Lanbica Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: antiandrogeny, ATC kód: L02B B
Mechanismus účinku
Bikalutamid je nesteroidní antiandrogen; prostý jiné endokrinní aktivity. Váže se na „divoký“ nebo
normální androgenní receptor bez aktivace genové exprese a tím inhibuje androgenní stimul.
Důsledkem této inhibice je regrese nádoru prostaty. Klinicky může u podsouboru pacientů vést
vysazení bikalutamidu k „syndromu z vysazení antiandrogenů“.

Klinická účinnost a bezpečnost
Bikalutamid 150 mg byl studován jako přípravek k léčbě pacientů s lokalizovaným (T1-T2, N0 nebo
NX, M0) nebo lokálně pokročilým (T3-T4, jakékoliv N, M0; T1-T2, N+, M0) nemetastatickým
nádorem prostaty v kombinované analýze tří placebem kontrolovaných, dvojitě zaslepených studií,
provedených celkem na 8113 pacientech, kdy byl bikalutamid podáván jako okamžitá hormonální
léčba nebo jako adjuvantní léčba k radikální prostatektomii nebo radioterapii (především ozařování
vnějším svazkem). Při další době sledování s mediánem 9,7 roku došlo u 36,6 % a 38,17 % všech
pacientů léčených bikalutamidem a pacientů léčených placebem, v uvedeném pořadí, k objektivní
progresi onemocnění.

Snížení rizika objektivní progrese onemocnění bylo pozorováno ve všech skupinách pacientů,
nejpatrnější však bylo u pacientů s nejvyšším rizikem progrese onemocnění. Proto se mohou kliničtí
lékaři rozhodnout, že optimální léčebná strategie pro pacienta s nízkým rizikem progrese onemocnění,
především při adjuvantní léčbě po radikální prostatektomii, může spočívat v odložení hormonální
terapie, dokud se neobjeví známky progrese choroby.
Při délce sledování s mediánem 9,7 roku nebyl pozorován rozdíl v celkovém přežití s mortalitou 31,% (HR = 1,01; 95% CI 0,94 až 1,09). Některé trendy však byly zjevné při výzkumné analýze
podskupin.
Údaje vztahující se k přežití bez progrese a celková data vztahující se k přežití v čase založené na
Kaplan-Meierových odhadech u pacientů s lokálně pokročilým onemocněním jsou souhrnně uvedeny
v následujících tabulkách:

Tabulka 2: Podíl lokálně pokročilého onemocnění pacientů s progresí onemocnění v čase podle
podskupin léčby

Analyzovaná
populace
Léčebná skupina Příhody (%) za roky
Příhody (%) za
let
Příhody (%) za
let
Příhody (%) za let
Vyčkávání pod bikalutamid 150 19,7 % 36,3 % 52,1 % 73,2 %
dohledem (n=657) mg
placebo 39,8 % 59,7 % 70,7 % 79,1 %
Radioterapie
(n=305)
bikalutamid mg
13,9 % 33,0 % 42,1 % 62,7 %
placebo 30,7 % 49,4 % 58,6 % 72,2 %
Radikální
prostatektomie
(n=1719)
bikalutamid mg
7,5 % 14,4 % 19,8 % 29,9 %
placebo 11,7 % 19,4 % 23,2 % 30,9 %

Tabulka 3: Celková míra přežití u lokálně pokročilého onemocnění podle podskupin členěných dle
léčby
Analyzovaná
populace
Léčebná
skupina
Příhody(%) za roky
Příhody (%)
za 5 let
Příhody (%) za
let
Příhody (%) za
10 let
Vyčkávání pod
dohledem
(n=657)
bikalutamid mg
14,2 % 29,4 % 42,2 % 65,0 %
placebo 17,0 % 36,4 % 53,7 % 67,5 %
Radioterapie
(n=305)
bikalutamid mg
8,2 % 20,9 % 30,0 % 48,5 %
placebo 12,6 % 23,1 % 38,1 % 53,3 %
Radikální
prostatektomie
(n=1719)
bikalutamid mg
4,6 % 10,0 % 14,6 % 22,4 %
placebo 4,2 % 8,7 % 12,6 % 20,2 %

U pacientů s lokalizovaným onemocněním, jimž byl podáván pouze bikalutamid, nebyl signifikantní
rozdíl v přežití bez progrese onemocnění. U pacientů s lokalizovanou chorobou, kteří byli léčeni
bikalutamidem jako adjuvantní léčbou, nebyl po radioterapii (HR=0,98; 95% CI 0,80 až 1,20) nebo
radikální prostatektomii (HR=1,03; 95% CI 0,85 až 1,25) zjištěn žádný významný rozdíl v celkovém
přežití. U pacientů s lokalizovanou chorobou, kteří by jinak byli pod dohledem, byl patrný trend k
nižší míře přežití ve srovnání s pacienty dostávajícími placebo (HR = 1,15; 95% CI 1,00 až 1,32).
Vzhledem k tomu není profil pro užívání bikalutamidu u pacientů s lokalizovanou chorobou
považován za příznivý.

V samostatném programu byla v kombinované analýze 2 studií se 480 do té doby neléčenými pacienty
s nemetastazujícím (M0) karcinomem prostaty prokázána účinnost bikalutamidu při léčbě pacientů s
lokálně pokročilým nemetastazujícím karcinomem prostaty, u kterých byla indikována okamžitá
kastrace. Při 56% mortalitě a mediánu doby následného pozorování 6,3 roku nebyl mezi
bikalutamidem a kastrací žádný významný rozdíl v přežití (poměr rizik = 1,05 [CI 0,81 až 1,36]);
nicméně ekvivalence těchto dvou způsobů léčby nemohla být statisticky potvrzena.

V kombinované analýze 2 studií s 805 do té doby neléčenými pacienty s metastatickou (M1) chorobou
při 43% mortalitě, bylo prokázáno, že léčba bikalutamidem v dávce 150 mg je méně účinná než
kastrace, pokud jde o dobu přežití (poměr rizik = 1,30 [CI 1,04 až1,65]) s odhadovaným rozdílem dnů (6 týdnů) při střední době přežití 2 roky.

Bikalutamid je racemát s antiandrogenním účinkem, který je přítomný téměř výhradně jako R-
enantiomer.

Pediatrická populace
U dětských pacientů nebyly prováděny žádné studie (viz bod 4.3 a 4.6).