Solu-medrol Užívání po expiraci, upozornění a varování

Po počátečním mimořádném období je třeba zvážit použití déle působícího injekčního přípravku
nebo perorálního přípravku.

Jako doplňující léčbu při život ohrožujících stavech podávejte 30 mg/kg intravenózně po dobu
alespoň 30 minut. Tuto dávku lze opakovat každých 4 až 6 hodin až po dobu 48 hodin.

Intravenózní pulzní léčba methylprednisolonem sestává z podávání 250 mg denně nebo větší dávky
po dobu několika dnů (obvykle ≤ 5 dnů) a je vhodná během exacerbací nebo stavů nereagujících na
standardní léčbu, např. revmatická onemocnění, systémový lupus erythematodes, edémové stavy
jako např. glomerulonefritida nebo lupoidní nefritida. U sclerosis multiplex nereagující na
standardní léčbu (nebo během exacerbací) podávejte 500 nebo 1000 mg denně po 3 -5 dnů po dobu
více než 30 minut ve formě pulzní léčby.

V případě doplňkové léčby v dalších indikacích se počáteční dávka pohybuje mezi 10 až 500 mg
i.v. v závislosti na klinickém stavu. Závažné akutní stavy si mohou vyžádat po krátké období vyšší
dávky. Počáteční dávku až 250 mg je nutno aplikovat i.v. po dobu alespoň 5 minut; vyšší dávky se
aplikují nejméně po dobu 30 minut. Následné dávky lze podávat i.v. nebo i.m. v intervalech daných
odpovědí pacienta a klinickým stavem.

K zabránění problémům s kompatibilitou a stabilitou se doporučuje, aby byl natrium-
methylprednisolon-sukcinát podávám odděleně od ostatních léků, kdykoliv je to možné.

POZNÁMKA: Některé přípravky s obsahem natrium-methylprednisolon-sukcinátu obsahují
benzylalkohol (viz bod 4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití, Pediatrická populace).

Způsob podání
Intravenózní nebo intramuskulární podání.

4.3 Kontraindikace

Natrium-methylprednisolon-sukcinát je kontraindikován:
- u pacientů se systémovými mykózami
- u pacientů s hypersenzitivitou na methylprednisolon nebo na kteroukoli pomocnou
látku tohoto přípravku uvednou v bodě 6.1.


/ - pro intratekální podání
- pro epidurální podání.

Očkování živými nebo živými oslabenými vakcínami je u nemocných užívajících imunosupresívní
dávky kortikosteroidů kontraindikováno.

Přípravek nesmí být podáván předčasně narozeným dětem a novorozencům (viz bod 4.4, Zvláštní
upozornění a opatření pro použití).

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Imunosupresivní účinek/zvýšená náchylnost k infekcím
Kortikosteroidy mohou zvýšit náchylnost k infekci, mohou maskovat některé známky infekce a
během jejich podávání se mohou objevit nové infekce. Při používání kortikosteroidů lze pozorovat
sníženou rezistenci a neschopnost lokalizovat infekci. U nemocných léčených kortikosteroidy
samotnými nebo v kombinaci s jinými imunosupresívy, která ovlivňují buněčnou nebo humorální
imunitu nebo funkce neutrofilů, se může v kterékoliv lokalizaci vyskytnout jakákoliv virová,
bakteriální, mykotická, protozoární nebo parazitární infekce. Tyto infekce mohou být mírné, avšak
mohou být i závažné s fatálním průběhem. Výskyt infekčních komplikací vzrůstá se zvyšující se
dávkou kortikosteroidů.

Pacienti užívající léky, které potlačují imunitní systém, jsou náchylnější k infekcím než zdraví
jedinci. Například plané neštovice a spalničky, mohou mít vážnější, nebo dokonce fatální průběh u
dětí s oslabenou imunitou nebo dospělých užívajících kortikosteroidy.

Očkování živými nebo živými oslabenými vakcínami je u nemocných užívajících imunosupresívní
dávky kortikosteroidů kontraindikováno.

Vakcíny obsahující mrtvé či inaktivované mikroorganizmy mohou být nemocným na
imunosupresívních dávkách kortikosteroidů podávány, avšak odpověď na tyto vakcíny může být
oslabena.

Indikovaná imunizace může být prováděna u nemocných na neimunosupresívních dávkách
kortikosteroidů.

Použití kortikoidů při aktivní tuberkulóze je nutno omezit na případy fulminantní nebo
diseminované tuberkulózy, kdy se kortikosteroid podává při léčbě onemocnění ve spojení s
příslušným antituberkulózním režimem.

