Humatrope Pro děti, pediatrická populace

Humatrope je indikován k dlouhodobé léčbě dětí s nedostatkem růstového hormonu následkem
nedostatečné sekrece normálního endogenního růstového hormonu.

Humatrope je také indikován k léčbě malé postavy u dětí s cytogeneticky prokázaným Turnerovým
syndromem.

Humatrope je indikován k léčbě růstové retardace u prepubertálních dětí s chronickou renální
insuficiencí.

Humatrope je také indikován k léčbě pacientů, u kterých je porucha růstu spojena s deficitem SHOX
genu potvrzeným analýzou DNA.

Humatrope je také indikován k léčbě malého vzrůstu u dětí (současná výška SDS <-2.5 a výška
adjustovaná na dospělost SDS <-1), které se narodily malé na svůj gestační věk (SGA),
s novorozeneckou výškou a/nebo délkou SDS <-2, u kterých nedošlo k růstovému výšvihu (rychlost
růstu SDS <0 v průběhu posledního roku) do věku 4 let a více.

Dospělí pacienti

Humatrope je určen dospělým s výrazným nedostatkem růstového hormonu, který byl potvrzen ve dvou
různých dynamických testech (např. test s inzulinovou hypoglykemií, test s klonidinem, test s infuzí
argininu).

Současně musí být splněna následující kritéria:
a/ Pacienti, kteří měli nedostatek růstového hormonu zjištěn už v dětství, jej musí mít znovu potvrzen
stimulačními testy před zahájením léčby Humatropem.
b/ Pacienti, u nichž vznikl nedostatek růstového hormonu až v dospělosti jako následek onemocnění
hypothalamu nebo podvěsku mozkového, musí mít současně prokázán nedostatek alespoň jednoho
dalšího (s onemocněním souvisejícího) hormonu, s výjimkou prolaktinu. Léčebná substituce tohoto
hormonu má být zahájena před začátkem podávání Humatropu.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Dávkování a schéma podávání má být uzpůsobeno individuálním potřebám jedince; obecně:

Pediatričtí pacienti s deficitem růstového hormonu:
Doporučená dávka je 0,025-0,035 mg/kg tělesné hmotnosti denně v podkožní injekci. Tato dávka
odpovídá přibližně 0,7-1,0 mg/m2 povrchu těla za den.

Pacienti s Turnerovým syndromem:
Doporučená dávka je 0,045-0,050 mg/kg tělesné hmotnosti denně v podkožní injekci podané nejlépe
navečer. Tato dávka odpovídá přibližně 1,4 mg/m2 tělesného povrchu za den.

Prepubertální pediatričtí pacienti s chronickou renální nedostatečností:
Doporučená dávka je 0,045-0,050 mg/kg tělesné hmotnosti denně v podkožní injekci.

Pediatričtí pacienti s deficitem SHOX genu:
Doporučená dávka je 0,045-0,050 mg/kg tělesné hmotnosti denně v podkožní injekci.

Pediatričtí pacienti, kteří se narodili malí na svůj gestační věk:
Doporučená dávka je 0,035 mg/kg tělesné hmotnosti denně (odpovídá přibližně 1,0 mg/m2 povrchu těla
za den) podaná subkutánní injekcí, dokud není dosaženo cílové výšky (viz bod 5.1).
Léčba by měla být přerušena po prvním roku léčby, pokud je rychlost růstu SDS nižší než +1,0 SDS.
Léčba by měla být ukončena, pokud je rychlost růstu <2 cm/rok a došlo k potvrzenému uzavření
růstových štěrbin odpovídající kostnímu věku >14 let (dívky), nebo 16 let (chlapci).

Dospělí pacienti s deficitem růstového hormonu
Doporučená počáteční dávka je 0,15-0,30 mg/den. U starších a obézních pacientů může být zapotřebí
nižší dávka.

Tato dávka může být postupně zvyšována podle individuálních potřeb pacienta na základě klinické
odpovědi a stanovení hladiny IGF-1. Celková denní dávka obvykle nepřekročí 1 mg. Koncentrace IGF-
I mají být udržovány pod horním limitem normálního rozsahu odpovídajícímu věku. Má být užita
nejnižší účinná dávka a její potřeba se může s věkem snižovat.

Ženy mohou vyžadovat vyšší dávky než muži, přičemž muži v průběhu času vykazují zvyšující se
citlivost vůči IGF-I. To znamená, že existuje riziko, že ženy, zejména na perorální estrogenové léčbě,
budou poddávkovány, zatímco muži budou léčeni nadměrně.

V případě přetrvávajících edémů nebo vážné parestezie mají být dávky somatotropinu sníženy, aby se
zabránilo vzniku syndromu karpálního tunelu (viz bod 4.8).

Způsob podání

Přípravek Humatrope se podává subkutánní injekcí po rekonstituci.

Místa vpichu subkutánních injekcí se mají měnit, aby se předešlo tukové atrofii v místě vpichu.

