PERINDOPRIL KRKA - souhrn údajů a příbalový leták

Sp. zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Perindopril Krka 4 mg tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna tableta obsahuje perindoprilum erbuminum 4 mg, což odpovídá perindoprilum 3,338 mg.

Pomocná látka se známým účinkem: monohydrát laktosy
Perindopril Krka 4 mg tablety: 72,28 mg monohydrátu laktosy/tableta

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Tableta

Perindopril Krka 4 mg tablety: bílé, podlouhlé, bikonvexní tablety se zkosenými hranami a s půlicí
rýhou na jedné straně. Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Hypertenze:
Léčba hypertenze.
Srdeční selhání:
Léčba symptomatického srdečního selhání.
Stabilní ischemická choroba srdeční:
Snížení rizika srdečních příhod u pacientů s infarktem myokardu a/nebo revaskularizací v anamnéze.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Dávkování má být předepsáno individuálně pro každého pacienta (viz bod 4.4) a na základě odpovědí
krevního tlaku.

Hypertenze:
Perindopril se může užívat samostatně nebo v kombinaci s další antihypertenzní terapií (viz body 4.3,
4.4, 4.5 a 5.1).
Doporučená počáteční dávka je 4 mg jednou denně ráno.
U pacientů se silně aktivovaným renin-angiotensin-aldosteronovým systémem (především
s renovaskulární hypertenzí, deplecí soli a/nebo objemu, srdeční dekompenzací nebo závažnou
hypertenzí) může dojít k výraznému poklesu krevního tlaku, který následuje po první dávce. U těchto
pacientů je doporučována počáteční dávka 2 mg a zahájení léčby má probíhat pod dohledem lékaře.
Po měsíci léčby může být dávkování zvýšeno na 8 mg jednou denně.
Na počátku léčby perindoprilem se může objevit symptomatická hypotenze; ta je pravděpodobnější
u pacientů souběžně užívajících diuretika.


Proto se doporučuje dbát opatrnosti u těchto pacientů, neboť mohou mít objemovou depleci nebo
depleci solí.
Je-li to možné, doporučuje se vysadit diuretikum 2 až 3 dny před zahájením léčby perindoprilem (viz
bod 4.4).
Doporučená počáteční dávka u pacientů s renovaskulární hypertenzí, u kterých nelze přerušit léčbu
diuretiky, je 2 mg jednou denně. Je třeba sledovat renální funkce a hladiny draslíku v séru. V případě
nutnosti může být dávkování později upraveno podle odpovědi krevního tlaku. Pokud je třeba, může
se v léčbě diuretiky pokračovat.

Léčba starších pacientů má být zahájena dávkou 2 mg, která může být v případě potřeby postupně
zvýšena na 4 mg. Je-li to nezbytné, může se v závislosti na renálních funkcích po jednom měsíci léčby
dávkování postupně zvýšit až na 8 mg (viz tabulka níže).

Symptomatické srdeční selhání:
Vzhledem k tomu, že je perindopril často podáván jako přídatná terapie ke kalium-nešetřícím
diuretikům a/nebo digoxinu a/nebo beta-blokátorům, doporučuje se zahájit léčbu pod pečlivým
lékařským dohledem. Doporučená počáteční dávka je 2 mg ráno. Pokud je tato dávka tolerována,
může být zvýšena po 2 týdnech na 4 mg jednou denně.
Dávkování má být vždy upraveno individuálně podle klinické odpovědi pacienta.
U pacientů se závažným srdečním selháním a u ostatních rizikových skupin (pacienti s poruchou
funkce ledvin a sklonem k nerovnováze elektrolytů a pacienti užívající současně diuretika a/nebo
vazodilatancia) má být léčba zahájena pod pečlivým lékařským sledováním (viz bod 4.4).
Z důvodu zvýšeného rizika vzniku symptomatické hypotenze (např. deplece solí s nebo bez
hyponatremie, u hypovolemie nebo během intenzivní diuretické léčby) mají být před zahájením léčby
perindoprilem upraveny dysbalance tekutin a elektrolytů. Před zahájením a během léčby
perindoprilem je nutné pečlivě sledovat krevní tlak, renální funkce a hodnoty kalia v krvi (viz bod
4.4).

Stabilní ischemická choroba srdeční:
Léčba perindoprilem se zahajuje dávkou 4 mg jednou denně po 2 týdny. Následně se může dávka
zvýšit na 8 mg jednou denně, v závislosti na renálních funkcích a pokud je dávka 4 mg dobře
tolerována.

Starší pacienti mají, v závislosti na renálních funkcích, užívat první týden 2 mg denně, následující
týden 4 mg jednou denně před navýšením dávky na 8 mg jednou denně (viz Tabulka 1 „Úprava
dávkování při poruše funkce ledvin“). Dávka může být navýšena jen tehdy, pokud je předchozí nižší
dávka dobře tolerována.

Pacienti s poruchou funkce ledvin:
U pacientů s poruchou funkce ledvin má být dávkování perindoprilu upraveno podle clearance
kreatininu (viz Tabulka 1).

Tabulka 1: Úprava dávkování při poruše funkce ledvin
Clearance kreatininu (ml/min) Doporučená dávka
ClCr ≥ 60 4 mg denně
30 < ClCr < 60 2 mg denně
15 < ClCr < 30 2 mg obden
Hemodialyzovaní pacienti*, ClCr < 15 2 mg v den dialýzy
*Clearance perindoprilátu při dialýze je 70 ml/min. Pacienti podstupující hemodialýzu mají užít
perindopril po jejím skončení.

Pacienti s poruchou funkce jater:
U pacientů s poruchou funkce jater není třeba úpravy dávkování (viz body 4.4 a 5.2).

Pediatrická populace

Bezpečnost a účinnost perindoprilu u dětí a dospívajících do 18 let věku nebyla stanovena.


V současnosti dostupné údaje jsou popsány v bodě 5.1, ale na jejich základě nelze učinit žádná
doporučení ohledně dávkování.
Proto se použití u dětí a dospívajících nedoporučuje.

Způsob podání:

Perorální podání
Doporučuje se užívat perindopril jednou denně ráno před jídlem.

4.3 Kontraindikace

• Hypersenzitivita na perindopril, na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1 nebo na
kterýkoli jiný inhibitor ACE;
• Anamnéza angioedému souvisejícího s předchozí terapií inhibitory ACE (viz bod 4.4);
• Dědičný nebo idiopatický angioedém;
• Druhý a třetí trimestr těhotenství (viz body 4.4 a 4.6);
• Souběžné užívání přípravku Perindopril Krka 4 mg s přípravky obsahujícími aliskiren je
kontraindikováno u pacientů s diabetem mellitem nebo s poruchou funkce ledvin
(GFR < 60 ml/min/1,73 m2) (viz body 4.5 a 5.1);
• Souběžné užívání se sakubitrilem/valsartanem. Přípravek Perindopril Krka nesmí být nasazen
dříve než 36 hodin po poslední dávce sakubitrilu/valsartanu (viz body 4.4 a 4.5);
• Mimotělní léčba vedoucí ke kontaktu krve se záporně nabitým povrchem (viz bod 4.5);
• Signifikantní bilaterální stenóza renální arterie nebo stenóza renální arterie u jedné fungující
ledviny (viz bod 4.4).

