Avelox Interakce

Interakce s léčivými přípravky
Při současném podávání moxifloxacinu a dalších léčivých přípravků, které prodlužují QT interval,
není možno vyloučit zesílení účinku na prodloužení QT intervalu. To může vést ke zvýšenému riziku
ventrikulárních arytmií, včetně torsade de pointes. Proto je kontraindikováno současné podávání
moxifloxacinu a těchto léčivých přípravků (viz také bod 4.3):
- antiarytmika třídy IA (např. chinidin, hydrochinidin, disopyramid),
- antiarytmika třídy III (např. amiodaron, sotalol, dofetilid, ibutilid),
- antipsychotika (např. fenotiaziny, pimozid, sertindol, haloperidol, sultoprid),
- tricyklická antidepresiva,
- některá antibiotika (sachinavir, erythromycin i.v., pentamidin, antimalarika zvláště halofantrin),
- některá antihistaminika (terfenadin, astemizol, mizolastin)
- a dalších (cisaprid, vinkamin i.v., bepridil, difemanil).
U pacientů užívajících přípravky, které mohou snižovat hladinu draslíku v krvi (např. kličková diuretika
a diuretika thiazidového typu, laxativa a klystýr (ve vysokých dávkách), kortikosteroidy, amfotericin
B) nebo které jsou spojovány s klinicky významnou bradykardií, musí být moxifloxacin používán
s opatrností.

Po opakovaném podání zdravým dobrovolníkům moxifloxacin zvyšoval Cmax digoxinu přibližně o % bez účinku na AUC a minimální koncentrace. Při současné aplikaci s digoxinem není třeba zvláštní
opatrnosti.

V rámci studií vykonaných u dobrovolníků s diabetem vyústilo současné podání moxifloxacinu a
glibenklamidu v přibližně 21% snížení maximální koncentrace glibenklamidu v plazmě. Kombinace
glibenklamidu a moxifloxacinu může teoreticky vést k mírné a přechodné hyperglykemii. I přes
pozorované farmakokinetické změny glibenklamidu nebyly zaznamenány změny
farmakodynamických parametrů (glukóza v krvi a inzulín). Nebyly tedy pozorovány žádné klinicky
významné interakce mezi moxifloxacinem a glibenklamidem.

Změny v INR
Ve velkém počtu případů se u pacientů užívajících antibiotika (zvláště fluorochinolony, makrolidy,
tetracykliny, kotrimoxazol a některé cefalosporiny) projevila zvýšená aktivita perorálních
antikoagulancií. Infekce, zánětlivé stavy, věk a celkový stav pacienta se jeví jako rizikové faktory. Za
těchto podmínek je obtížné hodnotit, zda poruchy INR (international normalised ratio) způsobují
infekce nebo antibiotická léčba. Jako preventivní opatření by se INR měl mnohem častěji
monitorovat. Pokud je to nevyhnutelné, dávka perorálních antikoagulancií by se měla vhodně upravit.

Klinické studie ukázaly, že nedochází k žádným interakcím při současném podání moxifloxacinu s:
ranitidinem, probenecidem, perorálními kontraceptivy, doplňky stravy obsahujícími vápník,
parenterálně aplikovaným morfinem, teofylinem, cyklosporinem nebo itrakonazolem.

Studie in vitro s lidskými enzymy cytochromu P-450 podporovaly tyto údaje. Vzhledem k těmto
výsledkům jsou metabolické interakce cestou enzymů cytochromu P-450 nepravděpodobné.


Interakce s jídlem
Moxifloxacin nevykazuje žádné klinicky relevantní interakce s jídlem, a to ani s mléčnými výrobky.