Lentocilin s 2400 Užívání po expiraci, upozornění a varování

Před zahájením léčby benzylpenicilinem je nutné pečlivě zjistit předchozí reakce přecitlivělosti na
penicilin, cefalosporiny a další beta-laktamová antibiotika (viz bod 4.3 a 4.8).
U pacientů léčených penicilinem byly hlášeny závažné reakce přecitlivělosti (anafylaktické
reakce), které byly v některých případech smrtelné. Výskyt těchto reakcí je pravděpodobnější u
jedinců s přecitlivělostí na penicilin v anamnéze a u atopických jedinců. Pokud nastane alergická
reakce, musí být podávání přípravku Lentocilin S okamžitě ukončeno a musí být zahájena
příslušná léčba V případě těžké anafylaktické reakce je nutná okamžitá akutní léčba (včetně
podání adrenalinu, kortikosteroidů, zajištění průchodnosti dýchacích cest a podání kyslíku).
Preferovanou léčbou okamžité nebo akcelerované reakce přecitlivělosti na penicilin je obvykle
subkutánní nebo intravenózní podání adrenalinu.
Při manipulaci s přípravkem se má zabránit kontaktu s penicilinem z důvodu možné kožní
senzibilizace.
Tento léčivý přípravek se má používat pouze při léčbě infekcí, u nichž bylo prokázáno, že jsou
způsobeny citlivými bakteriemi, aby se zabránilo přerůstání rezistentních bakterií a byla
zachována účinnost benzylpenicilinu. Léčba má být založena na bakteriologických vyšetřeních
(včetně testů citlivosti) a klinické odpovědi pacienta.
Dlouhodobé podávání přípravku Lentocilin S může mít příležitostně za následek přerůstání
mikroorganizmů, jež na něj nejsou citlivé, jako je například Candida, Pseudomonas nebo
Enterobacter.
Antibiotická léčba pozměňuje komensální mikrofloru tlustého střeva a umožňuje tak růst
C. difficile. Tento mikroorganizmus produkuje toxiny, které jsou odpovědné za průjmy
související s antibiotickou léčbou, jež se mohou pohybovat od mírného průjmu až po smrtelnou
kolitidu. Pacienti s průjmem během antibiotické léčby nebo až dva měsíce poté mají být vyšetřeni
a má u nich být stanovena diferenciální diagnóza. V případě potvrzení pseudomembranózní
kolitidy má být léčba ukončena; a pokud je to nutné, používejte podpůrná opatření ve formě
příjmu tekutin a elektrolytů, aplikujte doporučenou antibiotickou léčbu a podávejte proteinové
suplementy.
Vzhledem k riziku neurotoxicity se doporučuje opatrnost, a to zejména v případě podávání
vysokých dávek benzylpenicilinu pacientům s poškozením ledvin.
Během dlouhodobé léčby vysokými dávkami bezylpenicilinu se doporučuje sledování renálních a
hematologických funkcí. Použití benzylpenicilinu po dobu delší než 2 týdny může být spojeno se
zvýšeným rizikem neutropenie a výskytem přechodných, nemoci podobných komplexních
imunitních reakcí.
Jsou nutná zvláštní opatření, aby se zabránilo intravenóznímu a intraarteriálnímu podání nebo
injekci do hlavního periferního nervu či cévy nebo v jejich blízkosti, neboť takové injekce mohou
vyvolat těžké a/nebo trvalé neuromuskulární poškození (viz bod 4.2 a 4.8). V případě známek
zhoršeného průtoku krve v místě injekce (proximálně či distálně) je nutné ihned se poradit s
příslušným specialistou.
Zvláštní opatrnost se doporučuje při léčbě pacientů se spirochétovými infekcemi (zejména se
syfilidou) kvůli možné Jarischově - Herxheimerově reakci. Jedná se o velmi častou reakci v
případech, kdy se benzylpenicilin používá pro léčbu syfilidy, jež nastává u 50 % pacientů s
primární syfilidou, 75 % pacientů léčených na sekundární syfilidu a 30 % pacientů léčených na
neurosyfilidu. Tato reakce obvykle nastává 2-12 hodin po zahájení penicilinové léčby a je pro ni
typický výskyt bolesti hlavy, horečky, zimnice, pocení, bolesti v krku, myalgie, artralgie,
malátnosti, zvýšené srdeční frekvence a zvýšení tlaku krve, po němž následuje jeho pokles.
Tato reakce je pravděpodobně způsobena uvolněním endotoxinů z treponem a nemá být
zaměňována s reakcí přecitlivělosti. Reakce může nebezpečná u kardiovaskulární syfilidy nebo
tam, kde hrozí závažné riziko zvětšených lokálních lézí, jako je atrofie zrakového nervu.
Při testování glukózy v moči během léčby benzylpenicilinem se doporučuje použití oxidačních
enzymatických metod. Při použití neenzymatických metod mohou nastat falešně pozitivní
výsledky.
Benzylpenicilin může narušovat další diagnostické testy, jako je Coombsův test, testy pro
stanovení proteinů v plazmě a moči a test pro stanovení kyseliny močové v plazmě (metoda
chelátové mědi).
Vzhledem k obsahu lidokainu (přítomného v ampulce) se má v následujících situacích přípravek
Lentocilin S používat s opatrností:
- přítomnost kardiovaskulární, jaterní nebo renální dysfunkce, zánětu a/nebo infekce v místě
injekce nebo citlivost na lokální amidová anestetika,
- u dětí, starších pacientů a pacientů a akutním onemocněním nebo u oslabených pacientů,
- u pacientů souběžně užívajících sedativa působící na CNS.