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Stabilní ischemická choroba srdeční
Pokud se nestabilní angina pectoris objeví během prvního měsíce léčby perindoprilem, je třeba před
pokračováním léčby pečlivě zhodnotit poměr risk/benefit.

Hypotenze
ACE inhibitory mohou vyvolat pokles krevního tlaku. Symptomatická hypotenze je u pacientů
s nekomplikovanou hypertenzí vzácná a je pravděpodobnější u pacientů s hypovolemií v důsledku
diuretické léčby, neslané diety, dialýzy, průjmu nebo zvracení; stejně jako u pacientů se závažnou
renin-dependentní hypertenzí (viz body 4.5 a 4.8). Klinická hypotenze byla pozorována rovněž
u pacientů se závažným srdečním selháním s nebo bez souběžně se vyskytující nedostatečnosti ledvin.
Hypotenze je pravděpodobnější u pacientů s pokročilým srdečním selháním užívajících vysoké dávky
kličkových diuretik nebo s hyponatremií či poruchou funkce ledvin. U pacientů s rizikem vzniku
klinické hypotenze je doporučováno zahájit léčbu a přidávání dávky pod pečlivým lékařským
dohledem (viz body 4.2 a 4.8). Tatáž opatření jsou nutná u pacientů s ischemickou chorobou srdeční
nebo cerebrovaskulárním onemocněním, u kterých nadměrná hypotenze může vyvolat infarkt
myokardu nebo mozkovou příhodu.

Při výskytu hypotenze má být pacient uložen do polohy vleže na zádech a je-li to zapotřebí doplnit
objem tekutin intravenózní infuzí roztoku chloridu sodného 9 mg/ml (0,9%). Přechodný výskyt
hypotenze není překážkou pro pokračování v léčbě (která často následně probíhá bez obtíží) kdy se
krevní tlak po objemové expanzi vrátí k normálním hodnotám.

U normotenzních nebo hypotenzních pacientů se srdečním selháním může perindopril dále snižovat
systémový krevní tlak. Tento účinek je očekávaný a obvykle není důvodem k přerušení léčby. Pokud
se hypotenze stává symptomatickou, je třeba v případě nutnosti dávku perindoprilu snížit nebo
přípravek vysadit.

Duální blokáda systému renin-angiotensin-aldosteron (RAAS)


Bylo prokázáno, že souběžné užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotensin II nebo
aliskirenu zvyšuje riziko hypotenze, hyperkalemie a snížení funkce ledvin (včetně akutního selhání
ledvin). Duální blokáda RAAS pomocí kombinovaného užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů
pro angiotensin II nebo aliskirenu se proto nedoporučuje (viz body 4.5 a 5.1).
Pokud je duální blokáda považována za naprosto nezbytnou, má k ní docházet pouze pod dohledem
specializovaného lékaře a za častého pečlivého sledování funkce ledvin, elektrolytů a krevního tlaku.
Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotensin II nemají být používány souběžně u pacientů
s diabetickou nefropatií.

Stenóza aortální a mitrální chlopně, hypertrofická kardiomyopatie
Stejně jako další ACE inhibitory má být perindopril použit s opatrností u pacientů se stenózou mitrální
chlopně a obstrukcí výtokové části levé komory (jako je aortální stenóza nebo hypertrofická
kardiomyopatie).

Porucha funkce ledvin
Počáteční dávka perindoprilu u pacientů s poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu < 60ml/min)
má být stanovena na základě clearance kreatininu (viz bod 4.2) a následně podle terapeutické
odpovědi. Léčba takových pacientů zahrnuje pravidelné monitorování hodnot kalia a kreatininu v séru
(viz bod 4.8).

U symptomatického srdečního selhání může hypotenze, spojovaná se zahájením terapie ACE
inhibitory, dále zhoršit funkci ledvin. V takových případech bylo hlášeno akutní renální selhání, které
je obvykle reverzibilní.

V průběhu léčby ACE inhibitory mohou, u pacientů s bilaterální stenózou renální arterie (nebo stenózy
arterie solitární ledviny), vzrůst hodnoty hladin urey v krvi a hodnoty kreatininu v séru; avšak tyto
změny jsou po ukončení léčby obvykle reverzibilní. Změny v těchto laboratorních testech se vyskytují
u preexistující renální insuficience. Renovaskulární hypertenze je spojována se zvýšeným rizikem
závažné hypotenze a renální insuficience. Léčba takových pacientů má být zahájena nižšími dávkami
a pod pečlivým lékařským sledováním; je třeba také s opatrností sledovat zvyšování dávky. Léčba
diuretiky je potenciální faktor těchto abnormalit a proto je třeba, v počátečních týdnech léčby, léčbu
diuretiky přerušit a sledovat renální funkce.

Příležitostně bylo u hypertenzních pacientů bez zjevné preexistující renální vaskulární choroby
pozorováno malé a přechodné zvýšení urey v krvi a hodnot kreatininu v séru, zvláště v průběhu
souběžného užití perindoprilu s diuretiky. To je pravděpodobnější u pacientů s preexistující poruchou
funkce ledvin, kdy je třeba snížení dávky a/nebo přerušení diuretika a/nebo perindoprilu.

Hemodialyzovaní pacienti
U pacientů dialyzovaných přes vysoce propustné membrány a zároveň léčených ACE inhibitory byly
hlášeny anafylaktoidní reakce. U těchto pacientů je třeba zvážit použití dialyzační membrány jiného
typu nebo přípravek z jiné skupiny antihypertenziv.

Transplantace ledviny
Dosud nejsou žádné zkušenosti s podáváním perindoprilu pacientům, kteří nedávno podstoupili
transplantaci ledviny.

Hypersenzitivita/angioedém
U pacientů léčených ACE inhibitory včetně perindoprilu byl vzácně pozorován angioedém obličeje,
končetin, rtů, sliznice, jazyka, glottis a/nebo hrtanu (viz bod 4.8). Angioedém se může vyskytnout
kdykoli během léčby. V takovém případě musí být léčba perindoprilem přerušena, a pacient musí být
sledován až do odeznění symptomů. Otoky obličeje a rtů odezní zpravidla bez léčby, přesto jsou
antihistaminika vhodná jako lék k úlevě od těchto symptomů.

