Sp. zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU


1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Morfin sulfát Ardez 20 mg/ml perorální kapky, roztok

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jeden ml vodného roztoku obsahuje:
morphini sulfas pentahydricus 20 mg.

Jedna kapka odpovídá morphini sulfas pentahydricus 1,25 mg.

Pomocná látka se známým účinkem
Natrium-benzoát (E 211) 1 mg/ml

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Perorální kapky, roztok.

Téměř bezbarvý vodný roztok.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Silná bolest nebo bolest nereagující na slabší analgetika, zejména nádorová bolest.

Přípravek Morfin sulfát Ardez je indikován u dospělých, dospívajících, dětí a kojenců (od 1 roku).

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Dávka přípravku Morfin sulfát Ardez se upravuje v závislosti na závažnosti bolesti a s ohledem na
individuální citlivost pacienta.

Pod lékařskou kontrolou může být dávka zvýšena v závislosti na závažnosti bolesti a v závislosti na
předchozím použití analgetik.

Doporučená dávka závisí na individuálním stavu bolesti a je uvedena v následující tabulce na základě
jednotlivé dávky 0,2 až 0,3 mg morfin sulfátu/kg tělesné hmotnosti.

Věk (tělesná hmotnost) Dávka
Kojenci a děti 1-5 let (10-20 kg) Maximální dávka morfin-sulfátu 5 mg (odpovídá
0,25 ml tj. 4 kapky přípravku Morfin sulfát Ardez
20 mg/ml perorální kapky, roztok) každé hodiny.
Děti 6-12 let (20-40 kg) Maximální dávka morfin-sulfátu 5-10 mg
(odpovídající 0,25-0,5 ml, tj. 4-8 kapek přípravku
Morfin sulfát Ardez 20 mg/ml perorální kapky,
roztok) každé 4 hodiny.
Dospívající 13-16 let (40-50 kg) Počáteční dávka morfin-sulfátu obvykle 10-mg (odpovídající 0,5-1,0 ml, tj. 8-16 kapek
přípravku Morfin sulfát Ardez 20 mg/ml
perorální kapky, roztok) každých 4-6 hodin.
Dospělí a dospívající 16 let a starší Počáteční dávka morfin-sulfátu obvykle 10-mg (odpovídající 0,5-1,0 ml, tj. 8-16 kapek
přípravku Morfin sulfát Ardez 20 mg/ml
perorální kapky, roztok) každých 4-6 hodin.

Přípravek Morfin sulfát Ardez vzhledem ke své koncentraci není vhodný pro děti mladší než 1 rok.

Dávka se stanoví odpočítáním kapek z 20ml lahvičky (1 kapka = 1,25 mg morfin-sulfátu):

4 kapky = 5 mg morfin-sulfátu
8 kapek = 10 mg morfin-sulfátu
16 kapek = 20 mg morfin-sulfátu
24 kapek = 30 mg morfin-sulfátu

Po odměření dávky léčivého přípravku lahvičku opět uzavřete šroubovým uzávěrem.

Přípravek Morfin sulfát Ardez není určen k dlouhodobé léčbě. O délce léčby rozhoduje lékař v závislosti
na stavu pacienta a na bolestech. V žádném případě nemá být přípravek Morfin sulfát Ardez používán
déle, než je nezbytně nutné. Pokud se zdá, že je na základě povahy a závažnosti onemocnění nutné
dlouhodobá analgezie pomocí přípravku Morfin sulfát Ardez, má být zavedeno pečlivé a pravidelné
sledování v krátkých časových intervalech (je-li třeba, tak prostřednictvím dočasného pozastavení léčby,
aby se vyhodnotilo, zda a v jakém rozsahu přetrvává potřeba léčby). V případě potřeby se mají použít
vhodnější lékové formy. V případě stavů chronické bolesti je výhodný pevný dávkovací režim.