Jsou-li kortikosteroidy indikovány u pacientů s latentní tuberkulózou nebo tuberkulinovou
reaktivitou, je nutné tyto pacienty pozorně sledovat, protože může dojít k reaktivaci onemocnění.
Během dlouhodobé léčby kortikosteroidy by měli tito pacienti dostávat chemoprofylaxi.

Kaposiho sarkom byl hlášen u pacientů léčených kortikosteroidy. Vysazení kortikosteroidů může
mít za následek klinické remise.

Role kortikosteroidů u septického šoku byla sporná, časné studie uváděly jak prospěšné, tak
i škodlivé účinky. V nedávné době byla doplňková léčba kortikosteroidy navrhnuta jako prospěšná
u pacientů s dlouhodobým septickým šokem, kteří trpí nedostatečností nadledvin. Nicméně jejich
rutinní použití při septickém šoku se nedoporučuje. Systematické přezkoumání krátkodobých,
vysokodávkových kortikosteroidů jejich používání nepodpořilo. Meta-analýzy a revize nicméně
ukazují, že delší podávání (5–11 dní) nízkých dávek kortikosteroidů může vést ke snížení
mortality, zejména u pacientů se septickým šokem závislým na vasopresorech.

Účinky na imunitní systém
Mohou se vyskytnout alergické reakce. Protože u pacientů léčených kortikosteroidy došlo ojediněle


/ ke vzniku kožních reakcí a anafylaktických/anafylaktoidních reakcí, je třeba před podáním učinit
řádná bezpečnostní opatření, zvláště má-li pacient v anamnéze alergii na jakýkoliv lék.

Účinky na endokrinní systém
U pacientů léčených kortikosteroidy, kteří jsou vystaveni neobvyklému stresu, je indikována
zvýšená dávka rychle účinkujících steroidů před, během a po stresující situaci.

Farmakologické dávky kortikosteroidů podávaných po delší dobu mohou vést k supresi osy
hypotalamus-hypofýza-nadledviny (HPA) (sekundární insuficience kůry nadledvin). Stupeň a
trvání vzniklé adrenokortikální nedostatečnosti jsou u pacientů rozdílné a závisí na dávce,
frekvenci, čase podání a délce léčby glukokortikoidy. Tento účinek lze minimalizovat pomocí
podávání přípravku obden.

Kromě toho může dojít k akutní insuficienci nadledvin vedoucí k fatálnímu konci, pokud jsou
glukokortikoidy vysazeny náhle.

Lékem vyvolaná sekundární insuficience nadledvin může být tedy minimalizována postupným
snižováním dávky. Tento typ relativní insuficience může přetrvávat i několik měsíců po ukončení
léčby, proto má být v každé stresové situaci vzniklé v tomto období, obnovena hormonální terapie.

Steroidní "abstinenční syndrom", zdánlivě nesouvisející s adrenokortikální insuficiencí, se může
také vyskytnout po náhlém vysazení glukokortikoidů. Tento syndrom zahrnuje příznaky, jako
např.: nechutenství, nauzea, zvracení, letargie, bolesti hlavy, horečka, bolesti kloubů, deskvamace,
bolesti svalů, ztráta tělesné hmotnosti a/nebo hypotenze. Tyto účinky jsou vyvolány spíše náhlou
změnou koncentrace glukokortikoidů než nízkou hladinou kortikosteroidů.

Vzhledem k tomu, že glukokortikoidy mohou vyvolat nebo zhoršit Cushingův syndrom,
nedoporučuje se podávat glukokortikoidy pacientům s Cushingovou nemocí.

U pacientů s hypotyreózou je účinek kortikosteroidů větší.

Poruchy metabolismu a výživy
Kortikosteroidy, včetně methylprednisolonu, mohou zvýšit hladinu glukózy v krvi, zhoršit již
existující diabetes a učinit náchylným na diabetes mellitus pacienty dlouhodobě léčené
kortikosteroidy.

Psychiatrické účinky
V průběhu léčby kortikoidy se mohou vyskytnout psychické poruchy včetně euforie, insomnie,
změn nálady, změn osobnosti, závažných depresívních a psychotických stavů. Rovněž může dojít
ke zhoršení stávající emoční nestability nebo psychotických tendencí.

