Sp. zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU


1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Omeprazole Olikla 40 mg prášek pro infuzní roztok


2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna injekční lahvička obsahuje 40 mg omeprazolu (ve formě 42,6 mg sodné soli omeprazolu). Po
rekonstituci 1 ml roztoku obsahuje 0,4 mg omeprazolu (ve formě 0,426 mg sodné soli omeprazolu).

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.


3. LÉKOVÁ FORMA

Prášek pro infuzní roztok.

Lahvička obsahuje bílý nebo téměř bílý lyofilizovaný prášek.
Rozpětí pH po rozpuštění a naředění 0,9% roztokem chloridu sodného je 9,3–10,3. Rozpětí pH po
rozpuštění a naředění 5% roztokem glukózy je 8,9–9,5.


4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Přípravek Omeprazole Olikla pro intravenózní použití je indikován u dospělých jako alternativa k
perorální léčbě v následujících indikacích:

- Léčba duodenálních vředů.
- Prevence relapsu duodenálních vředů.
- Léčba žaludečních vředů.
- Prevence relapsu žaludečních vředů.
- Eradikace Helicobacter pylori (H. pylori) u vředové choroby gastroduodena v kombinaci s
vhodnými antibiotiky.
- Léčba žaludečních a duodenálních vředů v souvislosti s podáváním NSAID.
- Prevence žaludečních a duodenálních vředů v souvislosti s podáváním NSAID u rizikových
pacientů.
- Léčba refluxní ezofagitidy.
- Dlouhodobá léčba pacientů se zhojenou refluxní ezofagitidou.
- Léčba symptomatické refluxní choroby jícnu.
- Léčba Zollingerova-Ellisonova syndromu.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování
Alternativa k perorální léčbě
U pacientů, u kterých není vhodná perorální léčba, se doporučuje podat přípravek Omeprazole Olikla mg jednou denně. U pacientů se Zollingerovým-Ellisonovým syndromem se doporučuje podat úvodní
dávku 60 mg i.v. Při potřebě vyššího dávkování je třeba dávku upravit individuálně. Pokud je nutné
podávat vyšší dávky než 60 mg denně, doporučuje se dávku rozdělit do dvou denních dávek.

Zvláštní skupiny pacientů
Porucha funkce ledvin
U pacientů s poruchou funkce ledvin není nutná úprava dávkování (viz bod 5.2).

Porucha funkce jater
U pacientů s poruchou funkce jater může být denní dávka 10–20 mg dostatečná (viz bod 5.2).

Starší pacienti (> 65 let)
U starších lidí není nutná úprava dávkování (viz bod 5.2).

Pediatrická populace
Zkušenosti s podáváním přípravku Omeprazole Olikla pro intravenózní podání dětem jsou omezené.

Způsob podání
Přípravek Omeprazole Olikla se podává jako intravenózní infuze po dobu 20–30 minut.

Návod na rekonstituci přípravku před podáním je uveden v bodě 6.6.

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na omeprazol, substituované benzimidazoly nebo na kteroukoli pomocnou látku
uvedenou v bodě 6.1.

Omeprazol se nesmí, podobně jako jiné inhibitory protonové pumpy, podávat současně s nelfinavirem (viz
bod 4.5).

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

V přítomnosti jakéhokoli varovného příznaku (např. významný úbytek tělesné hmotnosti z nejasných
příčin, opakované zvracení, dysfagie, hematemeza nebo meléna) a při podezření na žaludeční vřed nebo
při přítomnosti žaludečního vředu, je třeba vyloučit maligní etiologii, neboť léčba může zmírňovat
příznaky onemocnění a pozdržet stanovení diagnózy.

Souběžné podávání atazanaviru a inhibitorů protonové pumpy se nedoporučuje (viz bod 4.5). Pokud je
souběžné podávání atazanaviru a inhibitoru protonové pumpy nevyhnutelné, doporučuje se provádět

pečlivé klinické monitorování (např. virové nálože) v kombinaci se zvýšením dávky atazanaviru na mg a 100 mg ritonaviru; dávka 20 mg omeprazolu nemá být překračována.