Angioedém hrtanu může být pro pacienta fatální. Pokud otok jazyka, glottis, nebo hrtanu zapříčiní
ucpání dýchacích cest, je nutná neodkladná péče. Péče zahrnuje podání adrenalinu a/nebo opatření


uvolňující dýchací cesty. Pacient musí být sledován až do úplného odeznění symptomů.

Rizikovou skupinou pro vznik angioedému po podání ACE inhibitorů mohou být také pacienti, kteří
měli angioedém nesouvisející s ACE inhibitory (viz bod 4.3).

U pacientů léčených inhibitory ACE byl vzácně zaznamenán intestinální angioedém. U těchto pacientů
se vyskytla bolest břicha (s nevolností a zvracením nebo bez těchto projevů); v některých případech
nedošlo k prvotnímu angioedému obličeje a hladiny C-1 esterázy byly normální. Angioedém byl
diagnostikován pomocí vyšetřovacích metod zahrnujících CT vyšetření břicha, ultrazvuk nebo při
chirurgickém zákroku a symptomy ustoupily po vysazení inhibitoru ACE. Intestinální angioedém má
být součástí diferenciální diagnostiky u pacientů, kteří užívají inhibitory ACE a mají bolesti břicha.

Souběžné užívání ACE inhibitorů a sakubitrilu/valsartanu je kontraindikováno z důvodu zvýšeného
rizika angioedému. Léčbu sakubitrilem/valsartanem nelze zahájit dříve než 36 hodin po poslední
dávce perindoprilu. Léčbu perindoprilem nelze zahájit dříve než 36 hodin po poslední dávce
sakubitrilu/valsartanu (viz body 4.3 a 4.5).

Souběžné užívání ACE inhibitorů s racekadotrilem, mTOR inhibitory (např. sirolimus, everolimus,
temsirolimus) a vildagliptinem může vést ke zvýšenému riziku angioedému (např. otok dýchacích cest
nebo jazyka spolu s poruchou dýchání nebo bez poruchy dýchání) (viz bod 4.5). U pacientů, kteří již
užívají ACE inhibitor, je třeba opatrnosti při počátečním podání racekadotrilu, mTOR inhibitorů (např.
sirolimus, everolimus, temsirolimus) a vildagliptinu.

Anafylaktoidní reakce při LDL-aferéze
Vzácně se může u pacientů léčených ACE inhibitory v průběhu LDL aferézy natrium-dextran-
sulfátem vyvinout život ohrožující anafylaktoidní reakce. Těmto reakcím lze zabránit dočasným
vysazením ACE inhibitorů před každou aferézou.

Anafylaktoidní reakce v průběhu desenzibilizace
U pacientů, kteří užívají ACE inhibitory a podstupují desenzibilizaci (např. proti hmyzímu jedu) se
může vyskytnout anafylaktoidní reakce. Přestože se těmto reakcím dá zabránit dočasným vysazením
ACE inhibitoru, mohou se nečekaně znovu objevit.

Porucha funkce jater
ACE inhibitory jsou vzácně spojovány se syndromem začínající cholestatické žloutenky s progresí
k fulminantní hepatické nekróze a (někdy) úmrtí. Mechanismus vzniku tohoto syndromu je neznámý.
Jakmile se objeví žloutenka nebo významné zvýšení jaterních enzymů, musí být přerušeno podávání
ACE inhibitoru a pacient musí být sledován (viz bod 4.8).

Neutropenie/agranulocytóza/trombocytopenie/anémie
Neutropenie/agranulocytóza, trombocytopenie a anémie byly pozorovány u pacientů léčených ACE
inhibitory. Neutropenie je vzácná u pacientů s normálními renálními funkcemi bez dalších
komplikujících faktorů. Perindopril musí být podáván s velkou opatrností u pacientů s kolagenovým
vaskulárním onemocněním nebo u pacientů podstupujících léčbu imunosupresivy, alopurinolem nebo
prokainamidem - stejně jako při kombinaci těchto komplikujících faktorů, zvláště při existujícím
poškození funkce ledvin. U některých z těchto pacientů se rozvinuly závažné infekce, které v několika
případech neodpovídají na intenzivní léčbu antibiotiky. Je-li perindopril podáván těmto pacientům, je
doporučeno pravidelně sledovat počet bílých krvinek a pacienti mají být instruováni, aby hlásili
jakýkoli příznak infekce (např. bolest v krku, horečka).

Rasa
Angioedém indukovaný ACE inhibitory je častější u pacientů s černou pletí než u jiných ras. Stejně
jako u jiných ACE inhibitorů je perindopril méně účinný při snižování krevního tlaku černých
pacientů než jiných ras, pravděpodobně v důsledku vyšší prevalence nízkých hladin reninu v populaci
černošských hypertoniků.



Kašel
Při léčbě ACE inhibitory se může vyskytnout kašel. Kašel je neproduktivní, perzistující a mizí po
skončení léčby. Kašel indukovaný ACE inhibitory má být zvážen při různých diagnózách kašle.

Chirurgický zákrok/celková anestezie
U pacientů podstupujících velký chirurgický zákrok nebo celkovou anestezii s přípravkem
způsobujícím hypotenzi, může perindopril sekundárně blokovat vznik angiotensinu II, aby
kompenzoval vyloučení reninu. Proto musí být podávání perindoprilu zastaveno jeden den před
chirurgickým výkonem. Hypotenze vznikající tímto mechanismem může být korigována navýšením
objemu.

Hyperkalemie
ACE inhibitory mohou vyvolat hyperkalemii, protože brání uvolňování aldosteronu. U pacientů
s normální funkcí ledvin není účinek obvykle významný. Mezi rizikové faktory rozvoje hyperkalemie
patří porucha funkce ledvin, zhoršení renální funkce, věk (> 70 let), diabetes mellitus, přidružené
příhody, zejména dehydratace, akutní kardiální dekompenzace, metabolická acidóza a pacienti
užívající kalium šetřící diuretika (např. spironolakton, eplerenon, triamteren nebo amilorid), doplňky
stravy obsahující kalium, včetně náhražek soli; nebo pacienti užívající jakékoli jiné léčivé látky
zvyšující draslík v séru (např. heparin, trimethoprim nebo kotrimoxazol, označovaný též jako
trimethoprim/sulfamethoxazol) a zejména antagonisty aldosteronu nebo blokátory receptorů
angiotensinu. Užívání doplňků stravy obsahující kalium, kalium šetřících diuretik nebo náhražek solí
obsahujících draslík, zejména u pacientů s poruchou funkce ledvin, může vést k signifikantnímu
zvýšení sérové hladiny draslíku.
Hyperkalemie může vyvolat závažné a někdy fatální arytmie. U pacientů užívajících ACE inhibitory
mají být proto diuretika a blokátory receptorů angiotensinu užívány opatrně a má být kontrolována
hladina draslíku v séru a funkce ledvin. Pokud je souběžné užívání výše uvedených látek považováno
za vhodné, mají být užívány s opatrností a za pravidelného monitorování draslíku v séru (viz bod 4.5).