U systémových steroidů se mohou vyskytnout potenciálně závažné psychiatrické nežádoucí účinky.
Příznaky se zpravidla objeví během několika dní nebo týdnů po zahájení léčby. Většina reakcí se
obnoví buď po snížení dávky nebo vysazení, i když specifická léčba může být nezbytná. Po
vysazení kortikoidů byly hlášeny psychologické účinky, frekvence není známa. Pacienti/pečovatelé
mají být podporováni, aby vyhledali lékařskou pomoc, pokud se u pacienta vyskytnou psychické
příznaky, zejména pokud je podezření na depresivní náladu nebo sebevražedné myšlenky.
Pacienti/pečovatelé mají dávat pozor na možné duševní poruchy, které se mohou objevit buď
během nebo bezprostředně po snižování dávky/vysazení systémových steroidů.

Účinky na nervový systém
Kortikosteroidy je třeba používat s opatrností u pacientů trpících záchvaty.

Kortikosteroidy je třeba používat s opatrností u pacientů s onemocněním myasthenia gravis (viz
také myopatie v Muskuloskeletálních účincích).



/ I když kontrolované klinické studie prokázaly, že kortikosteroidy jsou účinné při urychlení ústupu
akutních exacerbací roztroušené sklerózy, neprokázaly, že kortikosteroidy mají vliv na konečný
výsledek nebo přirozený průběh tohoto onemocnění. Studie prokázaly, že k dosažení
signifikantního účinku jsou nezbytné relativně vysoké dávky kortikosteroidů.

V souvislosti s intratekálním/epidurálním podáním byly hlášeny závažné nežádoucí účinky (viz
bod 4.8 Nežádoucí účinky).

U pacientů užívajících kortikosteroidy byla hlášena epidurální lipomatóza, typicky při
dlouhodobém užívání vysokých dávek.

Účinky na oči
U systémového i lokálního použití kortikosteroidů může být hlášena porucha zraku. Pokud se u
pacienta objeví symptomy, jako je rozmazané vidění nebo jiné poruchy zraku, má být zváženo
odeslání pacienta k očnímu lékaři za účelem vyšetření možných příčin, mezi které patří katarakta,
glaukom nebo vzácná onemocnění, např. centrální serózní chorioretinopatie (CSCR), která byla
hlášena po systémovém i lokálním použití kortikosteroidů. Centrální serózní chorioretinopatie
může vést k odchlípení sítnice.

Dlouhodobé užívání kortikosteroidů může způsobit posteriorní subkapsulární katarakty a nukleární
katarakty (zejména u dětí), exoftalmus, nebo zvýšený nitrooční tlak, což může vést ke glaukomu s
možným poškozením optického nervu. Vznik sekundární plísňové a virové infekce oka může být
vyšší u pacientů léčených glukokortikoidy.
U nemocných s očním postižením při infekci herpes simplex a herpes zoster ophtalmicus mají být
kortikosteroidy podávány s opatrností vzhledem k hrozbě perforace rohovky.

Účinky na kardiovaskulární systém
Nežádoucí účinky glukokortikoidů na kardiovaskulární systém, jako je dyslipidemie a hypertenze,
mohou léčené pacienty s existujícími kardiovaskulárními rizikovými faktory učinit náchylnými pro
další kardiovaskulární účinky, pokud jsou podávány vysoké dávky a dlouhodobě. Proto u těchto
pacientů používat kortikosteroidy uváženě a věnovat pozornost riziku změny a v případě potřeby
dalšímu monitorování srdeční činnosti. Nízká dávka a střídavé podávání může snížit výskyt
komplikací léčby kortikosteroidy.

Po rychlém intravenózním podání velkých dávek methylprednisolonu (více než 0,5 g podaného za
méně než 10 minut) byly hlášeny poruchy srdečního rytmu a/nebo cirkulační kolaps a/nebo srdeční
zástava. Po podání velké dávky methylprednisolonu byl hlášen výskyt bradykardie, jejíž výskyt
nemusí být závislý na rychlosti podání nebo délky trvání infuze.

Systémové kortikosteroidy je třeba používat v případě srdečního selhání s opatrností a pouze tehdy,
pokud je to nezbytně nutné.

Účinky na cévní systém
Při podávání kortikosteroidů byl hlášen výskyt trombózy, včetně venózní tromboembolie. Proto
se kortikosteroidy musí používat s opatrností u pacientů, kteří trpí tromboembolickými porucha
mi nebo k nim mohou mít predispozici.

Kortikosteroidy je třeba používat s opatrností u pacientů s hypertenzí.

Účinky na gastrointestinální systém
Vysoké dávky kortikosteroidů mohou vyvolat akutní zánět slinivky břišní.

