Lenalidomid zentiva Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: jiná imunosupresiva.
ATC kód: L04AX
Mechanismus účinku
Lenalidomid se váže přímo na cereblon, komponentu enzymového komplexu cullin-RING Eubikvitin ligázy, zahrnující protein vážící poškozené 1 (DDB1) deoxyribonukleové kyseliny (DNA),
cullin 4 (CUL4) a regulátor cullinů 1 (Roc1). V hematopoetických buňkách lenalidomid vazbou na
cereblon zvyšuje vazbu substrátových proteinů Aiolos a Ikaros, lymfoidních transkripčních faktorů,
což vede k jejich ubikvitinaci a následné degradaci, což má přímé cytotoxické a imunomodulační
následky.
Konkrétně lenalidomid inhibuje proliferaci a zvyšuje apoptózu některých hematopoetických
nádorových buněk (včetně plazmatických nádorových buněk mnohočetného myelomu, nádorových
buněk FL a buněk s delecemi na chromozomu 5), zvyšuje imunitu zprostředkovanou T buňkami a NK
(Natural Killer) buňkami a zvyšuje počet NK, T a NK T buněk. U myelodysplastických syndromů s
delecí (5q) lenalidomid selektivně inhibuje abnormální klony zvýšením apoptózy buněk s delecí (5q).
Kombinace lenalidomidu a rituximabu zvyšuje u buněk FL buněčnou cytotoxicitu závislou na
protilátkách (antibody dependent cellular cytotoxicity, ADCC) a přímou apoptózu nádoru.
Mechanismus účinku lenalidomidu také zahrnuje další účinky, např. antiangiogenní a
proerytropoetické vlastnosti. Lenalidomid inhibuje angiogenezi blokováním migrace a adheze
endotelových buněk a vytváření vlásečnic, zvyšuje produkci fetálního hemoglobinu CD34+
hematopoetickými kmenovými buňkami a inhibuje produkci prozánětlivých cytokinů (např. TNF-α a
IL-6) monocyty.

Klinická účinnost a bezpečnost
Účinnost a bezpečnost lenalidomidu byla vyhodnocena v 5 studiích fáze III u NDMM, ve 2 studiích
fáze III u relabovaného refrakterního mnohočetného myelomu, 1 studie fáze III a 1 studie fáze II u
myelodysplastického syndromu, 1 studie fáze II u lymfomu z plášťových buněk a 1 studie fáze III a studie fáze IIIb u iNHL, jak je popsáno níže.

NDMM
- Udržovací léčba lenalidomidem u pacientů, kteří podstoupili ASCT
Bezpečnost a účinnost udržovací dávky lenalidomidu byly hodnoceny ve 2 multicentrických,
randomizovaných, dvojitě zaslepených, dvouramenných, placebem kontrolovaných studiích fáze III s
paralelními skupinami: CALGB 100104 a IFM 2005-02.

CALGB Vhodnými kandidáty byli pacienti ve věku 18 až 70 let s aktivním mnohočetným myelomem,
vyžadujícím léčbu, u kterých dříve po iniciální léčbě nenastala progrese.

Během 90–100 dní po ASCT byli pacienti randomizováni v poměru 1:1 buď k léčbě udržovací dávkou
lenalidomidu nebo k užívání placeba v udržovací léčbě. Udržovací dávka byla 10 mg jednou denně 1.
až 28. den opakovaných 28denních cyklů (zvýšená až na 15 mg jednou denně po 3 měsících v případě
absence toxicity limitující dávku) a léčba pokračovala až do progrese onemocnění.

Primárním cílovým parametrem účinnosti ve studii bylo přežití bez progrese (PFS) od randomizace do
data progrese nebo úmrtí, (cokoliv nastane dříve); studie nebyla nastavena pro cílový parametr
celkového přežití. Celkem bylo randomizováno 460 pacientů: 231 pacientů k užívání lenalidomidu a
229 pacientů k užívání placeba. Demografické charakteristiky a charakteristiky vztahující se k
onemocnění pacientů byly v obou ramenech vyrovnané.


Studie byla odslepena na doporučení výboru pro monitorování dat po překonání prahové hodnoty pro
předem plánovanou prozatímní analýzu PFS. Po odslepení bylo pacientům ve větvi s placebem
umožněno přejít do druhé větve a užívat lenalidomid před progresí onemocnění.

Výsledky PFS při odslepení po plánované předběžné analýze s uzavírkou dat k 17. prosinci 2009 (15,měsíců následného sledování) ukázaly 62% snížení rizika progrese onemocnění nebo úmrtí ve
prospěch lenalidomidu (HR = 0,38; 95% CI: 0,27-0,54; p < 0,001). Medián celkového PFS byl 33,měsíců (95% CI: NE-NE) ve skupině užívající lenalidomid vs. 19,0 měsíců (95% CI: 16,2-25,6) ve
skupině užívající placebo.

Přínos pro PFS byl pozorován jak v podskupině pacientů s CR, tak v podskupině pacientů, kteří CR
nedosáhli.

V tabulce 7 jsou uvedeny výsledky studie s uzavírkou dat k 1. únoru 2016.

Tabulka 7: Shrnutí údajů o celkové účinnosti
Lenalidomid
(n = 231)
Placebo
(n = 229)
PFS posouzené zkoušejícím
Medián1 doby PFS, měsíce (95% CI)2 56,9 (41,9-71,7) 29,4 (20,7-35,5)
HR (95% CI)3; p-hodnota4 0,61 (0,48-0,76); < 0,PFS25
Medián1 doby PFS2, měsíce (95% CI)2 80,2 (63,3-101,8) 52,8 (41,3-64,0)
HR (95% CI)3 ; p-hodnota4 0,61 (0,48-0,78); < 0,Celkové přežití
Medián1 doby OS, měsíce (95% CI)2 111,0 (101,8-NE) 84,2 (71,0-102,7)
Výskyt přežití po 8 letech, % (SE) 60,9 (3,78) 44,6 (3,98)
HR (95% CI)3; p-hodnota4 0,61 (0,46-0,81); < 0,Následné sledování
Medián6 (min-max), měsíce: všichni přeživší pacienti 81,9 (0,0-119,8) 81,0 (4,1-119,5)
CI = interval spolehlivosti; HR = poměr rizik; max = maximum; min = minimum; NE = nestanovitelné; OS = celkové přežití;
PFS = přežití bez progrese; SE = standardní chyba
Medián je založen na Kaplan-Meierově odhadu.
95% CI okolo mediánu.
Založené na Coxově modelu proporcionálních rizik porovnávajícím funkce rizik spojených s indikovanými léčebnými
skupinami.
p-hodnota je založena na nestratifikovaném log-rank testu Kaplan-Meierovy křivky mezi indikovanými léčebnými rameny.
Exploratorní cílový parametr (PFS2). Užívání lenalidomidu pacienty ze skupiny s placebem, kteří přešli do druhé skupiny před
progresí onemocnění po odslepení studie, nebylo pokládáno za druhou linii léčby.
Medián následného sledování po ASCT pro všechny přeživší pacienty.
Uzavírky údajů: 17. prosince 2009 a 1. února 2016.

