Remood Interakce

Serotonergní léčivé látky
Tak jako u ostatních přípravků ze skupiny SSRI, může současné podávání se serotonergními léčivými
látkami vést k výskytu účinků souvisejících s 5-HT (serotoninový syndrom: viz bod 4.4). Doporučuje
se opatrnost a pozornější klinické sledování pacienta, pokud jsou s paroxetinem kombinovány
serotonergní léčivé látky (jako např. L-tryptofan, triptany, tramadol, linezolid, methylthioninium-
chlorid (methylenová modř), SSRI, lithium pethidin, buprenorfin a přípravky obsahující třezalku
tečkovanou - Hypericum perforatum). Pozornost je třeba rovněž věnovat použití fentanylu v průběhu
celkové anestezie nebo k léčbě chronické bolesti.
Současné užívání paroxetinu a IMAO je kontraindikováno z důvodu rizika serotoninového syndromu
(viz bod 4.3).

Pimozid
Ve studii, kde se používala jednotlivá nízká dávka pimozidu (2 mg) současně s 60 mg paroxetinu, byly
prokázány průměrně 2,5krát zvýšené hladiny pimozidu.
To může být vysvětleno CYP2D6 inhibujícími vlastnostmi paroxetinu. Díky úzkému terapeutickému
indexu pimozidu a jeho známé schopnosti prodlužovat QT interval je současné užívání pimozidu a
paroxetinu kontraindikováno (viz bod 4.3).

Metabolizující enzymy
Metabolismus a farmakokinetiku paroxetinu může ovlivnit indukce nebo inhibice metabolizujících
enzymů.
Pokud se má paroxetin podávat současně se známým inhibitorem metabolizujících enzymů, musí se
zvážit podání dávek odpovídajících spodní hranici doporučeného dávkování.
Pokud se má lék podávat současně se známými induktory metabolizujících enzymů (např. s
karbamazepinem, rifampicinem, fenobarbitalem, fenytoinem) nebo fosamprenavirem/ritonavirem,
není potřebná žádná úprava úvodního dávkování. Jakákoli úprava dávkování paroxetinu (ať už po
iniciaci dávkování nebo po přerušení podávání enzymatického induktoru) se má řídit klinickým
účinkem (snášenlivost a účinnost).

Neuromuskulární blokátory
SSRI mohou snižovat plasmatickou aktivitu cholinesterázy, což vede k prodloužení neuromuskulární
blokády navozené mivakuriem a suxamethoniem.

Fosamprenavir/ritonavir
Současné podávání fosamprenaviru/ritonaviru v dávce 700/100 mg podávané dvakrát denně a
paroxetinu v dávce 20 mg podávané jedenkrát denně zdravým dobrovolníkům po dobu 10 dní vede k
signifikantnímu snížení plasmatických hladin paroxetinu přibližně o 55 %. Plasmatické hladiny
fosamprenaviru/ritonaviru byly během současného podávání s paroxetinem blízké referenčním
hodnotám získaným v jiných studiích, což naznačuje, že paroxetin neměl na metabolismus
fosamprenaviru/ritonaviru signifikantní vliv. Údaje o vlivu dlouhodobého současného podávání
paroxetinu a fosamprenaviru/ritonaviru (přesahujícího 10 dní) nejsou k dispozici.

Procyklidin
Každodenní podávání paroxetinu významně zvyšuje plasmatické hladiny procyklidinu. Pokud se
projeví anticholinergní účinky, měla by se dávka procyklidinu snížit.

Antikonvulziva
Karbamazepin, fenytoin, natrium-valproát. Nezdá se, že by současné podávání mělo nějaký účinek na
farmakokinetický/farmakodynamický profil u pacientů s epilepsií.

Inhibiční potenciál paroxetinu vůči CYP2DTak jako ostatní antidepresiva, včetně ostatních SSRI, inhibuje paroxetin jaterní enzym CYP2Dcytochromu P450. Inhibice CYP2D6 může vést ke zvýšeným plasmatickým koncentracím současně
podávaných léčivých látek, které jsou metabolizovány tímto enzymem. Patří mezi ně některá
tricyklická antidepresiva (např. klomipramin, nortriptylin a desipramin), fenothiazinová neuroleptika

(např. perfenazin a thioridazin, viz bod 4.3), risperidon, atomoxetin, některá antiarytmika třídy Ic
(např. propafenon a flekainid) a metoprolol. Nedoporučuje se používat paroxetin v kombinaci s
metoprololem, který se podává při srdeční nedostatečnosti, a to z důvodu jeho úzkého terapeutického
indexu u této indikace.
V literatuře byly zaznamenány farmakokinetické interakce mezi inhibitory CYP2D6 a tamoxifenem,
které se projevily 65-75% snížením plasmatických hladin jedné z aktivnějších forem tamoxifenu, tj.
endoxifenu. V některých studiích byla při společném užití s některými antidepresivy ze skupiny SSRI
hlášena snížená účinnost tamoxifenu. Vzhledem k tomu, že snížení účinnosti tamoxifenu nelze
vyloučit, je nutné se společnému podávání se silnými inhibitory CYP2D6 (včetně paroxetinu)
vyvarovat vždy, když je to možné (viz bod 4.4).

Alkohol
Tak jako u ostatních psychotropních léčivých látek se pacienti musí upozornit na to, že během užívání
paroxetinu se mají vyvarovat konzumace alkoholu.

Perorální antikoagulancia
Mezi paroxetinem a perorálními antikoagulancii se může vyskytnout farmakodynamická interakce.
Současné použití paroxetinu a perorálních antikoagulancií může vést ke zvýšené antikoagulační
aktivitě a riziku krvácení. Paroxetin se proto musí používat opatrně u pacientů, kteří jsou léčeni
perorálními antikoagulancii (viz bod 4.4).

NSAID a kyselina acetylsalicylová a další antikoagulační léky
Mezi paroxetinem a NSAID/kyselinou acetylsalicylovou může dojít k farmakodynamické interakci.
Současné použití paroxetinu a NSAID/kyseliny acetylsalicylové může vést ke zvýšenému riziku
krvácení (viz bod 4.4).
Opatrnost se doporučuje u pacientů užívajících SSRI současně s perorálními antikoagulancii,
s léčivými látkami, o kterých víme, že ovlivňují funkci krevních destiček anebo s dalšími léky, které
mohou zvýšit riziko krvácení (např. s atypickými antipsychotiky jako je klozapin, fenothiaziny,
většina TCA, kyselina acetylsalicylová, NSAID, inhibitory COX-2), i u pacientů, kteří mají v
anamnéze poruchy krvácení nebo stavy, které mohou predisponovat ke krvácení.

Pravastatin
Ve studiích byla pozorována interakce mezi paroxetinem a pravastatinem, kdy současné podávání
paroxetinu a pravastatinu může vést ke zvýšení hladiny glukosy v krvi. U pacientů s diabetes mellitus,
kteří jsou léčeni paroxetinem a pravastatinem, může být třeba přizpůsobení dávky perorálních
antidiabetik a/nebo insulinu (viz bod 4.4).