Neexistuje obecná shoda, zda kortikosteroidy jsou samy o sobě zodpovědné za žaludeční vředy,
které se vyskytly v průběhu léčby, nicméně léčba glukokortikoidy může maskovat příznaky
žaludečního vředu, takže k perforaci nebo krvácení může dojít bez výrazných bolestí. Léčba
glukokortikoidy může maskovat zánět pobřišnice nebo jiné známky či příznaky spojené


/ s gastrointesinálními poruchami jako je perforace, obstrukce či zánět slinivky břišní. V kombinaci s
nesteroidními protizánětlivými léky (NSA) existuje zvýšené riziko rozvoje gastrointestinálních
vředů.

U nemocných s nespecifickou ulcerózní kolitidou mají být kortikosteroidy podávány s opatrností
v případě hrozby perforace, abscesu nebo jiných hnisavých infekcí, u nemocných s divertikulitidou,
čerstvými střevními anastomózami, nebo aktivními nebo latentními peptickými vředy.

Hepatobiliární účinky
Cyklické pulzní intravenózní podání methylprednisolonu (obvykle v dávkách 1 g/den) může vést
k poškození jater vyvolanému lékem, například k akutní hepatitidě. Doba do nástupu akutní
hepatitidy může činit několik týdnů či déle. Po přerušení léčby bylo pozorováno odeznění
nežádoucí příhody.

Účinky na muskuloskeletální systém
Po podání vysokých dávek kortikosteroidů byly hlášeny případy akutní myopatie; nejčastěji tyto
případy zahrnovaly nemocné s poruchami nervosvalového přenosu (myasthenia gravis) nebo
nemocné souběžně užívající anticholinergika, jakou jsou přípravky ovlivňující nervosvalový přenos
(pankuronium). Tyto formy akutní myopatie mají generalizovanou formu, mohou postihovat oční a
dýchací svalstvo a mohou vyústit v kvadruparézu. Může dojít ke zvýšení hladiny kreatin kinázy. Po
vysazení kortikosteroidů může klinické zlepšení a zotavení vyžadovat týdny až měsíce.

Osteoporóza je běžný, ale zřídka rozpoznaný nežádoucí účinek spojený s dlouhodobým užíváním
vysokých dávek glukokortikoidů.

Účinky na játra a žlučové cesty
Poškození jater vyvolané lékem včetně akutní hepatitidy nebo zvýšení hodnot jaterních enzymů
může být následkem cyklického pulzního intravenózního podávání methlyprednisolonu (obvykle
při počáteční dávce ≥ 1g/den). Byly hlášeny vzácné případy hepatotoxicity. Doba do vzniku může
být několik týdnů nebo delší. Ve většině hlášených případů nežádoucí účinky ustoupily po vysazení
léčby. Proto je nutné pacienta vhodným způsobem sledovat.

Poruchy ledvin a močových cest
U pacientů se systémovou sklerózou je nutná obezřetnost z důvodů zvýšené incidence
sklerodermické renální krize pozorované u kortikoidů, včetně methylprednisolonu.

Kortikosteroidy používat s opatrností u pacientů s insuficiencí ledvin. V případě renálního
selhání není potřeba upravovat dávky. Methylprednisolon je hemodialyzovatelný.

Vyšetření
Průměrné a vysoké dávky hydrokortizonu nebo kortizonu mohou způsobit zvýšení krevního tlaku,
retenci sodíku a vody, a zvýšené vylučování draslíku. Je méně pravděpodobné, že se tyto účinky
vyskytnou u syntetických derivátů, s výjimkou jejich použití ve vysokých dávkách. Dietní omezení
soli a doplnění draslíku může být nezbytné. Všechny kortikoidy zvyšují vylučování vápníku.

Poranění, otravy a komplikace
Systémové kortikosteroidy nejsou indikovány k léčbě traumatického poranění mozku, a proto se u
těchto případů nemají rutinně používat. Výsledky multicentrické studie odhalily zvýšenou
mortalitu za 2 týdny nebo 6 měsíců, po zranění u pacientů, kterým byl podáván matrium-
methylprednisolon-sukcinát v porovnání s pacienty léčenými placebem. Nebyla stanovena příčinná
souvislost s léčbou natrium-methylprednisolon-sukcinátem .

Jiné

Protože komplikace léčby glukokortikoidy závisí na velikosti dávky a délce léčby, je nutno
v každém jednotlivém případě zvážit riziko/přínos ve vztahu k dávce a trvání léčby, zda použít


/ denní nebo přerušovanou léčbu.

Pro kontrolu stavu má být použita nejnižší možná dávka kortikosteroidu, a pokud je možné snížení
dávky, mělo by být postupné.