IFM 2005-Vhodnými kandidáty byli diagnostikovaní pacienti ve věku < 65 let, kteří podstoupili léčbu ASCT a
dosáhli odpovědi alespoň v podobě stabilního onemocnění v období zlepšení hematologických
parametrů. Pacienti byli randomizováni v poměru 1:1 buď k léčbě udržovací dávkou lenalidomidu
nebo k užívání placeba v udržovací léčbě. Po 2 cyklech konsolidace lenalidomidem (25 mg/den 1. až
21. den 28denního cyklu) byla udržovací dávka 10 mg jednou denně 1. až 28. den opakovaných
28denních cyklů, zvýšená až na 15 mg jednou denně po 3 měsících v případě absence toxicity
limitující dávku. Léčba měla pokračovat až do progrese onemocnění.


Primárním cílovým parametrem bylo PFS definované od randomizace do data progrese nebo úmrtí,
(cokoliv nastane dříve); studie nebyla nastavena pro cílový parametr celkového přežití. Celkem bylo
randomizováno 614 pacientů: 307 pacientů k užívání lenalidomidu a 307 pacientů k užívání placeba.

Studie byla odslepena na doporučení výboru pro monitorování dat po překonání prahové hodnoty pro
předem plánovanou prozatímní analýzu PFS. Po odslepení pacienti užívající placebo nepřecházeli na
léčbu lenalidomidem před progresí onemocnění. Léčba ve skupině užívající lenalidomid byla
přerušena v rámci proaktivního bezpečnostního opatření poté, co byla pozorována nerovnováha v
SPM (viz bod 4.4).

Výsledky PFS při odslepení po plánované předběžné analýze s uzavírkou dat k 7. červenci 2010 (31,měsíců následného sledování) ukázaly 48% snížení rizika progrese onemocnění nebo úmrtí ve
prospěch lenalidomidu: (HR = 0,52; 95% CI: 0,41-0,66; p < 0,001). Medián celkového PFS byl 40,měsíců (95% CI: 35,7-42,4) ve skupině užívající lenalidomid vs. 22,8 měsíců (95% CI: 20,7-27,4) ve
skupině užívající placebo.

Přínos z hlediska PFS v podskupině pacientů s úplnou odpovědí (CR) byl menší než v podskupině
pacientů, kteří CR nedosáhli.

Aktualizovaná hodnota PFS s použitím uzavírky dat ke dni 1. února 2016 (96,7 měsíců následného
sledování) nadále ukazuje výhodu PFS: HR = 0,57 (95% CI: 0,47-0,68; p < 0,001). Medián celkového
PFS byl 44,4 měsíců (39,6-52,0) ve skupině užívající lenalidomid vs. 23,8 měsíců (95% CI: 21,2-27,3)
ve skupině užívající placebo. Pro PFS2 byla pozorovaná hodnota HR 0,80 (95% CI: 0,66-0,98; p =
0,026) pro lenalidomid vs. placebo. Medián celkového PFS2 byl 69,9 měsíců (95% CI: 58,1-80,0) ve
skupině užívající lenalidomid vs. 58,4 měsíců (95% CI: 51,1-65,0) ve skupině užívající placebo. Pro
OS byla pozorovaná hodnota HR 0,90 (95% CI: 0,72-1,13; p = 0,355) pro lenalidomid vs. placebo.
Medián celkového času přežití byl 105,9 měsíců (95% CI: 88,8-NE) ve skupině užívající lenalidomid
vs. 88,1 měsíců (95% CI: 80,7-108,4) ve skupině užívající placebo.

- Lenalidomid v kombinaci s bortezomibem a dexamethasonem u pacientů, kteří nejsou
vhodnými kandidáty pro SCT
Studie SWOG S0777 hodnotila přidání bortezomibu k základnímu lenalidomidu a dexamethasonu,
jako iniciální léčbě, s následným pokračováním Rd až do progrese onemocnění u pacientů s dříve
neléčeným mnohočetným myelomem, kteří buď nebyli vhodnými kandidáty pro transplantaci nebo
byli vhodnými kandidáty, ale nebyla u nich zamýšlena okamžitá transplantace.
Pacientům ve skupině dostávající lenalidomid, bortezomib a dexamethason (RVd) byl podáván
perorálně lenalidomid 25 mg/den 1. až 14. den, intravenózně bortezomib 1,3 mg/m2 1., 4., 8. a 11. den
a perorálně dexamethason 20 mg/den 1., 2., 4., 5., 8., 9., 11. a 12. den opakovaných 21denních cyklů
až po dobu osmi 21denních cyklů (24 týdnů). Pacientům ve skupině užívající lenalidomid a
dexamethason (Rd) byl podáván perorálně lenalidomid 25 mg/den 1. až 21. den a perorálně
dexamethason 40 mg/den 1., 8., 15. a 22. den opakovaných 28denních cyklů až po dobu šesti
28denních cyklů (24 týdnů). Pacienti v obou skupinách pokračovali v užívání Rd: perorálně
lenalidomid 25 mg/den 1. až 21. den a perorálně dexamethason 40 mg/den 1., 8., 15. a 22. den
opakovaných 28denních cyklů. Léčba pokračovala do progrese onemocnění.
Primárním cílovým parametrem účinnosti ve studii bylo přežití bez progrese (PFS – progression free
survival). Do studie byl zahrnuto celkově 523 pacientů, s 263 pacienty randomizovanými do RVd a
260 pacienty randomizovanými do Rd. Demografické základní charakteristiky a základní
charakteristiky související s onemocněním byly u pacientů mezi skupinami dobře vyváženy.
Výsledky PFS, hodnocené Nezávislou revizní a posudkovou komisí IRAC (Independent Response
Adjudication Committee), vykazovaly v době primární analýzy, s datem uzávěrky údajů 5. listopadu
2015 (50,6 měsíce následného sledování), 24% snížení rizika progrese onemocnění nebo úmrtí ve
prospěch RVd (HR = 0,76; 95% CI: 0,61- 0,94; p = 0,010). Medián celkového PFS byl 42,5 měsíce
(95% CI: 34,0- 54,8) ve skupině užívající RVd oproti 29,9 měsíce (95% CI: 25,6- 38,2) ve skupině
Rd. Přínos byl pozorován bez ohledu na vhodnost kandidáta pro transplantaci kmenových buněk.
V tabulce 8 jsou uvedeny výsledky studie, s datem uzávěrky údajů 1. prosince 2016, kde byl medián

doby následného sledování pro všechny přeživší pacienty 69,0 měsíců. Přínos ve prospěch RVd byl
pozorován bez ohledu na vhodnost kandidáta pro SCT.