Omeprazol, stejně jako všechna léčiva inhibující kyselou žaludeční sekreci, může snižovat absorpci
vitaminu B12 (kyanokobalamin) v důsledku hypo- nebo achlorhydrie. Tuto okolnost je třeba mít na paměti
u pacientů se sníženými zásobami vitaminu B12 v těle nebo s rizikovými faktory pro jeho sníženou absorpci
při dlouhodobé léčbě.

Omeprazol inhibuje CYP2C19. Když se zahajuje nebo ukončuje léčba omeprazolem, je třeba brát v úvahu
možnost interakcí s léčivy metabolizovanými CYP2C19. Byla pozorována interakce mezi klopidogrelem a
omeprazolem (viz bod 4.5). Klinický význam této interakce neníjasný. K prevenci tohoto rizika se
nedoporučuje souběžné podávání omeprazolu a klopidogrelu.

Léčba inhibitory protonové pumpy může vést k mírně zvýšenému riziku gastrointestinálních infekcí např.
rody Salmonella a Campylobacter a, u hospitalizovaných pacientů, případně také Clostridium difficile (viz
bod 5.1).

Byly hlášeny případy závažné hypomagnezemie u pacientů léčených dlouhodobě inhibitory protonové
pumpy, jako je omeprazol. Tito pacienti byli léčeni nejméně 3 měsíce, ve většině případů 1 rok.
Hypomagnezemie se může projevit závažnými příznaky, jako jsou únava, tetanie, delirium, křeče,
závratě a ventrikulární arytmie, ale počáteční příznaky mohou být nenápadné a mohou být přehlédnuty.
U většiny postižených pacientů došlo ke zlepšení stavu poté, co byla léčba inhibitorem protonové pumpy
ukončena a zahájena suplementace magnéziem.
U pacientů, u nichž je plánována dlouhodobá léčba nebo kteří mají užívat inhibitor protonové pumpy
společně s digoxinem nebo jinými látkami, které mohou působit hypomagnezemii (např. diuretika), je
třeba zvážit vyšetření hladiny magnézia před zahájením léčby a opakovaně v jejím průběhu.

Velmi vzácně a vzácně byly v kombinaci s léčbou omeprazolem hlášeny závažné kožní nežádoucí účinky
(SCAR), včetně Stevensova-Johnsonova syndromu (SJS), toxické epidermální nekrolýzy (TEN), lékové
reakce s eozinofilií a systémovými příznaky (DRESS) a akutní generalizované exantematózní pustulózy
(AGEP), které mohou být život ohrožující nebo fatální.

Inhibitory protonové pumpy, obzvláště pokud jsou podávány ve vysokých dávkách a dlouhodobě (déle
než 1 rok), mohou mírně zvyšovat riziko zlomenin celkového proximálního femuru, distálního konce
předloktí a obratlů, zejména u starších osob a osob se známými rizikovými faktory. Podle výsledků
observačních studií mohou inhibitory protonové pumpy zvyšovat celkové riziko fraktur o 10–40 %. K
tomuto zvýšení mohou částečně přispívat jiné rizikové faktory. Pacienti s rizikem osteoporózy mají být
adekvátně léčeni a mají mít zajištěn dostatečný přísun vitaminu D a kalcia.

Subakutní kožní lupus erythematodes (SCLE)
S inhibitory protonové pumpy jsou velmi vzácně spojeny případy SCLE. Pokud se objeví léze, zejména na
místech, kde je kůže vystavena slunečním paprskům, a pokud jsou tyto léze doprovázeny bolestí kloubů,
pacient má neprodleně vyhledat lékařskou pomoc a lékař má zvážit ukončení léčby příprakem Omeprazole
Olikla. SCLE, který se vyvinul po předchozí léčbě některým inhibitorem protonové pumpy, může
zvyšovat riziko SCLE i při použití jiných inhibitorů protonové pumpy.

Interference s laboratorními testy
Zvýšená hladina chromograninu A (CgA) může interferovat s vyšetřením neuroendokrinních tumorů. Aby
se tomu předešlo, je třeba léčbu přípravkem Omeprazole Olikla přerušit alespoň 5 dní před měřením CgA
(viz bod 5.1). Pokud se hladiny CgA a gastrinu po úvodním měření nevrátí do referenčního rozmezí, je
nutné měření zopakovat po 14 dnech od přerušení léčby inhibitorem protonové pumpy.

