Ravata Dávkování a způsob podání

Léčba má být pod dohledem lékaře, který má zkušenosti s léčbou závislosti/návyku na opioidech.

Doporučuje se, aby léčba buprenorfinem byla stanovena jako součást komplexního řízení závislosti na
opioidech. Výsledek léčby závisí na předepsaném dávkování, jakož i na kombinaci lékařských,
psychologických, sociálních a výchovných opatřeních, přijatých v průběhu monitorování pacienta.

Opatření před zahájením léčby
Před zahájením léčby má být stanoven typ závislosti na opioidech (tj. dlouhodobě nebo krátkodobě
působící opioid), doba od posledního užití opioidu a stupeň závislosti na opioidu. Pro zabránění
urychlení abstinenčního syndromu má být provedena indukce buprenorfinem, když jsou objektivní a
jasné známky abstinenčního syndromu zřejmé (jak ukazuje např. skóre značící lehký až středně
závažný abstinenční syndrom podle schválené stupnice Clinical Opioid Withdrawal Scale; COWS).


U pacientů závislých na heroinu nebo krátkodobě působících opioidech, má být užita první dávka
buprenorfinu pouze tehdy, když se objeví známky abstinenčního syndromu, ale ne dříve, než 6 hodin
po užití poslední dávky opioidů.

U pacientů užívajících methadon má být dávka methadonu snížena na maximálně 30 mg/den před
zahájením léčby buprenorfinem. Při zahájení užívání buprenorfinu má být zvážen dlouhý poločas
rozpadu metadonu. První dávka buprenorfinu má být užita pouze tehdy, když se objeví známky
abstinenčního syndromu, ale ne dříve než 24 hodin po posledním užití methadonu. Buprenorfin může
uspíšit abstinenční příznaky u pacientů závislých na methadonu.

Dávkování

Zahájení léčby (indukce)
Doporučená zahajovací dávka u dospělých a dospívajících od 15 let věku je 2 - 4 mg jako jednorázová
denní dávka. Další dávka 2 - 4 mg může být podána první den v závislosti na individuálních potřebách
pacienta.
Při zahájení léčby se doporučuje každodenní dohled při podávání dávek pro zajištění správného
sublingválního umístění tablety a sledování reakce pacienta na léčbu jako návod pro účinnou titraci
dávky podle klinického účinku.

Úprava dávkování a udržovací léčba
Po indukci léčby první den má být pacient stabilizovaný na udržovací dávce během dalších několika
dnů pomocí progresivní úpravy dávky podle klinického účinku u jednotlivého pacienta. Dávka se
titruje v krocích po 2-8 mg buprenorfinu podle opakovaného hodnocení klinického a psychického
stavu pacienta a nemá překročit maximální jednorázovou denní dávku 24 mg buprenorfinu.
Doporučuje se denní přidělování buprenorfinu, zejména v počátcích léčby. Po stabilizaci je pak
možno dát pacientovi množství léku postačující pro několik dní léčby. Doporučuje se však přidělit
omezené množství léku na dobu maximálně 7 dní.

Nižší než denní dávkování
Po dosažení uspokojivé stabilizace může být frekvence podávání snížena na dvojnásobnou
individuálně titrovanou denní dávku podávanou obden. Například pacient stabilizovaný na denní
dávce 8 mg buprenorfinu může dostávat 16 mg buprenorfinu obden bez podání dávky v jiných dnech.
U některých pacientů může být frekvence podávání po dosažení uspokojivé stabilizace snížena na
podávání 3krát týdně (například v pondělí, středu a pátek). Pondělní a středeční dávka má být
dvojnásobná individuálně titrovaná denní dávka a páteční dávka má být trojnásobná individuálně
titrovaná denní dávka bez podání dávky v jiných dnech. Avšak dávka podaná v jednom dni nesmí
překročit 24 mg buprenorfinu. Pro pacienty vyžadující titrovanou denní dávku > 8 mg buprenorfinu
/den nemusí být tento režim vhodný.

Snížení dávky a ukončení léčby (Medical taper)
Když klinické hodnocení a vůle pacienta vedou k přerušení léčby, musí se postupovat s opatrností.
Rozhodnutí přerušit léčbu buprenorfinu po udržovacím období nebo po krátké stabilizaci má být
provedeno jako součást komplexního léčebného plánu. Aby se předešlo abstinenčním příznakům a
možnému relapsu užívání nelegálních drog, může se v příznivých případech dávka buprenorfinu v
průběhu času postupně snižovat, než léčba může být přerušena. Poté, co se podaří dosáhnout
uspokojivě dlouhého období stabilizace a pokud pacient souhlasí, může být dávka buprenorfinu
postupně redukována; pokud je to v některých případech vhodné, může být léčba přerušena.
Skutečnost, že tablety přípravku Ravata jsou k dispozici v silách 2 mg a 8 mg, umožňuje titraci
směrem k nižším dávkám. Po ukončení léčby buprenorfinem je třeba pacienty sledovat vzhledem k
potenciálnímu riziku relapsu.

Zvláštní skupiny pacientů

Starší pacienti

Bezpečnost a účinnost buprenorfinu u starších pacientů nad 65 let nebyly stanoveny.
Není možné doporučit žádné dávkování.

Porucha funkce jater
Před zahájením léčby se doporučuje provést testy jaterní funkce a zdokumentovat stav s ohledem na
virovou hepatitidu.
V postmarketingové studii byl hodnocen vliv poruchy funkce jater na farmakokinetiku buprenorfinu.
Buprenorfin je v játrech rozsáhle metabolizován a u pacientů s poruchou funkce jater byly zjištěny
vyšší plazmatické hladiny buprenorfinu. U pacientů s lehkou poruchou funkce jater je systémová
expozice nepatrně zvýšená a není nutná žádná úprava dávky. Po podání jednorázové dávky 2 mg se
celková systémová expozice významně zvýšila u pacientů se středně těžkou poruchou funkce jater
(1,6krát) a s těžkou poruchou funkce jater (2,8krát) ve srovnání se zdravými jedinci. U pacientů mají
být sledovány příznaky a projevy vyvolané toxicitou nebo předávkováním způsobeným zvýšenými
hladinami buprenorfinu. Ravata má být užívána s opatrností u pacientů se středně těžkou až těžkou
poruchou funkce jater a má se zvážit snížení počáteční a udržovací dávky. S ohledem na výrazně
vyšší expozici u pacientů s těžkou poruchou a potenciál pro větší akumulaci po opakovaném podání
dávky přípravku Ravata nesmí užívat pacienti s těžkou poruchou funkce jater. (viz body