Tabulka 8: Přehled celkových údajů týkajících se účinnosti
Iniciální léčba
RVd
(3týdenní cykly × 8)
(n = 263)
Rd
(4týdenní cykly × 6)
(n = 260)
PFS (měsíce) posouzené IRAC
Medián1 doby PFS, měsíce (95% CI)2 41,7 (33,1-51,5) 29,7 (24,2-37,8)
HR (95% CI)3; p-hodnota4 0,76 (0,62-0,94); 0,Celkové přežití (měsíce)
Medián1 doby OS, měsíce (95% CI)2 89,1 (76,1-NE) 67,2 (58,4-90,8)
HR (95% CI)3; p-hodnota4 0,72 (0,56-0,94); 0,Odpověď – n (%)
Celková odpověď: CR, VGPR nebo PR 199 (75,7) 170 (65,4)
≥ VGPR 153 (58,2) 83 (31,9)
Následné sledování (měsíce)
Medián5 (min-max): všichni pacienti 61,6 (0,2-99,4) 59,4 (0,4-99,1)
CI = interval spolehlivosti; HR = poměr rizik; IRAC = Nezávislá revizní a posudková komise; max = maximum; min =
minimum; NE = nestanovitelné; OS = celkové přežití; PFS = přežití bez progrese
Medián je založený na Kaplanově-Meierově odhadu.
Dvoustranný 95% CI okolo mediánu doby.
Založené na nestratifikovaném Coxově modelu proporcionálních rizik porovnávajícím funkce rizik spojených s léčebnými
skupinami
(RVd:Rd).
p-hodnota je založená na nestratifikovaném log-rank testu.
Medián doby následného sledování byl vypočítán od data randomizace.
Uzavírky údajů: 1. prosince 2016.

Aktualizované výsledky OS, s datem uzávěrky údajů 1. května 2018 (medián doby následného
sledování přeživších pacientů 84,2 měsíce), nadále vykazovaly vyšší OS ve prospěch RVd: HR = 0,(95% CI: 0,57-0,94; p = 0,014). Podíl žijících pacientů po 7 letech byl 54,7 % ve skupině RVd oproti
44,7 % ve skupině Rd.

- Lenalidomid v kombinaci s dexamethasonem u pacientů, kteří nejsou vhodnými kandidáty k SCT
Bezpečnost a účinnost lenalidomidu byla hodnocena v multicentrické, randomizované, otevřené studii
fáze III se 3 rameny (MM-020) pacientů ve věku 65 let a starších nebo, pokud byli mladší 65 let, nebyli
kandidáty k SCT, protože SCT zamítli nebo pro ně SCT není dostupná z cenového nebo jiného důvodu.
Studie (MM-020) porovnávala lenalidomid a dexamethason (Rd) podávaný po dvě různě dlouhá časová
období (tj. do progrese onemocnění [skupina Rd] nebo až po osmnáct 28denních cyklů [72 týdnů,
skupina Rd18]) s melfalanem, prednisonem a thalidomidem (MPT) po maximální dobu dvanácti
42denních cyklů (72 týdnů). Pacienti byli randomizováni (1:1:1) do 1 ze 3 léčebných ramen. Pacienti
byli rozdělení v randomizovaném režimu podle věku (≤ 75 vs.s > 75 let), stadia (ISS stadia I a II vs.
stadium III), a země.

Pacientům v ramenech Rd a Rd18 bylo podáváno 25 mg lenalidomidu jednou denně 1. až 21. den
28denního cyklů dle protokolu. Dexamethason 40 mg byl podáván jednou denně 1., 8., 15. a 22. den
každého 28denního cyklu. Počáteční dávka a režim pro skupiny Rd a Rd18 byly upraveny dle věku a
renální funkce (viz bod 4.2). Pacientům starším 75 let byla podávána dávka dexamethasonu 20 mg denně
1., 8., 15. a 22. den každého 28denního cyklu. Všem pacientům byla během studie profalykticky
podávána antikoagulancia (nízkomolekulární heparin, warfarin, heparin, nízká dávka kyseliny
acetylsalicylové).


Primárním cílovým parametrem účinnosti v této studii bylo přežití bez progrese (PFS). Do studie bylo
zařazeno celkem 1 623 pacientů, s 535 pacienty randomizovanými do Rd, 541 pacienty
randomizovanými do Rd18 a 547 pacienty randomizovanými do MPT. Demografické parametry a
charakteristiky vztahující se k onemocnění pacientů na začátku studie byly ve 3 ramenech vyrovnané:
Všeobecně měli pacienti zařazení do studie pokročilá stadia onemocnění: z celkové populace ve studii
mělo 41 % pacientů ISS stadium III, 9 % mělo závažnou renální nedostatečnost (clearance kreatininu
([Clcr] < 30 ml/min). Medián věku byl 73 ve 3 ramenech.

V tabulce 9 jsou uvedeny výsledky aktualizované analýzy PFS, PFS2 a OS s uzavírkou dat k 3. březnu
2014, kde byl medián doby následného sledování všech přeživších pacientů 45,5 měsíců.

Tabulka 9: Souhrn údajů celkové účinnosti
Rd Rd18 MPT
(n = 535) (n = 541) (n = 547)
PFS - (měsíce) posouzené zkoušejícím
Medián1 doby PFS, měsíce (95% CI)2 26,0 (20,7-29,7) 21,0 (19,7-22,4) 21,9 (19,8-23,9)
Poměr rizik (95% CI)3; p-hodnota4
Rd vs. MPT 0,69 (0,59-0,80); < 0, Rd vs. Rd18 0,71 (0,61-0,83); < 0, Rd18 vs. MPT 0,99 (0,86-1,14); 0,PFS25 - (měsíce)
Medián1 doby PFS2, měsíce (95% CI)2 42,9 (38,1-47,4) 40,0 (36,2-44,2) 35,0 (30,4-37,8)
Poměr rizik (95% CI)3; p-hodnota4
Rd vs. MPT 0,74 (0,63-0,86); < 0, Rd vs. Rd18 0,92 (0,78-1,08); 0, Rd18 vs. MPT 0,80 (0,69-0,93); 0,OS (měsíce)
Medián1 doby OS - měsíce (95% CI)2 58,9 (56,0-NE) 56,7 (50,1-NE) 48,5 (44,2-52,0)
Poměr rizik (95% CI)3; p-hodnota4
Rd vs. MPT 0,75 (0,62-0,90); 0, Rd vs. Rd18 0,91 (0,75-1,09); 0, Rd18 vs. MPT 0,83 (0,69-0,99); 0,Následné (měsíce)
Medián6 (min-max): všichni pacienti 40,8 (0,0-65,9) 40,1 (0,4-65,7) 38,7 (0,0-64,2)
Myelomová odpověď7 n (%)
CR 81 (15,1) 77 (14,2) 51 (9,3)
VGPR 152 (28,4) 154 (28,5) 103 (18,8)
PR 169 (31,6) 166 (30,7) 187 (34,2)
Celková odpověď: CR, VGPR nebo PR 402 (75,1) 397 (73,4) 341 (62,3)
Trvání odpovědi - (měsíce)8
Medián1 (95% CI)2 35,0 (27,9-43,4) 22,1 (20,3-24,0) 22,3 (20,2-24,9)
CI = interval spolehlivosti; CR = úplná odpověď; d = nízkodávkový dexamethason; HR = poměr rizik; M = melfalan; max =
maximum; min = minimum; NE = nestanovitelné; OS = celkové přežití; P = prednison; PFS = přežití bez progrese; PR =
částečná odpověď; R = lenalidomid; Rd = Rd podaný až do zdokumentování progrese onemocnění; Rd18 = Rd podané po dobu
18 cyklů; T = thalidomid; VGPR = velmi dobrá částečná odpověď; vs. = versus.
Medián je založený na Kaplan-Meierově odhadu.
95% CI okolo mediánu.
Založené na Coxově modelu proporcionálních rizik porovnávajícím funkce rizik spojených s indikovanými léčebnými
skupinami.
P-hodnota je založena na nestratifikovaném log-rank testu rozdílů v Kaplan-Meierovy křivky rozdílů mezi indikovanými
skupinami.
Exploratorní cílový parametr (PFS2).
Medián je jednorozměrná statistika bez cenzorované úpravy.
Nejlepší odhad rozhodné odpovědi po dobu léčebné fáze klinické studie (pro definici každé kategorie odezvy, uzavírky
údajů = 24. května 2013).