Porucha renální funkce
U pacientů užívajících omeprazol byl pozorován výskyt akutní tubulointersticiální nefritidy (TIN), která se
může objevit kdykoli během léčby omeprazolem (viz bod 4.8). Akutní tubulointersticiální nefritida může
progredovat až do renálního selhání.
V případě podezření na TIN má být podávání omeprazolu přerušeno a okamžitě zahájena příslušná léčba.

Podobně jako u každé dlouhodobé léčby, zvláště pokud doba léčby přesahuje 1 rok, mají být pacienti
pravidelně kontrolováni.

Sodík
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné injekční lahvičce, to znamená,
že je v podstatě „bez sodíku“.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Vliv omeprazolu na farmakokinetiku jiných léčivých látek

Léčivé látky s absorpcí závislou na pH
Snížená žaludeční acidita v průběhu léčby omeprazolem může zvyšovat nebo snižovat absorpci léčivých
látek s absorpcí závislou na žaludečním pH.

Nelfinavir, atazanavir
Plazmatické koncentrace nelfinaviru a atazanaviru se snižují při souběžném podávání omeprazolu.
Souběžné podávání omeprazolu a nelfinaviru je kontraindikováno (viz bod 4.3). Souběžné podávání
omeprazolu (40 mg jednou denně) snížilo průměrnou expozici nelfinaviru o asi 40 % a průměrná expozice
farmakologicky aktivnímu metabolitu M8 byla snížena o asi 75–90 %. Interakce může zahrnovat i inhibici
CYP2C19.

Souběžné podávání omeprazolu a atazanaviru se nedoporučuje (viz bod 4.4). Souběžné podávání
omeprazolu (40 mg jednou denně) a atazanaviru 300 mg/ritonaviru 100 mg zdravým dobrovolníkům vedlo
k 75% snížení expozice atazanaviru. Zvýšení dávky atazanaviru na 400 mg nevedlo ke kompenzaci vlivu
omeprazolu na expozici atazanaviru. Současné podávání omeprazolu (20 mg jednou denně) a atazanaviru
400 mg/ritonaviru 100 mg zdravým dobrovolníkům vedlo ke snížení expozice atazanaviru o asi 30 % ve
srovnání s podáním atazanaviru 300 mg/ritonaviru 100 mg jednou denně.

Digoxin
Souběžné podávání omeprazolu (20 mg denně) a digoxinu zdravým dobrovolníkům zvýšilo biologickou
dostupnost digoxinu o 10 %. Vzácně byla hlášena toxicita digoxinu. Je třeba opatrnosti, pokud je
omeprazol podáván ve vysokých dávkách starším pacientům. Monitorování terapeutických hladin
digoxinu má být zintenzivněno.


Klopidogrel
Výsledky ze studií na zdravých dobrovolnících ukázaly farmakokinetickou/farmakodynamickou interakci
mezi klopidogrelem (300 mg zahajovací dávka/75 mg denně jako udržovací dávka) a omeprazolem (mg denně perorálně), což mělo za následek sníženou expozici účinného metabolitu klopidogrelu v
průměru o 46 % a sníženou maximální inhibici agregace krevních destiček (indukovanou ADP) v
průměru o 16 %.

Z observačních a klinických studií byly hlášeny nekonzistentní údaje klinicky závažných
kardiovaskulárních příhod ve vztahu k těmto farmakokinetickým/farmakodynamickým interakcím.
Současnému užívání omeprazolu a klopidogrelu je proto třeba se z preventivních důvodů vyhnout (viz bod
4.4).

Jiné léčivé látky
Absorpce posakonazolu, erlotinibu, ketokonazolu a itrakonazolu je významně snížena, klinická účinnost
tedy může být ovlivněna. V případě posakonazolu a erlotinibu je třeba se souběžnému podávání vyhnout.