Starší pacienti
U starších pacientů nebo u pacientů, u kterých je nežádoucí sedace, má být dávkování sníženo.
Starší pacienti (obvykle 75 let a starší) a pacienti se špatnou celkovou fyzickou kondicí mohou být na
morfin citlivější. Proto musí být úprava dávky provedena pečlivěji a/nebo intervaly dávkování musí být
prodlouženy. Je-li to vhodné, mají být použity spíše nižší dávky.

Pacienti s poruchou funkce jater a/nebo ledvin:
U pacientů s poruchou jater a/nebo ledvin a při podezření na zpomalený gastrointestinální průchod má
být přípravek Morfin sulfát Ardez dávkován zvláště opatrně.

Podobnost mezi různými způsoby podání:
Dávkování morfinu se liší v závislosti na způsobu podání. Pokud jsou pacienti převáděni z jiných
morfinových přípravků na přípravek Morfin sulfát Ardez, může být vhodná titrace dávky. Při převádění
z jiného způsobu podání (s.c., i.v.) na perorální podání je třeba vzít v úvahu následující konverzní
poměry, aby byla zachována stejná biologická dostupnost morfinu a srovnatelný analgetický účinek: xpři přechodu ze subkutánní aplikace (s.c.) a x3 při přechodu z intravenózní (i.v.) aplikace.

Přerušení léčby
Náhlé přerušení podávání opioidů může vést ke vzniku abstinenčního syndromu. Proto je nutné před
přerušením léčby dávku postupně snižovat.

Způsob podání

Perorální podání.

Roztok má být podáván s trochou tekutiny (voda nebo džus), nezávisle na jídle.


4.3 Kontraindikace

- hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.- akutní intoxikace alkoholem
- agitovanost u pacientů po požití alkoholu nebo hypnotik
- podezření na paralytický ileus
- náhlá příhoda břišní
- akutní poruchy jater (hepatitida, jaterní porfyrie)
- poranění hlavy a stavy se zvýšeným intrakraniálním tlakem
- astmatické záchvaty, akutní a těžká bronchiální obstrukce
- respirační nedostatečnost nebo respirační deprese, pokud není možné použití mechanické
podpory dýchání
- současné podávání s inhibitory monoaminooxidázy (IMAO) nebo do 2 týdnů od ukončení léčby
IMAO (viz bod 4.5)
- těhotenství a kojení (viz bod 4.6)

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Tento léčivý přípravek má být používán s opatrností u pacientů :
– s obstrukčními respiračními poruchami, sníženou respirační rezervou (např. kyfoskolióza,
emfyzém nebo těžká adipóza)
– s cor pulmonale
– s nitrolební hypertenzí, pokud nejsou napojeni na umělou plicní ventilaci
– s hypotenzí při hypovolémii
– s poruchami vědomí
– se známou závislostí na opioidech. Pacientům závislým na opioidech lze předepsat morfin,
pokud se to jeví jako nezbytné pro léčbu bolesti, zejména v případě akutních stavů. Doporučuje
se zvláštní sledování léčby
– po operaci, během prvních 24 hodin
– 24 hodin před chordotomií. V takových případech má být zváženo přerušení léčby morfinem
– s chronickými poruchami ledvin nebo jater, pankreatitidou, myxedémem, adrenokortikální
nedostatečností, hypotyreózou, feochromocytomem, hypertrofií prostaty s močovým reziduem
(riziko ruptury močového měchýře v důsledku retence moči)
– se zánětlivým nebo obstrukčním onemocněními střev
– s obstrukcí žlučových nebo močových cest nebo se spasmy v oblasti žlučovodů a močových
cest v důsledku tvorby kamenů, protože morfin může tyto příznaky zhoršit
– po operaci biliárního systému, protože morfin může způsobit bolesti břicha
– se zpomalenou motilitou žaludku. Morfin způsobuje snížení motility žaludku. To je třeba vzít v
úvahu u pacientů již trpících těmito obtížemi.
– s epilepsií nebo zvýšenou náchylností k záchvatům. Morfin snižuje práh vzniku epileptických
paroxysmů. Morfin má být u pacientů trpících epilepsií podáván pod přísnou lékařskou
kontrolou a dávkování má být upraveno individuálně
– kterým jsou současně podáváni agonisté/antagonisté morfinu. Při podávání smíšeného
agonisty/antagonisty (např. pentazocin, butorfanol, buprenorfin, nalbufin, viz bod 4.5) může
dojít k vyvolání abstinenčních příznaků.

