Oxid uhliČitÝ medicinÁlnÍ linde Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: všechny jiné terapeutické přípravky - medicinální plyny, ATC kód:
V03AN
Fyzikálně-chemické vlastnosti: Oxid uhličitý je bezbarvý stabilní a nehořlavý plyn s relativní
molekulovou hmotností 44,01. Relativní hustota oxidu uhličitého je 1,53 a plyn se tedy hromadí nad
zemí. V plynném stavu a při atmosférickém tlaku a teplotě -78,5 °C oxid uhličitý sublimuje ve formě
sněhu oxidu uhličitého (suchý led). Oxid uhličitý je možné zkapalnit při teplotě 20 °C při tlaku nad
55 bar. Rozpustnost oxidu uhličitého ve vodě při normálním tlaku je 833 cm3/l. Při 20 °C a tlaku
20 bar se rozpustnost zvyšuje 14krát.
Oxid uhličitý je přirozenou složkou vzduchu a zaujímá 0,035 objemových procent.

Oxid uhličitý je konečným produktem aerobního metabolismu a tvoří se v mitochondriích. V tělesných
buňkách a v organismu je parciální tlak oxidu uhličitého regulován v úzkém rozmezí. I malá změna
parciálního tlaku oxidu uhličitého (pCO2) tedy může vyvolat velké fyziologické účinky. Oxid uhličitý
stimuluje respiraci zvýšením frekvence a objemu respirace. Při zastavení přísunu oxidu uhličitého
dochází k rychlé ventilaci. Účinky oxidu uhličitého na krevní oběh, tj. zvýšení systolického objemu,
tepové frekvence, krevního tlaku a srdečního minutového objemu je výsledkem vlivu na srdce a krevní
cévy a také na autonomní nervový systém. Oxid uhličitý dilatuje krevní cévy v mozku a je silné
koronární vazodilatans. Při terapeutickém použití oxidu uhličitého se může zhoršit stávající útlum
centrální nervové soustavy. Respirační koncentrace oxidu uhličitého nad 30-50 objemových procent
povede k narkóze oxidem uhličitým.
Účinky inhalace oxidu uhličitého nebo jeho akumulace v organismu do velké míry závisí na
parciálním tlaku dosaženém v krvi a tkáních a také na trvání a podmínkách expozice.

Mechanismus účinku
Inhalace: Oxid uhličitý se podává s cílem stimulovat respiraci. Zvýšení obsahu oxidu uhličitého a
pokles pH vede ke stimulaci chemoreceptoru a usnadňuje tak spontánní respiraci.
Oxid uhličitý se používá pro stimulaci spontánní respirace během normobarického podání kyslíku.
Arteriální tenze oxidu uhličitého představuje rovnováhu mezi vytvořeným a vyloučeným oxidem
uhličitým plus vdechnutým oxidem uhličitým. Eliminace oxidu uhličitého probíhá převážně
prostřednictvím ventilace a vydechovaného vzduchu. Pokud je ventilace snížená, parciální tlak oxidu
uhličitého v krvi klesne (hypokapnie) a naopak, tj. pokud je ventilace snížená, parciální tlak oxidu
uhličitého se zvýší (hyperkapnie). Dodáním oxidu uhličitého do vdechovaného vzduchu během
anestézie či intenzivní péče u pacientů na respirátorech nebo snížením jeho obsahu lze arteriální nebo
výdechový parciální tlak kyslíku nebo oxidu uhličitého udržovat na požadované úrovni tak, aby
koncentrace krevních plynů neovlivňovala ventilaci.
Insuflace: Nebyl pozorován žádný farmakologický účinek. Oxid uhličitý se insufluje s cílem rozšířit
tělesné dutiny a vytvořit podmínky viditelnosti během vyšetření a léčby.
Kryochirurgie: Nebyl pozorován žádný farmakologický účinek. Oxid uhličitý se používá pouze jako
mrazicí médium.

Farmakodynamické účinky
Inhalace: Stimulace respirace.
Insuflace: Rozšíření a tedy vytvoření podmínek viditelnosti.
Kryochirurgie: Mrazicí médium.

Klinická účinnost a bezpečnost
Inhalace: Stimulace respirace. Riziko retence oxidu uhličitého a acidózy.
Insuflace: Riziko spojené se zvýšeným objemem a zvýšeným tlakem a potenciál pro průnik do tkání
(emfyzém nebo vaskulární plynová embolie).
Kryochirurgie: Mrazicí médium.

Pediatrická populace
Farmakodynamické vlastnosti jsou ve všech věkových skupinách stejné.