Pacienti s diabetem
U diabetiků léčených perorálními antidiabetiky nebo insulinem, je třeba v průběhu prvních měsíců
léčby ACE inhibitory pečlivě sledovat glykemii (viz bod 4.5, Antidiabetika).

Lithium
Kombinace lithia a perindoprilu není obecně doporučována (viz bod 4.5).

Kalium šetřící léky, doplňky draslíku nebo náhražky draselných solí
Kombinace perindoprilu a kalium šetřících léků, doplňků draslíku nebo náhražek draselných solí není
obecně doporučována (viz bod 4.5).

Primární hyperaldosteronismus
Pacienti s primárním hyperaldosteronismem obvykle neodpovídají na antihypertenzní léčbu působící
přes inhibici systému renin-angiotensin. Proto se užívání tohoto přípravku nedoporučuje.

Laktosa
Tablety přípravku Perindopril Krka obsahují laktosu. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy
s intolerancí galaktosy, úplným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukosy a galaktosy nemají
tento přípravek užívat.

Sodík
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tabletě, to znamená, že je
v podstatě „bez sodíku“.

Těhotenství
Podávání ACE inhibitorů nemá být zahájeno během těhotenství. S výjimkou pacientek, pro které je
dlouhodobá léčba ACE inhibitory nezbytná, mají být všechny ostatní pacientky v případě plánovaného
těhotenství převedeny na jinou antihypertenzní léčbu s lépe ověřenou bezpečností pro těhotenství a


plod. Pokud došlo k otěhotnění, je třeba ihned ukončit podávání ACE inhibitorů a v případě nutnosti
další léčby zahájit jinou léčbu (viz body 4.3 a 4.6).

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Data z klinických studií ukázala, že duální blokáda systému renin-angiotensin-aldosteron (RAAS)
pomocí kombinovaného užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotensin II nebo
aliskirenu je spojena s vyšší frekvencí nežádoucích účinků, jako je hypotenze, hyperkalemie a snížená
funkce ledvin (včetně akutního renálního selhání) ve srovnání s použitím jedné látky ovlivňující
RAAS (viz body 4.3, 4.4 a 5.1).

Léky způsobující hyperkalemii

Některé léky nebo terapeutické třídy mohou zvýšit výskyt hyperkalemie: aliskiren, soli draslíku,
draslík-šetřící diuretika, inhibitory ACE, antagonisté receptorů angiotensinu II, NSAID, hepariny,
imunosupresiva jako cyklosporin nebo takrolimus, trimethoprim, kotrimoxazol
(trimethoprim/sulfamethoxazol). Kombinace těchto léků zvyšuje riziko hyperkalemie.

Souběžná léčba je kontraindikována (viz bod 4.3)

Aliskiren
U pacientů s diabetem nebo poruchou funkce ledvin, zvyšuje se riziko hyperkalemie, zhoršují se
renální funkce a zvyšuje se riziko kardiovaskulární morbidity a mortality.

Mimotělní léčba
Mimotělní léčba vedoucí ke kontaktu krve se záporně nabitým povrchem jako je dialýza nebo
hemofiltrace pomocí vysoce propustných membrán (např. polyakrylonitrilové membrány) a aferéza
nízkodenzitních lipoproteinů pomocí dextran-sulfátu vzhledem ke zvýšenému riziku závažných
anafylaktoidních reakcí (viz bod 4.3). Pokud je potřeba tato léčba, má být zváženo použití jiných
dialyzačních membrán nebo jiných skupin antihypertenziv.

Sakubitril/valsartan
Souběžné užívání ACE inhibitorů a sakubitrilu/valsartanu je kontraindikováno z důvodu zvýšeného
rizika angioedému (viz body 4.3 a 4.4).

Souběžná léčba není doporučena (viz bod 4.4)

Aliskiren
U jiných pacientů než diabetiků nebo pacientů s poruchou funkce ledvin, zvyšuje se riziko
hyperkalemie, zhoršují se renální funkce a zvyšuje se riziko kardiovaskulární morbidity a mortality.

Souběžná léčba inhibitorem ACE a blokátorem receptoru angiotensinu
Z literatury bylo hlášeno, že u pacientů s aterosklerotickým onemocněním, srdečním selháním nebo
s diabetem s konečným orgánovým poškozením, je souběžná léčba inhibitorem ACE a blokátorem
receptoru angiotensinu spojována s vyšší frekvencí hypotenze, synkopy, hyperkalemie a zhoršující se
renální funkcí (zahrnující akutní renální selhání) ve srovnání s užitím samotného blokátoru systému
renin-angiotensin-aldosteron. Duální blokáda (např. kombinací inhibitoru ACE s blokátorem receptoru
angiotensinu II) má být limitována v individuálních definovaných případech s pečlivým
monitorováním renální funkce, hladin draslíku a krevního tlaku.

Estramustin
Riziko zvýšených nežádoucích účinků jako je angioneurotický edém (angioedém).

Racekadotril
O inhibitorech ACE (např. perindopril) je známo, že způsobují angioedém. Toto riziko se může zvýšit
při souběžném užívání s racekadotrilem (lék používaný k léčbě akutního průjmu).



mTOR inhibitory (např. sirolimus, everolimus, temsirolimus)
Pacienti souběžně užívající terapii mTOR inhibitory mohou mít zvýšené riziko angioedému (viz bod
4.4)

Kotrimoxazol (trimethoprim/sulfamethoxazol)
Pacienti souběžně užívající kotrimoxazol (trimethoprim/sulfamethoxazol) mohou mít zvýšené riziko
hyperkalemie (viz bod 4.4).

Kalium šetřící diuretika (např. triamteren, amilorid), doplňky stravy obsahující kalium nebo náhražky
soli obsahující kalium
Hladina draslíku v séru obvykle zůstává v normálu, ale u některých pacientů se může při léčbě
perindoprilem objevit hyperkalemie (potenciálně letální), zvláště ve spojení s poruchou funkce ledvin
(přídatné účinky hyperkalemie). Kalium šetřící diuretika (např. spironolakton, triamteren nebo
amilorid), doplňky stravy obsahující kalium nebo náhražky soli obsahující kalium mohou vést
k významnému zvýšení draslíku v séru. Při podávání perindoprilu společně s dalšími látkami, které
zvyšují sérové kalium, jako je trimethoprim a kotrimoxazol (trimethoprim/sulfamethoxazol), je
zapotřebí opatrnost, protože o trimethoprimu je známo, že se chová jako kalium šetřící diuretikum
jako amilorid. Proto není kombinace perindoprilu s výše zmíněnými přípravky doporučena. Pokud je
souběžné podávání indikováno je třeba je podávat s opatrností a s pravidelnými kontrolami hladin
draslíku v séru.
Použití spironolaktonu u srdečního selhání, viz níže.

