Deferiprone lipomed Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Všechny jiné terapeutické přípravky, látky tvořící cheláty se železem,
ATC kód: V03AC
Mechanismus účinku

Léčivou látkou je deferipron železo v molárním poměru 3:1.

Farmakodynamické účinky

Klinická hodnocení prokázala účinnost deferipronu při stimulaci vylučování železa a dávka 25 mg/kg
třikrát denně může zabránit progresi ukládání železa, které se hodnotí podle hladiny feritinu v séru
u pacientů s talasemií vyžadujících transfuzi. Data z publikované literatury o studiích rovnováhy
železa u pacientů s onemocněním thalassaemia major ukázala, že současné použití deferipronu
s deferoxaminem sobě, např. deferipron během dne a deferoxamin během nociu kteréhokoliv z těchto léčivých přípravků samostatně. Dávky deferipronu v těchto studiích byly v
rozmezí od 50 do 100 mg/kg denně a dávky deferoxaminu od 40 do 60 mg/kg denně. Chelatační
terapie však nemusí nutně chránit před poškozením orgánů železem.

Klinická účinnost a bezpečnost

Studie LA16-0102, LA-01 a LA08-9701 porovnávaly účinnost deferipronu s účinností deferoxaminu
na kontrolu sérové hladiny feritinu u pacientů s thalassémií závislých na transfuzích. Deferipron
a deferoxamin měly stejný účinek na vyvolání stabilizace či snížení zátěže organismu železem bez
ohledu na kontinuální přísun železa do organismu transfuzemi u těchto pacientů neukázala žádný rozdíl v podílu pacientů s negativní tendencí vývoje sérového feritinu mezi oběma
terapeutickými skupinami; p > 0,05
Ke kvantifikaci zátěže myokardu železem byla též použita metoda magnetické rezonance Přetížení organismu železem vyvolává ztrátu signálu MRI T2* závislou na koncentraci, tudíž zvýšený
obsah železa v myokardu vede ke snížení hodnot MRI T2* v myokardu. Hodnoty MRI T2* v
myokardu nižší než 20 ms představují přetížení srdce železem. Zvýšení hodnot MRI T2* v myokardu
během léčby ukazuje, že dochází k odstraňování železa z myokardu. Byla prokázána pozitivní
korelace mezi hodnotami MRI T2* a srdeční funkcí komory /EFLK/

10
Studie LA16-0102 porovnávala účinnost deferipronu s účinností deferoxaminu na snížení přetížení
srdce železem a zlepšení srdeční funkce transfuzích. Šedesát jedna pacientů s přetížením srdce železem, kteří byli dříve léčeni deferoxaminem,
bylo randomizováno k pokračující léčbě deferoxaminem k převedení na deferipron deferipron účinnější na snížení přetížení srdce železem. U pacientů léčených deferipronem došlo ke
zlepšení hodnoty T2* v srdci o více než 3 ms ve srovnání se změnou asi o 1 ms u pacientů léčených
deferoxaminem. Ve stejném časovém bodě se EFLK zvýšila proti počátku o 3,07 ± 3,58 absolutních
jednotek skupině léčené deferoxaminem
Studie LA12-9907 porovnávala přežití, výskyt srdeční choroby a progresi srdeční choroby u
129 pacientů s thalassemia major léčených po dobu nejméně 4 let deferipronem deferoxaminem elektrokardiogramem, klasifikací dle New York Heart Association chorobu. Při prvním hodnocení nebyl zaznamenán významný rozdíl v procentu pacientů se srdeční
dysfunkcí hodnocení nedošlo u žádného z pacientů léčených deferipronem ke zhoršení stavu srdce, na rozdíl od dysfunkce byla zaznamenána u 13 léčených deferipronem, kteří při prvním hodnocení nevykazovali srdeční chorobu Celkově došlo u menšího počtu pacientů léčených deferipronem ke zhoršení srdeční dysfunkce od
prvního do posledního hodnocení ve srovnání s pacienty léčenými deferoxaminem p = 0,007
Údaje z publikované literatury odpovídají výsledkům ze studií a prokazují nižší výskyt srdečních
chorob a/nebo zvýšené přežití u pacientů léčených deferipronem než u pacientů léčených
deferoxaminem.

Randomizované, placebem kontrolované, dvojitě zaslepené klinické hodnocení hodnotilo účinek
souběžné léčby deferipronem a deferoxaminem u pacientů s onemocněním thalassaemia major, kteří
dříve dostávali standardní chelatační monoterapii se subkutánně podávaným deferoxaminem a u
kterých byla mírná až střední zátěž srdce železem dostávalo 32 pacientů deferoxamin denněPo jednom roce léčby v rámci studie bylo u pacientů se souběžnou chelatační léčbou vyšší snížení
feritinu v krevním séru 146 μg/l u monoterapie deferoxaminem, p<0,001železem dle hodnocení podle zvýšení MRI T2* na 15,7 ms u monoterapie deferoxaminem, p = 0,02játrech, také hodnoceno zvýšením MRI T2* 5,0 ms u monoterapie s deferoxaminem, p < 0,001
Studie LA37-1111 byla provedena k vyhodnocení účinku jednorázových terapeutických a supraterapeutických u zdravých subjektů. Maximální rozdíl mezi průměrem hodnot nejmenších čtverců terapeutické dávky a placeba byl 3,01 ms confidence limit, UCLnezpůsobuje žádné významné prodloužení intervalu QT.


11