Roticox Interakce

Farmakodynamické interakce

Perorální antikoagulancia: U hodnocených osob stabilizovaných trvalým podáváním warfarinu bylo
podávání etorikoxibu v dávce 120 mg denně spojeno s přibližně 13% zvýšením protrombinového času
INR (mezinárodní normalizovaný poměr, International Normalised Ratio). Proto je třeba pečlivě
sledovat pacienty, kteří užívají perorální antikoagulancia z hlediska protrombinového času INR,
zejména během prvních několika dnů po zahájení léčby etorikoxibem nebo při změně dávky
etorikoxibu (viz bod 4.4).

Diuretika, ACE inhibitory a antagonisté angiotenzinu II: Nesteroidní antirevmatika mohou snižovat
účinek diuretik a jiných antihypertenziv. U některých pacientů se zhoršenou funkcí ledvin (např. u
dehydratovaných pacientů nebo starších pacientů se zhoršenou funkcí ledvin) může současné podávání
ACE inhibitoru nebo antagonisty angiotenzinu II a přípravků, které blokují cyklooxygenázu, vést k
dalšímu zhoršení funkce ledvin, včetně případného akutního selhání ledvin, které je obvykle
reverzibilní. Toto vzájemné ovlivňování je třeba zvážit u pacientů, kteří užívají etorikoxib zároveň
s ACE inhibitory nebo antagonisty angiotenzinu II. Proto je třeba podávat tuto kombinaci s opatrností,
zvláště u starších pacientů. Pacienti musí být adekvátně hydratováni a po zahájení souběžné terapie je
třeba zvážit monitorování a následné pravidelné kontroly funkce ledvin.

Kyselina acetylsalicylová: Ve studii se zdravými subjekty neměla dávka 120 mg etorikoxibu jednou
denně žádný vliv na protidestičkovou aktivitu kyseliny acetylsalicylové (81 mg jednou denně).
Etorikoxib lze užívat současně s kyselinou acetylsalicylovou v dávkách užívaných v kardiovaskulární
profylaxi (nízká dávka kyseliny acetylsalicylové). Současné podávání nízkých dávek kyseliny
acetylsalicylové s etorikoxibem však ve srovnání s užíváním samotného etorikoxibu může vést ke
zvýšení výskytu gastrointestinálních vředů nebo jiných komplikací. Současné podávání etorikoxibu s
dávkami kyseliny acetylsalicylové vyššími než dávky užívané v kardiovaskulární profylaxi nebo s
jinými nesteroidními antirevmatiky se nedoporučuje (viz body 5.1 a 4.4.).

Cyklosporin a takrolimus: I když tato interakce nebyla v případě podávání etorikoxibu studována,


může současné podávání cyklosporinu nebo takrolimu s jakýmkoli nesteroidním antirevmatikem
zvyšovat nefrotoxický účinek cyklosporinu nebo takrolimu. Při užívání etorikoxibu současně
s kterýmkoli z těchto léčiv je třeba sledovat funkci ledvin.

Farmakokinetické interakce

Vliv etorikoxibu na farmakokinetiku jiných léků

Lithium: Nesteroidní antirevmatika snižují renální exkreci lithia, a proto zvyšují jeho hladinu
v plazmě. Je-li to potřebné, sledujte pečlivě hladinu lithia v krvi a upravte dávkování lithia, užívá-li se
v kombinaci s nesteroidním antirevmatikem a je-li léčba nesteroidním antirevmatikem vysazena.

Methotrexát: Účinky podávání 60, 90 nebo 120 mg etorikoxibu jednou denně po dobu sedmi dnů
u pacientů užívajících jednou týdně methotrexát v dávce 7,5 až 20 mg k léčbě revmatoidní artritidy se
zabývaly dvě studie. Etorikoxib v dávce 60 a 90 mg neměl žádný vliv na koncentraci methotrexátu
v plazmě nebo renální clearance. V jedné studii neměla dávka 120 mg etorikoxibu žádný vliv, ve
druhé studii však etorikoxib v dávce 120 mg zvyšoval koncentrace methotrexátu v plazmě o 28 % a
snižoval renální clearance methotrexátu o 13 %. Při současném podávání etorikoxibu a methotrexátu
se proto doporučuje přiměřené sledování toxicity spojené s methotrexátem.

Perorální antikoncepční přípravky: Etorikoxib podávaný v dávce 60 mg současně s perorálním
kontraceptivem obsahujícím 35 mikrogramů ethinylestradiolu a 0,5 až 1 mg norethisteronu po dobu
21 dní zvětšil AUC0-24 h ethinylestradiolu v ustáleném stavu o 37 %. Etorikoxib v dávce 120 mg
podávaný se stejným perorálním kontraceptivem současně nebo samostatně po 12 hodinách zvýšil
hodnoty AUC0-24 h ethinylestradiolu v ustáleném stavu o 50 až 60 %. Toto zvýšení koncentrací
ethinylestradiolu je třeba zvážit při výběru perorálního antikoncepčního přípravku, který bude
pacientka užívat zároveň s etorikoxibem. Zvýšení expozice ethinylestradiolu může zvyšovat výskyt
nežádoucích účinků spojených s perorálními kontraceptivy (např. žilní tromboembolické příhody
u ohrožených žen).