U starších pacientů, u pacientů se srdeční nedostatečností a s poruchou funkce jater nebo ledvin je nutné
opatrné dávkování (v případě potřeby snížení dávky).

Podávání morfinu může vést k závažnému snížení krevního tlaku u pacientů se zhoršenou schopností
udržovat normální krevní tlak (např. snížený objem krve, současné podávání fenothiazinů nebo
některých anestetik).

Morfin může být zneužíván podobně jako jiní silní agonisté opioidů, u pacientů s anamnézou zneužívání
alkoholu nebo drog má být používán se zvláštní opatrností.

Závislost a abstinenční syndrom
Použití opioidních analgetik může být spojeno s vývojem fyzické a/nebo psychické závislosti nebo
tolerance. Riziko se zvyšuje s dobou užívání léku a s vyššími dávkami.
To však nepředstavuje významný problém při léčbě pacientů se silnou bolestí. Aplikace terapeutických
dávek po dobu 1 až 2 týdnů může vést k fyzické a psychické závislosti. Každodenní podávání pacientům
s chronickou bolestí významně snižuje riziko fyzické a psychické závislosti. Jednotlivé případy
závislosti byly diagnostikovány již po 2-3 dnech léčby. Toto riziko může být sníženo, pokud je léčivo
podáváno podle pevného časového plánu. Přerušení léčby po opakovaném podání nebo podání
opioidních antagonistů může vést k typické abstinenční reakci (abstinenční syndrom). Náhlé přerušení
léčby po dlouhodobé léčbě může vést k nástupu abstinenčních příznaků během několika hodin.
Abstinenční syndrom dosahuje maxima 36-72 hodin po ukončení morfinové terapie. Symptomy lze
minimalizovat úpravou dávky nebo změnou lékové formy a postupným vysazením morfinu.
Individuální příznaky viz bod 4.8.
Vyskytuje se zkřížená tolerance s jinými opioidy.

Ve srovnání s pacienty, kteří nepodstupují chirurgický zákrok, je použití přípravku Morfin sulfát Ardez
spojeno se zvýšeným rizikem ileu nebo respirační deprese během pooperační fáze, a proto se má
pacientům před operací a po ní podávat s opatrností.

Vzhledem k analgetickému účinku morfinu mohou být maskovány vážné intraabdominální komplikace,
jako např. perforace střeva.

Adrenální nedostatečnost
Opioidní analgetika mohou způsobit reverzibilní adrenální nedostatečnost vyžadující monitorování a
substituční terapii glukokortikoidy. Příznaky adrenální nedostatečnosti mohou zahrnovat např. nauzeu,
zvracení, ztrátu chuti k jídlu, únavu, slabost, závratě nebo nízký krevní tlak.
V případě již existující adrenokortikální nedostatečnosti (např. Addisonova nemoc) má být
monitorována koncentrace kortizolu v plazmě a v případě potřeby mají být dodávány kortikoidy.

Akutní syndrom hrudní stěny (ACS) u pacientů se srpkovitou anémií (SCD)
Vzhledem k možnému spojení mezi ACS a užíváním morfinu u pacientů s SCD léčených morfinem
během vazookluzivní krize je třeba pečlivě sledovat příznaky ACS.

Snížení hladiny pohlavních hormonů a zvýšení hladiny prolaktinu
Dlouhodobé užívání opioidních analgetik může být spojeno se snížením hladiny pohlavních hormonů a
zvýšením hladiny prolaktinu. Mezi příznaky patří snížené libido, impotence nebo amenorea.