Lithium
Při souběžném podávání lithia s inhibitory ACE bylo hlášeno reverzibilní zvýšení sérových
koncentrací lithia a jeho toxicity. Použití perindoprilu s lithiem se nedoporučuje, ale pokud je taková
kombinace nezbytná, je nutné pečlivé monitorování hladin lithia v séru (viz bod 4.4).

Souběžná léčba, která vyžaduje zvláštní opatrnost

Antidiabetika (insuliny, perorální antidiabetika)
Epidemiologické studie naznačily, že souběžné podávání inhibitorů ACE a antidiabetik (insulin,
perorální antidiabetika) může vyvolat zvýšení účinku na snížení hladiny krevní glukosy s rizikem
hypoglykemie. Tento účinek se zdá být pravděpodobnější během prvních týdnů kombinované léčby
a u pacientů s poruchou funkce ledvin.

Baklofen
Zvýšený antihypertenzní účinek. Sledujte krevní tlak a přizpůsobte antihypertenzní dávku, pokud je to
nutné.

Kalium-nešetřící diuretika
U pacientů užívajících diuretika, zvláště mají-li deplecí objemu a/nebo solí, může dojít k nadměrnému
poklesu krevního tlaku po zahájení léčby inhibitorem ACE. Pravděpodobnost hypotenzního účinku
může být snížena vysazením diuretika, zvýšením objemu nebo užitím solí před zahájením léčby
nízkými a postupně vzrůstajícími dávkami perindoprilu.

U arteriální hypertenze, kdy počáteční diuretická léčba může způsobit depleci soli/objemu, musí být
buď léčba diuretikem přerušena před zahájením léčby inhibitorem ACE, v takovém případě může být
léčba draslík-nešetřící diuretikum opět zahájena, nebo musí být léčba inhibitorem ACE zahájena
nízkými dávkami a postupně zvyšována.

U diuretiky léčeného kongestivního srdečního selhání, léčba inhibitorem ACE má být zahájena velmi
nízkými dávkami, případně po redukci dávky souběžně podávaného draslík-nešetřícího diuretika.
Ve všech případech musí být monitorovány renální funkce (hladiny kreatininu) během prvních
několika týdnů léčby inhibitorem ACE.



Kalium-šetřící diuretika (eplerenon, spironolakton)
S eplerenonem nebo spironolaktonem v dávkách mezi 12,5 mg až 50 mg denně a s nízkými dávkami
inhibitorů ACE:
V léčbě srdečního selhání třídy II-IV (NYHA) s ejekční frakcí < 40 %, a s předchozí léčbou inhibitory
ACE a kličkovými diuretiky, riziko hyperkalemie, potenciálně letální, zvláště v případě nedodržování
předpisu dávkování v této kombinaci.
Před zahájením kombinace zkontrolujte, že není přítomná hyperkalemie a porucha funkce ledvin.
Pečlivé monitorování kalemie a kreatinemie je doporučeno na začátku léčby jednou týdně v prvním
měsíci léčby a poté jednou za měsíc.

Nesteroidní antiflogistika (NSAID), včetně kyseliny acetylsalicylové ≥ 3 g/den
Při souběžném podávání inhibitorů ACE a nesteroidních protizánětlivých léků (např. kyseliny
acetylsalicylové v protizánětlivém dávkovacím režimu, COX-2 inhibitorů a neselektivních NSAID)
může dojít k oslabení antihypertenzního účinku. Podávání nesteroidních antiflogistik spolu s inhibitory
ACE může vést ke zvýšení rizika zhoršení renálních funkcí, včetně možného akutního selhání ledvin
a zvýšení hladiny draslíku v séru, především u pacientů s již existující sníženou funkcí ledvin.
Kombinace má být podávána s opatrností, především u starších pacientů. Pacienti mají být adekvátně
hydratováni a má být zváženo monitorování renálních funkcí po zahájení souběžného podávání
a periodicky poté.

Souběžná léčba, která vyžaduje určitou opatrnost

Antihypertenziva a vazodilatancia
Souběžné použití těchto léků může zvýšit hypotenzní účinek perindoprilu. Souběžné použití
s nitroglycerinem a dalšími nitráty nebo jinými vazodilatancii může vést k dalšímu poklesu krevního
tlaku.

Gliptiny (linagliptin, saxagliptin, sitagliptin, vildagliptin)
Zvýšené riziko angioedému, kvůli snížené aktivitě dipeptidyl peptidázy IV (DPP-IV) způsobené
gliptinem u pacientů léčených inhibitorem ACE.

Tricyklická antidepresiva/antipsychotika/anestetika
Souběžné použití určitých anestetik, tricyklických antidepresiv a antipsychotik s inhibitory ACE může
vést k dalšímu snížení krevního tlaku (viz bod 4.4).

Sympatomimetika
Sympatomimetika mohou snížit antihypertenzní účinek inhibitorů ACE.

Zlato
Nitritoidní reakce (se symptomy jako zčervenání v obličeji, nauzea, zvracení a hypotenze) byly vzácně
hlášeny u pacientů léčených injekcemi zlata (natrium-aurothiomalát) a souběžně inhibitorem ACE
včetně perindoprilu.

Cyklosporin
Při souběžném užívání ACE inhibitorů a cyklosporinu se může objevit hyperkalemie. Doporučuje se
kontrolovat hladinu draslíku v séru.

Heparin
Při souběžném užívání ACE inhibitorů a heparinu se může objevit hyperkalemie. Doporučuje se
kontrolovat hladinu draslíku v séru.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství
Podávání ACE inhibitorů během prvního trimestru těhotenství není doporučeno (viz bod 4.4).
Podávání ACE inhibitorů v druhém a třetím trimestru těhotenství je kontraindikováno (viz bod 4.3,
4.4).

Epidemiologické údaje o riziku teratogenity po podávání ACE inhibitorů během prvního trimestru
těhotenství nejsou konzistentní, avšak mírně zvýšené riziko nelze vyloučit. Pokud není další léčba
ACE inhibitory pro pacientku nezbytná, mají být všechny ženy, které plánují těhotenství, převedeny
na jinou antihypertenzivní léčbu s lépe ověřenou bezpečností pro těhotenství.
Je-li zjištěno těhotenství, je nutno ihned ukončit podávání ACE inhibitorů a v případě potřeby je
nahradit jinou léčbou.
Jsou-li ACE inhibitory podávány během druhého a třetího trimestru těhotenství, působí fetotoxicitu
(snížení renálních funkcí, oligohydramnion, opoždění osifikace lebky) a neonatální toxicitu (renální
selhání, hypotenzi, hyperkalemii) (viz bod 5.3). Pokud došlo k expozici ACE inhibitorům po druhém
trimestru těhotenství, doporučuje se ultrazvukové vyšetření ledvin a lebky. Děti matek, které užívaly
v těhotenství ACE inhibitory, musí být sledovány pro možnou hypotenzi (viz body 4.3 a 4.4).