Hormonální substituční terapie: Podávání etorikoxibu v dávce 120 mg spolu s hormonální substituční
terapií zahrnující konjugované estrogeny (0,625 mg přípravku PREMARINTM) po dobu 28 dnů vedlo
ke zvýšení středních hodnot AUC0-24 h nekonjugovaného estronu (41 %), ekvilinu (76 %) a 17-β-
estradiolu (22 %) v rovnovážném stavu. Účinek doporučených dlouhodobých dávek etorikoxibu
(30, 60 a 90 mg) nebyl studován. Účinky etorikoxibu v dávce 120 mg na expozici (AUC0-24 h) těmto
estrogenním složkám přípravku PREMARIN byly menší než polovina účinků pozorovaných
v případech, kdy byl PREMARIN podáván samostatně a dávka byla zvýšena z 0,625 na 1,25 mg.
Klinický význam uvedeného nárůstu není znám a vyšší dávky přípravku PREMARIN v kombinaci
s etorikoxibem nebyly studovány. Uvedená zvýšení koncentrace estrogenu je nutno vzít v úvahu při
výběru postmenopauzální hormonální terapie pro současné užívání spolu s etorikoxibem, protože
zvýšení expozice vůči estrogenu by mohlo zvýšit riziko nežádoucích účinků spojených s hormonální
substituční terapií.

Prednizon/prednizolon: Ve studiích zaměřených na interakce léků neměl etorikoxib na
farmakokinetiku prednizonu/prednizolonu klinicky významné účinky.

Digoxin: Dávka 120 mg etorikoxibu jednou denně po dobu 10 dnů podávaná zdravým dobrovolníkům
neměnila v rovnovážném stavu AUC0-24 h v plazmě nebo renální eliminaci digoxinu. Bylo zjištěno
zvýšení hodnoty Cmax digoxinu (přibližně o 33 %). Toto zvýšení není obvykle u většiny pacientů
významné. Pacienty s vysokým rizikem toxicity digoxinu je však třeba při současném podávání
etorikoxibu a digoxinu z tohoto hlediska sledovat.

Vliv etorikoxibu na léky metabolizované sulfotransferázami
Etorikoxib je inhibitor aktivity lidské sulfotransferázy, zejména SULT1E1, přičemž bylo prokázáno,
že zvyšuje koncentrace ethinylestradiolu v séru. I když jsou znalosti o účincích vícenásobných
sulfotransferáz v současné době omezené a klinické důsledky pro mnoho léků se dosud zkoumají,


může být vhodné být při podávání etorikoxibu současně s jinými léky metabolizovanými primárně
lidskými sulfotransferázami (např. perorálně podávaný salbutamol a minoxidil) opatrný.

Vliv etorikoxibu na léky metabolizované izoenzymy CYP
Na základě výsledků studií in vitro se nepředpokládá, že by etorikoxib inhiboval cytochromy P(CYP) 1A2, 2C9, 2C19, 2D6, 2E1 nebo 3A4. V jedné studii se zdravými subjekty nezměnilo podávání
120 mg etorikoxibu hepatickou aktivitu CYP3A4 při hodnocení pomocí erythromycinového
dechového testu.

Vliv jiných léků na farmakokinetiku etorikoxibu
Hlavní cesta metabolizace etorikoxibu závisí na enzymech CYP. Zdá se, že in vivo k metabolizaci
etorikoxibu přispívá CYP3A4. Studie in vitro naznačují, že enzymy CYP2D6, CYP2C9, CYP1Aa CYP2C19 mohou také katalyzovat hlavní metabolické cesty, jejich kvantitativní role však nebyly in
vivo studovány.

Ketokonazol: Ketokonazol, což je silný inhibitor CYP3A4, podávaný zdravým dobrovolníkům
v dávce 400 mg jednou denně po dobu 11 dnů, neměl na farmakokinetiku jednou denně podávaného
etorikoxibu v dávce 60 mg žádný klinicky významný vliv (43% zvýšení AUC).

Vorikonazol a mikonazol: Současné podávání buď perorálního vorikonazolu nebo topického
mikonazolu ve formě perorálního gelu, což jsou silné inhibitory CYP3A4, s etorikoxibem způsobovalo
lehký vzestup expozice etorikoxibu, nicméně na základě publikovaných údajů se nepovažuje za
klinicky významný.

Rifampicin: Současné podávání etorikoxibu s rifampicinem, silným induktorem enzymů CYP, vedlo
k 65% snížení koncentrací etorikoxibu v plazmě. Tato interakce může vést k obnovenému výskytu
symptomů při současném podávání etorikoxibu s rifampicinem. I když by tato informace mohla
naznačovat potřebu vyšší dávky, nebyly dávky etorikoxibu vyšší než dávky uváděné pro každou
indikaci v kombinaci s rifampicinem dosud studovány, a proto se nedoporučují (viz bod 4.2).

Antacida: Antacida farmakokinetiku etorikoxibu v klinicky významné míře neovlivňují.