Léčivé látky metabolizované CYP2C19
Omeprazol je středně silným inhibitorem CYP2C19, hlavního enzymu v metabolismu omeprazolu.
Metabolismus současně podávaných léčivých látek metabolizovaných CYP2C19 může být tedy snížen a
systémová expozice těmto látkám zvýšena. Příklady takových látek jsou R-warfarin a jiní antagonisté
vitaminu K, cilostazol, diazepam a fenytoin.

Cilostazol
Omeprazol v dávce 40 mg podávaný zdravým dobrovolníkům ve zkřížené studii zvyšoval hodnotu Cmax a
AUC cilostazolu o 18 %, resp. 26 % a hodnoty jednoho z aktivních metabolitů o 29 %, resp. 69 %.

Fenytoin
Doporučuje se monitorovat plazmatické koncentrace fenytoinu v průběhu prvních dvou týdnů po zahájení
léčby omeprazolem a tehdy, pokud je upravována dávka fenytoinu. Monitorování a úprava dávky jsou
nutné po ukončení léčby omeprazolem.

Neznámý mechanismus

Sachinavir
Souběžné podávání omeprazolu a sachinaviru/ritonaviru vedlo ke zvýšení plazmatických koncentrací
sachinaviru o asi 70 % spojené s dobrou tolerancí HIV pozitivními pacienty.

Takrolimus
Souběžné podávání omeprazolu vedlo ke zvýšení sérových koncentrací takrolimu. Namístě je zesílené
monitorování koncentrací takrolimu a renálních funkcí (clearance kreatininu), pokud je to nutné, je třeba
upravit dávkování takrolimu.

Methotrexát
U některých pacientů byly zjištěny zvýšené hladiny methotrexátu, pokud byl methotrexát podáván
současně s inhibitory protonové pumpy. Při podávání vysokých dávek methotrexátu je třeba zvážit
dočasné přerušení léčby omeprazolem.

Vliv jiných léčivých látek na farmakokinetiku omeprazolu

Inhibitory CYP2C19 a/nebo CYP3A4
Vzhledem k tomu, že omeprazol je metabolizován CYP2C19 a CYP3A4, léčivé látky známé jako
inhibitory CYP2C19 nebo CYP3A4 (např. klarithromycin a vorikonazol) mohou zvyšovat sérové
koncentrace omeprazolu snížením rychlosti metabolismu omeprazolu. Souběžná léčba vorikonazolem
vedla k více než dvojnásobnému zvýšení expozice omeprazolu. Vzhledem k tomu, že vysoké dávky
omeprazolu byly dobře tolerovány, není obecně nutné upravovat dávku omeprazolu. O úpravě dávky je
však třeba uvažovat u pacientů se závažnou poruchou funkce jater a tehdy, pokud je indikována
dlouhodobá léčba.

Induktory CYP2C19 a/nebo CYP3A4
Léčivé látky známé jako induktory CYP2C19 nebo CYP3A4 nebo obou (např. rifampicin a třezalka
tečkovaná) mohou snižovat sérové koncentrace omeprazolu zvýšením rychlosti metabolismu omeprazolu.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství
Výsledky tří prospektivních epidemiologických studií (více než 1 000 expozic) ukazují, že omeprazol
nemá nežádoucí účinky na průběh těhotenství nebo na zdraví plodu a novorozence. Omeprazol lze
podávat v průběhu těhotenství.

Kojení
Omeprazol je vylučován do mateřského mléka, ale je nepravděpodobné, že by ovlivňoval kojené dítě při
podávání doporučených dávek.

Fertilita
Studie na zvířatech s racemickou směsí omeprazolu nenaznačují účinky na fertilitu.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Přípravek Omeprazole Olikla pravděpodobně neovlivňuje schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. Mohou
se objevit nežádoucí účinky jako závrať a zrakové poruchy (viz bod 4.8). Pokud se objeví, pacienti nemají
řídit a obsluhovat stroje.

4.8 Nežádoucí účinky

Souhrn bezpečnostního profilu
Nejčastějšími nežádoucími účinky (1–10 % pacientů) jsou bolest hlavy, bolest břicha, zácpa, průjem,
plynatost a nauzea/zvracení.

