Montelar Bezpečnost (v těhotenství)

Ve studiích toxicity na zvířatech byly pozorovány menší sérové biochemické změny ALT, glukosy,
fosforu a triglyceridů, jež byly přechodné povahy. Známky toxicity u zvířat představovaly zvýšenou
sekreci slin, gastrointestinální symptomy, řídkou stolici a iontovou nerovnováhu. K těmto jevům
docházelo při dávkách, které dávaly > 17násobek systémové expozice pozorované při klinickém
dávkování. U opic se nežádoucí účinky objevily při dávkách od 150 mg/kg/den (> 232násobek
systémové expozice pozorované při klinické dávce).
Ve studiích na zvířatech montelukast při systémové expozici přesahující klinickou systémovou expozici
více než 24násobně neovlivňoval fertilitu ani reprodukční schopnosti. Ve studii samičí plodnosti na
potkanech v dávkách 200 mg/kg/den (> 69násobek klinické systémové expozice) byl zaznamenán mírný
pokles tělesné hmotnosti mláďat. Ve studiích na králících byla, v porovnání s kontrolními zvířaty, při
systémové expozici více než 24násobně přesahující klinickou systémovou expozici pozorovanou při
klinické dávce pozorována vyšší incidence nekompletní osifikace. U potkanů nebyly pozorovány žádné
abnormality. Bylo prokázáno, že montelukast prostupuje placentární bariérou a je vylučován do
mateřského mléka zvířat.

Po jedné perorální dávce sodné soli montelukastu v dávkách až 5 000 mg/kg u myší a potkanů
(15 000 mg/m2 a 30 000 mg/m2 u myší respektive u potkanů), což byla nejvyšší testovaná dávka,
nedošlo k žádnému úhynu. Tato dávka je ekvivalentní 25 000násobku doporučené denní dávky pro
dospělé pacienty (vztaženo ke hmotnosti dospělého pacienta 50 kg).

Bylo zjištěno, že montelukast není pro myši při dávkách až 500 mg/kg/den (přibližně > 200násobek
systémové expozice) fototoxický při UVA, UVB nebo viditelném světle.

Montelukast nebyl při in vitro a in vivo testech na hlodavcích ani mutagenní, ani karcinogenní.