Uzavírky údajů: 24. května 2013.

- Lenalidomid v kombinaci s melfalanem a prednisonem následovaný udržovací terapií u
pacientů, kteří nejsou vhodnými kandidáty k transplantaci
Bezpečnost a účinnost lenalidomidu byla posuzována v multicentrické, randomizované, dvojitě
zaslepené studii (MM-015) fáze III, se 3 paralelními rameny u pacientů, kterým bylo 65 let nebo více a
jejich hladina sérového kreatininu byla < 2,5 mg/dl. Studie porovnávala lenalidomid v kombinaci s
melfalanem a prednisonem (MPR) s nebo bez udržovací terapie lenalidomidem až do progrese
onemocnění s melfalanem a prednisonem po dobu maximálně 9 cyklů. Pacienti byli randomizováni v
poměru 1:1:1 do 1 ze 3 léčebných ramen. Pacienti byli náhodně rozděleni dle věku (≤ 75 vs. > 75 let) a
stadia (ISS, stadium I a II vs stadium III).

Tato studie zkoumala použití kombinované terapie MPR (melfalan 0,18 mg/kg perorálně 1. až 4. den
opakovaných 28denních cyklů; prednison 2 mg/kg perorálně 1. až 4. den opakovaných 28denních
cyklů; a lenalidomid 10 mg/den perorálně 1. až 21. den opakovaných 28denních cyklů) k indukční
terapii, až po 9 cyklů. Pacienti, kteří dokončili 9 cyklů nebo nebyli schopni dokončit 9 cyklů kvůli
intoleranci, přešli na udržovací terapii zahájenou lenalidomidem 10 mg perorálně 1. až 21. den
opakovaných 28denních cyklů až do progrese onemocnění.

Primárním cílovým parametrem účinnosti v této studii bylo přežití bez progrese (PFS). Do studie bylo
zařazeno celkem 459 pacientů, se 152 pacienty randomizovanými do MPR+R, 153 do MPR+p a pacienty randomizovanými do MPp+p. Demografické parametry a charakteristiky vztahující se k
onemocnění pacientů byly ve 3 skupinách vyrovnané: především přibližně 50 % pacientů zařazených
do každého ramene mělo následující charakteristiky: ISS stadium III, clearance kreatininu < ml/min. Medián věku byl 71 ve skupinách MPR+R a MPR+p a 72 ve skupině MPp+p.

V tabulce 10 jsou uvedeny výsledky analýzy PFS, PFS2, OS s uzavírkou dat v dubnu 2013, kde byl
medián doby následného sledování všech přeživších pacientů 62,4 měsíce.

Tabulka 10: Souhrn údajů o celkové účinnosti
MPR+R MPR+p MPp +p
(n = 152) (n = 153) (n = 154)
PFS (měsíce) posouzené zkoušejícím
Medián1 doby PFS, měsíce (95% CI) 27,4 (21,3-35,0) 14,3 (13,2-15,7) 13,1 (12,0-14,8)
Poměr rizik (95% CI); p-hodnota
MPR+R vs. MPp+p 0,37 (0,27-0,50); < 0, MPR+R vs. MPR+p 0,47 (0,35-0,65); < 0, MPR+p vs. MPp +p 0,78 (0,60-1,01); 0,PFS2 - (měsíce)2
Medián1 doby PFS2, měsíce (95% CI) 39,7 (29,2-48,4) 27,8 (23,1-33,1) 28,8 (24,3-33,8)
Poměr rizik (95% CI); p-hodnota
MPR+R vs. MPp+p 0,70 (0,54-0,92); 0, MPR+R vs. MPR+p 0,77 (0,59-1,02); 0, MPR+p vs. MPp +p 0,92 (0,71-1,19); 0,OS (měsíce)
Medián1 doby OS, měsíce (95% CI) 55,9 (49,1-67,5) 51,9 (43,1-60,6) 53,9 (47,3-64,2)
Poměr rizik (95% CI); p-hodnota
MPR+R vs. MPp+p 0,95 (0,70-1,29); 0, MPR+R vs. MPR+p 0,88 (0,65-1,20); 0, MPR+p vs. MPp +p 1,07 (0,79-1,45); 0,Sledování (měsíce)
Medián (min-max): všichni pacienti 48,4 (0,8-73,8) 46,3 (0,5-71,9) 50,4 (0,5-73,3)

Myelomová odpověď – posouzená
zkoušejícím n (%)
CR 30 (19,7) 17 (11,1) 9 (5,8)
PR 90 (59,2) 99 (64,7) 75 (48,7)
SD 24 (15,8) 31 (20,3) 63 (40,9)
Nevyhodnotitelná odpověď 8 (5,3) 4 (2,6) 7 (4,5)
Trvání odpovědi posouzené zkoušejícím
(CR+PR) - (měsíce)
Medián1 (95% CI) 26,5 (19,4-35,8) 12,4 (11,2-13,9) 12,0 (9,4-14,5)
CI = interval spolehlivosti; CR = úplná odpověď; HR = poměr rizik; M = melfalan; OS = celkové přežití; p = placebo; P =
prednison;
PD = pokročilé onemocnění; PR = částečná odpověď; R = lenalidomid; SD = stabilní onemocnění; VGPR = velmi dobrá
částečná odpověď.
Medián je založen na odhadu dle Kaplan-Meierově odhadu
PFS2 (exploratorní cílový parametr) byl pro všechny pacienty (ITT) definovaný jako čas od randomizace do začátku 3. linie
antimyelomové terapie (AMT) nebo úmrtí u všech randomizovaných pacientů.

Podpůrné studie NDMM
Otevřená, randomizovaná, multicentrická studie fáze III (ECOG E4A03) byla provedena u pacientů
s NDMM; 222 pacientů bylo randomizováno do ramene lenalidomid/nízká dávka dexamethasonu a
223 pacientů bylo randomizováno do ramene lenalidomid/standardní dávka dexamethasonu.
Pacientům randomizovaným do ramene s lenalidomidem/standardní dávkou dexamethasonu bylo
podáno 25 mg lenalidomidu denně 1. až 21. den každých 28 dní a dexamethason v dávce 40 mg/den 1.
až 4., 9. až 12. a 17. až 20. den každých 28 dní po dobu prvních 4 cyklů. Pacientům randomizovaným
do ramene s lenalidomidem/nízkou dávkou dexamethasonu bylo podáno 25 mg lenalidomidu denně 1.
až 21. den každých 28 dní a nízká dávka dexamethasonu – 40 mg/den 1., 8., 15. a 22. den každých dní. V ramenu s lenalidomidem/nízkou dávkou dexamethasonu 20 pacientů (9,1 %) podstoupilo
alespoň 1 přerušení léčby v porovnání s 65 pacienty (29,3 %) ve skupině s lenalidomidem/standardní
dávkou dexamethasonu.