Kojení
Podávání přípravku Perindopril Krka během kojení se nedoporučuje, protože nejsou dostupné žádné
údaje. Je vhodnější používat jinou léčbu, která má lépe doložený bezpečnostní profil během kojení,
obzvláště u matek kojících novorozence nebo nedonošené děti.

Fertilita
Přípravek nemá žádný vliv na reprodukční schopnost nebo fertilitu.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Přípravek Perindopril Krka přímo neovlivňuje schopnost řídit a obsluhovat stroje, ale u některých
pacientů se mohou vyskytnout individuální reakce spojené se snížením krevního tlaku, především na
počátku léčby nebo během kombinovaného užívání s jinými antihypertenzivy. V důsledku toho může
být schopnost řídit a obsluhovat stroje snížena.

4.8 Nežádoucí účinky

a. Souhrn bezpečnostního profilu

Bezpečnostní profil perindoprilu je stejný s bezpečnostním profilem inhibitorů ACE:
Nejčastější nežádoucí účinky hlášené z klinických studií a pozorované u perindoprilu jsou: závrať,
bolest hlavy, parestézie, vertigo, poruchy vidění, tinitus, hypotenze, kašel, dyspnoe, bolest břicha,
zácpa, průjem, dysgeuzie, dyspepsie, nauzea, zvracení, svědění, vyrážka, svalové křeče a astenie.

b. Tabulkový přehled nežádoucích účinků

Následující nežádoucí účinky byly pozorovány během klinických studií a/nebo postmarketingového
užití perindoprilu a jsou řazeny podle následující četnosti:

Velmi časté ( 1/10);
Časté ( 1/100, < 1/10);
Méně časté (1/1 000, < 1/100);
Vzácné ( 1/10 000 , < 1/1 000);
Velmi vzácné (<1/10 000),
Není známo (z dostupných údajů nelze určit).

Třídy orgánových systémů
podle MedDRA
Nežádoucí účinky Četnost


Poruchy krve a
lymfatického systému
Eosinofilie Méně časté*
Agranulocytóza nebo pancytopenie Velmi vzácné
Snížení hladiny hemoglobinu a snížení
hematokritu
Velmi vzácné
Leukopenie/neutropenie Velmi vzácné
Hemolytická anémie u pacientů s vrozeným
nedostatkem G-6PDH (viz bod 4.4)
Velmi vzácné
Trombocytopenie Velmi vzácné
Endokrinní poruchy Syndrom nepřiměřené sekrece antidiuretického hormonu (SIADH) Vzácné
Poruchy metabolismu a
výživy
Hypoglykemie (viz body 4.4 a 4.5) Méně časté*
Hyperkalemie, reverzibilní při vysazení léčby
(viz bod 4.4)
Méně časté*
Hyponatremie Méně časté*
Psychiatrické poruchy Poruchy nálady Méně časté
Poruchy spánku Méně časté
Deprese Méně časté
Poruchy nervového
systému
Závrať Časté
Bolest hlavy Časté
Parestézie Časté
Vertigo Časté
Somnolence Méně časté*
Synkopa Méně časté*
Zmatenost Velmi vzácné
Poruchy oka Poruchy vidění Časté
Poruchy ucha a labyrintu Tinitus Časté
Srdeční poruchy Palpitace Méně časté*
Tachykardie Méně časté*
Angina pectoris (viz bod 4.4) Velmi vzácné
Arytmie Velmi vzácné
Infarkt myokardu, pravděpodobně sekundárně v
důsledku nadměrné hypotenze u vysoce
rizikových pacientů (viz bod 4.4)
Velmi vzácné
Cévní poruchy Hypotenze (a účinky související s hypotenzí) Časté
Vaskulitida Méně časté*
Zčervenání Vzácné
Cévní mozková příhoda pravděpodobně
sekundárně v důsledku nadměrné hypotenze u
vysoce rizikových pacientů (viz bod 4.4)
Velmi vzácné
Raynaudův fenomén Není známo
Respirační, hrudní a
mediastinální poruchy
Kašel Časté
Dyspnoe Časté
Bronchospasmus Méně časté
Eosinofilní pneumonie Velmi vzácné
Rinitida Velmi vzácné


Gastrointestinální poruchy Bolest břicha Časté
Zácpa Časté
Průjem Časté
Poruchy chuti Časté
Dyspepsie Časté
Nauzea Časté
Zvracení Časté
Sucho v ústech Méně časté
Pankreatitida Velmi vzácné
Poruchy jater a žlučových
cest
Hepatitida cytolitická nebo cholestatická (viz
bod 4.4)
Velmi vzácné
Poruchy kůže a podkožní
tkáně
Svědění Časté
Vyrážka Časté
Kopřivka (viz bod 4.4) Méně časté
Angioedém obličeje, končetin, rtů, sliznic,
jazyka, glottis a/nebo hrtanu (viz bod 4.4)
Méně časté
Fotosensitivní reakce Méně časté*
Pemfigoid Méně časté*
Hyperhidróza Méně časté
Zhoršení psoriázy Vzácné
Erythema multiforme Velmi vzácné
Poruchy svalové a kosterní
soustavy a pojivové tkáně
Svalové křeče Časté
Artralgie Méně časté*
Myalgie Méně časté*
Poruchy ledvin a
močových cest
Renální insuficience Méně časté
Anurie/Oligurie Vzácné
Akutní renální selhání Vzácné
Poruchy reprodukčního
systému a prsu
Erektilní dysfunkce Méně časté
Celkové poruchy a reakce
v místě aplikace
Astenie Časté
Bolest na hrudi Méně časté*
Malátnost Méně časté*
Periferní edém Méně časté*
Pyrexie Méně časté*
Vyšetření Zvýšené hladiny urey v krvi Méně časté*
Zvýšené hladiny kreatininu v krvi Méně časté*
Zvýšené hladiny bilirubinu v krvi Vzácné
Zvýšení hladin jaterních enzymů Vzácné
Poranění, otravy a
procedurální komplikace
Pád Méně časté*

*Frekvence počítána z klinických studií, kde nežádoucí účinky byly zaznamenány ze spontánních
hlášení.

