Pioglitazon actavis Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: léky na léčbu diabetes mellitus, léky snižující hladinu glukózy v krvi
vyjma inzulínu;
ATC kód A10BG03.

Účinky pioglitazonu jsou pravděpodobně zprostředkovány snížením inzulínové rezistence. Zdá se, že
pioglitazon účinkuje prostřednictvím aktivace specifických jaderných receptorů aktivovaný proliferátorem peroxizomutukové tkáně a kosterního svalstva u zvířat. Zjistilo se, že léčba pioglitazonem snižuje tvorbu glukózy
v játrech a zvyšuje periferní eliminaci glukózy v případě inzulínové rezistence.

U pacientů s diabetes mellitus II.typu se vlivem léčby pioglitazonem zlepšily hodnoty glykémie
nalačno i po jídle. Zlepšení kontroly glykémie je spojeno se sníženou koncentrací inzulínu nalačno i
po jídle. Za účelem stanovení doby, po které dochází k selhání léčby HbA1c< 8,0% po prvních šesti měsících léčbymonoterapii pioglitazonem vs. gliclazidem.Ve srovnání s pioglitazonem Kaplan-Meierova analýza
prokázala kratší dobu do selhání léčby u pacientů léčených gliclazidem. Po dvou letech byla kontrola
glykémie srovnání s 50% pacientů léčených gliclazidem. Ve dvouleté studii srovnávající kombinované
podávání metforminu společně s pioglitazonem nebo gliclazidem, byla kontrola glykémie, měřené
jako průměrná změna HbA1c od počáteční hodnoty, v prvním roce léčby podobná v obou skupinách.
Ve druhém roce bylo zhoršení HbA1c menší u pioglitazonu ve srovnání s gliclazidem.

V placebem kontrolované studii byli pacienti s nedostatečnou kontrolou glykémie po tříměsíční
optimalizaci léčby inzulínem po dobu 12 měsíců randomizováni do skupiny s podáváním
pioglitazonu nebo placeba. U pacientů ve skupině s pioglitazonem došlo k redukci HbA1c o 0,45% ve
srovnání s pacienty léčenými pouze inzulínem a ve skupině s pioglitazonem došlo také k redukci
dávky inzulínu.

Analýza HOMA zvýšení citlivosti na inzulín při podávání pioglitazonu. Dvouleté klinické studie ukázaly přetrvání
tohoto účinku.

V jednoletých klinických studiích pioglitazon konzistentně statisticky významně snižoval poměr
albumin/kreatinin ve srovnání s počátečním stavem.

Účinek pioglitazonu diabetiků II. typu. Podávání pioglitazonu vedlo k signifikantnímu zvýšení tělesné hmotnosti,přičemž
množství viscerálního tuku bylo významně nižší, zatímco objem extraabdominálního tukuvzrostl.
Změny distribuce tělesného tuku při podávání pioglitazonu provázelo zlepšení citlivosti na inzulín.
Ve většině klinických studií bylo v porovnání s placebem pozorováno snížení celkové plazmatické
hladiny triglyceridů a volných mastných kyselin a zvýšení hladiny HDL cholesterolu a malé, ale
klinicky nevýznamné zvýšení hladiny LDL cholesterolu.

Při srovnání s placebem, metforminem nebo gliklazidem v klinických studiích trvajících až dva roky
pioglitazon redukoval celkové plazmatické hladiny triglycedridů a volných mastných kyselin a
zvyšoval hladinu HDL cholesterolu. Ve srovnání s placebem pioglitazon nezvýšil statisticky
významně hladinu LDL cholesterolu, zatímco u metforminu a gliclazidu bylo pozorováno její snížení.
Ve 20-ti týdenní studii pioglitazon redukoval jak hladinu triglyceridů nalačno, tak zlepšil
postprandiální hypertriglyceridemii svým účinkem na absorbované triglyceridy i na triglyceridy
syntetizované v játrech. Tyto účinky byly nezávislé na účinku pioglitazonu na glykémii a byly
statisticky významně odlišné od účinků glibenclamidu.

V klinické studii PROactive, placebem kontrolované studii zaměřené na hodnocení ardiovaskulárních
výsledků léčby bylo 5238 pacientů s diabetes mellitus II. typu a preexistujícím významným
makrovaskulárním onemocněním randomizováno k přidání pioglitazonu nebo placeba k existující
antidiabetické a kardiovaskulární terapii po dobu až 3,5 let. Průměrný věk studijního souboru byl let, průměrné trvání diabetu 9,5 let. Přibližně jedna třetina pacientů byla léčena inzulínem v
kombinaci s metforminem a/nebo sulfonylureou. Kritériem pro zařazení pacientů do studie byl
alespoň jeden z následujících nálezů: infarkt myokardu, cévní mozková příhoda, perkutánní srdeční
intervence nebo bypass koronární artérie, akutní koronární syndrom, ischemická choroba srdeční nebo
obstruktivní onemocnění periferních artérií. Téměř polovina pacientů prodělala předchozí srdeční
infarkt a přibližně 20% pacientů cévní mozkovou příhodu. U přibližně poloviny studijního souboru
byla přítomna nejméně dvě vstupní kritéria kardiovaskulárních příhod. Téměř všechny subjekty
antagonisty, blokátory kalciových kanálů, nitráty, diuretika, aspirin, statiny, fibráty
Ačkoli studie nebyla úspěšná s ohledem na primární endpoint, který zahrnoval mortalitu z jakéhokoli
důvodu, nefatální infarkt myokardu, mozkovou mrtvici, akutní koronární syndrom, závažnou
amputaci nohy, koronární revaskularizaci a revaskularizaci dolních končetin, výsledky naznačují, že
nejsou žádné dlouhodobé kardiovaskulární problémy související s používáním pioglitazonu. Nicméně
došlo ke zvýšení výskytu edémů, nárůstu tělesné hmotnosti a srdečního selhání. Nebylo pozorováno
zvýšení mortality z důvodu srdečního selhávání.

Pediatrická populace

Evropská léková agentura rozhodla o zproštění povinnosti předložit výsledky studií s pioglitazonem u
všech podskupin pediatrické populace s diabetes mellitus typu II . Pro informaci o použití u dětí viz
bod 4.2.