V post-hoc analýze byla pozorována nižší úmrtnost u skupiny s lenalidomidem/nízkou dávkou
dexamethasonu, a to 6,8 % (15/220), oproti 19,3 % (43/223) u skupiny s lenalidomidem/standardní
dávkou dexamethasonu, u populace pacientů s NDMM, při mediánu sledování 72,3 týdnů.

Při delší době sledování má však rozdíl v celkovém přežití ve prospěch lenalidomidu / nízké dávky
dexamethasonu klesající tendenci.

Mnohočetný myelom s alespoň 1 předchozí terapii
Účinnost a bezpečnost lenalidomidu byla hodnocena ve 2 multicentrických, randomizovaných, dvojitě
zaslepených a placebem kontrolovaných studiích fáze 3 (MM-009 a MM-010) kontrolovaných
paralelními skupinami. Pacientům s mnohočetným myelomem, kteří absolvovali předchozí léčbu, byl
podáván buď lenalidomid s dexamethasonem, nebo jen dexamethason samotný. Ze 353 pacientů ve
studiích MM-009 a MM-010 užívajících lenalidomid/dexamethason bylo 45,6 % ve věku 65 let nebo
starších. Ze 704 pacientů hodnocených ve studiích MM-009 a MM-010 bylo 44,6 % ve věku 65 let
nebo starších.

V obou studiích užívali pacienti ve skupině lenalidomid/dexamethason (len/dex) 25 mg lenalidomidu
perorálně jednou denně 1. – 21. den a odpovídající placebové tobolky jednou denně 22. – 28. den
každého 28denního cyklu. Pacienti ve skupině placebo/dexamethason (placebo/dex) užívali 1 tobolku
placeba 1. – 28. den každého 28denního cyklu. Pacienti v obou léčebných skupinách užívali perorálně
40 mg dexamethasonu jednou denně 1. – 4., 9. – 12. a 17. – 20. den každého 28denního cyklu po první
cykly terapie. Dávka dexamethasonu byla po uplynutí 4 cyklů snížena na 40 mg jednou denně 1. – 4.
den každého 28denního cyklu. V obou studiích léčba pokračovala až do progrese nemoci. V obou
studiích byly povoleny úpravy dávek na základě klinických a laboratorních nálezů.


Primárním cílovým parametrem účinnosti v obou studiích byla doba do progrese (time to progression,
TTP). Celkem bylo v rámci studie MM-009 hodnoceno 353 pacientů; 177 ve skupině len/dex a 176 ve
skupině placebo/dex. Ve studii MM-010 bylo celkem hodnoceno 351 pacientů; 176 ve skupině len/dex
a 175 ve skupině placebo/dex.

V obou studiích byly počáteční demografické parametry a parametry vztahující se k onemocnění u
skupin len/dex a placebo/dex srovnatelné. Obě populace pacientů vykazovaly medián věku 63 let a
srovnatelný poměr mužů a žen. Stav dle ECOG (Eastern Cooperative Oncology Group) byl u obou
skupin srovnatelný, stejně jako počet a typ předchozích terapií.

Podle plánu prováděná prozatímní analýza obou studií ukázala, že kombinace len/dex je statisticky
významně účinnější (p < 0,00001) než dexamethason samotný, co se týče primárního cílového
parametru účinnosti, TTP (medián délky pokračovací léčby činil 98,0 týdnů). Výskyt úplných
odpovědí a celkových odpovědí ve skupině len/dex byl také významně vyšší než ve skupině
placebo/dex, a to v obou studiích. Výsledky těchto analýz následně vedly k odslepení obou studií, aby
pacienti ve skupině placebo/dex mohli užívat léčbu kombinací len/dex.

Rozšířená následná analýza účinnosti byla provedena se střední dobou pokračovací léčby 130,7 týdne.
Tabulka 11 souhrnně uvádí výsledky analýzy účinnosti pokračovací léčby – souhrnné studie MM-a MM-010.

V této souhrnné rozšířené analýze pokračovací léčby činil medián TTP 60,1 týdne (95% CI: 44,73,1) u pacientů léčených len/dex (n = 353) oproti 20,1 týdnům (95% CI: 17,7-20,3) u pacientů
léčených placebem/dex (n = 351). Medián přežití bez progrese činil 48,1 týdne (95% CI: 36,4-62,1) u
pacientů léčených len/dex oproti 20,0 týdnům (95% CI: 16,1-20,1) u pacientů léčených placebem/dex.
Medián délky léčby byl 44,0 týdny (min: 0,1-max: 254,9) pro len/dex 23,1 týdne (min: 0,3-max:
238,1) pro placebo/dex. Výskyt úplných odpovědí (CR), částečných odpovědí (PR) a celkových
odpovědí (CR+PR) ve skupině len/dex zůstává významně vyšší než ve skupině placebo/dex, a to v
obou studiích. Medián celkového přežití (overall survival) v rozšířené analýze pokračovací léčby
souhrnných studií je 164,3 týdny (95% CI: 145,1-192,6) u pacientů léčených len/dex oproti 136,týdnům (95% CI: 113,1-161,7) u pacientů léčených placebem/dex. Ačkoli 170 z 351 pacientů
randomizovaných k léčbě placebem/dex dostávalo po progresi onemocnění nebo odslepení studií
lenalidomid, souhrnná analýza celkového přežití prokázala statisticky významný prospěch v přežití
skupiny původně léčené len/dex oproti skupině léčené placebem/dex (HR = 0,833, 95% CI: (0,1,009); p = 0,045).

Tabulka 11: Souhrn výsledků z analýz účinnosti od data ukončení rozšířené pokračovací léčby –
souhrnné studie MM-009 a MM-010 (ukončené 23. července 2008 a 2. března v tomto pořadí)
Cílový parametr len/dex placebo/dex
(n = 353) (n =351)
Doba do události Poměr rizik [95% CI],
p-hodnotaDoba do progrese 60,1 20,1 0,350 (0,287-0,426); p < 0,Medián (95% CI), týdny (44,3-73,1) (17,7-20,3)
Přežití bez progrese 48,1 20,0 0,393 (0,326-0,473); p < 0,Medián (95% CI), týdny (36,4-62,1) (16,1-20,1)
Celkové přežití 164,3 136,4 0,833 (0,687-1,009); p = 0,Medián (95% CI), týdny (145,1-192,6 (113,1-161,7)
Výskyt celkového přežití po 1 roce 82 % 75 %
Výskyt odpovědí
Pravděpodobnost (95% CI);
p-hodnotaCelková odpověď n (%) 212 (60,1) 75 (21,4) 5,53 (3,97-7,71); p < 0,Úplná odpověď n (%) 58 (16,4) 11 (3,1) 6,08 (3,13-11,80); p < 0,1 Dvoustranný log-rank test, který porovnává křivky přežití mezi léčebnými skupinami.

Dvoustranný chí-kvadrát test s korekcí kontinuity.