Vzhledem k jeho mutagenním vlastnostem má být morfin plodným mužům a ženám, které mohou
otěhotnět, podáván, pouze pokud jsou zaručena účinná antikoncepční opatření (viz bod 4.6).

Zejména při vysokých dávkách se může objevit hyperalgezie, která nereaguje na další zvýšení dávky
morfinu. Může být nutné snížení dávky morfinu nebo změna opioidu.

Riziko při současném užívání sedativ, jako jsou benzodiazepiny nebo podobná léčiva
Současné užívání přípravku Morfin sulfát Ardez a sedativ, jako jsou benzodiazepiny nebo jim podobné
látky, může vést k sedaci, respirační depresi, kómatu a smrti. Vzhledem k těmto rizikům je současné
předepisování těchto sedativ vyhrazeno pro pacienty, u nichž nejsou alternativní možnosti léčby.
V případě rozhodnutí předepsat přípravek Morfin sulfát Ardez současně se sedativy, je nutné předepsat
nejnižší účinnou dávku na nejkratší možnou dobu léčby.
Pacienty je nutné pečlivě sledovat kvůli možným známkám a příznakům respirační deprese a sedace. V
této souvislosti se důrazně doporučuje informovat pacienty a jejich pečovatele, aby o těchto symptomech
věděli (viz bod 4.5).

Rifampicin může snižovat plazmatické koncentrace morfinu. Během léčby rifampicinem a po ní je nutné
sledovat analgetický účinek morfinu a ev.upravit jeho dávkování
(viz bod 4.5).

Perorální antiagregační léčba inhibitorem P2YBěhem prvního dne souběžné léčby inhibitorem P2Y12 a morfinem byla pozorována snížená účinnost
léčby inhibitorem P2Y12 (viz bod 4.5).

Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v 1 ml (16 kapek), to znamená, že je
v podstatě „bez sodíku“.

Použití přípravku Morfin sulfát Ardez může vést k pozitivním výsledkům dopingových testů.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Současné podávání trankvilizérů, anestetik, hypnotik, sedativ, tricyklických antidepresiv, fenothiazinů
nebo alkoholu zvyšuje tlumivý účinek morfinu na CNS, spojený zejména s útlumem dechového centra.

Sedativa, jako jsou benzodiazepiny nebo podobná léčiva:
Současné užívání opioidů se sedativy, jako jsou benzodiazepiny nebo podobná léčiva, zvyšuje riziko
sedace, respirační deprese, kómatu a úmrtí v důsledku aditivního depresivního účinku na CNS. Dávka
a doba současného užívání má být omezena (viz bod 4.4).

Léčiva s anticholinergním účinkem (např. psychotropní léky, antihistaminika, antiemetika, léčiva k
léčbě Parkinsonovy choroby) mohou zvýšit anticholinergní vedlejší účinky opioidů (např. obstipace,
sucho v ústech nebo poruchy močení).

Smíšení opioidní agonisté/antagonisté (např. buprenorfin, nalbufin, pentazocin) snižují analgetický
účinek kompetitivní inhibicí receptorů s rizikem výskytu abstinenčního syndromu (viz bod 4.4).

Pokud se inhibitory monoaminooxidázy použijí do 14 dnů před zahájením podávání morfinu nebo se
podávají současně s morfinem, mohou se vyskytnout život ohrožující stavy způsobené postižením
centrálního nervového systému, a to poruchy dýchání nebo krevního oběhu (viz bod 4.3).

Cimetidin inhibuje metabolismus morfinu. Klinický význam této interakce není znám. Nicméně
cimetidin se má používat s opatrností alespoň na začátku léčby a dávky se mají zvyšovat postupně, aby
se minimalizovalo riziko vedlejších účinků postihující centrální nervovou soustavu.

Morfin může zvýšit účinek svalových relaxancií a antihypertenziv.

Rifampicin do značné míry indukuje metabolismus perorálně podávaného morfinu. Může být nutné
zvýšit dávku (viz bod 4.4).

