Detaily léku nejsou ve vybraném jazyce k dispozici, zobrazuje se originální dostupný text
Doxorubicin medac Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: Cytostatika (antracykliny a příbuzné látky) ATC kód: L01DB Mechanismus účinku Doxorubicin je antracyklinové antibiotikum. Svůj antineoplastický účinek uplatňuje prostřednictvím cytotoxických mechanismů účinku, především interkalací do DNA, inhibicí enzymu topoizomerázy II a produkcí reaktivních forem kyslíku (ROS). Všechny zmíněné mechanismy mají nepříznivý dopad na syntézu DNA: Interkalace molekuly doxorubicinu má za následek inhibici RNA a DNA polymeráz narušením rozpoznávání bází a sekvenční specifity. V důsledku inhibice topoizomerázy II dochází
k jednořetězcovým a dvouřetězcovým zlomům šroubovice DNA. K rozštěpení DNA dochází také v důsledku chemické reakce s vysoce reaktivními formami kyslíku, například s hydroxylovým radikálem OH. Následkem jsou mutageneze a chromozomální aberace.
Zdá se, že specificita toxicity doxorubicinu souvisí především s proliferační aktivitou normální tkáně. Mezi poškozené normální tkáně tedy patří hlavně kostní dřeň, gastrointestinální trakt a pohlavní žlázy.
Důležitou příčinou selhání léčby doxorubicinem a jinými antracykliny je rozvoj rezistence. Při pokusu o překonání rezistence buněk vůči doxorubicinu bylo zvažováno použití kalciových antagonistů, například verapamilu, jelikož primárním cílem je buněčná membrána. Verapamil inhibuje pomalý vápníkový kanál a může zvýšit buněčný příjem doxorubicinu. Při pokusech na zvířatech provázejí kombinaci doxorubicinu a verapamilu vážné toxické účinky.
Volně dostupný nekomerční projekt za účelem laického srovnání léčiv na úrovni interakcí, vedlejších účinků, stejně jako cen léčiv a jejich a alternativ