Myelodysplastické syndromy
Účinnost a bezpečnost lenalidomidu byla hodnocena u pacientů s anémií závislou na transfuzi v
důsledku myelodysplastických syndromů s nízkým rizikem nebo středním rizikem I. stupně, spojených
s cytogenetickou abnormalitou delece 5q, a to s dalšími cytogenetickými abnormalitami nebo bez nich,
ve dvou hlavních studiích: multicentrická, randomizovaná, dvojitě zaslepená, placebem kontrolovaná,
3ramenná studie fáze 3, kde ve dvou skupinách byly podávány perorální dávky lenalidomidu (10 mg a
mg) a v jedné skupině bylo podáváno placebo (MDS-004), a multicentrická, jednoramenná, otevřená
studie fáze 2 s lenalidomidem (10 mg) (MDS-003).
Výsledky uvedené níže zahrnují „intent to treat“ populaci hodnocenou ve studiích MDS-003 a MDS-
004, samostatně jsou uvedeny také výsledky v podskupině s izolovanou delecí 5q.
Ve studii MDS-004, v níž bylo rovnoměrně randomizováno 205 pacientů do skupin užívajících 10 mg
lenalidomidu, 5 mg lenalidomidu nebo placebo, sestávala primární analýza účinnosti z porovnání
výskytu odpovědi při nezávislosti na transfuzi v ramenech s 10 mg a 5 mg lenalidomidu oproti ramenu
s placebem (16 až 52 týdnů v dvojitě zaslepené fázi a celkem až 156 týdnů v otevřené fázi). U pacientů,
u kterých nebylo dosaženo alespoň mírné erytroidní odpovědi po 16 týdnech, byla léčba ukončena.
Pacienti, u kterých bylo dosaženo alespoň mírné erytroidní odpovědi, mohli v léčbě pokračovat, pokud
nedošlo k erytroidnímu relapsu, progresi onemocnění nebo nepřijatelné toxicitě. U pacientů, kteří v
úvodu dostávali placebo nebo 5 mg lenalidomidu a nedosáhli alespoň mírné erytroidní odpovědi po týdnech léčby, byl povolen přechod z placeba na 5 mg lenalidomidu nebo pokračování v léčbě vyššími
dávkami lenalidomidu (přechod z 5 mg na 10 mg).
Primární analýza účinnosti studie MDS-003, v níž 148 pacientů dostávalo lenalidomid v dávce 10 mg,
sestávala z vyhodnocení účinnosti léčby lenalidomidem dosažením hematopoetického zlepšení u
pacientů s myelodysplastickými syndromy s nízkým rizikem nebo středním rizikem I. stupně.

Tabulka 12: Souhrn výsledků z analýz účinnosti – studie MDS-004 (dvojitě zaslepená fáze) a
MDS-003, „intent to treat“ populace
Cílový parametr MDS-n = MDS-n = 10 mgn = 5 mgn = Placebon = 10 mg
n = Nezávislost na transfuzi (≥ 182 dní)4 38 (55,1 %) 24 (34,8 %) 4 (6,0 %) 86 (58,1 %)
Nezávislost na transfuzi
≥56 dní)4 42 (60,9 %) 33 (47,8 %) 5 (7,5 %) 97 (65,5 %)
Medián do nezávislosti na transfuzi
(týdny) 4,6 4,1 0,3 4,Medián trvání nezávislosti na transfuzi
(týdny) NR5 NR NR 114,Medián zvýšení hemoglobinu, g/dl 6,4 5,3 2,6 5,1 Pacienti léčení 10 mg lenalidomidu 21 dní v 28denních cyklech.
Pacienti léčení 5 mg lenalidomidu 28 dní v 28denních cyklech.
Většina pacientů užívajících placebo ukončila léčbu v dvojitě zaslepené fázi z důvodu nedostatečné účinnosti po 16 týdnech
léčby, ještě před zahájením otevřené fáze.
Spojené se zvýšením hemoglobinu o ≥ 1 g/dl.
Nedosaženo (tzn. medián nebyl dosažen).

Ve studii MDS-004 bylo primárního cílového parametru nezávislosti na transfuzi (> 182 dní)
dosaženo u významně většího počtu pacientů s myelodysplastickými syndromy léčených 10 mg
lenalidomidu v porovnání s placebem (55,1 % vs. 6,0 %). Ze 47 pacientů s cytogenetickou
abnormalitou izolované delece 5q, kteří byli léčeni 10 mg lenalidomidu, dosáhlo nezávislosti na
transfuzi erytrocytů 27 pacientů (57,4 %).
Medián času do nezávislosti na transfuzi v ramenu léčeném 10 mg lenalidomidu činil 4,6 týdnů.
Medián doby trvání nezávislosti na transfuzi nebylo dosaženo v žádném léčebném ramenu, u pacientů

léčených lenalidomidem by však mohla překročit 2 roky. Medián zvýšení hemogloginu (Hgb) oproti
výchozí hodnotě činil v ramenu léčeném 10 mg lenalidomidu 6,4 g/dl.
Mezi další cílové parametry studie patřily: cytogenetická odpověď (v ramenu léčeném 10 mg
lenalidomidu byly pozorovány výrazné a mírné cytogenetické odpovědi u 30,0 %, resp. 24,0 %
pacientů), hodnocení kvality života (Health Related Quality of Life – HRQoL) a progrese do akutní
myeloidní leukemie. Výsledky cytogenetické odpovědi a HRQoL odpovídaly hodnocení primárního
cílového parametru, ve prospěch léčby lenalidomidem v porovnání s placebem.
Ve studii MDS-003 bylo nezávislosti na transfuzi (> 182 dní) dosaženo při léčbě 10 mg lenalidomidu
u velkého počtu pacientů s myelodysplastickými syndromy (58,1 %). Medián času do nezávislosti na
transfuzi činil 4,1 týdnů. Medián trvání nezávislosti na transfuzi byl 114,4 týdnů. Medián zvýšení
hemogloginu (Hgb) činil 5,6 g/dl. Výrazné a mírné cytogenetické odpovědi bylo dosaženo u 40,9 %,
resp. 30,7 % pacientů.
Velký počet pacientů zařazených do studií MDS-003 (72,9 %) a MDS-004 (52,7 %) byl dříve léčený
erytropoetickými stimulancii.