Návod k rekonstituci léčivého přípravku před jeho podáním je uveden v bodě 6.6.

4.3 Kontraindikace

Somatropin se nesmí používat v případě prokázání nádorové aktivity. Intrakraniální nádory musí být
inaktivní a před zahájením léčby růstovým hormonem musí být protinádorová léčba ukončena. Léčba
má být ukončena v případě průkazného růstu nádoru

Humatrope nesmí být rozpouštěn dodávaným diluentem a podán pacientům, kteří jsou citliví na glycerol
nebo metakresol.

Humatrope nesmí být používán k léčbě malého vzrůstu u dětí po uzavření růstových štěrbin.

Léčba přípravkem Humatrope nesmí být zahájena u pacientů, kteří jsou v akutním kritickém stavu po
operaci na otevřeném srdci, po nitrobřišní operaci, po mnohočetných zraněních, nebo u pacientů s akutní
dyspnoí (viz bod 4.4).

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Sledovatelnost

Aby se zlepšila sledovatelnost biologických léčivých přípravků má se přehledně zaznamenat název
podaného přípravku a číslo šarže.

Maximální doporučená denní dávka nemá být překročena (viz bod 4.2).

U bývalých pediatrických pacientů, kteří byli léčeni růstovým hormonem během dětství před dosažením
konečné tělesné výšky, musí být po uzavření růstových štěrbin znovu potvrzen deficit růstového
hormonu. Teprve poté může být zahájena další substituční léčba v dávkách pro dospělé.

Léčbu přípravkem Humatrope mají vykonávat pouze lékaři, kteří mají zkušenosti v diagnóze a léčbě
pacientů s deficiencí růstového hormonu.

Dosud nebylo prokázáno, že substituční léčba růstovým hormonem má vliv na poměr recidivy nebo
opětovného růstu intrakraniálních nádorů, běžná klinická praxe však požaduje pravidelné kontroly
hypofýzy u pacientů s předchozí poruchou funkce hypofýzy. U těchto pacientů se před zahájením
substituce růstového hormonu doporučuje počáteční vyšetření.

U pacientů léčených somatropinem s nádorovým onemocněním prodělaným v dětství bylo hlášeno
zvýšené riziko sekundárních neoplazmat (benigních nebo maligních). Nejčastějším typem těchto
sekundárních nádorů byly především intrakraniální nádory.

V případech vážné nebo opakující se bolesti hlavy, problémů zrakových, nauzey a zvracení je
doporučována fundoskopie k vyšetření otoku papily. Pokud je otok papily potvrzen, má být zvážena
diagnóza benigní intrakraniální hypertenze a případně vysazena léčba růstovým hormonem.

V současnosti nejsou k dispozici dostatečné podklady pro návrh klinického rozhodování u pacientů po
proběhlé nitrolební hypertenzi. Je-li znovu zahájeno léčení růstovým hormonem, je nezbytné pečlivě
sledovat příznaky nitrolební hypertenze.

U pacientů s endokrinními onemocněními včetně deficitu růstového hormonu může častěji dojít k
epifyzeolýze v oblasti velkých kloubů. Každé dítě, u kterého se projeví během léčby růstovým
hormonem kulhání, má být vyšetřeno.

Růstový hormon zvyšuje extrathyroidní konverzi T4 na T3 a může tak odhalit počínající hypotyreózu.
U všech pacientů se proto doporučuje sledování funkcí štítné žlázy.

U pacientů s hypopituitarismem má být po podání somatropinu substituční terapie pečlivě sledována.

U pediatrických pacientů má léčba pokračovat, dokud nedojde k zástavě růstu. Doporučené dávky
nemají být překračovány kvůli potenciálnímu riziku akromegalie, hyperglykemie a glykosurie.

Před zahájením léčby růstovým hormonem při chronické renální insuficienci má být pacient sledován
po dobu jednoho roku k potvrzení sekundární poruchy růstu. Během léčby růstovým hormonem má být
současně prováděna konzervativní léčba renální insuficience. V případě transplantace ledvin má být
léčba růstovým hormonem přerušena.

U 522 pacientů v kritickém stavu po operaci na otevřeném srdci, po nitrobřišní operaci, po
mnohočetných zraněních, nebo s akutním respiračním selháním byl pozorován vliv růstového hormonu
na průběh rekonvalescence ve dvou placebem kontrolovaných studiích. U pacientů léčených růstovým
hormonem (dávky 5,3 – 8 mg/den) byla úmrtnost vyšší (41,9 % vs. 19,3 %) oproti placebu. U pacientů
léčených dlouhodobě růstovým hormonem pro schválené indikace, u kterých nastane výše popsaný
kritický stav, nebyla bezpečnost pokračování léčby růstovým hormonem stanovena. Proto má být u
těchto pacientů v akutním kritickém stavu zvážen poměr výhod a rizik při pokračování léčby růstovým
hormonem.