U pacientů s akutním koronárním syndromem léčených morfinem byla pozorována zpožděná a snížená
expozice perorální antiagregační léčby inhibitorem P2Y12Tato interakce může souviset se sníženou
gastrointestinální motilitou a může se vztahovat i na jiné opioidy. Klinický význam není znám, ale data
naznačují potenciál snížené účinnosti inhibitoru P2Y12 u pacientů, kterým je současně podáván morfin
a inhibitor P2Y12 (viz bod 4.4). U pacientů s akutním koronárním syndromem, u nichž nelze morfin
vysadit a rychlá inhibice P2Y12 je považována za klíčovou, lze zvážit použití parenterálního inhibitoru
P2Y12.

Současné podávání morfinu a antihypertenziv může zvýšit hypotenzní účinky antihypertenziv nebo
jiných léků s hypotenzními účinky.
Klomipramin a amitriptylin zvyšují analgetický účinek morfinu, který lze částečně přičíst zvýšené
biologické dostupnosti. Může být nutné upravit dávku.

Je třeba se vyhnout kombinaci s alkoholem.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství
Morfin nesmí být používán během těhotenství, protože předklinické studie prokázaly možnost
poškození plodu (viz bod 4.3). Použití morfinu během porodu se nedoporučuje kvůli riziku respirační
deprese u novorozence.
Novorozence, jejichž matky užívaly opioidní analgetika během těhotenství, je třeba sledovat s ohledem
na příznaky novorozeneckého syndromu z vysazení léku (abstinenčního syndromu). Léčba může
zahrnovat podání opioidů a podpůrnou péči.

Kojení
Užívání během kojení se nedoporučuje, protože morfin se vylučuje do mateřského mléka. Pokud je
matka dlouhodobě léčena, může se u novorozence vyskytnout syndrom z vysazení léku. Před podáním
přípravku Morfin sulfát Ardez je proto nezbytné přerušení kojení (viz bod 4.3).

Fertilita
Studie na zvířatech ukázaly, že morfin může snižovat fertilitu (viz bod 5.3).
Vzhledem k jeho mutagenním vlastnostem má být morfin podáván mužům a ženám ve fertilním věku,
pouze pokud jsou zaručena účinná antikoncepční opatření.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Přípravek Morfin sulfát Ardez má velký vliv na schopnost řídit a obsluhovat stroje, protože může
způsobit ospalost a snížit bdělost. To lze očekávat zejména při zahájení léčby, zvýšení dávky a změnách
v medikaci, dále i v kombinaci s alkoholem a látkami s depresivními účinky na CNS.
Pacienti nesmí řídit a obsluhovat stroje, pokud užívají přípravek Morfin sulfát Ardez. Doba, po které
mohou být tyto činnosti bezpečně obnoveny, je velmi závislá na pacientovi a musí být stanovena
lékařem.

4.8 Nežádoucí účinky

Výskyt nežádoucích účinků je klasifikován takto:

Velmi časté (≥ 1/10)
Časté (≥ 1/100 až < 1/10)
Méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100)
Vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000)
Velmi vzácné (< 1/10 000)
Není známo z dostupných údajů nelze určit