Klinické studie:


V průběhu randomizované studie EUROPA byly hlášeny pouze závažné nežádoucí příhody. Někteří
pacienti měli závažné nežádoucí příhody: 16 (0,3 %) z 6 122 pacientů na perindoprilu a 12 (0,2 %)
z 6 107 pacientů s placebem. U pacientů léčených perindoprilem byla hypotenze hlášena u 6 pacientů,
angioedém u 3 pacientů a náhlá srdeční zástava u jednoho pacienta. Více pacientů ukončilo léčbu
v důsledku kašle, hypotenze nebo další intolerance u perindoprilu než u placeba, 6 % (n=366) oproti
2,1 % (n=129).

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha Webové stránky: http://www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

Příznaky
Jsou k dispozici pouze omezená data o předávkování u lidí. Potenciální symptomy spojované
s předávkováním ACE inhibitory zahrnují hypotenzi, oběhový šok, poruchy rovnováhy elektrolytů,
renální selhání, hyperventilaci, tachykardii, palpitaci, bradykardii, závrať, úzkost a kašel.

Léčba
Doporučená léčba předávkování je intravenózní infuze roztoku chloridu sodného 9 mg/ml (0,9%).
Dojde-li k hypotenzi, má být pacient umístěn do protišokové polohy. Má být také zváženo, zda je
vhodná léčba angiotensinem II a/nebo intravenózními katecholaminy. Perindopril může být ze
systémového oběhu odstraněn hemodialýzou (viz bod 4.4). Kardiostimulátor je indikován pro léčbu
přetrvávající bradykardie. Průběžně mají být sledovány vitální funkce, elektrolyty v séru a koncentrace
kreatininu.


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: ACE inhibitory, samotné, ATC kód: C09AA
Mechanismus účinku

Perindopril je inhibitor enzymu, který přeměňuje angiotensin I na angiotensin II (angiotensin
konvertující enzym - ACE). Konvertující enzym neboli kináza, je exopeptidáza, která umožňuje
přeměnu angiotensinu I na vazokonstrikční angiotensin II a také rozpad vazodilatátoru bradykininu na
neaktivní heptapeptid. Inhibice ACE vede ke snížení koncentrace angiotensinu II v plazmě, což vede
ke zvýšené plazmatické aktivitě reninu (inhibice negativní zpětné vazby uvolňování reninu) a snížení
sekrece aldosteronu. Jelikož ACE inaktivuje bradykinin, jeho inhibice vede také ke zvýšené aktivitě
systému kalikrein-kinin (a tím také k aktivaci prostaglandinů). Je možné, že tento mechanismus
přispívá k antihypertenznímu účinku ACE inhibitorů a že je částečně zodpovědný za některé
nežádoucí účinky těchto léčiv (např. kašel).
Perindopril působí prostřednictvím svého aktivního metabolitu, perindoprilátu. Ostatní metabolity
perindoprilu nevykazují inhibici aktivity ACE in vitro.

Farmakodynamické účinky

Hypertenze
Perindopril je účinný při všech stupních hypertenze (lehké, střední, těžké). Dochází ke snížení jak


systolického tak diastolického tlaku, měřeného vleže i ve stoje. Perindopril snižuje periferní odpor cév,
což vede ke snížení systémového krevního tlaku. Následně zvyšuje periferní průtok krve bez účinku
na srdeční frekvenci.
Průtok krve ledvinami se zvyšuje obvykle beze změny rychlosti glomerulární filtrace.
Antihypertenzní účinek dosahuje maxima po 4-6 hodinách po podání jednotlivé dávky a přetrvává po
dobu minimálně 24 hodin; účinek odpovídá cca 87-100 % nejvyššího účinku.
Ke snížení krevního tlaku dochází rychle. U pacientů s dobrou odpovědí na léčivo je normalizace
krevního tlaku dosažena během jednoho měsíce a je udržována bez výskytu tachyfylaxe.
S přerušením léčby není spojen žádný „rebound fenomén“.
Perindopril zmírňuje hypertrofii levé komory.
Perindopril působí u člověka jako vazodilatans. Zlepšuje elasticitu velkých tepen, snižuje poměr
„media/lumen“ malých tepen.
V kombinaci s thiazidovými diuretiky má aditivní účinek. Kombinace ACE inhibitoru a thiazidového
diuretika také snižuje riziko hypokalemie jako výsledek diuretické léčby.

Srdeční selhání
Perindopril snižuje srdeční práci snížením pre- a afterloadu.
Studie u pacientů se srdečním selháním ukázaly:
- snižování levostranného a pravostranného komorového plnicího tlaku,
- snižování celkové periferní vaskulární rezistence,
- zvyšování srdečního výdeje a zlepšování srdečního indexu.

Na základě zkušeností z placebem kontrolovaných komparativních studií s ACE inhibitory, nesnížila
první dávka 2 mg perindoprilu v porovnání s placebem statisticky významně krevní tlak u pacientů
s lehkým až středně těžkým srdečním selháním.

Klinická účinnost a bezpečnost

Pacienti se stabilní ischemickou chorobou srdeční
EUROPA byla multicentrická, mezinárodní, randomizovaná, dvojitě zaslepená, placebem
kontrolovaná klinická studie trvající 4 roky.
12 218 pacientů starších 18 let bylo náhodně rozděleno do skupin užívajících 8 mg perindoprilu
(n=6 110) nebo placebo (n=6 108).
Pacienti zahrnutí do studie měli onemocnění koronárních arterií bez klinických znaků srdečního
selhání. 90 % pacientů mělo infarkt myokardu a/nebo koronární revaskularizaci. Většina pacientů byla
léčena konvenční terapií včetně inhibitorů krevních destiček, hypolipidemik a beta-blokátorů. Hlavním
kritériem účinnosti byl výskyt kardiovaskulární mortality, nefatální infarktu myokardu a/nebo srdeční
zástavy s úspěšnou resuscitací. Léčba 8 mg perindoprilu denně vedla k absolutnímu snížení
primárního sledovaného parametru o 1,9 % (relativní snížení rizika o 20 %, 95% CI (9,4; 28,6)-
p<0,001).
U pacientů s anamnézou infarktu myokardu a/nebo revaskularizace bylo absolutní snížení o 2,2 %, což
odpovídá RRR 22,4 % (95% CI (12,0; 31,6)-p<0,001) primárního sledovaného parametru v porovnání
s placebem.

