Doxorubicin teva Dávkování a způsob podání

Doxorubicin-hydrochlorid smí být podáván jen pod dohledem kvalifikovaného lékaře se zkušenostmi
s cytotoxickou léčbou. Také pacienti musí být v průběhu léčby pečlivě a často monitorováni.

Z důvodu vysokého rizika vzniku letální kardiomyopatie se má léčba před každou aplikací
individuálně posoudit z hlediska poměru riziko/přínos.

Před zahájením léčby se doporučuje změřit hodnoty jaterních funkcí pomocí běžných jaterních testů
jako AST, ALT, ALP a bilirubin a také hodnoty funkce ledvin (viz bod 4.4).
Aby bylo možné posoudit stav srdeční funkce pacienta, má se provést analýza ejekční frakce levé
komory (LVEF) pomocí ultrazvuku nebo scintigrafie srdce. Toto vyšetření se provádí před zahájením
léčby i po každé akumulované dávce přibližně 100 mg/m2 (viz bod 4.4).

Intravenózní (i.v.) podání doxorubicinu se musí provádět velmi pečlivě a je vhodné provést aplikaci ve
formě volně tekoucí nitrožilní infuze chloridu sodného nebo 5% glukosy po dobu 3-5 minut. Tento
způsob minimalizuje riziko trombózy či perivenózní extravazace, která způsobuje závažnou celulitidu,
tvorbu puchýřů a nekrózu měkkých tkání. Doxorubicin může být podáván intravenózně jako bolus
trvající do několika minut, jako krátkodobá do hodiny trvající infuze nebo kontinuální infuze trvající
až 96 hodin. Přímá injekce i.v. se nedoporučuje z důvodu rizika extravazace, k níž může docházet
dokonce i při adekvátním zpětném natažení krve do jehly.

Doxorubicin se nesmí podávat intramuskulárně, subkutánně, perorálně nebo intratekálně.

Intravenózní podání
Dávka se obvykle stanovuje podle plochy povrchu těla (mg/m2). Dávkovací režim doxorubicinu se
může lišit v závislosti na indikaci (solidní tumory nebo akutní leukemie) a v závislosti na použití
specifického léčebného režimu (např. podávání v monoterapii nebo v kombinaci s dalšími
cytotoxickými látkami nebo jako součást multidisciplinární procedury zahrnující kombinaci
chemoterapie, chirurgického výkonu a radioterapie a hormonální léčby).

Monoterapie
Doporučená dávka je 60-75 mg/m2 tělesného povrchu jako i.v. injekce podávaná jednorázově nebo v
rozdělených 2-3 dávkách po sobě následujících podávané i.v. v intervalu 21 dnů.Dávkovací schéma a
dávky se mohou přizpůsobit podle protokolu. Pro získání přesných informací o dávkování se obraťte
na aktuální léčebný protokol.

Kombinovaná terapie
Pokud se doxorubicin-hydrochlorid podává v kombinaci s jinou cytostatickou látkou, dávka se má
snížit na 30-60 mg/m2 každé 3-4 týdny.

Maximální kumulativní dávka
Maximální celková kumulativní dávka 450-550 mg/m2 plochy povrchu těla (a to včetně použití
příbuzných léků jako daunorubicin) se nemá překračovat.
U pacientů trpících souběžně onemocněním srdce, kteří se podrobují ozařování mediastina a/nebo
srdce, pacienti dříve léčení alkylujícími látkami a u vysoce rizikových pacientů (např. pacienti
s arteriální hypertenzí po dobu delší než 5 let, pacienti po prodělaném koronárním, chlopňovém nebo
myokardiálním onemocnění nebo pacienti starší 70 let) nemá maximální celková dávka překročit
400 mg/m2 plochy povrchu těla. Srdeční funkce u těchto pacientů má být sledována (viz bod 4.4).

Zvláštní populace

Pacienti s imunosupresí
V případě imunosuprese se má dávka snížit, alternativní dávkování je 15-20 mg/m2 tělesného povrchu
týdně.

Pacienti s poruchou funkce jater
V případě poruchy funkce jater se musí dávkování snížit podle následující tabulky:

Sérový bilirubin Doporučená dávka
20-50 μmol/l ½ normální dávky
> 50-85 μmol/l ¼ normální dávky
> 85 μmol/l Přerušení léčby

Pacienti s poruchou funkce ledvin
U pacientů s renální insuficiencí (GFR nižší než 10 ml/min) se podává pouze 75 % plánované dávky.

Pacienti s rizikem poruch srdeční funkce
U pacientů se zvýšeným rizikem srdeční toxicity se má zvážit spíše podání jedné dávky formou
24hodinové kontinuální infuze než formou injekce. Tímto způsobem se může kardiotoxicita snížit,
aniž by byla snížena terapeutická účinnost přípravku. U těchto pacientů má být před každou léčebnou
kúrou změřena ejekční frakce.

Pacienti s omezenou rezervou kostní dřeně nesouvisející s daným onemocněním
U pacientů, kteří mají v anamnéze myelosupresiva, se může dávkování snížit. Jejich rezerva kostní
dřeně totiž nemusí být dostatečná.

Starší pacienti
U starších pacientů může být třeba dávkování snížit.

Pediatrická populace
Vzhledem ke značně vysokému nebezpečí kardiotoxicity, kterou vyvolává doxorubicin u dětí, se mají
použít určité maximální kumulativní dávky, které závisejí na věku pacientů. U menších dětí (do 12 let)
se za maximální kumulativní dávky obvykle považuje 300 mg/m2, zatímco u dospívajících pacientů
(nad 12 let) je maximální kumulativní dávka stanovena na 450 mg/m2. Pro kojence nebylo maximální
kumulativní dávkování zatím stanoveno, lze však předpokládat ještě nižší snášenlivost.

Dávkování u dětí má být sníženo, protože je u nich zvýšené riziko kardiotoxicity, zejména pozdní.
Nástup myelotoxicity lze předpokládat za 10 až 14 dnů po zahájení léčby. Obraťte se na aktuální
léčebné protokoly a odbornou literaturu.

Obézní pacienti
U obézních pacientů může být nutné zvážit snížení počáteční dávky nebo prodloužení intervalu mezi
dávkami (viz bod 4.4).


Intravezikální podání
Intravezikálně podaný doxorubicin-hydrochlorid může být použit k léčbě superficiálních tumorů
močového měchýře nebo jako profylaxe ke snížení rekurence po transuretrální resekci (TUR).
Doporučená dávka pro intravezikální léčbu je 30-50 mg v 25-50 ml fyziologického roztoku k instilaci.
Optimální koncentrace se pohybuje okolo 1 mg/ml. Roztok má být v močovém měchýři ponechán 1 až
hodiny. Během této doby se má pacient každých 15 minut otočit o 90°. Aby se předešlo
nepřiměřenému naředění močí, má být pacient poučen, aby 12 hodin před instilací nepil žádné
tekutiny (to může snížit tvorbu moče až na 50 ml/h). Instilace se může opakovat v intervalu 1 týdne až
měsíce podle toho, zda je léčba terapeutická nebo profylaktická.

Poznámka: Dávkování S-lipozomálního doxorubicinu a (konvenčního) doxorubicinu se liší. Tyto dvě
formy není možné zaměňovat.