V kombinaci s léčbou omeprazolem byly hlášeny závažné kožní nežádoucí účinky (SCAR) včetně
Stevensova-Johnsonova syndromu (SJS), toxické epidermální nekrolýzy (TEN), lékové reakce s
eozinofilií a systémovými příznaky (DRESS) a akutní generalizované exantematózní pustulózy (AGEP)
(viz bod 4.4).


Tabulkový přehled nežádoucích účinků
Následující nežádoucí účinky byly zaznamenány nebo na ně vzniklo podezření v průběhu klinického
hodnocení s omeprazolem a v období po uvedení na trh. Žádný nežádoucí účinek není závislý na dávce.
Nežádoucí účinky uvedené níže jsou seřazeny podle četnosti a třídy orgánových systémů (SOC).

Frekvence jsou definovány podle následující konvence:
Velmi časté (≥ 1/10)
Časté (≥ 1/100 až < 1/10)
Méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100)
Vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000)
Velmi vzácné (< 1/10 000)
Není známo (z dostupných údajů nelze určit).

SOC/frekvence Nežádoucí účinek
Poruchy krve a lymfatického systému
Vzácné leukopenie, trombocytopenie
Velmi vzácné agranulocytóza, pancytopenie
Poruchy imunitního systému
Vzácné hypersenzitivní reakce, tj. horečka, angioedém a anafylaktická
reakce/šok
Poruchy metabolismu a výživy
Vzácné hyponatremie
Není známo hypomagnezemie; závažná hypomagnezemie může mít za následek
hypokalcemii. Hypomagnezemie může také být spojena s hypokalemií
Psychiatrické poruchy
Méně časté nespavost
Vzácné agitovanost, zmatenost, deprese
Velmi vzácné agresivita, halucinace
Poruchy nervového systému
Časté bolest hlavy
Méně časté závrať, parestezie, somnolence
Vzácné poruchy chuti
Poruchy oka
Vzácné rozmazané vidění
Poruchy ucha a labyrintu
Méně časté vertigo
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy
Vzácné bronchospasmus
Gastrointestinální poruchy
Časté bolest břicha, zácpa, průjem, plynatost, nauzea/zvracení, polypy ze
žlázek fundu žaludku (benigní)
Vzácné sucho v ústech, stomatitida, gastrointestinální kandidóza
Není známo mikroskopická kolitida
Poruchy jater a žlučových cest
Méně časté zvýšené hodnoty jaterních enzymů
Vzácné hepatitida se žloutenkou nebo bez ní
Velmi vzácné selhání jater, encefalopatie u pacientů s preexistující poruchou jater
Poruchy kůže a podkožní tkáně
Méně časté dermatitida, svědění, vyrážka, kopřivka
Vzácné alopecie, fotosenzitivita
Velmi vzácné

erythema multiforme, Stevensův-Johnsonův syndrom, toxická
epidermální nekrolýza (TEN)
Není známo subakutní kožní lupus erythematodes (viz bod 4.4)
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně
Méně časté fraktury celkového proximálního femuru, distálního konce předloktí a
obratlů (viz bod 4.4)
Vzácné artralgie, myalgie
Velmi vzácné svalová slabost
Poruchy ledvin a močových cest
Vzácné tubulointersticiální nefritida (s možnou progresí do renálního selhání)
Poruchy reprodukčního systému a prsu
Velmi vzácné gynekomastie
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
Méně časté malátnost, periferní edémy
Vzácné zvýšené pocení

Ireverzibilní poškození zraku bylo hlášeno v ojedinělých případech kriticky nemocných pacientů, kterým
byla podávána intravenózní injekce omeprazolu, zvláště ve vysokých dávkách, kauzální vztah však nebyl
prokázán.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby
hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 48
100 41 Praha 10
webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

Existují pouze omezené informace o vlivu předávkování omeprazolem u lidí. V literatuře je popsána
aplikace dávek až 560 mg a výjimečně byly hlášeny případy, kdy jednotlivá perorální dávka dosáhla až
400 mg omeprazolu (tj. 120násobně vyšší než obvyklá doporučená jednotlivá dávka). Byly hlášeny
nauzea, zvracení, závratě, bolest břicha, průjem a bolest hlavy. Ojediněle byly popisovány apatie,
deprese a zmatenost.