Třídy orgánových systémů
(MedDRA) Frekvence Nežádoucí účinek
Poruchy imunitního systému Vzácné Anafylaktické a anafylaktoidní reakce, astmatické záchvaty u citlivých pacientů.
Endokrinní poruchy
Vzácné Třes, hypotermie, zvýšený intrakraniální tlak.
Velmi vzácné Syndrom nepřiměřené sekrece ADH (SIADH, s hyponatrémií jako hlavním příznakem).
Psychiatrické poruchy
Velmi časté Změny nálady, většinou euforie, ale také dysforie.
Časté
Změny aktivity (většinou sedace, ale také
zvýšená aktivita nebo agitovanost), nespavost a
změny kognitivních a smyslových funkcí (např.
poruchy myšlení, změněná schopnost chápání a
halucinace, zmatek).
Velmi vzácné Závislost (viz bod 4.4), snížené libido nebo snížená potence.
Poruchy nervového systému
Časté Závratě, bolest hlavy.
Méně časté Dezorientace, agitovanost, sedace, změna nálady, somnolence, závratě.
Velmi vzácné Chvění, mimovolní záškuby svalů, epileptické záchvaty.
Není známo Alodynie, hyperalgezie (viz bod 4.4), hyperhidróza.
Poruchy oka Časté Mióza. Vzácné Rozmazané vidění, diplopie a nystagmus.
Srdeční poruchy
Méně časté Palpitace, zrudnutí (obličej).
Vzácné
Snížený krevní tlak, bradykardie, tachykardie,
generalizovaná astenie až po synkopu a srdeční
nedostatečnost.
Respirační, hrudní a mediastinální
poruchy
Méně časté Respirační deprese, bronchospasmus.
Velmi vzácné Dušnost
Gastrointestinální poruchy
Časté Nauzea, zvracení (zejména na začátku terapie), obstipace, anorexie, dyspepsie a změny chuti.
Méně časté Sucho v ústech, kolika.
Vzácné Zvýšení pankreatických enzymů, pankreatitida.
Velmi vzácné Ileus, bolest břicha.
Poruchy jater a žlučových cest Méně časté Biliární spasmus. Velmi vzácné Zvýšení hodnot jaterních enzymů.
Poruchy kůže a podkožní tkáně
Časté Pocení, reakce z přecitlivělosti, jako je kopřivka, pruritus
Velmi vzácné
Jiné kožní reakce, jako je exantém a periferní
edém (reverzibilní po ukončení léčby). Morfin
uvolňuje histamin, a proto může způsobit
kopřivku, další kožní reakce a svědění.
Poruchy svalové a kosterní
soustavy a pojivové tkáně Velmi vzácné Svalové křeče, ztuhlost svalů.
Poruchy ledvin a močových cest Méně časté Retence moči, antidiuretický účinek, spasmus močovodu
Celkové poruchy a reakce v místě
aplikace Není známo Syndrom z vysazení léku.

Psychiatrické poruchy
Morfin vykazuje různé psychiatrické nežádoucí účinky, které se vzhledem k závažnosti a povaze
vyskytují u jednotlivých pacientů různě (v závislosti na osobnosti a délce léčby).

Poruchy oka
Mióza je typický doprovodný symptom.

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy
U pacientů léčených v podmínkách intenzivní péče byly hlášeny nekardiogenní plicní edémy.

Gastrointestinální poruchy
Aby se zabránilo nauzey a zvracení, může být morfin podáván společně s antiemetiky. Zácpa může být
léčena projímadlem.

Syndrom závislosti na drogách a abstinenční syndrom
Použití opioidních analgetik může být spojeno s vývojem fyzické a/nebo psychické závislosti nebo
tolerance. Pokud je podávání opioidů náhle přerušeno nebo jsou podány opioidní antagonisté, může to
vyvolat abstinenční syndrom; ten může být někdy zaznamenán i mezi jednotlivými dávkami. Informace
ohledně vhodného postupu viz bod 4.4.
Mezi fyzické abstinenční příznaky patří: bolesti těla, třes, syndrom neklidných nohou, průjem, břišní
kolika, nauzea, příznaky podobné chřipce, tachykardie a mydriáza. Mezi psychické příznaky patří
dysforická nálada, úzkost a podrážděnost. Při závislosti na léku se často vyskytuje „ touha po léku“.

