Memantin zentiva Bezpečnost (v těhotenství)

V krátkodobých studiích na potkanech způsobuje memantin podobně jako jiní antagonisté NMDA
receptorů neuronální vakuolizaci a nekrózu (Olneyho léze) pouze při dávkách, které vedou k velmi
vysokým maximálním sérovým koncentracím. Vakuolizaci a nekróze předcházela ataxie a jiné
preklinické známky. Jelikož tyto účinky nebyly pozorovány v dlouhodobých studiích s hlodavci ani
s jinými živočišnými druhy, není klinický význam těchto zjištění znám.

Oftalmologické nálezy byly nekonzistentně pozorovány ve studiích toxicity po opakovaném podání u
hlodavců a psů, nikoli však u opic. Při specifických oftalmoskopických vyšetřeních v rámci klinických
studií s memantinem nebyly objeveny žádné oční změny.

U hlodavců byla pozorována fosfolipidóza u plicních makrofágů způsobená hromaděním memantinu v
lyzozomech. Tento účinek je znám i u jiných léčivých látek s kationtovými amfifilními vlastnostmi.
Existuje možná souvislost mezi kumulací memantinu a vakuolizací pozorovanou v plicích. Tento
účinek byl pozorován jen při vysokých dávkách u hlodavců. Klinický význam těchto zjištění není
znám.

Standardní testování memantinu neprokázalo jeho genotoxicitu. V celoživotních studiích prováděných
na myších a potkanech nebyly nalezeny důkazy svědčící pro kancerogenitu. Memantin nebyl
teratogenní u potkanů a králíků ani při dávkách toxických pro březí samice a neprokázal žádný
nepříznivý vliv na fertilitu. U potkanů byl zaznamenán pomalejší růst plodu při expozičních hladinách
stejných nebo mírně vyšších, než které jsou dosahovány u člověka.