Kinzalmono Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Antagonisté angiotenzinuII, samotní; ATC kód: C09CAMechanismus účinku
Telmisartan je specifický antagonista receptoru angiotenzinuII podání. Svysokou afinitou vytěsňuje angiotenzin II z jeho vazebného místa na subtypu receptoruAT1,
který odpovídá za známé působení angiotenzinuII. Telmisartan nemá na receptoru AT1žádnou
parciální agonistickou aktivitua váže se selektivně na tento receptor. Vazba má dlouhodobý
charakter. Telmisartan nevykazuje afinitu kostatním receptorům, včetně AT2a ostatních méně
charakterizovaných receptorů AT. Funkční význam těchto receptorů není znám, stejně jako efekt
jejich možné zvýšené stimulace angiotenzinem II, jehož hladiny se podáváním telmisartanu zvyšují.
Plazmatické hladiny aldosteronuse podáváním telmisartanu snižují. Telmisartan neinhibuje ulidí
plazmatický renin ani neblokuje iontové kanály. Telmisartan neinhibuje enzym konvertující
angiotenzin by telmisartan potencoval nežádoucí účinky zprostředkované bradykininem.
Dávka telmisartanu 80mg učlověka téměř zcela inhibuje zvýšení krevního tlaku vyvolané
angiotenzinem II. Inhibiční účinek přetrvávádéle než 24 hodin a je měřitelný po dobu až 48 hodin.
Klinická účinnost abezpečnost
Léčba esenciální hypertenze
Po první dávce telmisartanudojde vprůběhutří hodin postupně kpoklesukrevního tlaku. Maximální
redukce krevního tlakuse dosáhne obvykle vprůběhu4 až 8 týdnů od zahájení léčby a přetrvává
během dlouhodobé terapie.
Antihypertenzní účinek trvá 24 hodin po podání přípravku včetně posledních 4hodin před podáním
následující dávky, jak bylo prokázáno ambulantním monitorováním krevního tlaku. Ve studiích
kontrolovaných placebem po dávce 40 a 80 mg telmisartanu je toto potvrzeno poměrem minimálních
a maximálních hodnot tlaku krve, který byl konzistentně nad 80%. Existuje zjevná závislost mezi
podanou dávkou přípravku a časem potřebným knávratu systolického krevního tlakupůvodní hodnoty. Údaje týkající se diastolického krevního tlakuUpacientů shypertenzí snižuje telmisartan jak systolický, tak i diastolický krevní tlak bez ovlivnění
tepové frekvence. Příspěvek diuretického a natriuretického efektuléčivého přípravku kjeho
hypotenznímu působení musí být ještě určen. Antihypertenzní účinnost telmisartanu je srovnatelná se
zástupci jiných tříd antihypertenzivtelmisartan samlodipinem, atenololem, enalaprilem, hydrochlorothiazidem a lisinoprilemPo náhlém přerušeníléčby telmisartanem se během několika dnů krevní tlak postupně vrací
khodnotám před léčboubez vzniku„rebound“ fenoménu.
Vklinických studiích přímo srovnávajících dvě antihypertenziva byl výskyt suchého kašle významně
nižší upacientů léčených telmisartanem než upacientů léčených inhibitory enzymu konvertujícího
angiotenzin.
Kardiovaskulární prevence
Klinická studie ONTARGETRamipril Global Endpoint Triala ramiprilu na kardiovaskulární výsledky u25620pacientů ve věku 55let nebo starších sanamnézou
ischemické choroby srdeční, cévní mozkové příhody, tranzitorní ischemické ataky, onemocnění
periferních tepen nebo diabetes mellitus2. typu sprokázaným orgánovým postižením retinopatie, hypertrofie levé srdeční komory, makro-nebo mikroalbuminuriesrizikem vzniku kardiovaskulárních příhod.
Pacienti byly náhodně zařazeni do jedné ze 3 následujících léčebných skupin: telmisartan 80mg
Pokud jde oprimární kombinovaný cílový parametr účinnosti klinické studie-snížení úmrtí
zkardiovaskulárních příčin, nefatálních srdečních infarktů, nefatálních cévních mozkových příhod
nebo hospitalizace zdůvodusrdečního selhání, telmisartan ukázal podobný účinekjakoramipril.
Výskyt primárního cílového parametruuskupiny užívající telmisartan podobný. Relativní riziko pro telmisartan ve srovnání sramiprilem bylo 1,01 ptelmisartanem 11,6%, uramiprilu11,8%.
