)“ místo „Citlivý, standardní dávkovací režim (S)“. Citlivé hraniční hodnoty pro
tyto kombinace organismus-látka jsou uvedeny jako libovolné hraniční hodnoty „mimo měřítko“
S ≤ 0,001 mg/.l
Většina stafylokoků je producentem penicilinázy a některé jsou rezistentní na meticilin. Oba
mechanismy je činí odolnými vůči benzylpenicilinu, fenoxymethylpenicilinu, ampicilinu, amoxicilinu,
piperacilinu a tikarcilinu. Stafylokoky, které jsou citlivé na benzylpenicilin a cefoxitin, lze označit jako
citlivé na všechny peniciliny. Stafylokoky, které jsou rezistentní na benzylpenicilin, ale jsou citlivé na
cefoxitin, jsou citlivé na kombinace inhibitorů β-laktamázy, na isoxazolylpeniciliny (oxacilin,
kloxacilin, dikloxacilin a flukloxacilin) a nafcilin. U perorálně podávaných látek je třeba věnovat
pozornost dosažení dostatečné expozice v místě infekce. Stafylokoky, které v testech vychází jako
rezistentní na cefoxitin, jsou rezistentní na všechny peniciliny. S. saprophyticus citlivý na ampicilin je
mecA-negativní a citlivý na ampicilin, amoxicilin a piperacilin (bez nebo s inhibitorem betalaktamázy).
Citlivost na ampicilin, amoxicilin a piperacilin (s inhibitorem betalaktamázy nebo bez něj) lze odvodit
podle ampicilinu. Rezistence na ampicilin je u E. faecalis (potvrzeno pomocí MIC) méně častá, u E.
faecium je však běžná.
Citlivost streptokoků skupin A, B, C a G na peniciliny se odvozuje od citlivosti na benzylpenicilin, s
výjimkou fenoxymethylpenicilinu a isoxazolylpenicilinů pro streptokokovou skupinu B. Streptokoky

skupiny A, B, C a G neprodukují beta-laktamázu. Přidání inhibitoru beta-laktamázy nepřináší klinický
přínos.
K vyloučení mechanismů rezistence na beta-laktam se použije screeningový 1 μg diskový test na
oxacilin nebo MIC test na benzylpenicilin. Pokud je screening negativní (zóna inhibice oxacilinu ≥ mm nebo benzylpenicilin MIC ≤ 0,06 mg / l), lze všechny beta-laktamové látky, pro které jsou k
dispozici klinické hraniční hodnoty, včetně těch s poznámkou „Note“ označit jako citlivé bez dalšího
testování, s výjimkou cefakloru, který, pokud je uveden, by měl být označen jako „citlivý, zvýšená
expozice“ (I). Streptococcus pneumoniae neprodukuje beta-laktamázu. Přidání inhibitoru beta-
laktamázy nepřináší klinický přínos. Citlivost odvozená z ampicilinu (MIC nebo průměr zóny).
U izolátů citlivých na benzylpenicilin lze citlivost odvodit z benzylpenicilinu nebo ampicilinu. U
izolátů rezistentních na benzylpenicilin je citlivost odvozena od ampicilinu.
Citlivost lze odvodit od kombinace amoxicilin-kyselina klavulanová.

Citlivost
Prevalence získané rezistence se pro vybrané kmeny může měnit geograficky a s časem, přičemž jsou
potřebné místní informace o rezistenci, hlavně při léčbě závažných infekcí. Je-li to nutné, je třeba
kontaktovat experta v případech, kdy lokální prevalence rezistence je taková, že funkčnost přípravku u
některých typů infekcí je problematická.

Skupiny příslušných kmenů podle citlivosti na piperacilin/tazobaktam
BĚŽNĚ CITLIVÉ KMENY
Aerobní grampozitivní mikroorganizmy
Enterococcus faecalis (pouze izoláty citlivé na ampicilin nebo penicilin)
Listeria monocytogenes
Staphylococcus aureus (pouze izoláty citlivé vůči meticilinu) £
Druhy rodu Staphylococcus, koaguláza-negativní,(pouze izoláty citlivé vůči meticilinu)
Streptococcus agalactiae (streptokoky skupiny B)†
Streptococcus pyogenes (streptokoky skupiny A)†

Aerobní gramnegativní mikroorganizmy
Citrobacter koseri
Haemophilus influenzae
Moraxella catarrhalis
Proteus mirabilis
Anaerobní grampozitivní mikroorganizmy
Druhy rodu Clostridium
Druhy rodu Eubacterium
Anaerobní grampozitivní koky††
Anaerobní gramnegativní mikroorganizmy
Skupina Bacteroides fragilis
Druhy rodu Fusobacterium
Druhy rodu Porphyromonas
Druhy rodu Prevotella
DRUHY, U NICHŽ MŮŽE ZÍSKANÁ REZISTENCE PŘEDSTAVOVAT PROBLÉM
Aerobní grampozitivní mikroorganizmy
Enterococcus faecium
Streptococcus pneumonia†
Skupina Streptococcus viridans†
Aerobní gramnegativní mikroorganizmy
Acinetobacter baumannii$
Citrobacter freundii
Enterobacter spp.
Escherichia coli

Klebsiella pneumonia
Morganella morganii
Proteus vulgaris
Providencia ssp.
Pseudomonas aeruginosa
Druhy rodu Serratia
TRVALE REZISTENTNÍ ORGANIZMY
Aerobní grampozitivní mikroorganizmy
Corynebacterium jeikeium
Aerobní gramnegativní mikroorganizmy
Burkholderia cepacia
Druhy rodu Legionella
Ochrobactrum anthropi
Stenotrophomonas maltophilia $
Ostatní mikroorganizmy
Chlamydophilia pneumonia
Mycoplasma pneumonia
† Streptokoky nejsou bakterie produkující β-laktamázu; rezistence v těchto organismech je způsobena
změnami v proteinech vázajících penicilin (PBP), a proto jsou izoláty citlivé na samotný piperacilin.
Rezistence na penicilin nebyla u S. pyogenes hlášena.
† † Včetně Anaerococcus, Finegoldia, Parvimonas, Peptoniphilus a Peptostreptococcus spp.