Příznaky předávkování jsou respirační deprese a hypotenze s oběhovými poruchami a progresivním
kómatem, těmto příznakům lze zabránit správným dávkováním. U kojenců mohou nastat záchvaty.
V závislosti na dávce způsobuje morfin respirační depresi a sedaci různého rozsahu od mírné únavy po
ospalost. Respirační nedostatečnost může vést až k úmrtí.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky přímo na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 48,
100 41 Praha 10
webové stránky: http://www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

Příznaky:
Příznaky intoxikace morfinem a předávkování jsou respirační deprese, aspirační pneumonie, mióza
(zúžené zorničky) a hypotenze. V případě výrazné hypoxie jsou zorničky rozšířené, dýchání je výrazně
utlumené (2–4 nádechů za minutu), pacient se stává cyanotickým.
Ve vážnějších případech může dojít k selhání oběhu a hlubokému kómatu.
Zpočátku zůstává krevní tlak normální, ale s progresí intoxikace výrazně klesá.
Přetrvávající pokles krevního tlaku může vést k šoku. Může dojít k tachykardii, bradykardii a
rabdomyolýze. Tělesná teplota klesá. Kosterní svaly se uvolňují; Občas se mohou vyvinout
generalizované záchvaty, zejména u dětí. Úmrtí může nastat při respiračním selhání nebo v důsledku
komplikací, jako je plicní edém.

Léčba:
Uvádí se především zprůchodnění dýchacích cest a udržování jejich průchodnosti, a asistovaná, nebo
řízená ventilace.
V případě výrazného předávkování se doporučuje intravenózní podání 0,4-0,8 mg naloxonu. V případě
potřeby může být podání opakováno ve 2-3minutových intervalech nebo může být nahrazeno infuzí mg v 500 ml fyziologického roztoku nebo 5% roztoku dextrózy (0,004 mg / ml). Rychlost infuze závisí
na dříve podaných dávkách a má být upravena podle reakce pacienta. Protože účinek naloxonu po
relativně krátké době (2-3 hodiny) mizí, je třeba pacienta pečlivě sledovat, dokud nebude dýchání
spolehlivě zpět na normální úrovni.
Jedna dávka naloxonu u dětí je 0,01 mg na kg tělesné hmotnosti.

Pokud předávkování morfinem nezpůsobuje významné klinické respirační nebo oběhové poruchy, nemá
být naloxon podáván. Pacientům se známou nebo předpokládanou fyzickou závislostí na morfinu musí
být naloxon podáván s maximální opatrností. V těchto případech může náhlá nebo úplná antagonizace
opioidních účinků způsobit akutní abstinenční příznaky.

Další podpůrná opatření (podávání kyslíku, vazopresorů, i.v. doplňování objemu) závisí na stavu
pacienta.
Výplach žaludku má být proveden do 2 hodin po požití morfinu a to pouze u pacientů s příznaky
předávkování.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Analgetika, přírodní opiové alkaloidy
ATC kód: N02AA
Morfin se váže na specifické receptory umístěné v CNS a v různých periferních orgánech. Pocit bolesti
a afektivní reakce na bolest je snížena interakcí s receptory CNS.

Centrální účinky
Morfin má analgetický účinek závislý na dávce. Může působit na psychomotoriku a vyvolat v závislosti
na dávkách sedaci nebo excitaci.
Morfin má antitusické, sedativní, uklidňující a antidiuretické účinky.
Morfin i při terapeutických dávkách způsobuje depresi dechového centra a snižuje expektorační reflex.
Působení morfinu na centrum zvracení (přes chemo-receptorovou zónu) a na vyprazdňování žaludku
mu dává proměnlivé emetické vlastnosti (může mít emetický účinek, pokud je podáván v nižších
dávkách, a pacientům, kteří nikdy morfin neužívali, nebo může mít naopak účinek antiemetický, a to při
vyšších dávkách a při opakovaném podávání).
Morfin způsobuje miózu centrálního původu, která může být také příznakem chronické intoxikace.

