Betadine Předávkování

Příznaky
Systémová toxicita může vést k porušení funkce ledvin (včetně anurie), tachykardii, hypotenzi,
oběhovému selhání, otoku glottis vedoucímu k asfyxii nebo plicnímu edému, záchvatům křečí,
horečce a metabolické acidóze. Rovněž se může rozvinout hypertyreóza nebo hypotyreóza. V případě
dysfunkce štítné žlázy je nutno ošetřování jodovaným povidonem ukončit.

Léčba
Léčba je symptomatická a podpůrná.
Při těžké hypotenzi je nutno podat intravenózně tekutiny; v případě nutnosti lze podat vasopresorika.
Pokud poleptání horních dýchacích cest vede k významnému otoku a edému, může být potřebná
endotracheální intubace.

Nemělo by se vyvolávat zvracení. Pacienta je nutno udržovat v takové poloze, aby dýchací cesty byly
volné a zabránilo se aspiraci (při zvracení).

Pokud pacient nezvrací a snáší přijímání potravy ústy, požití potravin obsahujících škrob (např.
brambor, chleba) může napomoci převést jód na méně toxický jodid. Pokud nejsou přítomny známky
perforace střeva, lze provést výplach žaludku roztokem škrobu pomocí nasogastrické sondy (výtok ze
žaludku bude modro-nachový, přičemž jeho barvu lze využít jako vodítko ke stanovení okamžiku, kdy
lze výplach ukončit).

Jód je účinně odstraňován hemodialýzou, která by se měla použít při závažných případech otravy
jódem, zejména pokud je přítomno selhání ledvin. Kontinuální žilní hemodiafiltrace je méně účinná
než hemodialýza.