Neurontin Bezpečnost (v těhotenství)

Kancerogeneze
Gabapentin byl po dobu dvou let podáván v potravě myším v dávkách 200, 600 a 2000 mg/kg/den a
potkanům v dávkách 250, 1000 a 2000 mg/kg/den. Statisticky významné zvýšení incidence nádorů
pankreatu (nádorů acinárních buněk) bylo zjištěno pouze u samců potkanů při nejvyšší dávce.
Maximální plazmatické koncentrace byly u potkanů při dávce 2000 mg/kg/den 10x vyšší, než
plazmatické koncentrace u lidí, kteří dostávali dávku 3600 mg/den. Nádory acinárních buněk
pankreatu u samců potkanů jsou malignity nízkého stupně, neovlivnily přežívání, nemetastázovaly, ani
se nešířily do okolních tkání a podobaly se nádorům, pozorovaným u současně hodnocených
kontrolních zvířat. Význam těchto nádorů pankreatu u samců potkanů z hlediska kancerogenního
rizika pro člověka není jistý.

Mutageneze
Gabapentin nevykazoval genotoxický potenciál. In vitro nevykazoval gabapentin mutagenitu
(testováno na bakteriálních a savčích buňkách). Gabapentin neindukoval v savčích buňkách in vitro
ani in vivo strukturální chromozomální aberace a neindukoval tvorbu mikrojader v kostní dřeni křečků.

Poruchy fertility
Nebyly pozorovány žádné účinky na fertilitu či reprodukci potkanů při dávkách až 2000 mg/kg
(přibližně pětinásobek maximální denní dávky pro člověka vypočítané podle mg/m2).

Teratogeneze
Gabapentin nezvyšoval incidenci malformací (v porovnání s kontrolními zvířaty) u potomků myší,
potkanů nebo králíků při dávkách 50, 30 resp. 25x vyšších než je denní dávka pro člověka 3600 mg (4,
nebo 8x denní dávka vypočítaná podle mg/m2).

Gabapentin u hlodavců indukoval zpožděné osifikace lebky, páteře a předních i zadních končetin, což
svědčí o opoždění fetálního vývoje. Tyto účinky se projevily po podání perorálních dávek 1000nebo
3000 mg/kg/den březím myším v období tvorby orgánů a podání 2000 mg/kg před a během páření a v
průběhu březosti. Tyto dávky jsou 1-5x vyšší než dávka pro člověka 3600 mg vypočítaná podle

mg/m2.

Při podání dávky 500 mg/kg/den myším nebyly pozorovány žádné účinky (dávka přibližně poloviční
než denní dávka pro člověka vypočítaná podle mg/m2).

U potkanů, kterým byla podána dávka 2000 mg/kg/den ve studii fertility a obecné reprodukce, dávka
1500 mg/kg/den v teratologické studii, a dávka 500, 1000 a 2000 mg/kg/den v perinatální a postnatální
studii, bylo pozorováno zvýšení incidence hydroureteru a/nebo hydronefrózy. Význam těchto zjištění
není znám, ale byla spojena se zpožděným vývojem. Tyto dávky byly opět přibližně 1-5x vyšší než
dávka pro člověka 3600 mg vypočítaná podle mg/m2.

V teratologické studii u králíků se objevila zvýšená incidence postimplantačních ztrát plodu u březích
králíků při dávkách 60, 300 a 1500 mg/kg/den podaných v období tvorby orgánů. Tyto dávky byly
přibližně ¼-8x vyšší než dávka pro člověka 3600 mg vypočítaná podle mg/m2. Hranice bezpečnosti
nejsou dostatečné k vyloučení rizika těchto účinků u lidí.