Amaryl Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: antidiabetika, kromě inzulínů: deriváty sulfonylmočoviny. ATC kód:
A10B B
Glimepirid je perorální antidiabetikum patřící k derivátům sulfonylurey. Může být použito k léčbě
non-inzulin dependentního diabetes mellitus.

Mechanismus účinku
Glimepirid účinkuje především stimulací uvolňování inzulínu z beta buněk pankreatu.
Stejně jako u ostatních derivátů sulfonylurey je tento účinek založen na zvýšené odpovědi beta buněk
pankreatu na fyziologickou stimulaci glukózou. Navíc má glimepirid výrazný extrapankreatický
účinek, který se předpokládá rovněž u ostatních derivátů sulfonylurey.

Uvolňování inzulínu
Deriváty sulfonylurey ovlivňují sekreci inzulínu interakcí s ATP-senzitivními draslíkovými kanály
v membráně beta buněk. Uzavření draslíkového kanálu vyvolává depolarizaci beta buněk a vede –
otevřením vápníkových kanálů – ke zvýšenému vstupu vápníku do buněk.
To vede k uvolnění inzulínu exocytózou.
Glimepirid se mnohem rychleji váže a uvolňuje z vazby na protein v membráně beta buněk, který je
spojen s ATP-senzitivním draslíkovým kanálem. Místo vazby je však odlišné od obvyklého
vazebného místa sulfonylurey.

Extrapankreatické účinky
Extrapankreatické účinky jsou například zlepšení citlivosti periferních tkání k inzulínu a snížení
vychytávání inzulínu játry.
Vychytávání glukózy z krve do periferní svalové a tukové tkáně se děje pomocí specifických
transportních proteinů, lokalizovaných v buněčné membráně. Transport glukózy do těchto tkání je
limitujícím krokem v rychlosti využití glukózy. Glimepirid velmi rychle zvyšuje počet aktivních
přenašečů glukózy v plazmatické membráně svalových a tukových buněk, což vede ke stimulaci
vychytávání glukózy.

Glimepirid zvyšuje aktivitu glykosyl-fosfatidylinositol-specifické fosfolipázy C, což může souviset
s léky-indukovanou lipogenezí a glykogenezí v jednotlivých tukových a svalových buňkách.
Glimepirid inhibuje tvorbu glukózy v játrech zvýšením intracelulární koncentrace fruktózo-2,bisfosfátu, který inhibuje glukoneogenezi.

Celkově
U zdravých osob je minimální účinná perorální dávka přibližně 0,6 mg. Účinek glimepiridu závisí na
dávce a je reprodukovatelný. Fyziologická odpověď na akutní fyzickou zátěž, tj. snížení sekrece
inzulínu, je přítomna i při léčbě glimepiridem.
Bez ohledu na to, zda byl léčivý přípravek podán 30 minut před jídlem nebo bezprostředně před
jídlem, není signifikantní rozdíl v účinku. U diabetických pacientů lze dosáhnout dobré metabolické
kompenzace po dobu 24 hodin jednou denní dávkou.

Ačkoli hydroxy metabolity glimepiridu zapříčiňují malý, ale signifikantní pokles glykemie u zdravých
osob, toto je pouze malým podílem na celkovém účinku látky.

Kombinovaná terapie s metforminem
Současnou léčbou glimepiridem a metforminem bylo dosaženo v jedné studii u neadekvátně
kompenzovaných pacientů lepší metabolické kontroly, než při léčbě samotným metforminem při užití
maximální dávky.

Kombinovaná terapie s inzulínem
Údaje pro kombinaci s inzulínem jsou omezené. U pacientů, u kterých ani při maximální denní dávce
glimepiridu není dosaženo adekvátní kontroly, se může zahájit současná inzulínová terapie. Ve dvou
studiích bylo kombinovanou terapií dosaženo stejného zlepšení metabolické kontroly, jako u
samotného inzulínu. Při kombinované terapii však byly požadovány nižší průměrné dávky inzulínu.

Zvláštní skupiny pacientů
Pediatrická populace
Aktivní kontrolovaná klinická studie (glimepirid až do 8 mg denně nebo metformin až do 2000 mg
denně) trvající 24 týdnů byla provedena u 285 dětí (ve věku 8-17 let) s diabetem 2. typu. Jak u
glimepiridu, tak i u metforminu se během klinické studie projevilo významné snížení výchozích
hodnot HbA1C (glimepirid – 0,95 (SE 0,41); metformin – 1,39 (SE 0,40)). Glimepirid však nedosáhl
kritéria non-inferiority vůči metforminu v průměrné změně od výchozích hodnot (baseline) HbA1c.
Rozdíl mezi oběma typy léčby byl 0,44 % ve prospěch metforminu. Horní hranice (1,05) 95%
konfidenčního intervalu pro rozdíl nebyla pod 0,3% hranici inferiority.
V porovnání s dospělými pacienty s diabetem 2. typu nebyla u dětí po léčbě glimepiridem pozorována
žádná nová bezpečnostní rizika. Pro dětské pacienty nejsou k dispozici žádné dlouhodobé údaje o
bezpečnosti a účinnosti.