Flucloxacillin fresenius kabi Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: peniciliny rezistentní na působení beta-laktamáz, ATC kód: J01CF05.

Flukloxacilin je polosyntetický penicilin (beta-laktamové antibiotikum; isoxazolylpenicilin) s úzkým
spektrem aktivity primárně proti grampozitivním organismům, včetně kmenů produkujících laktamázu.

Mechanismus účinku
Flukloxacilin inhibuje jeden nebo více enzymů (často označovaných jako proteiny vázající penicilin, PBP)
v biosyntetické dráze bakteriálního peptidoglykanu, který je nedílnou strukturální složkou bakteriální
buněčné stěny. Inhibice syntézy peptidoglykanů vede k oslabení buněčné stěny, po kterém obvykle
následuje buněčná lýza a smrt.

Vztah FK/FD
Doba nad minimální inhibiční koncentrací (T > MIC) je považována za hlavní determinant účinnosti
flukloxacilinu.

Mechanismus rezistence
Rezistence na isoxazolylpeniciliny (tzv. rezistence na meticilin) je způsobena bakteriemi produkujícími
změněný protein vázající penicilin. Ve skupině beta-laktamů se může objevit zkřížená rezistence s jinými
peniciliny a cefalosporiny. Stafylokoky rezistentní na meticilin mají obecně nízkou citlivost na všechna
beta-laktamová antibiotika.


Antimikrobiální aktivita
Flukloxacilin je účinný proti beta-laktamům pozitivním i negativním kmenům Staphylococcus aureus a
dalším aerobním grampozitivním kokům, s výjimkou Enterococcus faecalis. Gramnegativní bacily nebo
anaeroby jsou středně až plně rezistentní. Enterobakterie jsou plně rezistentní na flukloxacilin stejně jako
stafylokoky rezistentní na meticilin.

Hraniční hodnoty
Hraniční hodnoty dle EUCAST, verze 10.0 platné od 1. 1. 2020 jsou následující:
Mikroorgamismy MIC (mg/l)
Staphylococcus spp. Poznámka1)
Streptococcus spp.(skupina A, C a G) Poznámka2)
1) Většina stafylokoků je producentem penicilinázy a některé jsou rezistentní na meticilin. Oba mechanismy je
činí rezistentními k benzylpenicilinu, fenoxymethylpenicilinu, ampicilinu, amoxicilinu, piperacilinu a
tikarcilinu. Stafylokoky, které jsou citlivé na benzylpenicilin a cefoxitin, lze označit jako citlivé na všechny
peniciliny. Stafylokoky, které testují rezistenci na benzylpenicilin, ale jsou citlivé na cefoxitin, jsou citlivé na
kombinace inhibitorů beta-laktamázy, isoxazolylpeniciliny (oxacilin, kloxacilin, dikloxacilin a flukloxacilin) a
nafcilin. U perorálně podávaných přípravků je třeba věnovat pozornost dosažení dostatečné expozice v místě
infekce. Stafylokoky, kterým v testu vyjde rezistence na cefoxitin, jsou rezistentní na všechny peniciliny.
2) Citlivost streptokoků skupin A, B, C a G na peniciliny se odvozuje od citlivosti na benzylpenicilin, s
výjimkou fenoxymethylpenicilinu a isoxazolylpenicilinů pro streptokoky skupiny B.

Riziko poškození jater
Existují důkazy, že riziko poškození jater indukovaného flukloxacilinem se zvyšuje u subjektů nesoucích
alelu HLA-B*5701. Navzdory této silné asociaci se pouze u 1 z 500–1 000 nositelů vyvine poškození jater.
Pozitivní prediktivní hodnota testování alely HLA-B*5701 na poškození jater je proto velmi nízká (0,12%)
a rutinní screening této alely se nedoporučuje.