Akutní perorální toxicita bisakodylu u hlodavců i mimo skupinu hlodavců je nízká a překročila dávku g/kg. Psi tolerovali dávky až 15 g/kg. Hlavním klinickým příznakem akutní toxicity byl průjem, snížení motorické aktivity a piloerekce. Studie toxicity při opakovaném podávání v délce až 26 týdnů byly provedeny u potkanů, malých laboratorních vepřů a u opic makak rhesus. Podle očekávání lék způsobil těžký průjem v závislosti na dávce u všech druhů (kromě vepřů). Nedošlo k žádným zřetelným histopatologickým změnám a zejména k žádné nefrotoxicitě v souvislosti s lékem. Bisakodylem indukoval proliferativní léze viděné v močovém měchýři potkanů léčených 32 týdnů. Tyto proliferace nelze přisoudit samotnému bisakodylu, jsou považovány za sekundární v důsledku vzniku mikrokaménků kvůli změnám v močových elektrolytech, a proto pro člověka nejsou považovány za klinicky významné. Data z rozsáhlé sady bakteriálních a savčích testovacích systémů mutagenicity neprokázala genotoxický potenciál bisakodylu. Bisakodyl také nevedl k žádnému významnému nárůstu morfologické transformace embryonálních buněk syrských křečků (SHE). Narozdíl od genotoxického a kancerogenního projímadla fenolftaleinu nevykazuje bisakodyl v příslušných testech žádný mutagenní potenciál.
Žádná konvenční kancerogenní studie (celoživotní) není pro bisakodyl dostupná. Vzhledem k terapeutické podobnosti s fenolftaleinem byl bisakodyl zkoumán po dobu 26 týdnů na modelu ptransgenních myší. Nebyl pozorován vznik žádné neoplazie v souvislosti s léčbou až do perorální dávky na úrovni 8000 mg/kg/den.
Nebyly zjištěny žádné teratogenní účinky u potkanů a králíků (riziko pro těhotenství kategorie B podle FDA) až do dávky 1000 mg/kg/den, což převyšuje maximální doporučenou denní dávku u lidí (MRHDD; v mg/m2) nejméně 800krát. U potkanů byla toxicita pro samice a embryotoxicita pozorována při dávce 80krát vyšší než je MRHDD.
Volně dostupný nekomerční projekt za účelem laického srovnání léčiv na úrovni interakcí, vedlejších účinků, stejně jako cen léčiv a jejich a alternativ