Lymfom z plášťových buněk
Účinnost a bezpečnost lenalidomidu byla hodnocena u pacientů s lymfomem z plášťových buněk v
multicentrické, randomizované, otevřené studii fáze 2 oproti monoterapii lékem zvoleným zkoušejícím
u pacientů, kteří byli refrakterní k poslednímu režimu nebo relabovali jednou až třikrát (studie MCL-
002).
Do studie byli zařazeni pacienti, kteří byli ve věku minimálně 18 let, s histologicky potvrzeným
lymfomem z plášťových buněk a na CT patrným onemocněním. Pacienti museli podstoupit předchozí
adekvátní léčbu nejméně jednou kombinací chemoterapeutického režimu. V době zařazení do studie
také museli být pacienti nezpůsobilí k intenzivní chemoterapii a/nebo transplantaci. Pacienti byli
randomizováni v poměru 2:1 do ramene léčeného lenalidomidem nebo do kontrolního ramene. Léčba
zvolená zkoušejícím byla vybrána před randomizací a sestávala buď z monoterapie chlorambucilem,
cytarabinem, rituximabem, fludarabinem nebo gemcitabinem.
Lenalidomid byl podáván perorálně v dávce 25 mg jednou denně po dobu prvních 21 dnů (D1 až D21)
opakujících se 28denních cyklů až do progrese onemocnění nebo nepřijatelné toxicity. Pacientům se
středně těžkou renální insuficiencí byla podávána nižší počáteční dávka lenalidomidu, 10 mg jednou
denně ve stejném dávkovacím režimu.
Výchozí demografické hodnoty byly srovnatelné mezi ramenem léčeným lenalidomidem a kontrolním
ramenem. Obě populace pacientů vykazovaly medián věku 68,5 let se srovnatelným poměrem mužů a
žen. Stav tělesné výkonnosti ECOG byl mezi oběma skupinami srovnatelný, stejně jako počet
předchozích terapií.
Primárním cílovým parametrem účinnosti ve studii MCL-002 bylo přežití bez progrese (PFS).
Výsledky účinnosti pro populaci „intent-to-treat“ (ITT) byly hodnoceny nezávislou revizní komisí
(independent review committee – IRC), a jsou uvedeny v následující tabulce.

Tabulka 13: Souhrn výsledků účinnosti – studie MCL-002, „intent-to-treat“ populace
Lenalidomidové rameno
n = Kontrolní rameno
n = PFS
PFS, medián1 [95 % CI]2 (týdny)
Sekvenční HR [95 % CI]Sekvenční log-rank test, p-hodnota37,6 [24,0; 52,6] 22,7 [15,9; 30,1]
0,61 [0,44; 0,84]
0,Odpověď1, n (%)
Úplná odpověď (CR) 8 (4,7) 0 (0,0)
Částečná odpověď (PR)
Stabilní onemocnění (SD)Pokročilé onemocnění (PD)
Neprovedené/Chybějící
60 (35,3)
50 (29,4)
34 (20,0)
18 (10,6)
(10,7)
44 (52,4)
26 (31,0)
(6,0)
ORR (CR, Cru, PR), n (%) [95 % CI]p-hodnota68 (40,0) [32,58; 47,78] 9 (10,7)4 [5,02; 19,37]
< 0,
CRR (CR, Cru), n (%) [95 % CI]p-hodnota8 (4,7) [2,05; 9,06] 0 (0,0) [95,70;
100,00]
0,Trvání odpovědi, medián1 [95 % CI] (týdny) 69,6 [41,1; 86,7] 45,1 [36,3; 80,9]
Celkové přežití
HR [95 % CI]Log-rank test, p-hodnota
0,89 [0,62; 1,28]
0,CI = interval spolehlivosti; CR = úplná odpověď; CRR = poměr úplné odpovědi; CRu = úplná odpověď nepotvrzená; DMC =
Výbor pro monitorování dat (Data Monitoring Committee); ITT = intent-to-treat; HR = poměr rizika; KM = Kaplan-Meier;
ORR = poměr celkové odpovědi; PD = pokročilé onemocnění; PFS = přežití bez progrese; PR = částečná odpověď; SD: stabilní
onemocnění.
Medián je založen na Kaplan-Meierově odhadu.
Rozsah byl vypočítán jako 95% CI kolem mediánu doby přežití.
Průměr a medián jsou jednorozměrné statistické údaje bez úpravy k cenzorování.
Stratifikace proměnných zahrnovala dobu od diagnózy do první podané dávky (< 3 roky a ≥ 3 roky), dobu od poslední
předchozí systémové protilymfomové terapie do první podané dávky (< 6 měsíců a ≥ 6 měsíců), předchozí transplantaci
kmenových buněk (ano nebo ne) a index MIPI na počátku studie (nízké, střední a vysoké riziko).
Sekvenční test vycházel z váženého průměru statistického log-rank testu za použití nestratifikovaného log-rank testu nárůstu
velikosti vzorku a nestratifikovaného log-rank testu primární analýzy. Vážený průměr vycházel ze sledování událostí v době,
kdy se konalo třetí setkání DMC, a z rozdílu mezi pozorovanými a očekávanými událostmi v čase hlavní analýzy. Přidružený
sekvenční poměr rizika a tomu odpovídající 95% interval spolehlivosti jsou zobrazeny.

V ITT populaci ve studii MCL-002 bylo celkové zjevné zvýšení předčasných úmrtí do 20 týdnů v
ramenu s lenalidomidem 22/170 (13 %) případů v porovnání s 6/84 (7 %) případy v kontrolním
ramenu. U pacientů s vysokou nádorovou zátěží byly odpovídající údaje 16/81 (20 %) a 2/28 (7 %)
(viz bod 4.4).

Folikulární lymfom
AUGMENT - CC-5013-NHL-Účinnost a bezpečnost lenalidomidu v kombinaci s rituximabem vs. rituximab a placebo byly
hodnoceny u pacientů s relabujícím/refrakterním iNHL, včetně FL, v multicentrické, randomizované,
dvojitě zaslepené, kontrolované studii fáze III (CC-5013-NHL-007 [AUGMENT]).
Celkem 358 pacientů ve věku nejméně 18 let s histologicky potvrzeným MZL nebo FL stupně 1,
nebo 3a (CD20+ zjištěné průtokovou cytometrií nebo histochemicky) bylo dle hodnocení
zkoušejícího nebo místního patologa randomizováno v poměru 1:1. Pacienti byli dříve léčeni nejméně
předcházející systémovou chemoterapií, imunoterapií nebo chemoimunoterapií.
Lenalidomid byl podáván perorálně v dávce 20 mg jednou denně prvních 21 dní opakovaných
28denních cyklů nebo do výskytu nepřijatelné toxicity. Dávka rituximabu byla 375 mg/m2 každý
týden v 1. cyklu (1., 8., 15, a 22. den) a 1. den každého 28denního cyklu ve 2. až 5. cyklu. Všechny
výpočty dávek rituximabu byly založeny na ploše tělesného povrchu pacienta (body surface area,
BSA) při použití skutečné tělesné hmotnosti pacienta.
Základní demografické charakteristiky a charakteristiky vztahující se k onemocnění byly mezi
léčebnými skupinami obdobné.
Primárním cílem studie bylo srovnat účinnost lenalidomidu v kombinaci s rituximabem s rituximabem
a placebem u pacientů s relabujícím/refrakterním FL stupně 1, 2 nebo 3a nebo MZL. Stanovení
účinnosti bylo založeno na PFS jako primárním cílovém parametru hodnoceného IRC za použití
kritérií Mezinárodní pracovní skupiny (International Working Group, IWG) z roku 2007, ale bez
pozitronové emisní tomografie (positron emission tomography, PET).
Sekundárními cíli studie bylo srovnat bezpečnost lenalidomidu v kombinaci s rituximabem s
rituximabem a placebem. Dalšími sekundárními cíli bylo porovnat účinnost rituximabu a lenalidomidu
vs. rituximabu a placeba za použití následujících dalších parametrů účinnosti: poměru celkové
odpovědi (ORR), výskytu CR a trvání odpovědi (DoR) podle IWG 2007 bez PET a OS.
Výsledky z celkové populace zahrnující pacienty s FL a MZL ukázaly, že při mediánu následného
sledování 28,3 měsíce splnila studie primární cílový parametr PFS s poměrem rizika (HR) (95% CI:
0,45 (0,33-0,61); p-hodnota < 0,0001. Výsledky účinnosti v populaci s folikulárním lymfomem jsou
prezentovány v tabulce 14.


