Dopegyt Užívání po expiraci, upozornění a varování

Po náhlém vysazení perorální methyldopy se vzácně objevila rebound hypertenze. Proto se léčba
methyldopou nesmí vysazovat náhle.

Pacienti s poruchou funkce ledvin mohou být citlivější na hypotenzní účinky methyldopy (viz body 4.a 5.2).

Synkopa u starších osob může souviset se zvýšenou citlivostí na sedativní a hypotenzní účinky a
s pokročilým arteriosklerotickým vaskulárním onemocněním. Tomu lze zabránit nižšími dávkami (viz
bod 4.2). Při podávání methyldopy starším osobám je nutná opatrnost.

Vzácně se objevila získaná hemolytická anémie; pokud příznaky ukazují na anémii, je nutno stanovit
hemoglobin a/nebo hematokrit. Pokud se anémie potvrdí, je nutno udělat testy na hemolýzu. Pokud je
hemolytická anémie přítomna, musí se přípravek Dopegyt vysadit. Ukončení léčby, za podávání
kortikosteroidu nebo bez něj, obvykle přineslo rychlou remisi. Vzácně však došlo k úmrtí.

Strana 3 (celkem 8)

Někteří pacienti léčení methyldopou kontinuálně měli pozitivní Coombsův test. Z hlášení různých studií
jsou incidence v průměru mezi 10 a 20 %. Pozitivní Coombsův test se vzácně objeví v prvních šesti
měsících léčby, přičemž pokud se neobjeví v prvních 12 měsících, není pravděpodobné, že by se objevil
při pokračující léčbě. Jeho vznik rovněž závisí na dávce, nejnižší incidence je u pacientů léčených denní
dávkou methyldopy 1000 mg nebo nižší. Test je pak negativní obvykle za několik týdnů nebo měsíců
po vysazení methyldopy.
Znalost skutečnosti, že v minulosti došlo k pozitivní Coombsově reakci, usnadní vyhodnocení křížové
zkoušky při transfuzi. Pokud pacient s pozitivní Coombsovou reakcí vykazuje inkompatibilní malou
křížovou zkoušku, je nutno provést nepřímý Coombsův test. Pokud je negativní, lze transfuzi krve
kompatibilní ve velkém křížovém testu provést. Pokud je pozitivní, musí vhodnost transfuze stanovit
hematolog.

Vzácně byla hlášena reverzibilní leukopenie s primárním účinkem na granulocyty.
Po vysazení léčby se počty granulocytů vrátily k normálu. Vzácně se objevila reverzibilní
trombocytopenie.

Příležitostně se během prvních třech týdnů léčby objevila horečka, někdy spojená s eosinofilií nebo
abnormalitami v testech jaterních funkcí. Rovněž se může objevit žloutenka s horečkou nebo bez ní.
Obvykle nastupuje během prvních dvou nebo tří měsíců léčby. U některých pacientů jsou nálezy
konzistentní s nálezy při cholestáze. Vzácně byly hlášeny případy smrtelné nekrózy jater. Biopsie jater,
provedená u několika pacientů s dysfunkcí jater, prokázala mikroskopickou fokální nekrózu
kompatibilní s přecitlivělostí na léčivou látku. Před léčbou se doporučuje provést testy jaterních funkcí
a stanovit celkové a diferenciální počty bílých krvinek, a ty pak provádět pravidelně během prvních šesti
až dvanácti týdnů léčby nebo kdykoli se objeví nevysvětlitelná horečka.
Pokud se horečka, abnormality v jaterních funkcích nebo žloutenka objeví, musí se léčba vysadit. Pokud
souvisí s methyldopou, teplota a abnormality jaterních funkcí se vrátí k normálu. U takových pacientů
se již methyldopa nesmí znovu použít.
U pacientů s onemocněním nebo dysfunkcí jater v anamnéze se methyldopa musí používat opatrně.

Pacienti léčení methyldopou mohou potřebovat nižší dávky anestetik (viz bod 4.5). Pokud během
anestézie dojde k hypotenzi, lze ji obvykle zvládnout vasopresoriky. Adrenergní receptory zůstávají
během léčby methyldopou citlivé.

Vzácně byly během léčby methyldopou u pacientů se závažnou bilaterální cerebrovaskulární chorobou
pozorovány mimovolní choreo-athetotické pohyby. Pokud se takovéto pohyby objeví, léčba se musí
vysadit.

Interference s laboratorními testy:
Methyldopa může interferovat s měřeními kyseliny močové pomocí reakce s kyselinou
fosfowolframovou, sérového kreatininu pomocí alkalické pikrátové metody a AST (SGOT)
kolorimetrickou metodou. Interference se spektrofotometrickými metodami analýzy AST (SGOT)
hlášena nebyla.

Jelikož methyldopa fluoreskuje na stejných vlnových délkách jako katecholaminy, mohou být hlášena
falešně vysoká množství katecholaminů v moči, což interferuje s diagnostikou katecholaminy
secernujících nádorů, jako je feochromocytom nebo paragangliom. Je důležité tento jev rozpoznat ještě
před tím, než je pacient s možným feochromocytomem operován. Methyldopa neinterferuje s měřeními
kyseliny vanilylmandlové těmi metodami, které kyselinu vanilylmandlovou převádějí na vanilin.
Methyldopa je kontraindikována k léčbě pacientů s katecholaminy secernujícími nádory, jako je
feochromocytom nebo paragangliom.

Vzácně, kdy je moč po vymočení vystavena působení vzduchu, může v důsledku rozpadu methyldopy
nebo jejích metabolitů ztmavnout.

V prvních 1-3 měsících léčby se doporučuje kontrola krevního obrazu a hladiny sérových transamináz.
V prvních 6-10 týdnech léčby je nutno vyloučit možnou autoimunní hemolytickou anémii pomocí

Strana 4 (celkem 8)
Coombsova testu (DCT). Ten má být při dlouhodobé léčbě opakován každý 1/2-1 rok.

Po dobu léčby je třeba vyvarovat se požívání alkoholických nápojů (viz bod 4.5).