Edicin Dávkování a způsob podání

Dávkování
Kde je to vhodné, má být vankomycin podáván v kombinaci s jinými antibakteriálními léčivy.

Intravenózní podání
Iniciální dávka má být založena na celkové tělesné hmotnosti. Následující úpravy dávky mají
být založeny na sérových koncentracích, aby bylo dosaženo cílových terapeutických
koncentrací. Pro následující dávky a dobu podávání je nutno vzít v úvahu funkci ledvin.

Pacienti ve věku od 12 let a starší
Doporučená dávka je 15 až 20 mg/kg tělesné hmotnosti každých 8 až 12 hodin (nesmí se
překročit 2 g na jednu dávku).
U vážně nemocných pacientů může být použita nasycovací dávka 25–30 mg/kg tělesné
hmotnosti pro usnadnění dosažení cílové udržovací koncentrace vankomycinu v séru.

Kojenci a děti ve věku od jednoho měsíce do 12 let:
Doporučená dávka je 10 až 15 mg/kg tělesné hmotnosti každých 6 hodin (viz bod 4.4).

Novorozenci narození v termínu (od narození do postnatálního věku 27 dnů) a novorozenci
narození předčasně (od narození do předpokládaného data termínu narození plus 27 dnů)
Pro stanovení dávkovacího režimu pro novorozence je nutné vyžádat radu lékaře zkušeného v
léčbě novorozenců. Jedna možná cesta dávkování vankomycinu u novorozenců je uvedena v
následující tabulce: (viz bod 4.4)

PMA (týdny) Dávka (mg/kg) Interval podávání (h)
<29 15 29-35 15 >35 15 PMA: doba od poslední menstruace (postmenstruační věk - [(doba, která uplynula od prvního
dne poslední menstruace do porodu (gestační věk) plus doba, která uplynula po porodu
(poporodní věk)].

Peroperační profylaxe bakteriální endokarditidy ve všech věkových skupinách
Doporučená dávka je iniciální dávka 15 mg/kg před zahájením anestezie. V závislosti na
trvání chirurgického výkonu může být vyžádána druhá dávka vankomycinu.

Trvání léčby
Tabulka níže ukazuje navrhované trvání léčby. V jednotlivém případě musí být trvání léčby
přizpůsobeno typu a závažnosti onemocnění a individuální klinické odpovědi.

Indikace Trvání léčby

Komplikované infekce kůže a měkkých tkání
- bez nekrotizace
RRT) vzhledem k mnoha proměnným faktorům, které u nich mohou ovlivnit hladiny
vankomycinu.
U pacientů s lehkou nebo středně těžkou poruchou funkce ledvin se počáteční dávka nesmí
snižovat. U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin je vhodnější raději prodloužit interval
mezi podáním než podávat nižší denní dávky.
Musí se věnovat odpovídající pozornost souběžnému podávání léčivých přípravků, které
mohou snížit clearance vankomycinu a/nebo zesílit jeho nežádoucí účinky (viz bod 4.4).
Vankomycin je špatně dialyzovatelný intermitentní hemodialýzou. Nicméně použití membrán
s vysokou propustností (high-flux) a kontinuální léčby nahrazující funkci ledvin (continuous
renal replacement therapy - CRRT) zvyšuje clearance vankomycinu a obecně vyžaduje
náhradní dávku (obvykle po hemodialýze v případě intermitentní hemodialýzy).

Dospělí
Úprava dávky u dospělých pacientů může být založena na odhadovaném poměru glomerulární
filtrace (eGFR) podle následujícího vzorce:

Muži: [tělesná hmotnost (kg) x 140 - věk (roky)]/ 72 x sérový kreatinin (mg/dl)
Ženy: 0,85 x hodnota vypočtená podle výše uvedeného vzorce.

Obvyklá počáteční dávka pro dospělé pacienty je 15 až 20 mg/kg, má být podána každých hodin u pacientů s clearance kreatininu mezi 20 až 49 ml/min. U pacientů s těžkou poruchou
funkce ledvin (clearance kreatininu nižší než 20 ml/min) nebo u pacientů na léčbě nahrazující
funkci ledvin, odpovídající načasování a velikost následných dávek ve velké míře závisí na
způsobu RRT a má být založeno na nejnižších sérových hladinách vankomycinu a na

reziduální funkci ledvin (viz bod 4.4). V závislosti na klinické situaci se musí zvážit
pozdržení další dávky po dobu čekání na výsledky stanovení hladin vankomycinu.
U kriticky nemocných pacientů s poruchou funkce ledvin počáteční nasycovací dávka (25 až
30 mg/kg) nemá být snižována.

Pediatrická populace
Úprava dávky u pediatrických pacientů ve věku 1 rok a starších může být založena na
odhadované rychlosti glomerulární filtrace (eGFR) pomocí revidovaného Schwartzova
vzorce:
eGFR (ml/min/1,73m2 ) = (výška cm x 0,413)/ sérový kreatinin (mg/dl)
eGFR (ml/min/1,73m2) = (výška cm x 36,2)/ sérový kreatinin (μmol/l)
Pro novorozence a kojence ve věku do 1 roku je potřeba vyhledat radu odborníka, protože
revidovaný Schwartzův vzorec u nich nelze aplikovat.

Orientační doporučení dávkování pro pediatrickou populaci jsou uvedena v tabulce níže a
sledují ty samé principy jako u dospělých pacientů.

