Nebilet Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: beta-blokátor, selektivní.
ATC kód: C07AB
Nebivolol je racemát dvou enantiomerů, SRRR-nebivololu (neboli D-nebivololu) a RSSS-
nebivololu (neboli L-nebivololu). Tato látka vykazuje dvojí farmakologické působení:
• Jedná se o kompetitivní a selektivní antagonismus na beta-adrenergních receptorech:
tento účinek je připisován SRRR-enantiomeru (D-enantiomeru).
• V důsledku interakce s metabolismem L-argininu/oxidu dusnatého (NO) má nebivolol
mírné vazodilatační vlastnosti.
Jednorázové i opakované podání nebivololu snižuje srdeční frekvenci a krevní tlak v klidu i při
námaze, a to jak u pacientů s normálním krevním tlakem, tak u pacientů trpících hypertenzí.
Hypotenzivní účinek je zachován i při chronické léčbě.
Při podávání terapeutických dávek nebivolol neblokuje alfa-adrenergní receptory.
Při akutní a chronické léčbě pacientů s hypertenzí nebivololem dochází k poklesu systémové
vaskulární rezistence. Přestože dochází ke snížení srdeční frekvence, snížení minutového
srdečního objemu v klidu i při námaze může být omezeno v důsledku zvýšení tepového objemu.
Klinická významnost těchto hemodynamických rozdílů v porovnání s ostatními blokátory betareceptorů nebyla plně objasněna.
U pacientů s hypertenzí nebivolol zvyšuje reakci cév na acetylcholin (Ach) zprostředkovanou
NO, která je u pacientů s endoteliální dysfunkcí snížena.
V placebem kontrolované studii mortality/morbidity, které se zúčastnilo 2128 pacientů  70 let
(střední věk 75,2 let) se stabilizovaným chronickým srdečním selháním a s nebo bez snížené
ejekční frakce levé komory (průměrná LVEF: 3612,3 %, s následujícím rozdělením: LVEF
méně než 35 % u 56 % pacientů, LVEF mezi 35 % a 45 % u 25 % pacientů a LVEF vyšší než
45 % u 19 % pacientů) s průměrnou dobou sledování 20 měsíců, nebivolol podávaný se
standardní terapií signifikantně prodlužoval dobu do úmrtí nebo do hospitalizace
z kardiovaskulárních příčin (primární endpoint pro účinnost), přičemž relativní riziko snižoval o
14 % (absolutní snížení: 4,2 %). Snížení rizika bylo patrné po 6 měsících léčby a přetrvávalo po
celou dobu léčby (medián přetrvávání: 18 měsíců). Účinek nebivololu nebyl závislý na pohlaví,
věku nebo ejekční frakci levé komory studované populace. Vliv na celkovou mortalitu nedosáhl
v porovnání s placebem statistické významnosti (absolutní snížení: 2,3 %).
U pacientů léčených nebivololem byl pozorován pokles náhlých úmrtí (4,1 % versus 6,6 %,
relativní snížení 38 %).
V in vitro a in vivo experimentech na zvířatech bylo prokázáno, že nebivolol nevykazuje žádnou
vnitřní sympatomimetickou aktivitu.
V in vitro a in vivo experimentech na zvířatech bylo prokázáno, že farmakologické dávky
nebivololu nemají membrány stabilizující účinky.
U zdravých dobrovolníků neměl nebivolol žádný významný vliv na maximální výkonnost ani
vytrvalost.
Dostupné klinické údaje u hypertoniků neprokázaly škodlivý vliv nebivololu na erektilní funkci.