Avelox Poločas rozpadu, Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce a biologická dostupnost
Po podání jednotlivé dávky 400 mg moxifloxacinu během infuze trvající 1 hodinu byla na konci
infuze zjištěna nejvyšší plazmatická koncentrace přibližně 4,1 mg/l, tato koncentrace je přibližně o % vyšší oproti hodnotě zjištěné po perorálním podání (3,1 mg/l). AUC po intravenózním podání
dosahuje hodnoty přibližně 39 mg.h/l, tato hodnota je jen o málo vyšší než hodnota pozorovaná po
perorálním podání (35 mg.h/l), což je v souladu s biologickou dostupností, která je přibližně 91 %.

Úprava dávky intravenózně podávaného moxifloxacinu není nutná vzhledem k věku a pohlaví
pacienta.


Farmakokinetika je lineární při perorálním podání jedné dávky v rozsahu 50 - 1200 mg, při
jednorázovém intravenózním podání dávky až do výše 600 mg a při podávání dávky 600 mg jednou
denně po dobu 10 dní.

Distribuce v organismu
Moxifloxacin se velmi rychle distribuuje do extravaskulárního prostoru. Po dávce 400 mg je
distribuční objem v rovnovážném stavu (Vss) asi 2 l/kg. In vitro a ex vivo experimenty ukázaly vazbu
na proteiny přibližně 40 – 42 % nezávisle na koncentraci léčivého přípravku. Moxifloxacin se váže
převážně na sérový albumin.

Nejvyšší koncentrace 5,4 mg/kg a 20,7 mg/kg (geometrický průměr) byly zjištěné v čase 2,2 hodiny
po perorálním podání dávky v bronchiální sliznici a tekutině epiteliální výstelky. Odpovídající
maximální koncentrace v alveolárních makrofázích dosáhla hodnoty 56,7 mg/kg. V tekutině puchýře
byla po 10 hodinách po intravenózním podání zjištěna koncentrace 1,75 mg/l. Po podání intravenózní
dávky byl v intersticiální tekutině zjištěn podobný koncentračně časový profil nevázané látky jako
v plazmě, nejvyšší koncentrace nevázané látky 1,0 mg/ml (geometrický průměr) byla zjištěna přibližně
v čase 1,8 hodiny po podání intravenózní dávky.

Biotransformace
Moxifloxacin prochází fází II biotransformace a je vylučován renálními (přibližně 40 %) a
žlučovými/fekálními (přibližně 60 %) cestami v nezměněné podobě a dále také jako thiosloučenina
(M1) a glukuronid (M2). M1 a M2 jsou jediné metabolity významné u lidí, oba jsou mikrobiologicky
neaktivní.

V klinických studiích fáze I a in vitro studiích nebyly pozorovány žádné farmakokinetické interakce
s ostatními léky procházejícími fází I biotransformace, včetně enzymů cytochromu P-450. Nejsou tu
známky oxidačního metabolizmu.

Eliminace
Moxifloxacin je eliminován z plazmy s průměrným terminálním poločasem přibližně 12 hodin.
Průměrná zjevná celková tělesná clearance po 400 mg dávce je v rozmezí 179 až 246 ml/min. Po
dávce 400 mg se vylučovalo močí přibližně 22 % moxifloxacinu a stolicí přibližně 26 %, celkově asi
96 % léčivého přípravku podaného intravenózně. Renální clearance činí asi 24 - 53 ml/min, což svědčí
pro částečnou tubulární reabsorpci léku v ledvinách. Současné podávání moxifloxacinu s ranitidinem
nebo probenecidem nemá vliv na renální clearance moxifloxacinu.

Porucha funkce ledvin
Farmakokinetika moxifloxacinu se významně nemění u pacientů s renální poruchou (včetně clearance
kreatininu > 20 ml/min/1,73 m2). Při zhoršení renální funkce se až 2,5x zvyšuje koncentrace
metabolitu M2 (glukuronidu) (s clearance kreatininu od < 30 ml/min/1,73 m2).

Porucha funkce jater
Na základě farmakokinetických studií dosud provedených u pacientů s poruchou funkce jater (Child-
Pughova třída A, B) není možné určit, jestli existují rozdíly ve srovnání se zdravými dobrovolníky.
Porucha funkce jater byla spojená se zvýšenou expozicí M1 v plazmě, zatímco expozice samotným
lékem byla srovnatelná s expozicí u zdravých dobrovolníků. V klinické praxi nejsou dostatečné
zkušenosti s používáním moxifloxacinu u pacientů s poruchou funkce jater.