Současné použití s perorální léčbou estrogenem

Pokud žena používající somatropin zahájí perorální estrogenovou léčbu, může být nutné zvýšit dávku
somatropinu, aby se udržela hladina sérového IGF-I v rozmezí normálních hodnot odpovídajících věku.
Naopak, pokud žena léčená somatropinem přestane užívat perorální estrogenovou léčbu, může být nutné
snížit dávku somatropinu, aby se předešlo přebytku růstového hormonu a/nebo nežádoucím účinkům
(viz bod 4.5). Jestliže je provedena změna cesty podání estrogenové substituce (perorální na
transdermální nebo naopak), má být dávka růstového hormonu znovu nastavena. V průběhu léčby může
být pozorováno zvýšení senzitivity k růstovému hormonu (vyjádřené jako změna v sérové hladině IGF-
I po podání růstového hormonu), zvláště u mužů.

Nasazení léčby somatropinem může mít za následek inhibici 11βHSD-1 a snížení sérové koncentrace
kortisolu. U pacientů léčených somatropinem může být odhalen dříve nediagnostikovaný centrální
(sekundární) hypoadrenalismus vyžadující substituční léčbu glukokortikoidy. Navíc pacienti léčení
substituční léčbou glukokortikoidy pro dříve diagnostikovaný hypoadrenalismus mohou vyžadovat po
zahájení léčby somatropinem zvýšení jejich udržovacích nebo stresových dávek (viz bod 4.5).

Prader-Willi Syndrom

Po zahájení léčby růstovým hormonem byly hlášeny případy spánkové apnoe a náhlé smrti u
pediatrických pacientů postižených syndromem Prader-Willi a s přítomností alespoň jednoho
z následujících rizikových faktorů: závažná obezita, předchozí obstrukce horních cest dýchacích nebo
spánková apnoe a neidentifikovaná respirační infekce. U pacientů s deficitem růstového hormonu, kteří
zároveň trpí syndromem Prader-Willi, má lékař při preskripci růstového hormonu zvážit poměr přínosu
a rizika léčby. Humatrope není indikován u pacientů trpících syndromem Prader-Willi
s nediagnostikovaným deficitem růstového hormonu.

Protože somatropin může snižovat citlivost na inzulin, pacienti mají být monitorováni, aby byla
odhalena případná intolerance glukózy. U pacientů s diabetem mellitem může být po zahájení léčby
somatropinem zapotřebí úpravy dávky inzulinu. Pacienti s diabetem mellitem nebo intolerancí glukózy
mají být během léčby somatropinem pečlivě monitorováni.

Starší pacienti (věk ≥ 65 let) jsou citlivější k účinku přípravku Humatrope a mohou být náchylnější
k rozvoji závažných nežádoucích účinků. Zkušenosti u pacientů nad 80 let jsou omezené.

Není dostatek zkušeností s dlouhotrvající léčbou dospělých.

Před zahájením léčby dětí s SGA mají být před zahájením léčby vyloučeny další možné příčiny poruchy
růstu.

Před zahájením léčby dětí s SGA a následně v ročních intervalech se doporučuje sledování plazmatické
hladiny inzulinu a glukózy v krvi nalačno. U pacientů s vyšším rizikem vývoje diabetu mellitu (např.
rodinná anamnéza, obezita, závažná inzulinová rezistence, acanthosis nigricans) má být proveden
perorální glukózový toleranční test. Jestliže dojde k rozvoji diabetu, růstový hormon nemá být podáván,
dokud nedojde ke stabilizaci antidiabetické terapie. Růstový hormon může být nadále podáván společně
s pečlivým sledováním metabolických parametrů. Může být zapotřebí zvýšení dávky inzulinu.

Před zahájením léčby dětí s SGA a následně v půlročních intervalech se doporučuje sledování
plazmatických koncentrací IGF-I. Pokud hladiny IGF-I opakovaně překračují +2 SD v porovnání
k referenčním hodnotám odpovídajícím pohlaví, věku a vývoje puberty, mají být při úpravě dávky brán
do úvahy poměr IGF-I/IGFBP-3.

Vzhledem k omezeným zkušenostem se nedoporučuje zahájení léčby přípravkem Humatrope u dětí
s SGA a dětí s deficitem SHOX genu ve věku blížícímu se pubertě.

Pokud je u dětí, které se narodily malé na svůj gestační věk (SGA), léčba růstovým hormonem ukončena
před dosažením cílové výšky, může dojít k částečné ztrátě možné cílové výšky.

Pankreatitida

Ačkoli je vzácná, má být pankreatitida zvažována u pacientů léčených somatropinem, u nichž se objevila
bolest břicha, a to zvláště u dětí.

Vývoj skoliózy u pediatrických pacientů

U dětí se může v obdobích rychlého růstu vyvíjet skolióza. Příznaky skoliózy je nutné během léčby
sledovat.

Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v denní dávce, to znamená, že je
v podstatě „bez sodíku“.