Pediatrické použití
Bezpečnost a účinnost perindoprilu u dětí a dospívajících do 18 let věku nebyla stanovena.
V otevřené, nekomparativní klinické studii u 62 dětí s hypertenzí od 2 do 15 let věku s glomerulární
filtrací > 30 ml/min/1,73 m2 byl pacientům podáván perindopril v průměrné dávce 0,07 mg/kg. Dávka
byla individuálně upravena dle profilu jednotlivých pacientů a odpovědi krevního tlaku až do
maximální dávky 0,135 mg/kg/den.
Tříměsíční období studie dokončilo 59 pacientů a 36 pacientů dokončilo prodloužení studie, tj. byli
sledováni nejméně 24 měsíců (průměrná délka studie: 44 měsíců).
Systolický a diastolický krevní tlak zůstal stabilní od zařazení do posledního hodnocení u pacientů,
kteří byli již dříve léčeni jinými antihypertenzivy, a snížil se u dříve neléčených pacientů.
Více než 75 % dětí mělo při posledním hodnocení systolický a diastolický krevní tlak pod úrovní 95.
percentilu.


Bezpečnost odpovídala známému bezpečnostnímu profilu perindoprilu.

Duální blokáda systému renin-angiotensin-aldosteron (RAAS) - data z klinických studií
Ve dvou velkých randomizovaných, kontrolovaných studiích (ONTARGET (ONgoing Telmisartan
Alone and in combination with Ramipril Global Endpoint Trial) a VA NEPHRON-D (The Veterans
Affairs Nephropathy in Diabetes)) bylo hodnoceno podávání kombinace inhibitoru ACE s blokátorem
receptorů pro angiotensin II.
Studie ONTARGET byla vedena u pacientů s anamnézou kardiovaskulárního nebo
cerebrovaskulárního onemocnění nebo u pacientů s diabetem mellitem 2. typu se známkami poškození
cílových orgánů. Studie VA NEPHRON-D byla vedena u pacientů s diabetem mellitem 2. typu
a diabetickou nefropatií.
V těchto studiích nebyl prokázán žádný významně příznivý účinek na renální a/nebo kardiovaskulární
ukazatele a mortalitu, ale v porovnání s monoterapií bylo pozorováno zvýšené riziko hyperkalemie,
akutního poškození ledvin a/nebo hypotenze. Vzhledem k podobnosti farmakodynamických vlastností
jsou tyto výsledky relevantní rovněž pro další inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotensin II.
Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotensin II proto nesmí pacienti s diabetickou nefropatií
užívat současně.
Studie ALTITUDE (Aliskiren Trial in Type 2 Diabetes Using Cardiovascular and Renal Disease
Endpoints) byla navržena tak, aby zhodnotila přínos přidání aliskirenu k standardní terapii inhibitorem
ACE nebo blokátorem receptorů pro angiotensin II u pacientů s diabetem mellitem 2. typu a
chronickým onemocněním ledvin, kardiovaskulárním onemocnění, nebo obojím. Studie byla
předčasně ukončena z důvodu zvýšení rizika nežádoucích komplikací. Kardiovaskulární úmrtí a cévní
mozková příhoda byly numericky častější ve skupině s aliskirenem než ve skupině s placebem a
zároveň nežádoucí účinky a sledované závažné nežádoucí účinky (hyperkalemie, hypotenze a renální
dysfunkce) byly častěji hlášeny ve skupině s aliskirenem oproti placebové skupině.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce
Po perorálním podání je absorpce perindoprilu rychlá a maximálních koncentrací je dosaženo během
hodiny. Plazmatický poločas perindoprilu je 1 hodina.

Biotransformace
Perindopril je proléčivo. Dvacet sedm procent podané dávky perindoprilu se dostane do krevního
oběhu jako aktivní metabolit perindoprilát. Kromě účinného perindoprilátu má perindopril pět dalších
metabolitů, všechny jsou neúčinné. Maximálních plazmatických koncentrací perindoprilátu je
dosaženo za 3 až 4 hodiny.
Protože požití potravy snižuje přeměnu perindoprilu na perindoprilát a tudíž biologickou dostupnost,
má být perindopril užíván perorálně v jedné denní dávce ráno před jídlem.

Byl dokázán lineární vztah mezi dávkou perindoprilu a jeho expozicí v plazmě.

Distribuce
Distribuční objem je přibližně 0,2 l/kg u nenavázaného perindoprilátu. Vazba perindoprilátu na
plazmatické proteiny je 20%, hlavně na angiotensin konvertující enzym, ale je závislá na koncentraci.

Eliminace
Perindoprilát je eliminován močí a konečný poločas nenavázané frakce je přibližně 17 hodin,
vyúsťující do 4 dnů v rovnovážný stav.

Starší pacienti
Eliminace perindoprilátu se snižuje u starších pacientů a také u pacientů se srdečním nebo renálním
selháním.

Porucha funkce ledvin
U pacientů s renální nedostatečností se doporučuje upravit dávkování v závislosti na stupni poruchy


(clearance kreatininu).
Perindoprilát je odstraněn z oběhu dialýzou; jeho clearance je 70 ml/min.

Porucha funkce jater
Kinetika perindoprilu je pozměněna u pacientů s jaterní cirhózou; jaterní clearance původní molekuly
je u nich snížena o polovinu. Množství vytvořeného perindoprilátu je však nezměněno a tudíž není
nutná žádná úprava dávkování (viz body 4.2 a 4.4).

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Studie chronické perorální toxicity provedené na potkanech a opicích ukázaly, že jsou ledviny cílovým
orgánem s reverzibilním poškozením.
V in vitro ani in vivo studiích nebyla pozorována mutagenita.
Studie reprodukční toxicity (na potkanech, myších, králících a opicích) neukázaly žádné znaky
embryotoxicity ani teratogenity. Ukázalo se, že ACE inhibitory jako skupina, indukují nežádoucí
účinky v pozdním stádiu fetálního vývoje. U hlodavců a králíků tyto účinky způsobily smrt plodu
a vrozené abnormality (renální léze) stejně jako nárůst peri- a postnatální mortality.
Při dlouhodobých studiích na potkanech a myších nebyl pozorován žádný kancerogenní účinek.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Monohydrát laktosy
Mikrokrystalická celulosa
Hydrogenuhličitan sodný
Koloidní bezvodý oxid křemičitý
Magnesium-stearát

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

roky

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte při teplotě do 30 °C. Uchovávejte v původním obalu.

6.5 Druh obalu a obsah balení

PVC/PE/PVDC/Al blistrové balení po 7, 14, 28, 30, 50, 60, 90 nebo 100 tabletách, v krabičce.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku

Žádné zvláštní požadavky na likvidaci.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

KRKA, d.d., Novo mesto, Šmarješka cesta 6, 8501 Novo mesto, Slovinsko




8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/REGISTRAČNÍ ČÍSLA

58/127/06-C


9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 5. 4. Datum posledního prodloužení registrace: 9. 12.

10. DATUM REVIZE TEXTU

1. 11.


Podrobné informace o tomto léčivém přípravku jsou k dispozici na webových stránkách Státního
ústavu pro kontrolu léčiv (www.sukl.cz).