Telmisartan byl také podobně účinný jako ramipril, pokud se týká předem stanoveného sekundárního
cílového parametruúčinnosti-úmrtí zkardiovaskulárních příčin, nefatální infarkty myokardua
nefatální cévnímozkové příhody [0,99 byly primárním cílovým parametrem účinnosti referenčnístudie HOPE Prevention EvaluationKlinická studie TRANSCEND randomizovala pacienty netolerující hibitory, jinak byla vstupní
kriteria stejná jako ve studii ONTARGET. Pacienti užívali telmisartan 80mg Nebyl prokázán statisticky významný rozdíl ve výskytuprimárního kombinovaného cílového
parametru příhody nebo hospitalizace zdůvodu srdečního selhánísrelativním rizikem 0,92 vpředem stanoveném sekundárním kombinovaném cílovém parametru-úmrtí zkardiovaskulárních
příčin, nefatálnísrdeční infarkty a nefatální cévní mozkové příhody[0,87 p=0,0480,85-1,24Upacientů léčených telmisartanem byl méně často hlášen kašel a angioedém než upacientů, kterým
byl podáván ramipril. Naopak vpřípadě telmisartanu byla častěji hlášena hypotenze.
Kombinace telmisartanusramiprilem nepřinesla další prospěch ve srovnání se samotným ramiprilem
nebo samotným telmisartanem. Výskyt kardiovaskulární mortality a mortality ze všech příčin byl
utéto kombinace vyšší. Navíc vtéto skupině došlo kvýznamně vyššímuvýskytuhyperkalémie,
renálnímu selhání, hypotenze a synkop. Utéto skupiny pacientů se proto používání kombinace
telmisartanu sramiprilem nedoporučuje.
Ve studii „Účinná sekundární prevence cévních mozkových příhod“ 50let a starších, kteří prodělali cévní mozkovou příhodu, byl zaznamenán zvýšený výskyt sepse po
telmisartanu ve srovnání splacebem, 0,70% vs. 0,49% [RR 1,43 1,00-2,06vs. pacienti léčení placebem zvýšená míra výskytu sepse spojené spodáváním telmisartanu může být náhodný nález nebo může
souviset sdosud neznámým mechanismem.
Ve dvou velkých randomizovaných, kontrolovaných studiích Alone and in combination with Ramipril Global Endpoint TrialAffairs Nephropathy in Diabetesreceptorů pro angiotenzin II.
Studie ONTARGET byla vedena u pacientů s anamnézou kardiovaskulárního nebo
cerebrovaskulárního onemocnění nebo upacientů sdiabetes mellitus 2. typu se známkami poškození
cílových orgánů. Podrobnější informace viz odstavec s nadpisem "Kardiovaskulární prevence".
Studie VA NEPHRON-D byla vedena u pacientů sdiabetes mellitus 2. typu a diabetickou nefropatií.
Vtěchto studiích nebyl prokázán žádný významně příznivý účinek na renální a/nebo kardiovaskulární
ukazatele a mortalitu, ale v porovnání s monoterapií bylo pozorováno zvýšené riziko hyperkalemie,
akutního poškození ledvin a/nebo hypotenze. Vzhledem k podobnosti farmakodynamických vlastností
jsou tyto výsledky relevantní rovněž pro další inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin
II. Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotensin II proto nesmí pacienti s diabetickou
nefropatií užívat současně.
Studie ALTITUDE EndpointsACE nebo blokátorem receptorů pro angiotenzin II u pacientů sdiabetes mellitus 2. typu a
chronickým onemocněním ledvin, kardiovaskulárním onemocněním, nebo obojím. Studie byla
předčasně ukončena zdůvodu zvýšení rizika nežádoucích komplikací. Kardiovaskulární úmrtí a cévní
mozková příhoda byly numericky častější ve skupině saliskirenem než ve skupině splacebem a
zároveň nežádoucí účinky a sledované závažné nežádoucí účinky dysfunkcePediatrická populace
Bezpečnost aúčinnost přípravku Kinzalmono udětí adospívajících ve věku do 18let nebyla
stanovena.
Hypotenzní účinky dvou dávek telmisartanu byly hodnoceny u76pacientů shypertenzí, převážně
snadváhou ve věku 6až 18lettelmisartanu vdávce 1mg/kg dobu 4týdnů léčby. Sekundární hypertenze nebyla do hodnocení zahrnuta. Uněkterých
sledovaných pacientů byly užité dávky vyšší než jsou doporučené kléčbě hypertenze udospělé
populace a dosáhly denní dávky srovnatelné se 160mg, která byla testována udospělých pacientů.
Průměrné změny systolického krevního tlaku oproti výchozímu stavu sohledem na věkovou skupinu, byly-14,5 Upravené změny diastolického tlaku oproti výchozímu stavu byly -8,4 a -3,5 věku 6až 18let jsou obecně podobné jako udospělých. Bezpečnost dlouhodobé léčby telmisartanem
udětí a dospívajících nebyla hodnocena.
Zvýšení eosinofilů hlášené vtéto skupině pacientů nebylo udospělých zaznamenáno. Jeho klinický
význam a závažnost nejsou známy.
Tyto klinické údaje neumožňují stanovit účinnost a bezpečnost telmisartanu upediatrické populace
shypertenzí.