Akutní toxicita Akutní toxicita po perorálním podání u přípravku obsahující oktenidin-dihydrochlorid a fenoxyethanol byla stanovena na (LD50) 45-50 ml/kg. Subchronická a chronická toxicita Ve studiích chronické toxicity byla u myší a psů zjištěna zvýšená mortalita po perorálním podávání oktenidin-dihydrochloridu v dávkách 2 mg/kg/den a vyšších, u potkanů v dávkách 8 mg/kg/den a vyšších. Mutagenita/kancerogenní potenciál Výsledky in vitro (Amesův test) nevykazují genotoxický potenciál. Karcinogenní potenciál nebyl testován. Ve dvouleté studii na potkanech byl zjištěn zvýšený počet tumorů ostrůvkových buněk v pankreatu, jež je spojen s nespecifickými sekundárními účinky v důsledku antimikrobiálního účinku / oktenidin-dihydrochloridu. Výsledky byly získané ze studie po perorálním podání. Klinická relevance není známá. Po dermální aplikaci u myší po dobu 18 měsíců nebyly pozorovány žádné známky karcinogenního účinku, lokálního ani systémového. Reprodukční toxicita Ve studiích na březích potkanech nebyly pozorovány žádné negativní účinky oktenidin-dihydrochloridu na reprodukční schopnosti zvířat.
Studie teratogenity u králíků v množství 300 mg/kg denně po dobu 13 dnů neprokázala po dermální aplikaci žádné nežádoucí účinky u matek nebo plodů. Ve studií in vitro nebyl pozorován průchod oktenidin-dihydrochloridu placentou.
Lokální tolerance Výsledky testů nevykazují primární toxicitu ani senzibilizující vlastnosti na kůži. Po vkápnutí do spojivkového vaku králičího oka bylo pozorováno slabé podráždění.
Volně dostupný nekomerční projekt za účelem laického srovnání léčiv na úrovni interakcí, vedlejších účinků, stejně jako cen léčiv a jejich a alternativ