Liskantin Dávkování a způsob podání

Dávkování
Dávka se postupně zvyšuje až k dosažení optimálně účinné dávky. Doporučuje se začít denní dávkou 60 až
125 mg jednou denně pozdě večer a zvyšovat ji vždy každé tři dny o 125 mg, dokud pacient nedostává mg Liskantinu denně. Dále se pak dávka zvyšuje každé tři dny o 250 mg u dospělých, respektive o 125 mg
u dětí, dokud není dosaženo optimální kontroly záchvatů nebo maximální tolerovatelné dávky. Průměrná
denní udržovací dávka se obvykle dělí na 2-3 jednotlivé dávky a je u dětí 20 mg/ kg tělesné hmotnosti/den,
u dospělých 15 mg/kg těles. hmotnosti/den, což odpovídá denní dávce 75–250 mg u dětí do 2 let, 250–mg u dětí 2 až 5letých, 500–750 mg u dětí 6 až 9letých, 750–1500 mg u dětí nad 9 let a u dospělých. Toto
dávkování se doporučuje pro dosud neléčené pacienty.
U některých pacientů lze doporučit rozdělení denní dávky Liskantinu na různě vysoké dílčí dávky podle
četnosti a druhu záchvatů; například při výskytu nočních záchvatů je na místě podávat vyšší dávku, nebo
dokonce celou denní dávku večer, anebo při zmnožení záchvatů v období menstruace lze doporučit zvýšení
celkové denní dávky během tohoto období.
Podle počtu a závažnosti záchvatů a snášenlivosti přípravku lze počáteční dávky zvýšit, urychlit nebo
naopak prodloužit dobu titrace dávky.

Při převedení z jiného antiepileptika, podávaného jako monoterapie na Liskantin, např. pro jeho
nedostatečnou účinnost nebo špatnou snášenlivost, je třeba provést změnu postupně. Podáváme během
prvních tří dnů ½ až 1 tabletu Liskantinu večer spolu s dosud užívaným antiepileptikem. Potom se
ve 3denních intervalech zvyšuje dávka Liskantinu vždy o stejné množství, až k dosažení zhruba poloviční
odhadované optimálně účinné dávky. Teprve potom lze dříve podávané antiepileptikum během cca 14 dní
postupně snižovat a vysazovat a současně pokračovat ve zvyšování dávky Liskantinu. Pokud by se před tím
podávaný lék vysadil příliš rychle, mohly by nastat různé komplikace, např. status epilepticus. Pokud se
pacient před nasazením Liskantinu léčil barbituráty, lze vysazení barbiturátu a převedení na Liskantin
urychlit, protože primidon se metabolizuje na barbiturát a z toho důvodu je také ztížen odhad optimálně
účinné dávky Liskantinu, protože stav pacienta může být ovlivněn ještě přetrvávajícím účinkem barbiturátu.
Při zhoršení celkového stavu pacienta, omezení jaterních či dechových funkcí a u starších pacientů je na místě
redukce dávky.
Při snížené funkci ledvin je nutno dávku upravit podle plazmatické koncentrace kreatininu a tuto hladinu
kontrolovat. Při hodnotách přesahujících 8,0 mg kreatininu/l nepodávat více než 1 tabletu Liskantinu, (což
odpovídá 250 mg primidonu) denně.
Při nasazování a sledování léčby Liskantinem se doporučuje kontrolovat plazmatickou koncentraci
primidonu. Obvykle akceptované terapeutické rozmezí se u primidonu pohybuje mezi 3–12 mg/l, u
fenobarbitalu mezi 10 až 30 mg/l a pro PEMA (phenylethylmalonamid) není udáváno žádné terapeutické
rozpětí. Doporučuje se sledování krevního obrazu a hladiny jaterních enzymů zvláště při zahájení léčby, ale
také při dlouhodobé léčbě.

Způsob podání
Tablety se podávají nerozkousané během jídla nebo po jídle, zapíjejí se trochou tekutiny.
Antiepileptická léčba je v zásadě dlouhodobá. Její nasazení, trvání a případné ukončení se řídí podle
klinického obrazu a rozhoduje o ní odborný lékař (neurolog, neuropediatr). Všeobecně platí, že o snížení
dávky, případně vysazení léčby, lze uvažovat až po dvou- až tříletém období bez záchvatů. Vysazování
probíhá obvykle postupným snižováním dávky v průběhu 1 až 2 roků. Děti mohou dávce stanovené na kg
tělesné hmotnosti „odrůst“, pokud se nezhorší nález na EEG.