GFR (ml/min/1,73 m2) IV dávka Frekvence
50-30 15 mg/kg po 12 hodinách
29-10 15 mg/kg po 24 hodinách
< 10 10-15 mg/kg Opakovaná dávka na základě
hladin* Intermitentní hemodialýza 15 mg/kg
Peritoneální dialýza 10-15 mg/kg
Kontinuální terapie
nahrazující funkci ledvin
15 mg/kg Opakovaná dávka na základě
hladin*
*Odpovídající načasování a velikost následných dávek ve velké míře závisí na způsobu RRT
a má být založeno na sérových hladinách vankomycinu získaných před podáním dávky a na
reziduální funkci ledvin. V závislosti na klinické situaci se musí zvážit pozdržení další dávky
po dobu čekání na výsledky stanovení hladin vankomycinu.


Porucha funkce jater
U pacientů s poruchou funkce jater není zapotřebí žádná úprava dávky.

Těhotenství
U těhotných žen mohou být potřebné signifikantně vyšší dávky pro dosažení terapeutických
sérových koncentrací (viz bod 4.6).

Obézní pacienti
U obézních pacientů musí být úvodní dávka individuálně upravena podle celkové tělesné
hmotnosti jako u neobézních pacientů.

Perorální podání

Pacienti ve věku od 12 let a starší

Léčba infekce vyvolané bakterií Clostridium difficile (CDI):
Doporučená dávka vankomycinu je 125 mg každých 6 hodin po dobu 10 dní u první epizody
nezávažné infekce způsobené bakterií Clostridium difficile (CDI). Tato dávka může být

zvýšena až na 500 mg každých 6 hodin po dobu 10 dní v případě závažného nebo
komplikovaného onemocnění. Maximálni denní dávka nemá přesáhnout 2 g.
U pacientů s mnohočetnými rekurencemi infekce se má zvážit léčba probíhajíci epizody CDI
vankomycinem 125 mg čtyřikrát denně po dobu 10 dní následovaná buď snížením dávky,
např. postupně snižovanou dávkou až na 125 mg denně nebo pulsním režimem, např. 125-mg/den každé 2-3 dny po dobu nejméně 3 týdnů.

Novorozenci, kojenci a děti ve věku do 12 let
Doporučená dávka vankomycinu je 10 mg/kg perorálně každých 6 hodin po dobu 10 dnů.
Maximální denní dávka nemá přesáhnout 2 g.
Může být nutné přizpůsobit délku léčby vankomycinem klinickému průběhu u jednotlivých
pacientů. Kdykoliv je to možné, má být ukončena léčba antibakteriálním léčivem podezřelým
ze zapříčinění CDI. Má být zahájeno odpovídající doplnění tekutin a elektrolytů.

Monitorování sérových koncentrací vankomycinu
Frekvence monitorování léčivého přípravku (therapeutic drug monitoring - TDM) je potřeba
individualizovat na základě klinické situace a odpovědi na léčbu, v rozmezí od denních
vzorků, které mohou být vyžadovány u některých hemodynamicky nestabilních pacientů, až
po vzorky nejméně jednou týdně u stabilních pacientů, vykazujících terapeutickou odpověď.
U pacientů s normální funkcí ledvin má být sérová hladina vankomycinu monitorována druhý
den léčby těsně před podáním další dávky.
U pacientů s intermitentní hemodialýzou mají být hladiny vankomycinu obvykle vyšetřeny
před hemodialýzou.
Po perorálním podání se má provádět monitorování sérových hladin vankomycinu u pacientů
se zánětlivými střevními onemocněními (viz bod 4.4).
Minimální terapeutické hladiny vankomycinu v krvi mají normálně být 10-20 mg/l, v
závislosti na místě infekce a citlivosti patogenu. Klinickými laboratořemi jsou obvykle
doporučovány nejnižší hladiny 15-20 mg/l, aby lépe pokryly patogeny klasifikované jako
citlivé s MIC ≥1 mg/l (viz body 4.4 a 5.1).
Metody založené na modelech mohou být užitečné v předpovědi individuálního dávkovacího
režimu pro dosažení odpovídající AUC. Přístup založený na modelu může být užitečný jak
pro výpočet personalizované úvodní dávky, tak pro úpravu dávky založené na výsledcích
TDM (viz bod 5.1).

Způsob podání

Intravenózní podání
Intravenózní vankomycin je obvykle podáván jako intermitentní infuze a dávkovací
doporučení uvedená v tomto bodě pro intravenózní podání odpovídají tomuto typu podání.
Vankomycin se musí podávat pouze pomalou intravenózní infuzí v trvání nejméně jedné
hodiny nebo rychlostí nejvýše 10 mg/min (podle toho, co je delší) jež je dostatečně naředěna
(nejméně 100 ml na 500 mg nebo nejméně 200 ml na 1000 mg) (viz bod 4.4).
Pacienti, jejichž příjem tekutin musí být omezen, mohou rovněž dostat roztok 500 mg/50 ml
nebo 1000 mg/100 ml, ačkoliv riziko nežádoucích účinků vyvolaných infuzí může být u
těchto vyšších koncentrací zvýšeno.
Návod k rekonstituci tohoto léčivého přípravku před jeho podáním je uveden v bodě 6.6.
Kontinuální infuze vankomycinu může být zvážena např. u pacientů s nestabilní clearance
vankomycinu.



Perorální podání
Roztok se podá pacientovi k vypití anebo se může podat nasogastrickou sondou (viz bod
6.6). Příprava roztoku pro perorální podání je uvedena v bodě 6.