Periferní účinky
Zácpa, kontrakce svěračů žlučovodů, zvýšení tonu svalů močového měchýře a svěrače močovodu,
prodloužený průchod žaludku ovlivněný zúžením pyloru, návaly horka, kopřivka a svědění v důsledku
uvolnění histaminu, u astmatických pacientů bronchospasmus, vliv na osu hypofýza-hypotalamus a
následně vliv na hormonální účinky kortikoidů, pohlavních hormonů, prolaktinu a antidiuretického
hormonu. Mohou se vyskytnout klinické příznaky způsobené změnami hladin těchto hormonů.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce
Po perorálním podání se morfin sulfát rychle vstřebává z gastrointestinálního traktu. Asi 25 %
systémová biologická dostupnost morfinu je přičítána významnému metabolismu při prvním průchodu
játry. Vrcholné plazmatické hladiny jsou dosaženy přibližně po 1 hodině od aplikace morfinového
roztoku.

Distribuce a biotransformace
Morfin se distribuuje do tkání, vysoké koncentrace morfinu se vyskytují v ledvinách, plicích, játrech a
slezině, nižší koncentrace jsou v CNS. Distribuční objem je uváděn na 1,0 až 4,7 l/kg.
Metabolismus probíhá ve střevech a v játrech, což vede k tvorbě morfin-glukuronidů, z nichž morfin-glukuronid je pravděpodobně farmakologicky aktivní. Morfin prochází placentární bariérou a vylučuje
se do mateřského mléka. Předpokládá se akumulace u dítěte.

Eliminace
K eliminaci dochází primárně ledvinami ve formě konjugátů s dominantním eliminačním poločasem hodiny. To odpovídá clearance 21-27 ml/min/kg. U starších pacientů se změněnou schopností exkrece
se setkáváme s vyššími hladinami morfinu v plazmě. U pacientů s poruchou funkce ledvin mohou být
plazmatické koncentrace morfin-glukuronidů vyšší. Jaterní nedostatečnost může snížit metabolismus
morfinu.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Akutní toxicita byla studována u několika druhů po p.o., i.v., i.p., s.c. a intraventrikulárním podávání.
Pro LD50 byly stanoveny hodnoty přibližně 500 mg/kg. Studie toxicity po opakovaném podání
neprokázaly klinicky významné toxické reakce. Po přerušení chronického podávání se vyskytly
abstinenční příznaky, které lze klasifikovat jako autonomní, somaticko-motorické reakce a reakce
závislé na chování.

Předklinické studie ukázaly, že morfin sulfát indukoval chromozomální poškození somatických a
zárodečných buněk u zvířat. U samců potkanů bylo hlášeno snížení plodnosti a poškození chromozomů
v gametách. U lidí lze očekávat genotoxický potenciál. Studie karcinogenity morfinu nebyly provedeny.
Několik výzkumů však ukázalo, že morfin může podpořit růst nádoru.

V předklinických studiích morfin vykazoval teratogenní potenciál a způsoboval mimo jiné poruchy CNS
během organogeneze. Údaje od lidí nepodporují malformace nebo fetotoxicitu způsobenou morfinem.

Nelze učinit žádný konečný závěr, pokud jde o relevanci údajů, které ukazují na morfinu závislé
potlačení různých imunitních parametrů.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Natrium-benzoát (E 211)
Dihydrát dinatrium-edetátu
Kyselina citronová (pro úpravu pH)
Čištěná voda.

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

roky
Po otevření lahvičky má být přípravek Morfin sulfát Ardez 20 mg/ml perorální kapky, roztok
spotřebován do 3 měsíců.

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte lahvičku v krabičce, aby byl přípravek chráněn před světlem.
Neuchovávejte při teplotě nad 25 °C.

6.5 Druh obalu a obsah balení

Lahvička z jantarově zbarveného skla (typ III Ph.Eur.) s 20 ml perorálního roztoku, uzavřená dětským
bezpečnostním šroubovacím HDPE uzávěrem a integrovaným LDPE kapátkem.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku

Žádné zvláštní požadavky.

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

ARDEZ Pharma, spol. s r.o.,
V Borovičkách 252 26 Kosoř
Česká republika

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO

65/407/19-C

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 30. 4.
10. DATUM REVIZE TEXTU

9. 10.