Moxifloxacin kabi Interakce

Interakce s léčivými přípravky
Aditivní účinek na prodloužení QT intervalu při podávání moxifloxacinu a dalších léčivých přípravků,
které prodlužují QT interval, není možno vyloučit. To může vést ke zvýšenému riziku ventrikulárních
arytmií, včetně torsade de pointes. Proto je současné podání moxifloxacinu a jakéhokoli z níže
uvedených léčivých přípravků kontraindikováno (viz také bod 4.3):

• antiarytmika třídy IA (např. chinidin, hydrochinidin, disopyramid),
• antiarytmika třídy III (např. amiodaron, sotalol, dofetilid, ibutilid),
• antipsychotika (např. fenothiaziny, pimozid, sertindol, haloperidol, sultoprid),
• tricyklická antidepresiva,
• některá antibiotika (sachinavir, sparfloxacin, erythromycin i.v., pentamidin, antimalarika zvláště
halofantrin),
• některá antihistaminika (terfenadin, astemizol, mizolastin),
• další (cisaprid, vinkamin i.v., bepridil, difemanil).

U pacientů užívajících léčivé přípravky, které mohou snižovat hladinu draslíku v krvi (např. kličková a
thiazidová diuretika, laxativa a klystýr [vysoké dávky], kortikosteroidy, amfotericin B), nebo které jsou
spojovány s klinicky významnou bradykardií, musí být moxifloxacin používán s opatrností.

Po opakovaném podání zdravým dobrovolníkům moxifloxacin zvyšoval Cmax digoxinu přibližně o 30 %
bez účinku na AUC a minimální koncentrace. Při současné aplikaci s digoxinem není třeba zvláštních
opatření.

V rámci studií provedených u dobrovolníků s diabetem, vyústilo současné perorální podání
moxifloxacinu s glibenklamidem v přibližně 21% snížení maximální plazmatické koncentrace
glibenklamidu. Kombinace glibenklamidu a moxifloxacinu může teoreticky způsobit mírnou a
přechodnou hyperglykemii. Nicméně, pozorované farmakokinetické změny glibenklamidu nevedly ke
změnám farmakodynamických parametrů (glukóza v krvi, inzulin). Nebyly tedy pozorovány žádné
klinicky významné interakce mezi moxifloxacinem a glibenklamidem.

Změny v INR
Ve velkém počtu případů se u pacientů užívajících antibiotika (zvláště fluorochinolony, makrolidy,
tetracykliny, kotrimoxazol a některé cefalosporiny) projevila zvýšená účinnost perorálních
antikoagulancií. Infekce, zánětlivé stavy, věk a celkový stav pacienta se jeví jako rizikové faktory. Za

těchto podmínek je obtížné hodnotit, zda jsou poruchy INR (international normalised ratio, mezinárodní
normalizovaný poměr) způsobeny infekcí nebo antibiotickou léčbou. V rámci preventivního opatření se
má INR mnohem častěji monitorovat. Pokud je to nutné, má se dávka perorálních antikoagulancií
vhodně upravit.

Klinické studie neprokázaly žádné interakce při současném podání moxifloxacinu s: ranitidinem,
probenecidem, perorálními kontraceptivy, doplňky stravy obsahujícími vápník, parenterálně
podávaným morfinem, theofylinem, cyklosporinem nebo itrakonazolem.

Studie in vitro s lidskými enzymy cytochromu P450 podporují tato zjištění. Vzhledem k těmto
výsledkům jsou metabolické interakce prostřednictvím enzymů cytochromu P450 nepravděpodobné.

Interakce s jídlem
Moxifloxacin nevykazuje žádné klinicky relevantní interakce s jídlem, a to ani s mléčnými výrobky.