Tabulka 14: Souhrn údajů o účinnosti u pacientů s FL – studie CC-5013-NHL- FL
(n = 295)
Lenalidomid a rituximab
(n = 147)
Placebo a rituximab
(n = 148)
PFS (Pravidla upravená dle EMA)
Medián PFS1 (95% CI) (měsíce) 39,4 (25,1-NE) 13,8 (11,2-16,0)
HR (95% CI) 0,40 (0,29-0,55)p-hodnota < 0,Objektivní odpověď4 (CR +PR), n (%)
(IRC, 2007 IWGRC)
95% CI
118 (80,3)
(72,9-86,4)

82 (55,4)
(47,0-63,6)
Úplná odpověď4, n (%)
(IRC, 2007 IWGRC)
95% CI
51 (34,7)
(27,0-43,0)

29 (19,6)
(13,5-26,9)
Trvání odpovědi4 (medián) (měsíce)
95% CI36,(24,9-NE)
15,(11,2-25,0)
OS4, Poměr OS ve 2 letech
%
139 (94,8)
(89,5-97,5)
127 (85,8)
(78,5-90,7)
HR (95% CI) 0,45 (0,22-0,92)Následné sledování
Medián trvání sledování
(min,max) (měsíce)
29,(0,5-50,9)
27,(0,6-50,9)
CI = interval spolehlivosti; CR = úplná odpověď; HR = poměr rizik; IRC = nezávislá revizní komise; IWGRC = mezinárodní
pracovní skupina; OS = celkové přežití; PFS = přežití bez progrese; PR= částečná odpověď.
Medián je založen na Kaplan-Meierově odhadu.
Poměr rizika a jeho interval spolehlivosti byly odhadnuty na základě nestratifikovaného Coxova modelu proporcionálních
rizik.
p-hodnota je založená na log-rank testu
Sekundární a průzkumové cílové parametry nejsou α-kontrolovány
S mediánem následného sledování 28,6 měsíce bylo zaznamenáno 11 úmrtí ve skupině R2 a 24 úmrtí v kontrolní skupině.
Exaktní interval spolehlivosti pro binomickou distribuci.

Folikulární lymfom u pacientů refrakterních k rituximabu
MAGNIFY - CC-5013-NHL-Do úvodního léčebného období s 12 cykly léčby lenalidomidem plus rituximabem bylo zařazeno
celkem 232 pacientů ve věku nejméně 18 let s histologicky potvrzeným FL (stupně 1, 2 nebo 3a) nebo
MZL, dle hodnocení zkoušejícího nebo místního patologa. Pacienti, kteří dosáhli CR/CRu, PR nebo
SD do konce období počáteční léčby, byli randomizováni ke vstupu do udržovacího léčebného období.
Všichni pacienti zařazení do studie museli být dříve léčeni nejméně jednou předcházející systémovou
léčbou lymfomu. Na rozdíl od studie NHL-007 zahrnovala studie NHL-008 pacienty, kteří byli
refrakterní k rituximabu (žádná odpověď nebo relaps během 6 měsíců po léčbě rituximabem nebo
dvojitě refrakterní k rituximabu a chemoterapii).
Během období počáteční léčby byl lenalidomid podáván v dávce 20 mg 1. až 21. den opakovaných
28denních cyklů až po 12 cyklů nebo do výskytu nepřijatelné toxicity, do odvolání souhlasu nebo do
progrese onemocnění. Dávka rituximabu byla 375 mg/m2 každý týden v 1. cyklu (1., 8., 15, a 22. den)
a 1. den každého druhého 28denního cyklu (3., 5., 7., 9. a 11. cyklus) až po 12 cyklů léčby. Všechny
výpočty dávek rituximabu byly založeny na ploše tělesného povrchu pacienta (body surface area, BSA)
při použití skutečné tělesné hmotnosti pacienta.
Uvedené údaje jsou založeny na prozatímní analýze se zaměřením na období počáteční léčby u ramene. Stanovení účinnosti je založeno na ORR stanoveného pomocí nejlepší odpovědi jako

primárního cílového parametru za použití úpravy kritérií odpovědi podle mezinárodní pracovní skupiny
(IWGRC) z roku 1999. Sekundárním cílem bylo vyhodnotit další parametry účinnosti, např. DoR.

Tabulka 15: Souhrn údajů celkové účinnosti (období indukční léčby) – studie CC-5013-NHL- Všichni pacienti Pacienti s FL
Celkem
n = Refrakterní k
rituximabu:
Ano
n = Refrakterní k
rituximabu:
Ne
n = Celkem
n = Refrakterní k
rituximabu:
Ano
n = Refrakterní k
rituximabu:
Ne
n = ORR, n (%)
(CR+CRu+PR)
127 (67,9) 45 (58,4) 82 (75,2) 104 (70,3) 35 (58,3) 69 (79,3)
CRR, n (%)
(CR+CRu)
79 (42,2) 27 (35,1) 52 (47,7) 62 (41,9) 20 (33,3) 42 (48,3)
Počet pacientů s
odpovědí
n = 127 n = 45 n = 82 n = 104 n = 35 n = % pacientů s DoR≥ 6 měsíců (95% CI)93,(85,1-96,8)
90,(73,0-96,8)
94,(83,9-98,2)
94,(85,5-97,9)
96,(74,8-99,4)
93,(81,0-97,9)
% pacientů s DoR≥ 12 měsíců (95% CI)79,(67,4-87,0)
73,(51,2-86,6)
82,(67,5-90,9)
79,(65,5-88,3)
73,(43,0-89,8)
81,(64,8-91,0)
CI = interval spolehlivosti; CR = úplná odpověď; CRu = úplná odpověď nepotvrzená; DoR = trvání odpovědi; FL = folikulární
lymfom; ORR = poměr celkové odpovědi; PR= částečná odpověď.
Základní analyzovanou populací v této studii je populace hodnotitelná z hlediska účinnosti indukční léčby (induction efficacy
evaluable,IEE).
Trvání odpovědi je definováno jako čas (v měsících) od úvodní odpovědi (alespoň PR) do zdokumentované progrese
onemocnění nebo úmrtí, cokoliv nastalo dříve.
Statistické údaje získané na základě Kaplanovy-Meierovy metody. 95% CI je založené na vzorci dle Greenwooda.
Poznámky: Analýza se provádí pouze u pacientů, kteří dosáhli PR nebo lepší odpovědi po datu první dávky indukčního období
a před obdobím jakékoliv udržovací léčby a jakoukoliv následnou terapií lymfomu v indukční období. Procentuální hodnota je
založena na celkovém počtu pacientů s odpovědí.

Pediatrická populace
Evropská agentura pro léčivé přípravky rozhodla o zproštění povinnosti předložit výsledky studií s
lenalidomidem u všech podskupin pediatrické populace v indikaci mnohočetného myelomu
(informace o použití u dětí viz bod 4.2).