Příznaky v souvislosti s předávkováním omeprazolem byly přechodné a nebyly hlášeny žádné závažné
klinické následky předávkování. Rychlost eliminace farmaka u vyšších dávek (kinetika prvního řádu)
zůstává nezměněna. Léčba, pokud je třeba, je symptomatická.

V průběhu klinického hodnocení byly podávány intravenózní dávky až 270 mg za den a až 650 mg v
průběhu tří dnů bez nežádoucích účinků závislých na dávce.


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: inhibitory protonové pumpy.
ATC kód: A02BC01

Mechanismus účinku
Omeprazol, racemická směs dvou enantiomerů, snižuje vysoce selektivním mechanismem sekreci
žaludeční kyseliny. Omeprazol je specifickým inhibitorem protonové pumpy v parietální buňce. Účinkuje
rychle a reverzibilní kontroly žaludeční kyselé sekrece lze dosáhnout při podávání jednou denně.

Omeprazol je slabou bazí a je koncentrován a konvertován na aktivní formu ve vysoce kyselém prostředí
intracelulárních kanálků parietální buňky. Zde inhibuje enzym H+/K+-ATPázu (protonovou pumpu). Tento
účinek na konečný stupeň tvorby žaludeční kyseliny je závislý na dávce a umožňuje vysoce účinnou
inhibici jak bazální, tak stimulované sekrece žaludeční kyseliny bez ohledu na vyvolávající podnět.

Farmakodynamické účinky
Všechny farmakodynamické účinky lze vysvětlit účinkem omeprazolu na kyselou žaludeční sekreci.

Účinek na kyselou žaludeční sekreci
Intravenózní podání omeprazolu vyvolává u lidí inhibici sekrece žaludeční kyseliny závislou na dávce.
Aby bylo ihned dosaženo podobného efektu jako po opakovaném podání perorální dávky 20 mg
omeprazolu, doporučuje se podat úvodní dávku 40 mg omeprazolu intravenózně. To se projeví okamžitým
snížením žaludeční acidity a průměrným snížením 24hodinové žaludeční acidity o asi 90 % po podání
intravenózní injekce i intravenózní infuze.

Inhibice kyselé žaludeční sekrece je závislá na ploše pod křivkou plazmatických koncentrací omeprazolu v
závislosti na čase (AUC), a nikoli na aktuální plazmatické koncentraci v daném čase.

V průběhu léčby omeprazolem nebyl pozorován vznik tachyfylaxe.

Účinek na H. pylori
Výskyt infekce H. pylori je spojen s vředovou chorobou gastroduodena, včetně duodenálních a
žaludečních vředů. H. pylori je hlavní příčinou rozvoje gastritidy. H. pylori je spolu se žaludeční
kyselinou nejdůležitějším faktorem v rozvoji vředové choroby gastroduodena. H. pylori je hlavním
faktorem v patogenezi atrofické gastritidy, která je asociována se zvýšeným rizikem vzniku karcinomu
žaludku.

10

Eradikace H. pylori kombinací omeprazolu a antimikrobiálních látek je spojena s rychlým hojením a
dlouhodobou remisí peptických vředů.

Další účinky spojené s inhibicí kyselé žaludeční sekrece
V průběhu dlouhodobé léčby byl hlášen poněkud vyšší výskyt žaludečních žlázových cyst. Tyto změny
jsou fyziologickým důsledkem účinné inhibice kyselé žaludeční sekrece, jsou benigní a zdají se být
reverzibilní.

Snížená kyselost žaludečního obsahu, vyvolaná jakýmkoli vlivem včetně inhibitorů protonové pumpy, má
za následek zvýšení počtu bakterií normálně přítomných v gastrointestinálním traktu. Léčba přípravky
snižujícími sekreci žaludeční kyseliny může mít za následek mírně zvýšené riziko gastrointestinálních
infekcí např. rody Salmonella nebo Campylobacter a, u hospitalizovaných pacientů, případně také
Clostridium difficile.

