Granisetron kabi Poločas rozpadu, Farmakokinetické vlastnosti

Farmakokinetika po perorálním podání je lineární až do 2,5násobku doporučené dávky u dospělých
pacientů. Z extenzivního programu na zjištění dávky je zřejmé, že antiemetická účinnost nekoreluje
jednoznačně ani s podanými dávkami, ani s plazmatickými koncentracemi granisetronu.

Čtyřnásobné zvýšení úvodní profylaktické dávky granisetronu nevedlo k rozdílu ani v počtu pacientů
reagujících na léčbu ani v délce trvání příznaků.

Distribuce

Granisetron je široce distribuován, se středním distribučním objemem asi 3 l/kg. Na plazmatické
bílkoviny se váže asi 65 % granisetronu.

Biotransformace

Granisetron se primárně metabolizuje v játrech prostřednictvím oxidace s následnou konjugací.
Hlavními složkami jsou 7-OH-granisetron a jeho sulfátové a glukuronidové konjugáty. Ačkoli u 7-OH-
granisetronu i indazolin-N-desmethyl-granisetronu byly pozorovány antiemetické vlastnosti, není
pravděpodobné, že by se významně podílely na farmakologické aktivitě granisetronu u člověka.
In vitro studie na jaterních mikrosomech prokázaly, že hlavní cesta metabolismu granisetronu je
inhibována ketokonazolem, což naznačuje na metabolismus zprostředkovaný cytochromem Ppodskupiny 3A (viz bod 4.5).

Eliminace

Clearance probíhá převážně prostřednictvím metabolismu v játrech. Močí se vylučuje průměrně 12 %
granisetronu v nezměněné formě a asi 47 % ve formě metabolitů. Zbytek se vylučuje stolicí ve formě
metabolitů. Střední plazmatický poločas u pacientů po perorální i intravenózní aplikaci je přibližně hodin, individuálně však může docházet k velké variabilitě.

Farmakokinetický(é) vztah(y)

Renální selhání


唀 pacientů s těžkým renálním selháním jsou farmakokinetické údaje po podání jedné intravenózní dávky
obvykle srovnatelné s údaji získanými od zdravých subjektů.

Porucha funkce jater

Celková plazmatická clearance intravenózní dávky byla u pacientů s poruchou funkce jater způsobenou
nádorovým postižením jater asi poloviční ve srovnání s hodnotami získanými od pacientů bez jaterního
poškození. Přesto není třeba dávku nijak upravovat (viz bod 4.2).

Starší osoby

U starších subjektů se farmakokinetické parametry po podání jednotlivé intravenózní dávky pohybovaly
ve stejném rozmezí jako u ostatních (mladších) subjektů.

Pediatrická populace

U dětí je farmakokinetika po podání jednotlivých intravenózních dávek podobná jako u dospělých,
pokud jsou vhodné parametry (distribuční objem, celková plazmatická clearance) normalizovány na
tělesnou hmotnost.