Eliskardia Poločas rozpadu, Farmakokinetické vlastnosti

Prasugrel je prekurzor léčiva a rychle se in vivo metabolizuje na aktivní metabolit a neaktivní
metabolity. Expozice metabolitu (AUC) se vyznačuje střední až nízkou variabilitou mezi subjekty
(27 %) a uvnitř subjektu (19 %). Farmakokinetika prasugrelu je u zdravých subjektů, pacientů se
stabilní aterosklerózou a pacientů podstupujících perkutánní koronární intervenci podobná.

Absorpce
Prasugrel se rychle vstřebává a metabolizuje, s nástupem vrcholu plazmatické koncentrace (Cmax)
aktivního metabolitu přibližně za 30 minut. Expozice aktivního metabolitu (AUC) se proporcionálně
zvyšuje v celém rozmezí terapeutických dávek. Ve studii zdravých subjektů nebyla AUC aktivního
metabolitu ovlivněna vysokokalorickou stravou s vysokým obsahem tuku, ale Cmax byla nižší o 49 % a
doba do dosažení Cmax (Tmax) se prodloužila z 0,5 na 1,5 hodiny. Prasugrel byl v klinickém hodnocení
TRITON podáván bez ohledu na jídlo. Prasugrel je tedy možné podávat bez ohledu na jídlo, aplikace
nasycovací dávky prasugrelu nalačno však může zajistit nejrychlejší nástup účinku (viz bod 4.2).

Distribuce
Vazba aktivního metabolitu na lidský sérový albumin (4 % pufrovaný roztok) byla 98 %.

Biotransformace
Prasugrel není po perorálním podání detekován v plazmě. Rychle se hydrolyzuje ve střevě na
thiolakton, který se pak přeměňuje na aktivní metabolit jediným krokem metabolizmu cytochromu


P450, primárně enzymy CYP3A4 a CYP2B6 a do menší míry enzymy CYP2C9 a CYP2C19. Aktivní
metabolit se dále metabolizuje na dvě neaktivní sloučeniny S- metylací nebo konjugací s cysteinem.

U zdravých subjektů, pacientů se stabilní aterosklerózou a pacientů s ACS, kteří užívali prasugrel,
neměly genetické odchylky CYP3A5, CYP2B6, CYP2C9 nebo CYP2C19 žádný relevantní vliv na
farmakokinetiku prasugrelu nebo na jeho inhibici destičkové agregace.

Eliminace
Přibližně 68 % dávky prasugrelu se vylučuje do moči a 27 % do stolice, jako neaktivní metabolity.
Eliminační poločas aktivního metabolitu je asi 7,4 hodiny (rozpětí 2 až 15 hodin).

Farmakokinetika u zvláštní populace
Starší pacienti: Ve studii u zdravých subjektů ve věku 20 až 80 let věk nijak významně neovlivňoval
farmakokinetiku prasugrelu nebo jeho inhibici destičkové agregace. Ve velkém klinickém hodnocení
fáze 3 byla průměrná odhadovaná expozice (AUC) aktivního metabolitu u velmi starých pacientů (ve
věku ≥ 75 let) oproti subjektům ve věku < 75 let o 19 % vyšší. Prasugrel by se měl u pacientů ve věku
≥ 75 let užívat opatrně, vzhledem k možnému riziku krvácení v této populaci (viz body 4.2 a 4.4). Ve
studii u pacientů se stabilizovanou aterosklerózou byla AUC aktivního metabolitu u pacientů ve věku
≥75 užívajících prasugrel 5 mg přibližně poloviční ve srovnání s pacienty ve věku < 65 let užívajících
prasugrel 10 mg a protidestičkový účinek prasugrelu 5 mg byl snížený, ne avšak non-inferiorní ve
srovnání s dávkou 10 mg.

Porucha funkce jater: U pacientů s lehkou až středně těžkou poruchou funkce jater (Child Pugh třída
A a B) není nutná žádná úprava dávky. Farmakokinetika prasugrelu a jeho inhibice destičkové
agregace byly u subjektů s lehkou až středně těžkou poruchou funkce jater podobné jako u zdravých
subjektů. U pacientů s těžkou poruchou funkce jater nebyla farmakokinetika ani farmakodynamika
prasugrelu studována. Prasugrel se u pacientů s těžkou poruchou funkce jater nesmí podávat (viz bod
4. 3).

Porucha funkce ledvin: U pacientů s poruchou funkce ledvin, včetně pacientů s terminálním
onemocněním ledvin, není nutná žádná úprava dávky. Farmakokinetika prasugrelu a jeho inhibice
destičkové agregace se u pacientů se středně těžkou poruchou funkce ledvin (GF
30<50 ml/min/1,73m2) a u zdravých subjektů podobala. Inhibice destičkové agregace prasugrelem
byla také podobná u zdravých subjektů a u pacientů s terminálním onemocněním ledvin, kteří
vyžadovali hemodialýzu, u pacientů s terminálním onemocněním ledvin však Cmax a AUC aktivního
metabolitu klesaly o 51 %, respektive o 42 %.

Tělesná hmotnost: Průměrná expozice (AUC) aktivního metabolitu prasugrelu je u zdravých subjektů
a pacientů s tělesnou hmotností < 60 kg ve srovnání s těmi, kteří váží ≥ 60 kg, o přibližně 30 až 40 %
vyšší. Prasugrel by se u pacientů s tělesnou hmotností <60 kg měl užívat opatrně, vzhledem k
možnému riziku krvácení v této populaci (viz bod 4.4). Ve studii u pacientů se stabilizovanou
aterosklerózou byla střední hodnota AUC aktivního metabolitu u pacientů s tělesnou hmotností
< 60 kg užívajících prasugrel 5 mg nižší o 38 % ve srovnání s pacienty s tělesnou hmotností ≥ 60 kg
užívajících prasugrel 10 mg a protidestičkový účinek byl podobný u dávky 5 mg i 10 mg.

Etnický původ: V klinických farmakologických studiích byla AUC aktivního metabolitu po adjustaci
na tělesnou hmotnost u čínských, japonských a korejských subjektů ve srovnání s bělošskou populací
o přibližně 19 % vyšší, což převážně souvisí s vyšší expozicí u asijských subjektů vážících < 60 kg.
Není žádný rozdíl v expozici mezi čínskými, japonskými a korejskými subjekty. Expozice u subjektů
afrického a hispánského původu je srovnatelná s expozicí u bělošské populace. Nedoporučuje se žádná
úprava dávky pouze na podkladě etnického původu.

Pohlaví:
U zdravých subjektů a pacientů je farmakokinetika prasugrelu podobná u mužů i u žen.

Pediatrická populace:


Farmakokinetika a farmakodynamika prasugrelu v pediatrické populaci nebyly hodnoceny (viz bod
4.2).