V průběhu léčby antisekretoriky dochází v reakci na sníženou sekreci žaludeční kyseliny ke zvýšení
sérové hladiny gastrinu. V důsledku snížené žaludeční acidity se zvyšuje též koncentrace CgA. Zvýšená
hladina CgA může interferovat s vyšetřením neuroendokrinních tumorů. Z dostupných publikovaných
důkazů vyplývá, že léčba inhibitory protonové pumpy má být přerušena na dobu 5 dnů až 2 týdny před
měřením CgA. To umožní, aby se hladiny CgA, které mohou být falešně zvýšeny v důsledku léčby
inhibitory protonové pumpy, navrátily do referenčního rozmezí.

Zvýšený počet ECL buněk pozorovaný u některých pacientů (dětí i dospělých), v průběhu dlouhodobé
léčby omeprazolem, možná souvisí se zvýšením hladiny sérového gastrinu. Tyto nálezy jsou považovány
za klinicky bezvýznamné.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Distribuce
Zdánlivý distribuční objem u zdravých jedinců je asi 0,3 l/kg tělesné hmotnosti. Omeprazol se z 97 % váže
na plazmatické bílkoviny.

Biotransformace
Omeprazol je úplně metabolizován enzymovým systémem cytochromu P450 (CYP). Hlavní část
metabolismu je vázána na polymorfně exprimovaném CYP2C19 zodpovědném za tvorbu
hydroxyomeprazolu, hlavního metabolitu v plazmě. Zbývající část je vázána na jinou specifickou
izoformu, CYP3A4, zodpovědnou za tvorbu omeprazol sulfonu. Následkem vysoké afinity omeprazolu k
CYP2C19 existuje potenciál pro kompetitivní inhibici a metabolickou interakci typu léčivo-léčivo s
jinými substráty pro CYP2C19. V důsledku nízké afinity k CYP3A4 nemá omeprazol potenciál inhibovat
metabolismus jiných substrátů pro CYP3A4. Navíc omeprazol nemá inhibiční vliv na hlavní izoenzymy
CYP.

Asi 3 % bělošské populace a 15–20 % asijské populace nemá funkční enzym CYP2C19 a označují se
jako pomalí metabolizátoři. U těchto jedinců je metabolismus omeprazolu katalyzován pravděpodobně
CYP3A4. Po opakovaném podání dávky 20 mg omeprazolu jednou denně byla průměrná hodnota AUC u
pomalých metabolizátorů 5- až 10násobně vyšší než u jedinců s funkčním enzymem CYP2C19 (rychlí
metabolizátoři). Průměrné maximální plazmatické koncentrace byly také vyšší, 3 až 5násobně. Tato
zjištění nemají vliv na dávkování omeprazolu.


11

Eliminace
Celková plazmatická clearance po jednorázovém podání je asi 30–40 l/h. Plazmatický eliminační
poločas omeprazolu je obvykle kratší než jedna hodina jak po jednorázovém podání, tak po opakovaném
perorálním podání jednou denně. Omeprazol je z plazmy zcela eliminován před podáním další dávky.
Téměř 80 % podané dávky je vyloučeno močí ve formě metabolitů a zbytek stolicí, přičemž hlavní podíl
je do stolice vylučován se žlučí.

Linearita/nelinearita
Hodnota AUC omeprazolu se zvyšuje po opakovaném podání. Tento vzestup je závislý na dávce a
výsledkem je nelineární závislost AUC na dávce po opakovaném podání. Tato časová a dávková
závislost je pravděpodobně důsledkem sníženého efektu prvního průchodu játry a systémové clearance
pravděpodobně způsobené inhibicí CYP2C19 omeprazolem a/nebo metabolity omeprazolu (např.
sulfonem). Nebylo prokázáno, že by kterýkoli z metabolitů měl vliv na kyselou žaludeční sekreci.

Zvláštní skupiny pacientů

Porucha funkce jater
U pacientů s poruchou funkce jater je ovlivněn metabolismus omeprazolu, což vede ke zvýšení AUC.
Nebyla prokázána tendence ke kumulaci omeprazolu při podávání jednou denně.

