Při pokusech na zvířatech vedlo dlouhodobé podávání vysokých dávek alopurinolu k tvorbě sraženin xantinu (urolitiáza), což vedlo k morfologickým změnám v orgánech urinů.
Mutagenita: Cytogenetické studie prokázali, že alopurinol neindukuje chromozomální aberace v lidských krevních buňkách in vitro v koncentracích až do 100 μg/ml a in vivo v koncentracích až do 600 mg/den podávaných během průměrného období 40 měsíců.
Alopurinol neprodukuje in vitro nitroso- sloučeniny a neovlivňuje transformaci lymfocytů in vitro.
Důkazy biochemických a jiných cytologických výzkumů silně naznačují, že alopurinol nemá žádné škodlivé účinky na DNA v jakékoli fázi buněčného cyklu a není mutagenní.
Karcinogenita: U myší a potkanů léčených alopurinolem po dobu až 2 let nebyly zjištěny žádné známky karcinogenity.
Reprodukční toxicita:
Jedna studie na myších, jimž byly podávané intraperitoneální dávky 50 nebo 100 mg/kg v 10. nebo 13. den březosti, vedla k fetálním abnormalitám, nicméně v podobné studii na potkanech s dávkami mg/kg ve 12. den březosti nebyly žádné abnormality pozorovány. Extenzivní studie vysokých perorálních dávek alopurinolu na myších do 100 mg/kg/den, na potkanech do 200 mg/kg/den a králících do 150 mg/kg/den během 8. až 1
Volně dostupný nekomerční projekt za účelem laického srovnání léčiv na úrovni interakcí, vedlejších účinků, stejně jako cen léčiv a jejich a alternativ