Očekává se, že souběžná léčba s inhibitory CYP3A, včetně léčivých přípravků obsahujících
kobicistat, zvyšuje riziko systémových nežádoucích účinků. Je nutné vyvarovat se používání této
kombinace, pokud přínos nepřeváží zvýšené riziko vzniku systémových nežádoucích účinků
kortikosteroidů. V takovém případě je třeba pacienty sledovat z hlediska systémových nežádoucích
účinků kortikosteroidů (viz bod 4.5).


Kyselinu acetylsalicylovou a nesteroidní protizánětlivé léky je nutno používat s opatrností v
kombinaci s kortikosteroidy.

Feochromocytomová krize, která může být fatální, byla hlášena po podání systémových
kortikosteroidů. Kortikosteroidy se mají podávat pouze pacientům s podezřením nebo
identifikovaným feochromocytomem po zhodnocení přínosu a rizika.

Pediatrická populace
Pečlivě sledovat růst a vývoj kojenců a dětí dlouhodobě léčených kortikosteroidy. Růst může být
potlačen u dětí, kterým jsou glukokortikoidy podávány dlouhodobě, denně v rozdělených dávkách
a použití takového režimu má být omezeno na nejnutnější případy. Střídavé podávání
glukokortikoidů obvykle zabráni vzniku nebo minimalizuje tyto nežádoucí účinky.

Děti dlouhodobě léčené kortikosteroidy jsou více ohroženy výskytem zvýšeného nitrolebního tlaku.

Vysoké dávky kortikosteroidů můžou u dětí vyvolat zánět slinivky břišní.

Po podání methylprednisolonu předčasně narozeným dětem se může rozvinout hypertrofická
kardiomyopatie, a proto má být provedeno odpovídající diagnostické vyšetření a sledování srdeční
funkce a struktury.

Důležité informace o některých složkách přípravku

Benzylalkohol
Balení 500 mg, 1000 mg přípravku Solu-Medrol obsahuje 9 mg benzylalkoholu v 1 ml
rozpouštědla.
Benzylalkohol může způsobit alergickou reakci. Intravenózní podání benzylalkoholu bylo spojeno
se závažnými nežádoucími účinky a úmrtím novorozenců („gasping syndrom“). Není známo, jaké
nejmenší množství benzylalkoholu může způsobit toxickou reakci. Přípravky obsahující
benzylalkohol se mají používat u novorozenců, pouze pokud je to nutné a pokud nejsou k dispozici
žádné jiné alternativy. U předčasně narozených dětí a novorozenců s nízkou porodní hmotností
může být vznik toxicity pravděpodobnější. Přípravky obsahující benzylalkohol se nemají používat
déle než 1 týden u dětí mladších 3 let, pokud to není nutné. Je důležité vzít v úvahu celkové
množství benzylalkoholu přijatého ze všech zdrojů.
Velké objemy benzylalkoholu se musí podávat s opatrností a pouze pokud je to nezbytné, zejména
u pacientů s poruchou funkce jater nebo ledvin, stejně jako u těhotných nebo kojících žen, kvůli
riziku kumulace a toxicity (metabolická acidóza).
Přípravek Solu-Medrol bez obsahu benzylalkoholu je registrován.
Benzylalkohol může způsobit toxické a anafylaktoidní reakce u kojenců a dětí do 3 let (viz bod 4.3,
Kontraindikace).

Sodík


10 / Balení 125 mg přípravku Solu-Medrol obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné lahvičce
Act-O-Vial, to znamená, že je v podstatě „bez sodíku“.
Balení 250 mg přípravku Solu-Medrol obsahuje 32,6 mg sodíku v jedné lahvičce Act-O-Vial, což
odpovídá 1,63 % doporučeného maximálního denního příjmu sodíku potravou podle WHO pro
dospělého, který činí 2 g sodíku.
Balení 500 mg přípravku Solu-Medrol v jedné lahvičce s práškem a 7,8 ml rozpouštědla obsahuje
58,3 mg sodíku, což odpovídá 2,92 % doporučeného maximálního denního příjmu sodíku potravou
podle WHO pro dospělého, který činí 2 g sodíku. Jeden 1 ml rozpouštědla obsahuje 9 mg
benzylalkoholu, což odpovídá 9 mg/ml.
Balení 1000 mg přípravku Solu-Medrol v jedné lahvičce s práškem a 15,6 ml rozpouštědla
obsahuje 116,8 mg sodíku, což odpovídá 5,84 % doporučeného maximálního denního příjmu
sodíku potravou podle WHO pro dospělého, který činí 2 g sodíku. Jeden 1 ml rozpouštědla
obsahuje 9 mg benzylalkoholu, což odpovídá 9 mg/ml.