Porucha funkce ledvin
U pacientů s poruchou funkce ledvin nedochází ke změně farmakokinetiky omeprazolu, včetně systémové
biologické dostupnosti a rychlosti eliminace.

Starší pacienti
U starších lidí (75–79 let) je rychlost metabolismu omeprazolu poněkud snížena.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

V dlouhodobých studiích u laboratorních potkanů, kterým byl celoživotně podáván omeprazol, byla
pozorována hyperplazie ECL buněk a výskyt karcinoidů žaludku. Tyto změny jsou výsledkem navozené
dlouhodobé hypergastrinemie v důsledku inhibice kyselé žaludeční sekrece. Podobné nálezy byly učiněny
při podávání blokátorů H2-receptorů, inhibitorů protonové pumpy a po částečné resekci žaludečního
fundu. Tyto změny tedy nejsou způsobeny žádným konkrétním léčivem.


6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek
Dinatrium-edetát
Hydroxid sodný (k úpravě pH)

6.2 Inkompatibility

Tento léčivý přípravek nesmí být mísen s jinými léčivými přípravky s výjimkou těch, které jsou uvedeny v
bodě 6.6.
12


6.3 Doba použitelnosti

Prášek pro infuzní roztok: 2 roky

Rekonstituovaný roztok: Chemická a fyzikální stabilita po rekonstituci před použitím byla prokázána po
dobu 12 hodin při teplotě 25 °C po rekonstituci infuzním roztokem chloridu sodného (0,9 %) a po dobu hodin při teplotě 25 °C po rekonstituci infuzním roztokem glukózy (5 %), zároveň je nutná ochrana před
světlem.

Z mikrobiologického hlediska je třeba roztok použít ihned. Není-li použit okamžitě, doba a podmínky
uchovávání po otevření jsou v odpovědnosti uživatele.

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní teplotní podmínky uchovávání. Uchovávejte injekční
lahvičku v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem.


6.5 Druh obalu a obsah balení

Injekční lahvička z bezbarvého skla (třídy I), chlorbutylová pryžová zátka s hliníkovým
uzávěrem.

Velikost balení: lahvičky 1, 5, 10 nebo 50 injekčních lahviček.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Celý obsah jedné injekční lahvičky je nutné rozpustit v 5 ml a ihned poté naředit do 100 ml infuzního
roztoku. Musí se použít infuzní roztok chloridu sodného 9 mg/ml (0,9 %) nebo infuzní roztok glukózy mg/ml (5 %). Stabilita omeprazolu je ovlivňována aktuální aciditou infuzního roztoku, a z toho důvodu se
k ředění nesmí používat jiné infuzní roztoky nebo jiný objem infuzních roztoků..

Vzhled po rekonstituci: čirý, bezbarvý roztok bez částic.

Příprava
1. Natáhněte 5 ml infuzního roztoku z infuzního vaku do injekční stříkačky.
2. Přidejte tento objem do injekční lahvičky s lyofilizovaným práškem omeprazolu. Protřepávejte
lahvičku, dokud se veškerý obsah nerozpustí.
3. Natáhněte vzniklý roztok omeprazolu zpět do injekční stříkačky.
4. Vstříkněte roztok zpět do infuzního vaku.
5. Opakujte postup v bodech 1–4, dokud veškerý omeprazol není přemístěn z injekční lahvičky do
infuzní lahve nebo vaku.


13

Alternativní způsob přípravy infuzního roztoku ve flexibilních obalech
1. Použijte oboustrannou přenosovou jehlu. Jeden konec se připojí k portu infuzního vaku, opačný
konec jehly k injekční lahvičce s lyofilizovaným omeprazolem.
2. Rozpusťte omeprazol opakovaným přepouštěním infuzního roztoku tam a zpět mezi vakem a
injekční lahvičkou.
3. Ujistěte se, že se veškerý omeprazol rozpustil. Infuzní roztok je třeba podávat po dobu 20–30 minut.


Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.


7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Olikla s.r.o.
Náměstí Smiřických 281 63 Kostelec nad Černými lesy
Česká republika


8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/REGISTRAČNÍ ČÍSLA

09/149/22-C

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 4. 5.

10. DATUM REVIZE TEXTU

4. 5.